Chodiči do kostela

01.03.2021, RC Monitor 3/2021

Bývá teď často slyšet, že křesťan není „chodič do kostela“. Je přece víc než to a jeho víra se osvědčuje mezi bližními, ne v bezpečí chrámu. Kvalita mého katolictví se prý nepozná z toho, že při mši pěkně pěju, ale spíš z toho, jak trpělivě se chovám vůči tupějšímu kolegovi a jak ve společenství s bližním zkouším svědčit o naději.

Ano, jenže podobná úvaha může katolíka také dovést k závěru, že je zbytečné plýtvat na kostel časem a že pandemické mimořádnosti nejsou ponorem do marasmu, ale obohacující změnou. Vždyť v obýváku není zima a nevřeští tu cizí spratci a liturgie se dá zastavit, zrychlit, případně přehrát znovu. Takhle soukromě a bez publika, nerozptylován kostelochodiči kolem, mohu prý konečně zajet na hlubinu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Tváří v tvář takovým názorům snad ani nelze – dnes ve věku velké virtualizace všeho – dostatečně často připomínat, že Bůh se nám nezjevil online, ale v těle, a že chce, abych jeho tělo tělem přijímal, abych se na něj díval a abych ho jedl, jak často jenom mohu. Digitální náboženství lidí, kteří svou hmotou jeden s druhým v lavicích nesousedí a kteří se hmotou svého Boha nesytí, se snadno může změnit v obdobu starověké gnóze, v herezi, která sebe samu označovala za pravé křesťanství a přitom pohrdala tím, co je čichatelné, hmatatelné, chutnatelné, viditelné a slyšitelné a považovala všechnu tu smyslovou skutečnost za smutné vězení duše.

Kéž křesťan není gnostikem, kéž Boha, který přišel v těle, svým tělem také oslavuje – svýma nohama, jimiž do kostela přijde, svýma rukama, jimiž se pokřižuje, svými koleny, na něž padne, a svým jazykem, kterým Pána přijme. A pokud něco z toho dočasně nejde, kéž alespoň teskní po dnech, kdy mohl být beztrestně chodičem do kostela a nehledá v přibouchnutých vratech chrámu uměle duchovní příležitost.

Václav Boleslavský

Další články

Mše svatá: Krédo a přímluvy

03.06.2026, RC Monitor 10/2026

Známá katechetická anekdotická otázka zní: „Proč při nedělní mši sv. následuje po kázání krédo?“ Odpověď říká: „Abychom vyznali víru, kterou jsme během homilie ztratili.“ Církev nicméně zařadila do slavnostní mešní liturgie toto společné vyznání víry z hlubších důvodů.

Svatá Zdislavo, oroduj za nás!

29.05.2026, RC Monitor 10/2026

Mnohé, věřící i nevěřící, šokovala zpráva o krádeži lebky sv. Zdislavy. Krádež, ke které došlo týden před výročím jejího svatořečení a v měsíci, kdy slavíme její svátek, je pro mne nepochopitelná. Již v úterý 12. května se mluvilo a psalo o motivaci a teorie se jistě budou množit do té doby, než bude jasno. Něco takového se nestává každý den a my jen můžeme spekulovat, o co vlastně zlodějovi šlo.

Chápeme, co nám udělal?

01.06.2026, RC Monitor 10/2026

Náš Pán dává příklad otcům diecézí, farností a rodin. Letošní Velikonoce byly prvními s naším novým papežem Lvem XIV. Velmi mě proto zajímalo, jak je papež pojme. Zvláště mne zajímala liturgie Zeleného čtvrtku. Zaujalo mne, že papež Lev umyl nohy dvanácti kněžím své diecéze. Jedenáct z nich byli novokněží, které loni vysvětil, dvanáctým byl spirituál budoucích kněží v Pontifikálním římském semináři.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.