05.04.2003, RC
Masakry roku 1994, díky nimž počet zabitých duchovních osob v Africe stoupl téměř desetkrát, poprvé - ve Rwandě - způsobily zabíjení přímo v kostelích, kde hledali lidé útočiště; přitom zahynula řada osob z církevního personálu. Ke ztrátám patří smrt tří biskupů (čtvrtý se pohřešuje), 123 kněží a více než 300 řeholních sester. Spirálu násilí se nepodařilo zastavit cestou jednání a úspěšné nebyly ani křesťanské církve, které opakovaně vyzývaly ke smíru.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Státní média kritizují roli katolické církve v historii Rwandy, přičemž k hlavním organizátorům patří odpadlý kněz Rutazibwa, dnes ředitel státní tiskové konceláře. Ten prohlašuje, že katolická církev je příliš závislá na Římu a požaduje vytvoření národní církve. Tisk hovoří o tom, že Vatikán chce ve Rwandě nastolit misionářskou hegemonii, požaduje, aby misionáři z Rwandy odešli atd. Obviňuje papeže, že rwandský masakr ignoroval, i když to byl právě on, kdo 15. května 1994 veřejně - jako první - označil rwandské události za genocidu. Biskupská konference už v březnu 1994 protestovala proti tomu, že se lidem vydávají zbraně, a vyzývala k zastavení masakrů. Biskup z Butavu byl vládními silami zabit právě proto, že předával do okolního světa zpráva o tom, co se děje v oblasti velkých jezer. Rutazibwa však označuje misionáře za apoštoly nenávisti.
Jsou-li rwandské řeholnice souzeny v Belgii, děje se to za situace, kdy právě už jen Evropa (a Oceánie) zaznamenává pokles parametrů, podle nichž se posuzuje vliv katolické církve ve společnosti: v Africe naproti tomu stoupl za posledních 25 let minulého století počet kněží na dvojnásobek a už v r. 2000 zde bylo 423 biskupů domácího původu. Křesťanství se tedy stále více stává domácí záležitostí: biskupové domácího původu jsou ostatně i ve všech 9 rwandských diecézích. Řada lidí v Evropě, zejména levicových intelektuálů, pohlíží na tento vývoj s nelibostí: to však ještě není důvod, aby označovali Afričany za lidi neschopné pravdivé a věcné výpovědi. Kdyby obžalovaní nebyli katolíci, resp. řeholní sestry, těžko by si vůči nim někdo dovolil tak rasistický rón, jaký zaznívá z výroků citovaných v článku.
V říjnu m.r. se v Římě konala konference afrických misionářů o možnostech míru v Africe. Vyzvala africké politiky, aby se přestali vymlouvat na "dědictví kolonialismu", ale vyzvala také křesťanský Západ, aby se zbavil svých stereotypů o Africe. Arcibiskup Mosengwo z konžského Kisangani tehdy řekl, že kritická situace řady afrických zemí vzniká z krize práva a nelze ji stále svádět na "kmenové myšlení". - Myslím si, že Vámi publikovaný článek podobné stereotypy o Africe a o lidech černé pleti obecně, jen utvrdil.
Michaela Freiová, 16. května 2001
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
10.07.2026, ACI Prensa
Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.