Islám a občanství

23.03.2003, Psáno pro RC


Americký voják islámského vyznání hodil granát na jiné americké vojáky. Je zatčen a vyšetřován. Někteří muslimští duchovní, američtí občané, vyzývají americké muslimy, aby odmítali bojovat proti zemím, jež jsou muslimské, v tomto případě proti Iráku.

Před rokem a půl, kdy v Afganistánu Američané a Britové bojovali proti fanatickému hnutí Taliban a dosáhli toho, že se Afgánci po více než čtvrtstoletí mohou těšit lidské a mírné vládě, dávali mladí bradatí muslimové demonstrativně najevo, že nebudou bojovat za svou zemi, ale spíše proti ní, se svými radikálními souvěrci.

Nelze tvrdit, že tyto příklady vypovídají o všech muslimech.** Zajisté jsou mnozí muslimové mírní a ke své vlasti loajální lidé. I kdyby ale uvedené příklady vypovídaly jen o menšinách, jsou to menšiny velmi radikální. - Radikální v jakém smyslu? Velmi neblahém.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Křesťanští občané mají mravní povinnost neposlechnout příkazy státu a vládce, pokud tyto příkazy od nich požadují, aby páchali hříchy a zlo. Ale pokud na nich vládce nežádá zlo, jsou povinni loajalitou ke své zemi. A křesťanský státník může dobře vládnout křesťanským občanům i těm občanům, kteří křesťany nejsou. Byl Churchill křesťan? Nevím, myslím, že ne, ale v tragické a zároveň heroické hodině Británie velmi dobře vedl britský lid a byl velmi dobrým státníkem občanům Velké Británie, z nichž většinu tvořili křesťané.

Jenomže takto uvažují právě křesťané. Křesťané velice jasně rozlišují mezi řádem světským a řádem duchovním, mezi tím, co patří Bohu a tím, co patří císaři. Rozlišují mezi státem a církví, mezi státem a občanskou společností. Díky tomuto rozlišení si stát v křesťanské společnosti nečiní nárok na duši občana - ta patří Bohu - a proto jsou křesťanské státy většinou svobodné. (Pohanské a názorněji neo-pohanské státy, jako jsou komunistické a nacistické, to nerespektují, proto jsou velmi nesvobodné a tyranské). Jenomže křesťanské chápání není samozřejmé. Mnohé civilizace je nesdílely a ani nesdílejí.

K nim patří civilizace islámská. Islám pojímá stát, náboženský kult a společnost jako jednotu, nerozlišený a nerozlišitelný celek. V takovémto pojetí není mnoho prostoru pro lidskou svobodu.

Jak jsem řekl, islám nerozlišuje mezi státem, společností a náboženstvím. To je ten důvod, proč mají mnozí muslimové velké problémy být loajální k normálním západním, sekulárním státům. A zároveň islám nedává žádné předpoklady pro přijetí a realizaci individuální svobody, náboženské i politické. Co z toho pro nás plyne? Pokud je na světě 1,2 miliardy muslimů a 90% z nich jsou hodní a mírumilovní lidé, pak 10% radikálů, fanatiků a extrémistů z jedné miliardy je prostě příliš moc. Proto přináší muslimská imigrace nebezpečí vytváření pátých kolon z lidí, kteří nejsou schopni loajality vůči své zemi a své vládě.

Lidé z Orientu jsou mi velmi sympatičtí svým silným rodinným citem a rodinnou loajalitou, ale problémem je u nich netolerantní, zjednodušující a k fanatismu náchylné náboženství. - Víte, co je sicilská mafie? Je to nadřazení rodinných vazeb loajalitě ke státu a zákonům. Přidejte k tomu fanatický náboženský kult a máte těch 10% radikálních muslimů.

Pro nás z toho plyne poučení, abychom i po vstupu do Evropské unie rozhodovali o imigrační politice sami.


Roman Joch, Občanský institut



Další články



Kardinál Dominik Duka: věrnost pravdě

02.11.2026, RC Monitor 20/2026

Rok uplynul od chvíle, kdy nás 4. listopadu 2025 opustil pan kardinál Dominik Duka. Pro mnohé z nás byl pastýřem, který dvanáct let stál v čele pražské arcidiecéze a vedl českou církev v době, kdy se učila žít ve svobodě i v nových společenských podmínkách. Pro ty, kdo ho znali blíž, byl především bratrem – dominikánem, knězem a člověkem, jehož život byl od mládí protkán věrností Pravdě, Kristu. Když se za ním ohlížíme, nevidíme jen úřady, které zastával. Šel po cestě věrnosti, která neskončila ani ve vězení.

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“

Jak začal líný Honza pracovat, ale rychle s tím zase seknul

04.11.2026, syrzdarma.cz

Ministerstvo odpočinku a asociálních opatření připravilo pohádku o líném Honzovi, kterou budou najatí dobrovolníci číst dětem na prvním stupni základních škol. Pohádka je maximálně výchovná, tvrdí ministerstvo. Po každém přečtení dostanou děti za úkol odpovědět na jednoduchou otázku, která se bude celostátně vyhodnocovat. Blum, blum, blum, pohádka začíná.

O přímluvě svatých, jejich patronátu a hranicích lidové zbožnosti

12.11.2026, RC Monitor 21/2026

Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?

Proč má Maria v katolické víře výjimečné místo?

18.09.2026, RC Monitor 17/2026

V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.

Naše malé poklady

23.10.2026, RC Monitor 19/2026

Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.