12.01.2021, RC Monitor 24/2020
Dnešní první čtení nám říká, že moudrost „září a nevadne, ochotně se dává spatřit těm, kdo ji milují, a najít těm, kdo ji hledají“ (Mdr. 6,12). Newman moudrost hledal, snažil se porozumět hlubinám tajemství, poznat Boha a pochopit ve všem jeho plány.
Křesťanské hledání moudrosti není totéž jako snažit se vyhrát vědomostní soutěž. Moudrost neznamená jen znát vybraná fakta, byť by takové poznání sebevíc ohromovalo svou šíří. Moudrost spočívá ve schopnosti začleněnit všechno do Božího plánu. Pro křesťana moudrost znamená pochopit, jak Kristus působí, vykupuje a projevuje svou lásku.
Newman nebyl jen mistrovský teolog, ale také nadaný básník. Moje oblíbená Newmanova báseň Sen o Gerontiovi vypráví o posmrtné cestě duše. Báseň začíná Gerontiovou smrtí a pak líčí, jak se objevil před Kristovým soudným stolcem. V celé básni Gerontia vede jeho strážný anděl a podpírají ho modlitby kněze (který mu posloužil na smrtelném loži) a jeho přátel.
Tato báseň slaví úspěch, protože se potýká s otázkou, kterou si musí položit každý člověk: Co se mnou bude, až zemřu? U Newmana je odpověď vedena moudrostí: V Kristu je všechno uvedeno do dokonalosti.
Samozřejmě ne každý to vidí stejně. Newmanovu viktoriánskou éru sužovaly nihilismus a temnota. Příliš se nelišila od dnešní doby. Newman ve své básni umísťuje do soudní síně démony. Když Gerontius prochází kolem nich, slyší, jak se vysmívají Kristu:
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Proč žít dobře? Proč usilovat o ctnostný život? Podle démonů se věřící utěšují povídačkami o posmrtném životě, protože se příliš bojí čelit čemukoli jinému. Křesťanskou zprávu o posmrtném životě označují jako „žádost zbabělce“. Strážný anděl Gerontia utěšuje a nabízí mu uklidňující slova proti kvílení démonů.
Báseň osvětluje napětí života na této straně věčnosti. Jak píše svatý Pavel, „nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance“ (1K 13,12). Ještě nevidíme všechno jasně. Ale jednou jasně uvidíme. Takové je křesťanské učení. V posmrtném životě, uprostřed nebeského zástupu, se budeme radovat z toho, že Boha uvidíme tváří v tvář. Naše vidění bude úplné.
Aby však naše duše byla na takový pohled připravena, musí se očistit. To je jádro katolického učení o očistci. Abychom mohli být připraveni, je nutno smýt přetrvávající účinky našich hříchů. Katechismus to formuluje takto: „Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti“ (KKC 1030).
Zatímco někteří spekulují o tom, že očišťování v očistci bude jako pročišťování ohněm, Newman upřednostňoval obraz křtu jako obmytí. V posledních slokách básně přichází Gerontius na břeh jezera. Jeho strážný anděl mu říká:
Jemně a něžně, duše draze vykoupená,
tě teď s láskou největší vezmu do náručí
a nad vodami nápravy, jak se povalí,
tě připravím, ponořím a podržím.
Pro duše v očistci to je čas naděje. Dychtivě očekávají ráno, až očištěné od poskvrn hříchu budou uvítány v nebi. Jejich píseň vyzařuje důvěru v Boží milosrdenství a touhu vstoupit na „nádvoří světla“. Strážný anděl Gerontia ujišťuje:
Andělé, jimž úkol ochotně přijímaný je dán,
o tebe budou pečovat, konejšit tě, ležícího;
a mše na zemi i modlitby v nebi
ti budou pomocí u trůnu Nejvyššího.
Gerontius není sám! Když je omýván a připravován před vstupem do nebeské brány, podpírá ho společenství křesťanů na jejich pozemské pouti a modlitby svatých v nebi.
Tato řeč sice může někomu připadat jako bláznovství, ale představuje křesťanskou moudrost. Svým utrpením a smrtí Ježíš vykonal dílo našeho vykoupení. Sláva kříže spočívá v tom, že tady a teď i v budoucím životě se každá bolest a trápení mohou proměnit. Budeme uzdravováni připodobňováním se Ježíšovu kříži.
My křesťané netruchlíme jako ostatní. Naplněni nadějí, kterou nabízí moudrost, se těšíme na den, kde Kristus vzkřísí naše drahé zesnulé. Kéž nás tato naděje povzbuzuje v modlitbách za zemřelé a pomáhá nám žít tady a teď pro to, co přijde.
Fr. Patrick Briscoe, OP, Aleteia
Přeložil Alena Švecová
15.05.2026, FATYM
Jaký máte vztah s Pannou Marií? Víme o jejím fiat – jejím „ano“, které přivedlo na svět Spasitele, pravého Boha a pravého člověka, našeho Pána Ježíše Krista. Abychom si hlouběji uvědomili hodnotu jejího ANO, zkusme je postavit do kontrastu se situacemi, v nichž Maria říká NE. Zde je několik příkladů:
13.05.2026, RC Monitor 8/2026
Začínáme seriál článků vztahujících se k liturgii a jejímu „jazyku“. Mše svatá patří k nejznámějším a přitom často nejméně pochopeným skutečnostem křesťanského života. Jejím středem není jen shromáždění věřících, ale tajemství Kristovy oběti, které se v liturgii zpřítomňuje. V novém cyklu textů se chceme krok za krokem zastavit u jednotlivých částí mše svaté, jejich slov, gest i symbolů – a znovu objevit jejich smysl a krásu. Liturgie totiž není souborem prázdných úkonů, ale živým vyjádřením víry, které nás vede k hlubšímu setkání s Bohem. Zveme vás, milí čtenáři, k tomu, aby pro vás byla mše svatá skutečným pramenem života.
06.05.2026, RC Monitor 8/2026
Jedete do hor a chystáte se na túru. Cíl znáte, máte po ruce mapu i navigaci v telefonu. To by mohlo stačit. Přesto by se hodil někdo, kdo cestu dobře zná a má zkušenosti. Mohl by vám doporučit trasu „šitou na míru“ s ohledem na váš věk, kondici či zdravotní stav. Během společného putování by vám ukázal krásné výhledy do údolí, upozornil na vzácné druhy chráněných rostlin a doporučil místo ke krátkému odpočinku nebo nabrání sil pro další stoupání k vrcholu. A především by vás vedl správným směrem.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.