Sako: Nyní nás křesťané žádají, abychom zorganizovali jejich útěk

Chaldejský patriarcha z Bagdádu, Louis Raphael I., říká, že má obavy. Není přesvědčen o některých důsledcích nové evropské politiky ohledně uprchlíků prchajících ze Sýrie a dalších konfliktních oblastí. K této výzvě se připojily mnohé sesterské církve v Evropě. Patriarcha hodlá hovořit o svých rozpacích a obavách s ostatními pastýři východních církví.

Jaký je váš názor na nedávné aktivity mezinárodního společenství ohledně Blízkého východu? Došlo konečně k nějakému posunu?

„Nedávno jsem se v chaldejské katedrále setkal s představiteli všech církví v Bagdádu spolu s řadou řeholnic a kněží. Klademe si otázku, proč k tomu dochází teď, po čtyřech letech války v Sýrii a dvanácti letech konfliktů a masakrů v Iráku. Poté, co dovolili, aby se situace tak dlouho zhoršovala. Mám obavy.“

Máte na mysli situaci uprchlíků? Trápí vás to, kdo jim otevírá dveře, či kdo je zavírá?

„Tuto otázku nelze řešit sentimentálním nebo povrchním způsobem. Je zapotřebí soudnosti. Jediná trvalá řešení jsou ta, které lze provádět přímo na místě. Tyto druhy řešení vyžadují čas a trpělivost při zavádění a provádění jednotlivých procesů. Ale nezdá se, že to by byl zájem vedoucích představitelů států a mezinárodních organizací. Raději dovolují, aby jejich činy byly ovlivňovány emocemi veřejnosti.“

Někteří navrhují, aby nejprve byli přijímáni křesťanští uprchlíci a příslušníci pronásledovaných náboženských menšin. Je to dobrý nápad?

„K tomu by nemělo dojít. I toto by nám způsobilo problémy. Podpoří se tím ti, kdo říkají, že chtějí dát válce náboženské zdůvodnění. Ti, kdo na obou stranách říkají, že křesťané zde nemohou zůstat. Evropské země musí poskytnout útočiště těm, kdo je opravdu potřebují, bez ohledu na náboženství. A musí se vyvarovat toho, aby jednaly slepě a pomáhaly těm, kdo křesťany likvidují.“

Co máte na mysli?

„Existují organizace a skupiny, které pomáhají křesťanům utéct. Jejich posláním je usnadnit odchod křesťanů. Financují ho. Naléhají na křesťany, aby opustili svou zemi, a otevřeně to přiznávají. Prezentují to jako pomoc, kterou poskytují pronásledovaným. Nevím, jaká je jejich strategie. Možná až těmto zemím nebudou křesťané stát v cestě, bude jednodušší vyhlásit nové války, experimentovat s novými zbraněmi a prodávat je. Tyto jevy je třeba prozkoumat, a nikoli o nich jen klábosit.“

Ale je možné zastavit matky a otce, kteří chtějí dát svým dětem naději na lepší budoucnost?

„Nikoho nezastavujeme. Bylo by to jak nesprávné, tak i nemožné. Ale nemůžeme na ně ani naléhat, aby odešli. Nyní nás náš lid kritizuje. Chtějí, abychom pro ně sehnali letenky, víza a našli střediska pro uprchlíky v jiných zemích. To není možné. Stát to nemůže udělat. A ani církev. Křesťanské společenství, které se zrodilo v této zemi, nemůže organizovat exodus, jenž připraví cestu k jeho zániku. Respektujeme rozhodnutí odejít jako osobní volbu, ale nemůžeme ji podněcovat.“

Takže někteří lidé žádají církve, aby organizovaly hromadný útěk...

„Znamená to, že nyní existuje reálné riziko, že Blízký východ, Irák a Sýrie přijdou o všechny křesťany. Jakékoli prohlášení, které může přimět náš lid k emigraci, je v tuto chvíli nezodpovědné. Nelze hovořit dříve, než vezmeme v úvahu všechny faktory a možné důsledky i to, jak mohou být naše slova interpretována.“

Někteří lidé tvrdí, že se za nynějším náhlým přijímáním přistěhovalců skrývají ekonomické zájmy. Má to s tím skutečně něco společného?

