26.07.2016, RC Monitor
V otázkách týkajících se božské víry, Božích přikázání a posvátnosti a nerozlučitelnosti manželství se všichni členové Církve od prostých věřících až po nejvyšší představitele Magisteria musejí spojit v úsilí o zachování nedotčeného pokladu víry i praxe. Druhý vatikánský koncil učil: „Věřící jako celek se nemohou mýlit ve víře, neboť jsou pomazáni od Svatého (srv. 1 Jan 2,20 a 27); tuto svoji neobyčejnou schopnost projevují v nadpřirozeném citu víry celého lidu, když všichni, ’od biskupů až do posledního věřícího laika’ (sv. Augustin, De Praed. Sanct. 14,27), vydávají svůj všeobecný souhlas o víře a mravech. Tento cit víry, vyvolaný a udržovaný Duchem pravdy, způsobuje, že Boží lid – pod vedením učitelského úřadu, kterému je věrně poddán – už nepřijímá pouze slovo lidí, ale skutečně slovo Boží (srv. 1 Thes 2,13); pak přilne neúchylně k víře, která byla jednou provždy odevzdána křesťanům (srv. Jud 3), a podle svého správného úsudku proniká stále hlouběji do pravd víry a stále dokonaleji je uskutečňuje ve svém životěrdquo (Lumen gentium, 12) . Tento učitelský úřad však „nestojí nad slovem Božím, nýbrž mu slouží: Učí jen to, co bylo předánordquo (Dei verbum, 10) .
Druhý vatikánský koncil vyzýval všechny věřící a zejména biskupy, aby beze strachu vyjadřovali své obavy a připomínky pro dobro celé Církve. Servilita a politická korektnost vnesly do života Církve zhoubné zlo. Známý biskup a teolog Tridentského koncilu Melchior Cano OP pronesl tato nezapomenutelná slova: „Petr nepotřebuje naše lži ani pochlebování. Ti, kdo si zastírají oči před skutečností a bez rozlišování hájí jakékoli rozhodnutí Nejvyššího pontifika, oslabují autoritu Svatého stolce. Ničí základy, místo aby je posilovali.“
Náš Pán nás jasně učí, co je to pravá láska a pravá radost z lásky: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje“ (Jan 14: 21). Když dal Bůh člověku šesté přikázání a nařídil mu zachovávat nerozlučitelnost manželství, bylo to určeno všem lidem bez výjimky, nejen nějaké elitě. Již ve Starém zákoně Bůh řekl: „Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený“ (Deut 30,11) a „chceš-li. můžeš plnit přikázání a zachovávat věrnost podle libostirdquo (Sír 15,15). Ježíš pak řekl všem: „’Chceš-li však vejít do života, zachovávej přikázání.’ Zeptal se ho: ’Která?’ Ježíš odpověděl: ’Nezabiješ, nezcizoložíš’rdquo (Mt 19,17-18). Z učení apoštolů jsme přijali tutéž nauku: „Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžkárdquo (1 Jan 5,3).
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Sv. Augustin vysvětluje hluboký vztah mezi radostí a pravdou: „Táži se všech, zda nechtějí se spíše radovati z pravdy než ze lži? A nerozpakují se odpověděti: ’Z pravdy,’ právě tak, jako neváhali říci, že chtějí býti blaženými. Neboť věčná blaženost jest radost z pravdy... radost z pravdy chtějí všichnirdquo (Vyznání, X, 23).
Nebezpečí obecného zmatku ve věci nerozlučitelnosti manželství
Na některých místech a v některých prostředích života Církve už nějakou dobu sledujeme nepatřičnou praxi, kdy se mlčky připouští, aby znovusezdaní rozvedení přistupovali ke svatému přijímání, aniž by se od nich vyžadovala naprostá zdrženlivost. Nejasné výroky v VIII. kapitole AL daly zastáncům toho, aby byli ke svatému přijímání ve zvláštních případech připuštěni, novou dynamiku.
