Dům ze skla: Láska také trestá!

02.08.2021, RC Monitor 15/2021

Zvykli jsme si, že v samotných názvech dokumentů papeže Františka se hojně skví třebas gaudium (radost) nebo laetitia (jásání); zkrátka již tituly dokumentů programově vyjadřují atmosféru, kterou je třeba v církvi navodit. Chmurnou a rigidní církev minulosti jako by nyní měla nahradit církev nová, radostná, jejímiž hesly jsou především milosrdenství a láska.

Tento přístup reprodukuje něco z euforické atmosféry po Druhém vatikánském koncilu, avšak i ta, jak se později mělo ukázalo, v sobě skrývala časovanou bombu. Při návštěvě Irska, kde se církev potýkala s aférami skandálů kléru, se papež Benedikt dozvěděl od dublinského arcibiskupa, jak působila pokoncilní atmosféra právního nihilismu: „Řekl, že trestní právo fungovalo do konce padesátých let; nebylo sice dokonalé – leccos na něm lze kritizovat –, nicméně bylo uplatňováno. Ovšem od poloviny 60. let se prostě přestalo používat. Zavládla představa, že bychom neměli být církví práva, nýbrž církví lásky; církev nemá trestat. Tak vyhaslo vědomí, že i trest může být aktem lásky. I u dobrých lidí tehdy došlo k zvláštnímu zatemnění myšlení.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Velké naděje se posléze vkládaly do Kodexu kanonického práva, který vydal Jan Pavel II. roku 1983. Avšak i tam bylo zejména trestní právo v mnoha ohledech bezzubé. Již za papeže Benedikta tak vyvstala nutnost vydávat zpřísňující trestní normy a navíc se připravovala také komplexní novelizace trestního práva. Zdálo by se, že za atmosféry současného pontifikátu by měl návrh novelizace spíše zapadnout a být přehlušen dalšími vlnami optimismu a sociální angažovanosti. Avšak někdy to bývá až neudržitelná situace, která církev dožene k potřebě jednat. A pak se může stát vykonavatelem nápravy i ten, od něhož bychom to spíše nečekali. V úvodu apoštolské konstituce Pascite gregem Dei, kterým se novelizuje trestní právo v Kodexu kanonického práva, papež František uvádí: „V minulosti způsobilo mnoho škod nedostatečné vnímání niterného vztahu mezi projevováním lásky a použitím trestů, pokud to okolnosti a spravedlnost vyžadují.“

Zpřísnění trestního práva nespočívá pouze v rozšíření palety trestů (nově jsou například zavedeny tresty peněžité), nýbrž ve snaze zákonodárce pohnout příslušné církevní autority, aby k prostředkům trestního práva skutečně přistupovaly. Trestní řízení se může některým ordinářům zdát zdlouhavé, lépe je vyřídit záležitost tak nějak soukromě, bokem. Za těchto okolností pak bude jistě záležet na tom, zda je dotyčný delikvent u církevní vrchnosti zrovna v milosti či v nemilosti, nebo je-li delikt tak pohoršlivý, že by raději nebylo vhodné, aby vyšel navenek. Ordinářům se ostatně stále nabízí možnost nesvěřit prošetření a rozsudek profesionálnímu a nezávislému církevnímu soudu, nýbrž soudit jej administrativně, ovšemže s pochopitelnou dávkou osobní zainteresovanosti a nedostatečného odstupu.

Je ovšem dobře, že novela výslovně formuluje princip presumpce neviny: „Každý je pokládán za nevinného, dokud se neprokáže opak.“ Je to důležité zejména v dnešní době, kdy se množí také falešné denunciace spáchání údajných trestných činů, a to i formou mediálního nátlaku. Není žádným „zametáním pod koberec“ požadovat, aby byl obviněný nejprve svěřen církevní, popřípadě i světské spravedlnosti. A jestliže i ta se někdy zmýlí, je zde ještě ten nejvyšší vykonavatel spravedlnosti, jehož „spravedlnost je jak Boží hory a rozsudky jsou jak mořská hlubina“.

P. Stanislav Přibyl

Další články

Hřích, který přehlížíme: pomluvy

10.08.2026, global catholic

Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.