Chodiči do kostela

01.03.2021, RC Monitor 3/2021

Bývá teď často slyšet, že křesťan není „chodič do kostela“. Je přece víc než to a jeho víra se osvědčuje mezi bližními, ne v bezpečí chrámu. Kvalita mého katolictví se prý nepozná z toho, že při mši pěkně pěju, ale spíš z toho, jak trpělivě se chovám vůči tupějšímu kolegovi a jak ve společenství s bližním zkouším svědčit o naději.

Ano, jenže podobná úvaha může katolíka také dovést k závěru, že je zbytečné plýtvat na kostel časem a že pandemické mimořádnosti nejsou ponorem do marasmu, ale obohacující změnou. Vždyť v obýváku není zima a nevřeští tu cizí spratci a liturgie se dá zastavit, zrychlit, případně přehrát znovu. Takhle soukromě a bez publika, nerozptylován kostelochodiči kolem, mohu prý konečně zajet na hlubinu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Tváří v tvář takovým názorům snad ani nelze – dnes ve věku velké virtualizace všeho – dostatečně často připomínat, že Bůh se nám nezjevil online, ale v těle, a že chce, abych jeho tělo tělem přijímal, abych se na něj díval a abych ho jedl, jak často jenom mohu. Digitální náboženství lidí, kteří svou hmotou jeden s druhým v lavicích nesousedí a kteří se hmotou svého Boha nesytí, se snadno může změnit v obdobu starověké gnóze, v herezi, která sebe samu označovala za pravé křesťanství a přitom pohrdala tím, co je čichatelné, hmatatelné, chutnatelné, viditelné a slyšitelné a považovala všechnu tu smyslovou skutečnost za smutné vězení duše.

Kéž křesťan není gnostikem, kéž Boha, který přišel v těle, svým tělem také oslavuje – svýma nohama, jimiž do kostela přijde, svýma rukama, jimiž se pokřižuje, svými koleny, na něž padne, a svým jazykem, kterým Pána přijme. A pokud něco z toho dočasně nejde, kéž alespoň teskní po dnech, kdy mohl být beztrestně chodičem do kostela a nehledá v přibouchnutých vratech chrámu uměle duchovní příležitost.

Václav Boleslavský

Další články

Utrpení Kristovo, posiluj mě!

24.06.2026, RC Monitor 12/2026

Svatí překračují hranice i časy, protože jejich život je Boží odpovědí na konkrétní potřeby lidí. Jan Nepomuk Neumann, šumavský rodák z Prachatic a biskup ve Filadelfii, ukazuje, že věrnost Kristu může rozkvést i uprostřed rychle se měnícího světa. Neodešel za oceán, aby udělal kariéru, ale proto, že slyšel volání tam, kde „byl žádaný“.

Habemus…

16.06.2026, RC Monitor 11/2026

Intronizace nového pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla jsem se účastnila osobně. I když jsem nemohla vidět detaily, které zprostředkovávala televize, můžu mluvit o celkové atmosféře, vanutí Ducha sv. či jak jinak přesně nazvat duchovní dojem z obřadu, který může pocítit každý, i když stojí vzadu a nevidí nic.

Aby Církev zůstala Kristova

17.06.2026, RC Monitor 11/2026

Současný člověk slyší slovo „hierarchie“ velmi nerad – pokud se ovšem nenachází na vrcholu pomyslné pyramidy. Připomíná mu moc, nerovnost, někdy i zneužití autority. Není proto divu, že otázka, proč má Církev biskupy, kněze a jáhny, zaznívá čím dál častěji. Neměla by být spíše společenstvím rovných lidí, bez pevné struktury?

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.