Pozorujeme, že se tato nesprávná praxe nyní v praxi začíná šířit ještě více, neboť ti, kdo ji podporují, se mají pocit, že jsou k tomu do jisté míry oprávněni. Evidentně dochází i k jistému zmatku, pokud jde o interpretaci příslušných výroků v VIII. kapitole AL. Skutečnost, že všichni, jak zastánci připuštění znovusezdaných rozvedených ke svatému přijímání, tak jejich odpůrci, říkají, že „nauka Církve v této věci se nezměnila“, tento zmatek ještě zvyšuje.
I když si uvědomuji historické i věroučné odlišnosti, naše situace vykazuji jisté paralely a analogie s všeobecným zmatkem, který vyvolala ariánská krize ve 4. století. Tradiční apoštolskou víru ve skutečné božství Božího Syna tehdy vyjadřoval termín „soupodstatný“ („homoousios“), dogmaticky vyhlášený univerzálním Magisteriem 1. nikájského koncilu. Hlubokou krizi víry provázenou téměř všeobecným zmatkem tehdy způsobily zejména strategie, které odmítaly používat a vyznávat slovo „soupodstatný“ („homoousios“) nebo se mu vyhýbaly. Kněží a především biskupové tehdy začínali navrhovat alternativní termíny, které byly nejednoznačné a nepřesné, např. „podobné podstaty“ („homoiousios“) nebo prostě „podobný“(„homoios“). Formule „homoousiosrdquo, kterou přijalo tehdejší univerzální Magisterium, vyjadřovala plné a pravé božství Slova s přesností, která neponechávala prostor pro dvojznačný výklad.
V letech 357-360 téměř veškerý episkopát propadl arianismu nebo semiarianismu v důsledku těchto událostí: v roce 357 papež Liberius podepsal jednu z nejednoznačných formulí ze Sirmia , z níž byl termín „homoousiosrdquo odstraněn. Papež navíc pohoršlivě exkomunikoval sv. Athanasia. Jediným biskupem, který se odvážil papeže Liberia přísně napomenout za tyto rozporuplné kroky, byl sv. Hilarius z Poitiers. V roce 359 paralelní synody západního episkopátu v Rimini a východních biskupů v Seuleukii přijaly plně ariánské formule, které byly ještě horší než nejednoznačná formule, kterou podepsal papež Liberius. Sv. Jeroným zmatky tehdejší doby popsal slovy: „Celý svět vzdechl a s údivem hleděl na to, že se stal ariánským“ („Ingemuit totus orbis, et arianum se esse miratus est“: Adv Lucif, 19).
V naší době se nepochybně již šíří zmatek týkající se svátostné disciplíny znovusezdaných rozvedených. Existuje tedy velmi reálný základ pro předpoklad, že tento zmatek může dosáhnout skutečně obrovských rozměrů, jestliže nebudeme předkládat a hlásat následující formulaci univerzálního a neomylného Magisteria: „Svátost smíření, která otevírá cestu k svátosti eucharistie, může být udělena jen těm, kdo se zaváží, že budou žít v úplné zdrženlivosti, totiž že se zdrží úkonů, které jsou vyhrazeny manželům“ (Sv. Jan Pavel II., Familiaris consortio, 84). Tato formule v AL bohužel nepochopitelně chybí. Apoštolská exhortace však nevysvětlitelně obsahuje tento výrok: „V těchto situacích mnoho lidí, ačkoli znají a akceptují možnost žít ’jako bratr se sestrou’, kterou jim nabízí Církev, poukazuje na to, že jestliže chybí určité vyjádření intimity, ’často dochází k ohrožení věrnosti a trpí dobro dětí’“ (AL, 298, pozn. 329). Tento výrok vyvolává dojem rozporu s trvalou naukou univerzálního Magisteria vyjádřeného v citované pasáži z Familiaris consortio 84.
Je naléhavě třeba, aby Svatý stolec uvedenou formuli Familiaris consortio 84 potvrdil a znovu vyhlásil, například formou autentického výkladu AL. Na tuto formuli lze do jisté míry pohlížet jako na „homoousiosrdquo naší doby. Absence tohoto oficiálního a výslovného potvrzení formule Familiaris consortio 84 ze strany Apoštolského stolce by mohla přispět k závažnému zmatku v oblasti svátostné disciplíny s následnou postupnou nevyhnutelnou odezvou ve věroučných otázkách. To by vedlo k situaci, kdy by v budoucnosti bylo možné použít tento výrok: „Celý svět vzdechl a s údivem hleděl na to, že rozvod se v praxi akceptuje“ („Ingemuit totus orbis, et divortium in praxi se accepisse miratus est“).
