Hlubší souvislosti poklesu porodnosti

29.09.2026, RC Monitor 17/2026

Všimli jste si, že demografickým obavám, se kterými jsme konfrontováni, se v nedávné době velmi prudce otočilo znaménko? Tak dlouho se spekulovalo o přelidňování planety, až je z toho zavírání porodnic, opakované pokořování statistického dna stran nově narozených a vrásky z nedostatečné kopulace populace.


Na povrchu
Politici a média k tématu přistupují z valné většiny velmi semknutě – skutečné příčiny je pracné hledat, proto se jak kamínky na mořském břehu jen omílají povrchní řešení: zlepšit dostupnost bydlení, vytvořit podmínky pro skloubení zaměstnanosti žen s mateřstvím, zakomponovat do rozpočtu motivační nástroje pro pořizování si dětí.

Na serveru seznamzpravy.cz se nechal slyšet demograf Tomáš Sobotka: „Uzbekistán má ukazatel plodnosti na úrovni 3,5 dětí na ženu. Donedávna se tam rodilo skoro milion dětí. Pan premiér je tím fascinován, zkoušel tento příklad uvádět. Ale to je falešný příklad. Je to jiné kulturní prostředí, patriarchální společnost, spousta žen nemá vysokoškolské vzdělání, nejsou na pracovním trhu, mají úplně jiné preference než ženy v Evropě.“ Aha. (Nechme stranou, zda nás víc poučil pan premiér, nebo pan demograf.)

A pod povrchem?
Pojďme si dát trochu práce s těmi příčinami. Osobně vidím zejména tyto tři – produktivitu, bezpečnost a udržitelnost. Jsou to svého druhu modly, které nás umrtvují, to jest odebírají nám schopnost skutečně žít a předávat život.

Produktivita nám sugeruje, že přivést na svět dítě je jen jakási samozřejmá věc, kterou lze zvládnout na vedlejší úvazek, aniž by tím byla omezena, natož z piedestalu svržena, její výsost kariéra. Také nám sugeruje, že nelze dítě nechat bez ustavičné pozornosti a zásobování vším příjemným a užitečným (jídlo, zážitky, aktivity, technologie, věci, komunikace atd.) – tím by bylo uraženo jeho veličenstvo dítě, kterému sluha rodič ve svém srdci vyhradil trůn.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Bezpečnost nás zapouzdřuje do inertního systému odlidštěné dokonalosti, v němž existují práva, povinnosti a peníze, aby se nemuselo děkovat a prosit, v němž je ostudou udělat chybu, aby se nemuselo omlouvat, nebo zranit se, aby se nemuselo plakat, z nějž jsou vytěsněny situace, ve kterých je potřeba projevit milosrdenství či solidaritu, nebo dokonce použít vlastní omezený úsudek, z nějž jsou vykázána témata, která ukazují, že existuje i život mimo tento systém – bolest, bída, rození, umírání, ztráta, zrada, křivda.

Udržitelnost blokuje naši schopnost připustit změnu a reagovat na ni, tedy brání přijímat realitu, že věci nemusí zůstat a nezůstávají, jak jsou, že ne vše závisí na nás, ale také, že ne vše nezávisí na nás, že čas je omezený a hlavně že je možné se vrátit a jít lepší cestou a že aktuální stav, situaci, trend, kurz lze změnit. Z takovéto udržitelnosti zároveň povstává chiméra, že velikost výběru možností je důležitější než schopnost a potřeba učinit volbu. A v neposlední řadě maříme cenný čas, budujeme-li udržitelnost na úkor potřebné a nevyhnutelné změny nebo uctíváme-li bůžka „starých dobrých časů“.

Tyto tři společenské modly současnosti dle mého názoru zcela logicky působí, že mladý člověk, který ve svém nitru rozpoznává touhu po založení rodiny, se za takovýchto podmínek cítí pro rodičovství zcela nedostatečným. Jeho sebevědomí je navíc umenšeno v míře, v jaké je sám obětí degenerace lidské sexuality rozbitím etických a biologických mantinelů (rozvody, umělé potraty, pornografie, homosexualita, transgenderimus, eutanazie). Anebo mladý člověk touhu po rodině vůbec nevnímá, protože se má/připadá si (momentálně) tak dobře, že si děti pořizovat prostě nepotřebuje.

