13.05.2015, Crux
Papež nikdy neopomíjí důraz na solidaritu s přistěhovalci. Mluví o „dramatické a často tragické migraci tisíců lidí, kteří prchají před válkou a bídou“; proto podle něho mají evropské církve „povinnost spolupracovat na solidaritě a přijímání cizinců“.
Jeho přesvědčení má osobní kořeny. Ty začínají rokem 1920 v severoitalském Piemontu. První světová válka zanechala Itálii v bankrotu a chaosu, jež přichystaly cestu fašistickému hnutí Benita Mussoliniho. Tehdy se mnoho Italů rozhodlo odejít. Mnozí zvolili Argentinu, která měla ve dvacátých letech vyšší životní úroveň než jiné evropské země. Na cestu se vydali i dva Bergogliovi prastrýci, kteří v Argentině založili prosperující dlaždičskou firmu v Buenos Aires. Františkův dědeček Giovanni Angelo Bergoglio se v roce 1927 rozhodl se k nim připojit. Vypravil se do Nového světa s manželkou Rosou Margaritou Vasallo di Bergoglio a jejich šesti dětmi.
Na začátku šlo všechno dobře. Giovanni se připojil ke svým bratrům a firma vzkvétala. Ale v roce 1929 zasáhla Argentinu krize, takže se Giovanni a Rosa museli přestěhovat do skromnějšího domova v Buenos Aires.
Františkův otec Mario José Bergoglio vystudoval ekonomii v Itálii a podporoval rodinu skromným výdělkem z prodeje jízdních kol. Oženil se s Reginou Marií Sivori, narozenou v Argentině v jiné přistěhovalecké rodině z Piemontu. Usadili se ve čtvrti Flores, kde se v roce 1936 narodil František jako první z pěti dětí.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Jaký je dopad této historie na Františkovo myšlení?
Vidí se jako syn přistěhovalců. Když mluví o jejich lidské důstojnosti, o tom, že by přistěhovalci měli být spíše vítáni než vylučováni, není to pro něho pouze věc sociální spravedlnosti, ale také úcta k jeho předkům.
Má zkušenost s nejistotou trhu. Slýchal od svých příbuzných, jak může být stabilita rodiny ohrožena velkými ekonomickými silami, jimž obyčejní lidé nerozumějí a jež nemohou kontrolovat.
Když tedy mluví o „divokém kapitalismu“ a požaduje, aby veřejné autority zajišťovaly chod hospodářství pro obecné dobro, má to pro něho osobní dimenzi.
Zkušenost jeho rodiny se opírá o širší zkušenost argentinské i latinskoamerické situace. Zažil ekonomické zhroucení Argentiny v devadesátých letech a viděl, kolik Latinoameričanů se vydalo za lepším životem jako imigranti. Jeho osobní historie má svou váhu.
Je to podobné jako příběh Jana Pavla II., jehož zásadní opozice proti komunismu odrážela jeho chápání sebe sama jako syna Polska; podobně je papež František zaujat pro chudáky a přistěhovalce.
12.11.2026, RC Monitor 21/2026
Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?
06.11.2026, Community in Mission
Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.
13.11.2026, RC Monitor 21/2026
Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.
19.10.2026, RC Monitor 19/2026
Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“
16.09.2026, RC Monitor 17/2026
Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.
30.09.2026, KTF UK
Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy nabízí v rámci celoživotního vzdělávání v nadcházejícím zimním semestru kurz Biblické a teologické základy duchovního osvobozování, který povede doc. Jaroslav Brož. Kurz se věnuje biblickým a teologickým základům problematiky duchovního osvobozování v kontextu křesťanské víry.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.