Habemus…

16.06.2026, RC Monitor 11/2026

Intronizace nového pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla jsem se účastnila osobně. I když jsem nemohla vidět detaily, které zprostředkovávala televize, můžu mluvit o celkové atmosféře, vanutí Ducha sv. či jak jinak přesně nazvat duchovní dojem z obřadu, který může pocítit každý, i když stojí vzadu a nevidí nic.

Dojem na mě udělal celý obřad mimořádný. Možná i přítomností pana prezidenta, jeho manželky a jiných představitelů státu a veřejného života, kteří nejsou věřícími, takže jsem mohla srovnávat. V té chvíli jsem si naplno uvědomila sílu církve, její kultury, všech těch čepic a ornátů, prvních cílů pro zesměšnění, církve, která svými obřady a stálostí pořád bude držet úroveň, i kdyby se všichni, včetně nejvlivnějších vládců světa, chovali jako majitelé dobytka. Obřadu se účastnilo 40 biskupů z celého světa a kněží odhadem kolem stovky. Někteří z biskupů nového arcibiskupa pozdravili jako kardinál Schönborn, přidal se i náš milý, loučící se nuncius Thaddeus Okolo a nakonec zástupci ekumeny a rabín David Maxa se nad novým arcibiskupem pomodlili a požehnali mu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Promluvil i pan prezident Petr Pavel. Ačkoliv jsem vyslechla několik kritických ohlasů na jeho projev, pro mě nebylo ani tak důležité, co říkal, ale že vůbec přišel a veřejně promluvil. Myslím, že na české poměry je to krok vůči církvi vstřícný, přátelský a pro voliče prezidentovy možná i trochu riskantní, takže vlastně odvážný.

Po delší době jsem byla na svou církev hrdá a myslím, že lidé, kteří nejsou v zajetí prefabrikovaných názorů a předpojatostí, mohli usoudit, že církev má v téhle turbulentní době něco do sebe. Vede si stále svou, místy i v latině, které už málokdo rozumí, ale co je potřeba, řekne česky. Důstojnost, stálost, jistá neochvějnost jde tak ostře proti duchu doby – duchu nejistoty, hrubosti, překračování všech pravidel, že snad ani není třeba nic dodávat. Kdo mě ze všech projevů a zdravic nejvíce oslovil, byl pan kardinál Schönborn, rodák ze vsi Vlastislav v litoměřické diecézi, který byl za totality naší církvi velkou oporou. Udával příklad zkušenosti pasáčka ovcí. Pastýř má dvě možnosti: buď jít před stádem, nebo za stádem. Když jde moc napřed, riskuje, že se mu některé ovce zatoulají. Když jde za nimi, může se stát, že se mu ovce rozutečou. Ale druhé řešení má jednu výhodu: mnohdy ovce samy najdou cestu, kterou by pastýř nikdy nehledal, ale je to cesta nakonec schůdná pro všechny. – Myšlenka hodná zamyšlení. Jen bych dodala, že pastýř je pořád pastýř, nikoli jedna z ovcí, jak se v dnešním rovnostářském a antihierarchickém myšlení mnohdy prosazuje. Pastýř je pastýř a je za své ovce zodpovědný. A tak přeju novému pastýři Stanislavovi, aby měl na srdci, kromě pokoje pro všechny, i svou zodpovědnost. Zodpovědnost pastýře.

Věra Eliášková

Další články

Hřích, který přehlížíme: pomluvy

10.08.2026, global catholic

Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.