„Slyšel jsem, jak někteří říkají, že hledají mladé lidi a že nechtějí staré a nemocné. Pravicové i levicové vlády se na tom shodnou. Je to dost zvláštní. Mohu potvrdit, že neutíkají jen vysídlenci. Kněží mi říkají, že odcházejí i lidé, kteří na tom nejsou finančně příliš špatně, například lidé, kteří pracují v bankách. Lidé, kteří ve skutečnosti nemusejí odejít. Cítí, že se naskytla příležitost, a obávají se, že tato možnost brzy pomine, a tak se jí snaží využít. A přitom ty chudší ani nenapadne odejít. Všichni tím ztrácí. Odcházejí ti nejschopnější, a přitom oni jsou jediní, kdo by mohl obnovit to, co bylo v uplynulých letech zničeno. A obzvláště to postihuje nás křesťany. Křesťané, s jejich otevřeností a humanitou, s jejich schopností žít společně s ostatními, by mohli hrát klíčovou roli v zemi, kde se narodili a kde žili i jejich otcové. Zároveň by mohli pomáhat svým muslimským spoluobčanům osvobodit se od džihádistické ideologie, která i jim samotným způsobuje velké utrpení. Otevíráme kostely, školy, kliniky a nemocnice. Je tu síť subjektů, které se nesmírně snaží zlepšit mírové soužití a společenský život mezi komunitami, zpřístupňují své služby všem. A teď to vypadá, že i tohle všechno je odsouzeno k zániku.“

V loňském roce jste vy a vaše církev bojovali proti tomu, aby kněží a řeholníci emigrovali na Západ bez souhlasu svých biskupů...

„Kněží a řeholníci, kteří utíkají z Blízkého východu, jsou ,emigranti přepychu‘. Využívají svého postavení, kontakty a církevní podpory, aby utekli, vydávají se za pronásledované osoby a v některých případech využívají tuto nálepku k tomu, aby dostali peníze. Některým se podaří založit si na hesle ,pronásledování‘ výnosný a svatokrádežný podnik. Mnozí z nich uprchli z útočišť, kde nedochází k žádnému útlaku, a pak pomohli celým svým rodinám usadit se v pohodlí v Severní Americe. Učinili tak bez souhlasu svého biskupa a zrazují ducha dobrého pastýře.“

Ale pastýři jsou také zapotřebí v komunitách blízkovýchodních křesťanů, kteří údajně migrují na Západ...

„Biskupové, kteří slouží komunitám v diaspoře, nemohou přijít a „okrádat“ Blízký východ o kněze. Mohou jít a hledat je ve svých komunitách, o kterých tvrdí, že vzkvétají. Skutečnost, že jsme přijali kněžství v těchto zemích, znamená, že jsme nabídli svůj život Bohu a nesmíme pro naše rodiny hledat život v luxusu. Tito „emigranti přepychu“ vytvářejí špatný příklad pro ostatní lidi. Naši kněží nás často přivádějí do míst, kde lidé trpí. Jsou trpícím na blízku a ukazují, že lze zakoušet radost evangelia i zde, v této situaci.“

Nedávno jste odsoudil krádeže domů a pozemků patřících křesťanům, kteří odešli. A to nejen na územích ovládaných chalífátem...

„Oblasti obsazené Daešem nebyly osvobozeny. Možná to někomu vyhovuje. Mezitím jsou domy a pozemky křesťanů v Bagdádu a Kirkúku nelegálně vyvlastňovány. Existuje riziko, že v těchto oblastech bude nadobro změněna demografická rovnováha. Je zapotřebí mezinárodní zásah, který zajistí dodržování práv a vlastnictví těch, kdo byli nuceni odejít a případně se jednou vrátí. Měla by se tím zabývat OSN.“

Existuje východisko z utrpení, které postihlo Blízký východ?

„Řekl jsem to na schůzi Společenství Sant'Egidio v Tiraně a také v Paříži, na konferenci pořádané organizací Œuvre d'Orient: Neexistuje žádné „kouzelné tlačítko“, jehož stisknutím by se vše dalo vmžiku do pořádku. Bude trvat dlouho, než se tato hrozná situace napraví. Porážka džihádistické ideologie vyžaduje zapojení muslimských autorit a arabských vlád. Ale západní mocenské kruhy zaštiťují síly a státy, kde se džihádisté vždy těšili největší podpoře. Nyní v nastalé situaci s uprchlíky apelují na smysl pro humanitu, která naštěstí v mnoha lidech stále žije. Džihádisté se zatím těší ochraně a kanály, kterými proudí peníze a zbraně, jsou skryté. Války proti terorismu a za demokracii začaly v roce 2003 a jejich výsledkem je zrození monstra zvaného Daeš. To nám samozřejmě leccos napovídá.“