Polovina Evropanů chce řešit mezinárodní problémy bez vměšování Spojených států

Každoroční průzkum trendů prováděný nadací German Marshall Fund of the US sleduje, jak Spojené státy a Evropa nahlížejí na nejpalčivější mezinárodní problémy současnosti – a na sebe navzájem.**

Když prezident Obama hovoří k americké veřejnosti o své strategii pro boj s Islámským státem, možná by si přál promlouvat spíše k Evropě. Dnes zveřejněný průzkum ukazuje, že Evropané schvalují Obamovu mezinárodní politiku více než jeho vlastní spoluobčané: 64 procent oproti 43 procentům.

Ale i v Evropě jeho podpora slábne. A Evropané zároveň pro sebe hledají více nezávislou cestu, která by mohla mít důsledky pro spolupráci USA a Evropy ve všech oblastech od boje s Islámským státem přes ruskou asertivitu až po vzestup Číny. Zde je pět hlavních témat, která se objevila ve výroční zprávě German Marshall Fund of the USA o transatlantických trendech.

V době, kdy američtí a evropští lídři hovoří o jednotě, s níž je třeba čelit výzvám globální bezpečnosti, transatlantická solidarita chybí. V USA 34 procent respondentů v průzkumu GMF odpovědělo, že si přejí užší partnerství s Evropou, což je o pět procentních bodů více oproti loňskému roku. V Evropě se ukazuje pravý opak: 50 procent si přeje přístup nezávislý na USA, což je o osm bodů více.

Evropané nadále podporují roli USA jako silné globální velmoci (přeje si to 56 procent), ale zdá se, že zároveň říkají, že USA nejsou jediným hráčem, pokud jde o bezpečnost a diplomatické záležitosti.

Ačkoli se to může jevit jako urážka, měl by být tento přístup ve Washingtonu přijat spíše vřele. Američané tlačí na pevnější vedení v Evropě, zejména v bezpečnostních otázkách. A tato tendence může představovat problém v jednacím sále: Úspěch Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP), navrhované smlouvy o volném obchodu, závisí nejvíce na tom, zda obě strany dokáží najít společnou řeč.

Vůbec poprvé většina Němců tvrdí, že si přejí větší nezávislost na USA v oblasti bezpečnosti a diplomatických záležitostí, od roku 2013 se jedná o nárůst o 17 bodů. Tím se Německo dostalo nad evropský průměr, neboť 57 procent Němců si přeje větší nezávislost.

Tento posun lze sledovat od doby, kdy Edward Snowden zveřejnil informace, že Národní bezpečnostní agentura provádí v Německu špionáž, což vyvolalo značně nepřívětivý pohled na Spojené státy a jejich prezidenta. Ačkoli 58 procent Němců má příznivý názor na USA, jedná se o značný pokles z 68 procent v roce 2013.

Souhlas s konkrétně Obamovým jednáním v mezinárodní politice klesl o 20 bodů, na 56 procent. To staví Německo pod průměr evropské spokojenosti, která činí 64 procent.

Ale jsou tu i pozitivní momenty. V souvislosti s krizí mezi Ruskem a Západem kvůli Ukrajině Evropané i Američané požadují, aby Německo hrálo významnější roli v zahraniční politice, což je pozice, kterou zatím váhalo přijmout. Jednat nezávisle by mohlo být vítaným krokem správným směrem.

Evropa – kromě Francie – chce Velkou Británii

Většina (51 %) dotazovaných v EU odpověděla, že jsou ochotni vyhovět britským podmínkám pro členství v EU – včetně vlastní britské hospodářské a rozpočtové politiky, aby udrželi Velkou Británii v unii. Pro srovnání – 38 procent si myslí, že by bylo lepší, kdyby Velká Británie unii opustila.

Velkou výjimkou je Francie: 52 procent francouzských respondentů tvrdí, že by Velká Británie měla z EU odejít. Francouzští politici a elity si nepřejí, aby Británie EU opustila, neboť je spolu s Německem a Francií velmi význačným členem unie. Ale zdá se, že obyčejní Francouzi mají pocit, že britská nespokojenost trumfuje dokonce i jejich vlastní reptání nad úsporným rozpočtem EU. A Británie svůj dojem při nedávných státních návštěvách nezlepšila: Francouzského prezidenta Françoise Hollanda vzali na oběd do restaurace, zatímco německá kancléřka Angela Merkelová si užívala červený koberec a čaj s královnou.

EU je opět v módě, 65 procent evropských respondentů hledí na unii příznivě. Tento trend je nejsilnější v severní Evropě, kde hospodářská krize ustupuje rychleji. V Německu počet těch, kdo uvedli, že je krize osobně postihla, klesl o 14 bodů, zatímco v Británii klesl o 7 bodů.

Na jihu obyvatelé stále úzkostlivě vyhlížejí známky oživení. 95 procent obyvatel v Řecku, 91 procent v Portugalsku, 81 procent ve Španělsku a 72 procent v Itálii říkají, že jsou stále ohroženi hospodářskou krizí. (Obyvatelé těchto zemí by s největší pravděpodobností – společně s Velkou Británií – označili členství v EU za špatnou věc).

Přistěhovalectví i nadále trápí většinu evropských vlád. 73 procenta britských respondentů nesouhlasí s tím, jak se jejich vláda vypořádává s přistěhovalectvím, což Británii řadí po bok Španělska a Řecka, kde úroveň nespokojenosti dosahuje 77, respektive 75 procent. Padesát čtyři procenta britských respondentů tvrdí, že ve Velké Británii je „příliš mnoho“ přistěhovalců.

Otázka přistěhovalectví podněcuje rozdělení mezi severem a jihem Evropy, poštvalo jižní státy, které leží na geografickém okraji migračních tras, proti státům severním, jež se snaží asimilovat většinu migrantů a uprchlíků.

Na rozdíl od otázek bezpečnosti a diplomacie se Evropa ohledně migrace shoduje s přístupem Spojených států. 71 procent Američanů nesouhlasí s tím, jak vláda řeší problém přistěhovalectví, v Evropě v tomto ohledu se svými vládami nesouhlasí 60 procent obyvatelstva. Jedině ve Švédsku je více než polovina (60 procent) populace s postupem vlády spokojená.