Zmatek ve svátostné disciplíně ve vztahu ke znovusezdaným rozvedeným se svými nevyhnutelnými věroučnými důsledky by odporoval povaze Katolické církve, jak ji ve druhém století popsal sv. Irenej: „Církev, která toto hlásání a tuto víru přijala, i když je rozptýlená ve světě, zachovává je pozorně, jako by obývala jeden dům, a věří stejně, jako by měla jen jednu duši a jedno srdce, a káže, učí a předává je jedním hlasem, jako by měla jen jedna ústa“ (Adversus haereses, I, 10, 2).
Petrův stolec, to jest Nejvyšší pontifik, je zárukou jednoty víry a apoštolské svátostné disciplíny. Když uvážíme zmatek ve věci svátostné praxe ve vztahu ke znovusezdaným rozvedeným a mnoho vzájemně se lišících výkladů AL mezi kněžími a biskupy, můžeme pokládat za odůvodněnou výzvu našemu milovanému papeži Františkovi, Náměstku Kristovu, „nejdražšímu Kristu na zemirdquo (sv. Kateřina Sienská), aby nařídil vydat autentickou interpretaci AL, která nezbytně musí obsahovat výslovnou proklamaci disciplinární zásady univerzálního a neomylného Magisteria ve věci připuštění znovusezdaných rozvedených ke svátostem podle formulace ve Familiaris consortio 84.
Za velkého ariánského zmatku ve 4. století sv. Basil Veliký naléhavě vyzval římského papeže, aby svým slovem udal jasný směr a konečně tím zajistil jednotu ve smýšlení víry a lásky (srov. Ep. 70).
Autentická interpretace AL Apoštolským stolcem by celé Církvi přinesla radost z jasnosti („claritatis laetitia“). Tato jasnost zajistí radost z lásky („amoris laetitiardquo), lásku a radost ne podle smýšlení lidského, ale Božího (srov. Mt 16,23). To je to, na čem záleží v zájmu radosti, života a věčné spásy znovusezdaných rozvedených i všech lidí.
+ Athanasius Schneider, pomocný biskup arcidiecéze Panny Marie v Astaně v Kazachstánu, kompletní znění všech tří částí je k dispozici.
15.05.2026, FATYM
Jaký máte vztah s Pannou Marií? Víme o jejím fiat – jejím „ano“, které přivedlo na svět Spasitele, pravého Boha a pravého člověka, našeho Pána Ježíše Krista. Abychom si hlouběji uvědomili hodnotu jejího ANO, zkusme je postavit do kontrastu se situacemi, v nichž Maria říká NE. Zde je několik příkladů:
13.05.2026, RC Monitor 8/2026
Začínáme seriál článků vztahujících se k liturgii a jejímu „jazyku“. Mše svatá patří k nejznámějším a přitom často nejméně pochopeným skutečnostem křesťanského života. Jejím středem není jen shromáždění věřících, ale tajemství Kristovy oběti, které se v liturgii zpřítomňuje. V novém cyklu textů se chceme krok za krokem zastavit u jednotlivých částí mše svaté, jejich slov, gest i symbolů – a znovu objevit jejich smysl a krásu. Liturgie totiž není souborem prázdných úkonů, ale živým vyjádřením víry, které nás vede k hlubšímu setkání s Bohem. Zveme vás, milí čtenáři, k tomu, aby pro vás byla mše svatá skutečným pramenem života.
06.05.2026, RC Monitor 8/2026
Jedete do hor a chystáte se na túru. Cíl znáte, máte po ruce mapu i navigaci v telefonu. To by mohlo stačit. Přesto by se hodil někdo, kdo cestu dobře zná a má zkušenosti. Mohl by vám doporučit trasu „šitou na míru“ s ohledem na váš věk, kondici či zdravotní stav. Během společného putování by vám ukázal krásné výhledy do údolí, upozornil na vzácné druhy chráněných rostlin a doporučil místo ke krátkému odpočinku nebo nabrání sil pro další stoupání k vrcholu. A především by vás vedl správným směrem.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.