Východní církev čelí výzvám pro budoucnost křesťanství – k papežské exhortaci

Když hovoříme o křesťanech na Blízkém východě, je jen přirozené, že slovo „migrace“ okamžitě evokuje drama, jež prožívají stovky a tisíce Arabů, kteří jsou nuceni hledat svou budoucnost daleko od vlasti v důsledku diskriminace kvůli víře v Ježíše. Ale to je jen jedna strana mince, protože dnes existuje také velké množství křesťanů, kteří z velké dálky přicházejí na Blízký východ. A ti se také potýkají s mimořádně vážnými problémy.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

Papež to potvrdil ve svém apoštolském listě „Ecclesia in Medio Oriente“, v dokumentu, ve kterém Benedikt XVI. učinil zajímavý krok: staví oba jevy do vzájemné souvislosti. V tomto případě snad nemohla být vybrána lepší země než Libanon, aby se ukázalo, že kombinace těchto dvou jevů není ani v nejmenším podivná.

Je pravda, že v posledních letech mladí křesťané houfně opouštějí Bejrút a míří na Západ. Ale Libanon je také domovem milionu přistěhovalců za prací: pokojských, hotelových číšníků, zahradníků a řidičů. Mezi nimi je mnoho katolíků z Afriky a Asie. Totéž platí v Izraeli: Je tam mnohem více filipínských, indických a súdánských věřících latinského obřadu než jejich arabských souvěrců. Nemluvě o Saudské Arábii a státech v Perském zálivu, kde počet křesťanů (kteří tam žijí pouze dočasně a ve velmi nejistých podmínkách) dosahuje několika milionů.

„Tyto skupiny, zahrnující mnoho svobodných mužů a žen nebo celé rodiny, čelí nejistotě na dvou frontách,“ napsal Benedikt XVI. v Ecclesia in Medio Oriente. „Jsou cizinci v zemi, kde pracují, a často jsou diskriminováni a je s nimi nespravedlivě nakládáno.“ „Bůh,“ dodává papež, „má mimořádný zájem o cizince, kteří si tak zaslouží respekt. Způsob, jakým jednáme s cizinci, bude brán v úvahu při Posledním soudu.“

Jde o silná slova adresovaná především státním představitelům. Ale jsou určena i samotným křesťanským komunitám. Vztahy s nově příchozími totiž nejsou vždy snadné: Nejběžnějším scénářem na Blízkém východě jsou skupiny, které žijí paralelně i v rámci stejné farnosti. Ale papežovo poselství arabským věřícím zní: učinit, aby se cizinci cítili vítáni, je vaším úkolem i proto, že rozhodnutí těchto lidí udělat „takovýto krok je přinejmenším stejně srdcervoucí jako rozhodnutí jejich bratří a sester na Blízkém východě, kteří emigrují“.

Nesmíme je tedy v našem životě považovat za cizince.

Benedikt XVI. navrhl, aby Blízký východ působil jako laboratoř pro církev, v níž univerzálnost - skrze globalizaci - nezůstane jen abstraktní myšlenkou: „Jako pastýř univerzální církve bych chtěl oslovit všechny katolíky v této oblasti, ať už domorodé, nebo ty, kteří se nedávno přistěhovali, s vědomím, že v posledních letech se jejich počty téměř vyrovnávají: Pro Boha existuje jen jeden lid a pro věřící pouze jedna víra! Snažte se spolu žít v jednotě, respektu, bratrském společenství, ve vzájemné lásce a úctě, tak, abyste byli věrohodnými svědky své víry ve smrt a vzkříšení Ježíše Krista!“ To, zda Blízký východ zahájí „novou kapitolu“, proto podle papeže velmi záleží na vztahu k „nově příchozím“.