Dům ze skla: Láska také trestá!

02.08.2021, RC Monitor 15/2021

Zvykli jsme si, že v samotných názvech dokumentů papeže Františka se hojně skví třebas gaudium (radost) nebo laetitia (jásání); zkrátka již tituly dokumentů programově vyjadřují atmosféru, kterou je třeba v církvi navodit. Chmurnou a rigidní církev minulosti jako by nyní měla nahradit církev nová, radostná, jejímiž hesly jsou především milosrdenství a láska.

Tento přístup reprodukuje něco z euforické atmosféry po Druhém vatikánském koncilu, avšak i ta, jak se později mělo ukázalo, v sobě skrývala časovanou bombu. Při návštěvě Irska, kde se církev potýkala s aférami skandálů kléru, se papež Benedikt dozvěděl od dublinského arcibiskupa, jak působila pokoncilní atmosféra právního nihilismu: „Řekl, že trestní právo fungovalo do konce padesátých let; nebylo sice dokonalé – leccos na něm lze kritizovat –, nicméně bylo uplatňováno. Ovšem od poloviny 60. let se prostě přestalo používat. Zavládla představa, že bychom neměli být církví práva, nýbrž církví lásky; církev nemá trestat. Tak vyhaslo vědomí, že i trest může být aktem lásky. I u dobrých lidí tehdy došlo k zvláštnímu zatemnění myšlení.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Velké naděje se posléze vkládaly do Kodexu kanonického práva, který vydal Jan Pavel II. roku 1983. Avšak i tam bylo zejména trestní právo v mnoha ohledech bezzubé. Již za papeže Benedikta tak vyvstala nutnost vydávat zpřísňující trestní normy a navíc se připravovala také komplexní novelizace trestního práva. Zdálo by se, že za atmosféry současného pontifikátu by měl návrh novelizace spíše zapadnout a být přehlušen dalšími vlnami optimismu a sociální angažovanosti. Avšak někdy to bývá až neudržitelná situace, která církev dožene k potřebě jednat. A pak se může stát vykonavatelem nápravy i ten, od něhož bychom to spíše nečekali. V úvodu apoštolské konstituce Pascite gregem Dei, kterým se novelizuje trestní právo v Kodexu kanonického práva, papež František uvádí: „V minulosti způsobilo mnoho škod nedostatečné vnímání niterného vztahu mezi projevováním lásky a použitím trestů, pokud to okolnosti a spravedlnost vyžadují.“

Zpřísnění trestního práva nespočívá pouze v rozšíření palety trestů (nově jsou například zavedeny tresty peněžité), nýbrž ve snaze zákonodárce pohnout příslušné církevní autority, aby k prostředkům trestního práva skutečně přistupovaly. Trestní řízení se může některým ordinářům zdát zdlouhavé, lépe je vyřídit záležitost tak nějak soukromě, bokem. Za těchto okolností pak bude jistě záležet na tom, zda je dotyčný delikvent u církevní vrchnosti zrovna v milosti či v nemilosti, nebo je-li delikt tak pohoršlivý, že by raději nebylo vhodné, aby vyšel navenek. Ordinářům se ostatně stále nabízí možnost nesvěřit prošetření a rozsudek profesionálnímu a nezávislému církevnímu soudu, nýbrž soudit jej administrativně, ovšemže s pochopitelnou dávkou osobní zainteresovanosti a nedostatečného odstupu.

Je ovšem dobře, že novela výslovně formuluje princip presumpce neviny: „Každý je pokládán za nevinného, dokud se neprokáže opak.“ Je to důležité zejména v dnešní době, kdy se množí také falešné denunciace spáchání údajných trestných činů, a to i formou mediálního nátlaku. Není žádným „zametáním pod koberec“ požadovat, aby byl obviněný nejprve svěřen církevní, popřípadě i světské spravedlnosti. A jestliže i ta se někdy zmýlí, je zde ještě ten nejvyšší vykonavatel spravedlnosti, jehož „spravedlnost je jak Boží hory a rozsudky jsou jak mořská hlubina“.

P. Stanislav Přibyl

Další články

Moc lásky

01.10.2026, RC Monitor 18/2026

Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.

Naše malé poklady

23.10.2026, RC Monitor 19/2026

Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.

O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.

Chléb se nesmí stát rukojmím. Papež Lev XIV. prosí o modlitbu před operací plic

13.10.2026, Vatican News

Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.