Ruský „protektorát“ nad křesťany na Blízkém východě

Obrana blízkovýchodních křesťanů se stala Putinovým strategickým aktivem a je v dokonalém souladu s misí moskevského patriarchátu. Kreml zvažuje, že udělí občanství asi 50 000 syrských křesťanů z regionu Qualamun poté, co od nich moskevské ministerstvo zahraničních věcí obdrželo kolektivní žádost. V prohlášeních vydaných v uplynulých několika dnech mluvčí prezidenta Putina a ministerstva potvrdili, že žádost posuzují nejvyšší ruské orgány. „Poprvé od Kristova narození nám křesťanům v Saidnaye a Maara Saidnaye, Malúle a Maarunu hrozí, že budeme vyhnáni z naší země.“**

Dopis je plný chvály Putinova Ruska, které je charakterizováno jako „silný zastánce světového míru a stability“. Ale o západních zemích se pisatelé vyjadřují již méně lichotivě: „Cílem teroristů, kteří jsou podporováni Západem, je zlikvidovat naši přítomnost ve vlasti. Používají k tomu ty nejodpornější metody, například vraždy obyčejných lidí.“

Skutečnost, že situace křesťanů upoutala pozornost nejvyšších míst ruské vlády, naznačuje, že ji Kreml považuje za velmi důležitou v rámci geopolitických vztahů. Ve skutečnosti to může být hlavní důvod, proč Rusko tyto křesťany brání. Mluvčí moskevského patriarchátu řekl, že dopis 50 000 syrských křesťanů je důkazem toho, jak „velkou autoritu“ má Rusko v současné době na Blízkém východě, „zejména u křesťanských menšin žijících v této oblasti“. Blízkovýchodní křesťané „již po staletí vědí, že žádná jiná země by nehájila jejich zájmy stejným způsobem jako Rusko,“ řekl arcikněz Nikolaj Balašov, druhý nejvýznamnější muž odboru pro vnější vztahy moskevského patriarchátu.

„Aby se potvrdily vazby mezi Ruskem a syrskou církví, rozhodla se moskevská duchovní akademie postavit na horu v Sýrii, na níž se nachází též mariánská svatyně Saidnaya, sousoší, v jehož středu je socha Ježíše. K této svatyni přicházejí arabští křesťanští poutníci z celého Blízkého východu. Sousoší má být symbolem míru v zemi zpustošené válkou. To vše jde ruku v ruce s aktivními snahami moskevského patriarchátu bránit blízkovýchodní křesťany před násilím islamistů.

Patriarcha Kirill vyjádřil své obavy o tyto křesťany politicky výmluvným způsobem, když před 12. výročím útoků z 11. září poslal Baracku Obamovi dopis, v němž amerického prezidenta žádá, aby naslouchal volání náboženských představitelů, kteří „jednomyslně“ odmítají návrhy na vojenský zásah proti Asadovi. Ve svém listu patriarcha píše o „hrozbě masového vyhlazování nebo vyhnání“, které čelí křesťané na Blízkém východě. Vyzval ostatní, aby se připojili k ruskému diplomatickému úsilí a co nejlépe využili příležitostí, které se otevřely diplomatickému řešení konfliktu. Výslovně zmínil jednání o likvidaci syrských chemických zbraní.

Ruská pravoslavná církev se vždy zajímala o těžký osud církví na Blízkém východě. Nyní výzvy pravoslavných představitelů k ochraně křesťanů v arabských zemích dokonale zapadají do Putinových ​​plánů na Blízkém východě. Více než dvacet let po pádu Sovětského svazu, kdy již dávno minula doba sovětského komunistického ateismu, se Putin v pravém novocarském stylu postavil do pozice ochránce východních křesťanů a učinil to součástí své geopolitické strategie.

Moskevský patriarchát posiluje své vztahy se sužovanými pravoslavnými církvemi na Blízkém východě a poskytuje jim významnou finanční pomoc: loni v srpnu ruská pravoslavná církev darovala 300 000 dolarů antiochijskému patriarchátu na pomoc těm, kdo trpí v důsledku konfliktu. V červenci se hlavy blízkovýchodních církví během návštěvy Moskvy u příležitosti 1025. výročí pokřtění Rusi setkaly osobně s Putinem. Patriarcha Kirill je poslední významný zahraniční křesťanský představitel, kterého v Damašku přijal Bašár al-Asad. Návštěva proběhla v listopadu 2011, kdy již 5000 lidí přišlo v důsledku konfliktu o život.

Ale zatímco Rusko stále více brání křesťany na Blízkém východě, Francouzi, kteří kdysi bývali velkými ochránci těchto křesťanských komunit, se o ně přestávají zajímat. Představitelé východních církví ztrácejí důvěru ve francouzskou zahraniční politiku, která podporuje arabská povstání. Maronitského patriarchu Becharu Boutrose al-Raie během jeho návštěvy Paříže v září 2011 Sarkozy kritizoval za to, že neprojevuje dostatek nadšení pro takzvané „arabské jaro“. Bývalý francouzský prezident byl přesvědčen, že tyto vzpoury odstraní Asada a zažehnou jiskru demokracie.

Dva roky nato, když se vzpoury proti režimu chopily islamistické skupiny, syrský katolický arcibiskup Behnama Hindo řekl listu Vatican Insider: „Ministru zahraničí Laurentu Fabiusovi jsem při našem posledním rozhovoru jasně sdělil: Mluvíte o válce v Sýrii, o tom, kdo musí zvítězit, kdo musí odejít. Ale nikdy jste se nezeptal, jaká jsou očekávání a požadavky syrského lidu. Možná jste si ještě nevšiml, že francouzský protektorát nad Sýrií už před nějakou dobou skončil.“