Pákistán „legalizoval“ pronásledování prostřednictvím zákona o rouhání

Do roku 1986 bylo obviněno pouze sedm osob ze znesvěcení Koránu nebo hanobení Mohamedova jména. Od zavedení černého zákona bylo nahlášeno přes 4 000 případů, nejvíce v posledních pěti letech. Křesťané a členové občanské společnosti protestují. Zákon „chrání vrahy“ a ty, kdo „podněcují násilí na ulicích“.

Islámábád (AsiaNews) - Zavedení notoricky známého zákona o rouhání v Pákistánu v době diktatury generála Zia ul-Haqa v roce 1986 vedlo k exponenciálnímu nárůstu počtu stížností na „znesvěcení Koránu“ nebo „hanobení proroka Mohameda“. V letech 1927 až 1986, než došlo ke schválení „černého zákona“, bylo pouze sedm případů rouhání. Avšak od roku 1986 stoupl počet obětí na více než 4 000 a toto číslo neustále roste: V letech 1988–2005 pákistánské úřady obvinily 647 osob z trestných činů souvisejících s rouháním, ale v posledních letech se objevily tisíce případů křesťanů, muslimů, ahmadiů a příslušníků jiných náboženství obviněných ústně a bez jakýchkoli důkazů.

Pro trestný čin rouhání je stanoveno odnětí svobody na doživotí nebo trest smrti. Nicméně je potvrzeno, že 30 obětí zákona o rouhání již zemřelo v důsledku mimosoudních poprav spáchaných fanatiky se schválením nebo spoluúčastí úřadů a policie. Ke stížnostem a zabíjení většinou dochází kvůli žárlivosti, osobnímu nepřátelství, ekonomickým a politickým zájmům, které nemají nic společného s Mohamedem ani s islámem. Tato dlouhá krvavá cesta způsobená zákonem 295 B a C pákistánského trestního zákoníku je příznakem „islamizace“ státu, založeného roku 1947 na principech sekularismu, rovných práv a náboženské svobody. Dnes se křesťanské společenství, které tvoří kolem 2 % populace, soustředí především v provincii Paňdžáb. Ze tří základních důvodů je vnímáno jako hrozba: křesťanství je považováno za „západní“ náboženství, členové této náboženské menšiny jsou vnímáni jako liberálové a zástupci střední třídy - zvláště protestanti - vzdělaní, spojení s koloniální minulostí. To, co dělají křesťané, je obecně považováno za přeceňované, a zprávy o útocích proti nim za „přehnané“.

„Černý zákon“ vedl v posledních 20 letech k útokům proti celé společnosti, jak se to stalo v Shantinagaru a Multanu (1997) nebo v nedávné minulosti v Gojře (2009), kde si útoky vyžádaly oběti na životech a tucty vypálených domů. Pákistánští křesťané a občanská společnost truchlí po třech významných osobnostech považovaných za „mučedníky“: po katolickém biskupovi Johnu Josephovi, který v roce 1998 spáchal sebevraždu na protest proti trestu smrti pro dva křesťany, po paňdžábském guvernérovi Salmanu Taseerovi, muslimovi zavražděném 4. ledna vlastním tělesným strážcem, a po ministrovi pro náboženské menšiny, katolíkovi Shahbazu Bhattimu, zabitému 2. března ozbrojeným komandem. Poslední dva žádali zrušení tohoto zákona a osvobození Asie Bibi, pětačtyřicetileté křesťanské matky pěti dětí, jež byla podle černého zákona odsouzena k smrti.

Mnoho křesťanů a příslušníků jiných národů v Pákistánu protestuje proti násilí a porušování lidských práv páchanému na základě tohoto zákona. Podle Basharata Gilla zákon o rouhání „chrání vrahy a podporuje pouliční násilí“, odhaluje „slabé soudnictví“. Nadeem Raphael dodává, že „žádné náboženství nedovoluje násilí a krutost“ vůči druhým lidem. „Nestačí, že islám je tolerantní – tvrdí Sadaf Saddique -, všichni musíme podporovat mír, bez ohledu na svou víru.“ Bonnie Mendes říká, že „je naprosto správné zastavit zabíjení ve jménu islámu“, ale také zdůrazňuje, že „ti, kdo zabíjejí, se mýlí, když se snaží exportovat svůj model demokracie“.