Papež schválil Neokatechumenátní cestu a promluvil o liturgii

Benedikt XVI. se dnes setkal s Neokatechumenátní cestou, laickým katolickým hnutím, které v aule Pavla VI. reprezentovalo 7 tisíc členů v čele s jeho vedením: Kiko Arguellem, Carmen Hernandezovou a otcem Mariem Pezzim. Audience se konala u příležitosti poslední etapy schvalovacího řízení konstitucí Neokatechumenátní cesty. Schvalovací proces trval 15 let pod vedením Kongregace pro nauku víry a Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. V roce 2008 byla nejprve schválena konečná verze Statut a roku 2011 nauka obsažená v třinácti dílech Katechetického direktoria Neokatechumenátní cesty.

Svatý otec ve své promluvě mimo jiné řekl:

**„Před chvílí vám byl přečten dekret, kterým byly schváleny obřady zahrnuté v Katechetickém direktoriu Neokatechumenátní cesty, které nejsou přímo liturgické, ale jsou součástí procesu růstu ve víře. Je to další prvek, který ukazuje, jak vás církev pečlivě doprovází v trpělivém rozlišování, které chápe vaše bohatství, ale hledí také na společenství a harmonii celého Corpus Ecclesiae.

To mi dává příležitost ke krátkému zamyšlení nad hodnotou liturgie. Druhý vatikánský koncil ji definuje jako dílo Krista Kněze a Jeho Těla, kterým je** církev (srov. Sacrosanctum Concilium, 7). Na první pohled to může vypadat zvláštně, poněvadž se zdá, že Kristovo dílo se vztahuje na Ježíšovy dějinné vykupitelské skutky, jeho umučení, smrt a vzkříšení. V jakém smyslu je tedy liturgie dílem Krista? Ježíšovo umučení, smrt a vzkříšení nejsou jenom historické události; dotýkají se dějin, prostupují je, ale také je transcendují a přitom zůstávají v Kristově srdci stále přítomny. V liturgickém konání církve je aktivně přítomen Vzkříšený Kristus, který pro nás dnes zpřítomňuje a dává účinnost samotnému velikonočnímu tajemství pro naši spásu. Tímto úkonem daru sebe samého nás svým srdcem přitahuje a dává nám na této přítomnosti velikonočního tajemství účast. Toto dílo Pána Ježíše, které je pravým obsahem liturgie, vstupem do přítomnosti velikonočního tajemství, je také dílem církve, která je Jeho Tělem a spolu s Kristem tvoří jediný podmět – Christus totus caput et corpus – říká svatý Augustin. Slavením svátostí nás Kristus ponořuje do velikonočního tajemství, aby nás nechal přejít ze smrti do života, z hříchu do nové existence v Kristu.

Nejvýznačnějším způsobem to platí pro slavení eucharistie, která je vrcholem křesťanského života a je také stěžejním bodem jeho znovu objevení, o které neokatechumenát usiluje. Jak říkají vaše statuta, „eucharistie je podstatou neokatechumenátu jakožto post-křestní katechumenát žitý v malých společenstvích“ (čl. 13 §1). Právě za účelem snadnějšího přiblížení bohatství svátostného života těm lidem, kteří se vzdálili od církve, anebo se jim nedostalo vhodné formace, mohou členové neokatechumenátní cesty slavit nedělní eucharistii v malé komunitě po prvních nedělních nešporách podle dispozic diecézního biskupa (srov. Statuta, art. 13 §2). Avšak každá eucharistická bohoslužba je skutkem jediného Krista společně s jedinou Jeho církví a proto je ze své podstaty otevřena všem, kteří patří do této Jeho církve. Tento veřejný charakter eucharistické liturgie se vyjadřuje tím, že každé slavení mše svaté je v posledku spravováno biskupem, který je jakožto člen biskupského sboru odpovědný za určitou místní církev (srov. Lumen gentium, 26). Slavení v malých společenstvích, regulované liturgickými knihami, kterých je třeba věrně se držet, a spolu se zvláštnostmi schválenými ve Statutech Cesty má za úkol pomoci těm, kteří se ubírají neokatechumenátní cestou, aby vnímali milost, že jsou začleněni do Kristova spásonosného tajemství, jež umožňuje křesťanské svědectví, schopné přijmout i radikální rysy. Postupné zrání jednotlivce a malého společenství ve víře musí zároveň usnadňovat jejich začlenění do života velkého církevního společenství, které nachází svou řádnou formu v liturgickém slavení ve farnosti, ve které a pro kterou se uskutečňuje Neokatechumenát (srov. Statuta, art.6). Avšak i během této cesty je důležité se nevyčleňovat z farního společenství právě ve slavení eucharistie, která je pravým místem jednoty všech, kde nás Pán objímá v různých stadiích naší duchovní zralosti a sjednocuje nás v jediném chlebu, který z nás činí jediné tělo (srov. 1 Kor 10,16).

Odvahu! Pán vás nepřestává doprovázet a také já vás ujišťuji svojí modlitbou, děkuji vám za četné projevy vaší blízkosti a prosím, abyste ve svých modlitbách mysleli také na mne. Nejsvětější Panna Maria ať vás provází svým mateřským pohledem a ať je vám oporou moje apoštolské požehnání, které platí všem členům neokatechumenátní cesty! Děkuji.“

Končil svoji promluvu Benedikt XVI. na dnešní audienci. Jejím vyvrcholením bylo poslání misijních skupin ad gentes do 17 míst světa. Skupiny jsou tvořeny vždy jedním knězem a dvěma či třemi početnými rodinami. V brzké době se vydají evangelizovat do Francie, Slovinska, Bosny, Estonska, Rakouska, Velká Británie, Ukrajiny, USA, Venezuely, Gabunu a Papuy Nové Guineje. Připojily se tak k dalším 40 skupinám, které Benedikt XVI. vyslal do misií v předchozích letech.