Čtenářská kritika článku "Neupálíš bližního svého" z Respektu č. 20/2001

Článek "Neupálíš..." podle mého soudu postrádá přiměřený kontext, k němuž by měla patřit i fakta o vývoji v samotné Rwandě. Netroufám si tento rámec nahrazovat, ale přesto považuji za potřebné uvést několik poznámek, protože mne znepokojil jak protikřesťansko-rasistický podtext článku, tak i jeho redakční úprava (mám na mysli nadpis, ale především kontrast snímků černých řeholnic a bílých soudců).

Masakry roku 1994, díky nimž počet zabitých duchovních osob v Africe stoupl téměř desetkrát, poprvé - ve Rwandě - způsobily zabíjení přímo v kostelích, kde hledali lidé útočiště; přitom zahynula řada osob z církevního personálu. Ke ztrátám patří smrt tří biskupů (čtvrtý se pohřešuje), 123 kněží a více než 300 řeholních sester. Spirálu násilí se nepodařilo zastavit cestou jednání a úspěšné nebyly ani křesťanské církve, které opakovaně vyzývaly ke smíru.

Když pak rwandské úřady zahájily trestní stíhání účastníků konfliktu, konala se řada poprav (agentura Fides uvádí 22) veřejně za přítomnosti publika. Dosud bylo odsouzeno k smrti 116 osob (včetně 2 kněží). Téměř 2% obyvatel je ve vězení. Církev, která stále vyzývá ke smíru (papež se přimlouval za odsouzené k smrti), se stala terčem proticírkevní kampaně s tím, že brání průchodu spravedlnosti. Nejčastějším terčem útoků se stali misionáři.

Státní média kritizují roli katolické církve v historii Rwandy, přičemž k hlavním organizátorům patří odpadlý kněz Rutazibwa, dnes ředitel státní tiskové konceláře. Ten prohlašuje, že katolická církev je příliš závislá na Římu a požaduje vytvoření národní církve. Tisk hovoří o tom, že Vatikán chce ve Rwandě nastolit misionářskou hegemonii, požaduje, aby misionáři z Rwandy odešli atd. Obviňuje papeže, že rwandský masakr ignoroval, i když to byl právě on, kdo 15. května 1994 veřejně - jako první - označil rwandské události za genocidu. Biskupská konference už v březnu 1994 protestovala proti tomu, že se lidem vydávají zbraně, a vyzývala k zastavení masakrů. Biskup z Butavu byl vládními silami zabit právě proto, že předával do okolního světa zpráva o tom, co se děje v oblasti velkých jezer. Rutazibwa však označuje misionáře za apoštoly nenávisti.

Jsou-li rwandské řeholnice souzeny v Belgii, děje se to za situace, kdy právě už jen Evropa (a Oceánie) zaznamenává pokles parametrů, podle nichž se posuzuje vliv katolické církve ve společnosti: v Africe naproti tomu stoupl za posledních 25 let minulého století počet kněží na dvojnásobek a už v r. 2000 zde bylo 423 biskupů domácího původu. Křesťanství se tedy stále více stává domácí záležitostí: biskupové domácího původu jsou ostatně i ve všech 9 rwandských diecézích. Řada lidí v Evropě, zejména levicových intelektuálů, pohlíží na tento vývoj s nelibostí: to však ještě není důvod, aby označovali Afričany za lidi neschopné pravdivé a věcné výpovědi. Kdyby obžalovaní nebyli katolíci, resp. řeholní sestry, těžko by si vůči nim někdo dovolil tak rasistický rón, jaký zaznívá z výroků citovaných v článku.

V říjnu m.r. se v Římě konala konference afrických misionářů o možnostech míru v Africe. Vyzvala africké politiky, aby se přestali vymlouvat na "dědictví kolonialismu", ale vyzvala také křesťanský Západ, aby se zbavil svých stereotypů o Africe. Arcibiskup Mosengwo z konžského Kisangani tehdy řekl, že kritická situace řady afrických zemí vzniká z krize práva a nelze ji stále svádět na "kmenové myšlení". - Myslím si, že Vámi publikovaný článek podobné stereotypy o Africe a o lidech černé pleti obecně, jen utvrdil.

Michaela Freiová, 16. května 2001