Tyto tři modly hrubě odporují povaze dítěte
Dítěti škodí, je-li považováno za doplněk ke kariéře rodičů i není-li v srdci jeho rodičů nad ním láska manželů a láska k Bohu. Dítě se nemůže narodit, nepodstoupí-li matka bolest porodu a nepodělí-li se s ním rodiče o svůj domov a bezpečí. Dítě potřebuje volnost, možnost zkoušet nové, padat a vstávat, učit se, dítě přináší zásadní životní změnu. Jak vidno, návrhy politických řešení nejsou o ničem jiném, než o tom, aby se dítě nažralo (resp. děti rodily) a produktivita, bezpečnost a udržitelnost zůstaly celé: pracující matky, pohodlné bydleníčko a stabilní ekonomika.

K těmto třem modlám se ovšem nelze postavit zády jen svou vlastní silou. Je k tomu potřeba jednak zdravá komunita, která jedince podepře, a jednak – a to především! – Bůh a víra v něj. Čím dále od Boha, tím slaběji se ozývá poslání: „Ploďte a množte se a naplňte zemi“ (Gn 9,2). A tím slaběji je toto poslání uskutečňováno.

Lesnická metafora
Na závěr si dovolím použít přirovnání ze své lesnické profese. V našich podmínkách, které (dosud) považujeme za běžné, se les zpravidla obnovuje tzv. malým vývojovým cyklem, v němž se střídají věkově odlišené porosty cílových, produkčních dřevin. Generace střídá generaci. V tomto cyklu les při dobré péči poměrně bezpečně a udržitelně plní produkční funkci i funkce ostatní a zároveň se reprodukuje. Malý vývojový cyklus je to, co očekáváme, že se bude dít i s lidskou reprodukcí, protože tomu tak v našich podmínkách dosud víceméně bylo.

Existuje však i tzv. velký vývojový cyklus, kdy do života lesa zasáhne událost, která porosty zcela zničí (disturbance), a na uvolněné půdě musí postupně, pomalu proběhnout střídání různých rostlinných společenstev (sukcesní stadia) – od bylin a křovin přes dřeviny přípravného a přechodného lesa až po vrcholný les, který je opět tvořen cílovými, produkčními dřevinami. Znamená to, že lesní půda na nějakou dobu přestane poskytovat očekávanou produkci, je vystavena teplotní, vláhové i jiné nestabilitě a prochází velkými druhovými změnami v rostlinstvu – lidským zásahem je to relativně málo ovlivnitelné a chce to čas, než se les opět ustálí v malém vývojovém cyklu. Jsme-li svědky morálního a kulturního úpadku (dekadence), ekonomických a bezpečnostních turbulencí a masové migrace (postaru řečeno stěhování národů), máme zřejmě co do činění s velkým vývojovým cyklem.

Řekneme-li o narušeném lese, že si s tím příroda poradí, jistě můžeme o narušeném lidstvu říci, že si s námi Pán Bůh poradí.

Ing. Vojtěch Macek


Další články



Jsou volnost, rovnost a bratrství univerzálními hodnotami?

17.11.2026, Crisis Magazine

Ještě k cestě Svatého otce do Francie: otázkou není, zda katolíci mohou podporovat volnost, rovnost a bratrství; samozřejmě mohou. Podstatou problému je věcný obsah, který tyto pojmy získávají, když jsou předkládány jako všeobecně platné etické imperativy.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Chléb se nesmí stát rukojmím. Papež Lev XIV. prosí o modlitbu před operací plic

13.10.2026, Vatican News

Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.

Jak začal líný Honza pracovat, ale rychle s tím zase seknul

04.11.2026, syrzdarma.cz

Ministerstvo odpočinku a asociálních opatření připravilo pohádku o líném Honzovi, kterou budou najatí dobrovolníci číst dětem na prvním stupni základních škol. Pohádka je maximálně výchovná, tvrdí ministerstvo. Po každém přečtení dostanou děti za úkol odpovědět na jednoduchou otázku, která se bude celostátně vyhodnocovat. Blum, blum, blum, pohádka začíná.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

Filosofický kompas pro neklidnou dobu: Nová kniha Romana Cardala

16.11.2026, RC Monitor 21/2026

Nakladatelství Academia Bohemica vydalo v září novou knihu filosofa Romana Cardala "Filosofický kompas pro neklidnou dobu". Jedná se o praktického průvodce, který srozumitelně provází důležitými filosofickými a etickými otázkami dnešní doby a nabízí čtenáři pevnější orientaci uprostřed společenského neklidu.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.