Tradice úcty k zesnulým

09.11.2021, RC Monitor 21/2021

Listopad vede naše kroky na hřbitovy, kde očekávají slavné vzkříšení naši drazí. A tak je v plném proudu to, co já nazývám „hřbitovní rallye“, kdy jednotlivci i celé rodiny obtěžkány kbelíky, rýžovými kartáči, čistícími prostředky, věnci a kahánky objíždějí hroby svých předků. Milovníci tradic mohou zaznamenat, že tradice úcty ještě nevymizela a že se i v této post-postmoderní době najdou ti, kteří nezapomínají, že ostatky zemřelých patří na hřbitov do posvěcené půdy a ne do kredence, kde jim nelze poskytnout patřičnou úctu.

My ale víme, že více než vycíděný a náležitě ozdobený hrob je málo proti tomu, co můžeme zemřelým poskytnout. Ano, mám na mysli úsilí o získání plnomocných odpustků. Je to věc všeobecně známá, kterou nám v tento čas připomínají všichni kněží... Rád bych se zmínil o dvou blahoslavených, kteří se vážou k naší vlasti a jejichž památku si připomínáme ve druhé polovině října. Jedním z nich je rakouský kněz, premonstrát Jakub Kern. Tento mladý muž si z bojů v první světové válce, kde utrpěl vážné zranění s trvalými následky, přinesl do civilu veliké utrpení, které nabídl Bohu jako smírnou oběť za dr. Isidora Zahradníka, který opustil klášter na Strahově a vstoupil do nově vzniklé Československé církve husitské. Jakub Kern zbývající dva roky svého života prožil ve velkých bolestech a utrpení. Vzhledem k oslabení organismu musel podstoupit operaci bez narkózy. Vše snášel při vědomí, dokonce se ještě lékaři omluvil za tak obtížnou práci. Jeho památku slavíme 20. 10. Druhým blahoslaveným je poslední český král Karel Habsburský, jehož poslední slova, když umíral na zápal plic zněla: „Musím tolik trpět, aby se moje národy opět sešly!!!“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Až nám bude líno v dušičkovém oktávu vykonat svatou zpověď, přijmout Tělo Páně a vyrazit na libovolný hřbitov, kde se pomodlíme předepsané modlitby vzpomeňme na tyto dva muže.

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.

Další články

Papež Lev poklekl na prahu Svaté brány a ukončil jubileum

19.01.2026, Aleteia

Do Říma přišlo pro milosti Jubilea přibližně 32 000 000 lidí. Jsme zváni, abychom pokračovali v naději. Papež Lev XIV. zavřel Svaté dveře baziliky svatého Petra 6. ledna 2026 v 9:41, čímž uzavřel 28. jubileum v dějinách katolické církve.

Katolická víra v srdci muslimského Maroka

08.10.2025, National Catholic Register

„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.

Co je modlitba a proč se někdy nedaří

27.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti“ píše sv. Terezie od Dítěte Ježíše (Autobiografické spisy, C 25r.). Mnozí z nás si ale vybaví hodiny náboženství a definici modlitby jako „povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná dobra“ (KKC 2559). Možná mohou být obě vyjádření pro většinu z nás nesrozumitelná a vzdálená.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění: Závěr

15.09.2025, RC Monitor 17/2025

Když se člověk na svůj život podívá z celostní perspektivy (filosoficky), nemůže nevidět, že v určitém momentě svoji tělesnost, a tedy i s ní spojené sexuální funkce, ztratí. Uzná-li, že smrtí se jeho život nekončí, vyjevuje se mu jeho tělesnost a sexualita jen jako něco dočasného, jen jako prostředek, díky němuž má dosáhnout svého cíle. Anebo jinak vyjádřeno, tyto skutečnosti je možné chápat jako součást cesty, po které má člověk doputovat ke své životní metě.

Vím, že nic nevím

15.12.2025, RC Monitor 23/2025

Viděla jsem před nedávnem český film s názvem Velký vlastenecký výlet. Jde mi o jeho protagonisty, které pan režisér vyvezl na Ukrajinu, aby na vlastní oči viděli, jak to tam vypadá a že je tam opravdu válka. Vybraní protagonisté byli totiž lidé, kteří věří tvrzením na internetu, že všecko je lež a fake, na Ukrajině žádná válka není, my posíláme peníze bůhví na co a všichni jsme ve vleku protiruské propagandy...

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.