Pohled na události minulého týdne

Naše země je nemocná a kromě dvojhmatů potřebuje nejen mandylion, ale samotného Krista…

Krása a velikost Božího stvoření zapůsobila na Felixe Baumgartnera, který v neděli 14. října volným pádem ze stratosféry (39 km nad zemským povrchem) překonal rychlost zvuku. Těsně před samotným skokem, vyhlížeje na obrys země, řekl: „Vím, že se na mě dívá celý svět, a přeji si, aby celý svět mohl vidět to, co vidím já. Někdy musíte vystoupat hodně vysoko, abyste viděli, jak malí jste.“ Jak následně uvedl při tiskové konferenci: „Když jsem tam stál na vrcholu světa, tak pokorný, nemyslel jsem na zdolávání rekordů... Myslel jsem na to, abych se vrátil živý. Nechtěl jsem zemřít před zraky svých rodičů a tolika lidí... Říkal jsem si ’prosím, Bože, nenech mě na holičkách‘.“ (Zdroj: www.telegraph.co.uk) Při takových chvílích je snad přímo instinktivní a lidské volat po Bohu a zakoušet pokoru stvořeného člověka. Obdobnou potřebu po pomoci Boží cítí mnozí z nás po výsledcích krajských a senátních voleb.

„Mluví se o tom, že republika zrudla. Nezrudla. Kraje rudé byly, už v minulých krajských volbách vyhráli všude socialisté a měli komunisty v závěsu. Teď socialisté prohráli ve čtyřech krajích, v západních Čechách je porazila ODS, v Libereckém kraji Starostové a Karlovarský a Ústecký kraj jim sebrali komunisté. To je pro sociální demokracii mimořádně těžká porážka, zvlášť ta ztráta dvou krajů ve prospěch rudých. ODS je jejich soupeř, kdežto KSČM je jejich nepřítel, který se s nimi přetahuje o stejnou vrstvu voličstva. Úspěch KSČM je debakl ČSSD. Že ODS nevyhraje, se vědělo, reformní vládní strana vyhrát nemůže. Že si ale sociální demokracie nechá ukrojit tak velký kus koláče, tato oficiální politická strana s maximálním přístupem do médií, to je ponižující porážka. Komunisté nejsou na koni. Oni si osedlali Sobotku a budou na něho používat bičík. Na levici přestala tímto hrát sociální demokracie první housle. Šmidlat budou dva. To bude koncert!“ píše Ondřej Neff po zveřejnění výsledků voleb v sobotu 13. října na serveru neviditelnypes.lidovky.cz. **Možná, že na vlastní oči opět zažijeme politická „capriccia“ s mimořádně rychlými staccaty a dvojitými flažolety ČSSD s KSČM. Snad se najde protihráč s odvážnými pizzicaty, aby zabránil šíření oranžovo-červeného proudu, který po zkušenostech z let minulých nemyslí na naši zemi, ale na zaplnění vlastní kapsy pokřivenými cestami. Pár hodin před zveřejněním výsledků voleb promluvil důrazně na konci slavnostního aktu blahořečení 14 františkánských mučedníků v sobotu 13. října kardinál Dominik Duka OP: „Beatifikace nám připomíná historii vlády císaře Rudolfa II. a císaře Ferdinanda I., kteří se usilovali, aby srdce Evropy mohlo žít svobodně.“ Připomenul, že za jejich vlády jsme byli zemí náboženského smíru a míru, ale nenávist, závist a chamtivost nejrůznějších skupin toto soužití zničila a** nedala možnost, aby se předchůdci, kteří usilovali o mírovou formu evangelizace, prosadili tento názor, jenž byl zároveň povinností. Připomenul také slova biskupa evangelické církve bratra Klase (sic), který při tiskové konferenci řekl, že beatifikace je výzvou naší společnosti, která by si měla uvědomit, že naši svobodu a demokracii ohrožují vášně a neřesti, jako je závist, nenávist, netolerance a neúcta k druhému. Bylo to aktuální poselství, které v sobotu do současné politické situace zaznělo z pražské katedrály sv. Víta, Vojtěcha a Václava.

Máme se tedy zač modlit. Možná, že by neuškodilo, kdyby se mnozí političtí představitelé podívali do stratosféry a třeba by svět, naši zemi či svou práci viděli z jiné a poněkud pokornější perspektivy?!

Kam jinam se také podívat?

Zajímavý pohled na ojedinělou skutečnost nabízí vzácný obraz „Edesský král Abgar přijímá mandylion, pravý Kristův obraz“, který obohatil stálou expozici Diecézního muzea v Brně. K uměleckému dílu se vyjádřil ředitel muzea PhDr. Karel Rechtik takto: „Obraz je velmi zajímavý zejména ikonograficky – tedy svým tématem a jeho zpracováním. Král starověkého města Edessy, Abgar, vlastním jménem Agbar V. Ukkamar, je historicky doloženou postavou. Legenda vypravuje, že byl vážně nemocný a rozhodl se požádat o pomoc Ježíše, o kterém slyšel, že uzdravil a vyléčil již mnoho lidí. Abgar mu proto napsal dopis, jehož text je na obrazu zachycen. V obsahu tohoto dopisu je dokonce nabídka, kterou král Ježíše nejenom zve k návštěvě svého města, ale nabízí mu zde i trvalý pobyt, přesněji azyl, neboť jak sám píše ’má země je velmi malá, ale krásná a vážená, pro nás oba bude jistě dostačující‘. Pro dnešního člověka je určitě ještě přitažlivější Ježíšova odpověď, která je na obrazu rovněž zachycena: ’Píšeš mi, že bys chtěl, abych k tobě přišel – je třeba, abych vykonal ty věci, pro které jsem byl poslán: ty až dokonám, navrátím se k tomu, který mě poslal, a jakmile vystoupím na nebesa, pošlu k tobě některého se svých učedníků, ten vyléčí nemoc, která tě tak sužuje, a tobě i tvým blízkým dá život.‘ A dodává: ’Abgare, jsi blažený, ačkoli jsi mě neviděl, přece jsi ve mne uvěřil.‘ Král byl uzdraven, ale autor Ježíšova portrétu nebyl schopen obraz dotvořit. Ježíš sám musel svoji tvář otisknout na roušku. Látka s otiskem Kristovy tváře tak patří mezi několik výjevů, které bývají označovány jako ’pravé obrazy‘, nebo ’obrazy rukou neutvořené‘. Obraz vystavený v Diecézním muzeu je ale zvláštní tím, že se v českých sbírkách zatím nepodařilo objevit žádnou obdobu,“ uzavírá ředitel Karel Rechlík.

Kéž je Kristus tím, kdo léčí od nemocí naše duše a také naši zemi!