Aby Církev zůstala Kristova

17.06.2026, RC Monitor 11/2026

Současný člověk slyší slovo „hierarchie“ velmi nerad – pokud se ovšem nenachází na vrcholu pomyslné pyramidy. Připomíná mu moc, nerovnost, někdy i zneužití autority. Není proto divu, že otázka, proč má Církev biskupy, kněze a jáhny, zaznívá čím dál častěji. Neměla by být spíše společenstvím rovných lidí, bez pevné struktury?

Při pohledu do evangelia zjistíme, že takto Ježíš Kristus svou Církev nezaložil. Kolem sebe shromáždil mnoho učedníků, ale z nich si vyvolil dvanáct apoštolů, kterým svěřil zvláštní poslání. Nešlo jen o praktické uspořádání. Apoštolové dostávají pravomoc učit, odpouštět hříchy a slavit eucharistii. Mezi nimi pak zaujímá jedinečné místo Petr, jemuž jsou svěřeny „klíče od nebeského království“. Už zde se ukazuje, že Církev má od počátku určitý řád.

Tento řád nezmizel se smrtí apoštolů. Vědomí odpovědnosti za svěřené poslání vedlo k tomu, že apoštolové ustanovovali své nástupce. Z jejich služby postupně vyrostla trojí struktura, kterou známe dodnes: biskupové, kněží a jáhni. Raná Církev si tuto skutečnost velmi dobře uvědomovala. Už na přelomu 1. a 2. století zdůrazňuje Ignác z Antiochie, že tam, kde je biskup, tam je Církev. Nikoli proto, že by biskup byl bezchybný člověk, ale protože je nositelem apoštolské kontinuity.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Hierarchie má v Církvi hlubší význam než pouhé uspořádání. Církev není spolek zahrádkářů, který si může kdykoli změnit pravidla. Je Kristovým tělem, v němž mají jednotlivé údy různá poslání. Rovnost všech pokřtěných v důstojnosti zůstává nedotčena, ale to neznamená, že mají identické úkoly. Kněz nevystupuje jako zástupce komunity v běžném slova smyslu, nýbrž jedná ve službě, kterou přijal – jedná „in persona Christi“. Právě zde se dostáváme k jádru kněžství: jde o službu, skrze niž Kristus jedná ve své církvi.

Praktický význam tohoto uspořádání se ukazuje v dějinách. Tam, kde chybí závazná autorita, vzniká dříve či později roztříštěnost a chaos. Výklady víry se začnou rozcházet, slavení svátostí ztrácí jednotu a společenství se dělí. Církev si od počátku střeží jednotu právě skrze službu těch, kteří nesou odpovědnost za učení a svátosti. Díky tomu víra nezávisí na momentální shodě hlasujících, ale zůstává zakotvena v apoštolském svědectví.

Dějiny zároveň připomínají i lidskou slabost. Selhání biskupů a kněží jsou bolestnou skutečností, kterou nelze přehlížet. Přesto by bylo krátkozraké ztotožnit tyto pády se samotným uspořádáním Církve. I mezi apoštoly byli lidé křehcí a hříšní, a přece si je Kristus vyvolil a svěřil jim svou Církev. Vzpomeňme na Petra, mimo jiné prvního papeže, který třikrát zapřel Krista.

Hierarchické uspořádání umožňuje, aby Církev zůstávala stejným společenstvím napříč staletími. Udržuje spojení s apoštoly a skrze ně s Kristem samotným. Právě v této kontinuitě spočívá jistota, že víra, kterou dnes vyznáváme, není výsledkem náhody ani proměnlivých stanov volnočasového klubu zvaného Církev, ale má svůj původ v tom, co bylo Církvi svěřeno na samém začátku.

Magdaléna Misterková

Další články

Papež i čeští biskupové vyzývají k návštěvám osamělých seniorů

20.07.2026, Národní centrum pro rodinu

Šestý Světový den prarodičů a seniorů připadne letos na neděli 26. července. Papež Lev XIV. i čeští a moravští biskupové při této příležitosti vybízejí věřící, aby navštívili své prarodiče, starší příbuzné i seniory, kteří žijí osaměle nebo pobývají v pečovatelských zařízeních. Letošní Světový den prarodičů a seniorů ponese motto „Já na tebe nikdy nezapomenu“, převzaté z knihy proroka Izaiáše. Připomíná, že Boží láska člověka neopouští ani ve stáří, nemoci nebo osamělosti.

Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.