O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

Říká se, že s postupujícím hladověním přichází chvíle, kdy se o slovo přihlásí letargie. Člověk si uvědomuje, že má hlad, ale postrádá duševní svěžest a vůli něco s tím udělat. Zdá se, že právě v takovém stadiu duchovního hladovění se dnes nacházejí mnozí obyvatelé Západu. Většina lidí ví, že duchovně hladoví a po něčem touží, ale kvůli letargii a duševní otupělosti podle všeho nemají chuť to nějak měnit.

Rád bych se nyní (na základě několika lékařských zdrojů) podíval na postupné fáze fyzického hladovění a poté pohovořil o jejich duchovních protějšcích. Uvedu zde lékařské popisy účinků hladovění na tělo a poté představím duchovní verzi týchž účinků na hladovějící a umírající Západ.

Slabost
V dnešní době duchovního hladovění je zjevná velká morální slabost. Zdá se, že v současné kultuře stále víc chybí sebeovládání v oblasti sexuality a sebekázeň jako taková. Mnozí jsou příliš slabí, než aby dodržovali své závazky v manželství, duchovním životě nebo kněžství. Značným problémem jsou i závislosti: závislost na alkoholu, na drogách a pornografii. Navíc nás evidentně stravuje hrabivost: jsme posedlí hromaděním majetku, a čím víc toho máme, tím víc jako bychom se bez toho nedokázali obejít. Stále víc lidí prohlašuje, že nenesou zodpovědnost za to, co dělají, popřípadě že si nemohou pomoci. Převládá postoj, že není rozumné vyžadovat, aby lidé ctili běžnou biblickou morálku, trpěli nebo nesli určitý kříž. To vše vypovídá o slabosti a nedostatku odvahy, typických pro počátek duchovního hladovění.

Zmatek
S postupujícím duchovním hladověním se zatemňuje mysl a uvažování se pokřivuje. V dnešní době panuje obrovský zmatek i v těch nejzákladnějších morálních otázkách. Jak jsme se mohli dostat do stavu, kdy si myslíme, že je v pořádku zabíjet nenarozené děti? Stejně rozšířený je i zmatek v oblasti sexuality, takže se schvaluje to, co je v rozporu s přirozeností (např. homosexuální praktiky), a stejně tak je všeobecně přijímáno i to, co ničí rodinu (např. mimomanželské sexuální vztahy). Hluboký zmatek zavládl také v tom, jak správně a účinně vychovávat, vést, káznit a vzdělávat své děti.

Podrážděnost
S dalším postupem duchovního hladovění míří na Církev značný hněv, kdykoli poukazuje na neduhy dnešní doby. Navíc narůstá odpor vůči zákonné autoritě a vytrácí se úcta ke starším lidem a k tradici. Všeobecnou podrážděnost kultury, která potlačuje pravdu o Bohu a duchovně hladoví, dobře popisuje sv. Pavel: „Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování“ (Řím 1,29–31). Protože strádáme nedostatkem společného pokrmu Božího slova a zjevené pravdy a protože jsme odmítli přirozený zákon, zbyly nám jen hlasité hádky a mocenské zápasy. Už se neshodneme ani na těch nejzákladnějších věcech, které poskytuje „pokrm“ Boží pravdy. Odmítáním této výživy se stáváme podrážděnými a útočnými.

Oslabení imunity
S tím, jak naše duchovní strádání narůstá, nedokážeme odvracet stupňující se útoky nemoci hříchu. Snadněji podléháme pokušení. V naší hříchem zamořené kultuře se čím dál víc projevuje stále silnější spoutanost. Co bylo kdysi považováno za neslušné, se dnes děje veřejně a dokonce to je oslavováno. Jakoukoli myšlenku na odpor vůči hříchu považují mnozí za nerozumnou, ba dokonce nemožnou. Pohlavně přenosné nemoci, těhotenství dospívajících dívek, umělé potraty, sledování internetové pornografie, rozvody i soužití nesezdaných partnerů jsou stále běžnější. Hřích se podobně jako nemoc šíří dál, protože jsme stále méně schopni se mu bránit.

Tělo začne po vyčerpání tukových zásob spotřebovávat vlastní svalovou tkáň
Během duchovního hladovění začínáme požírat své vlastní. Zabíjíme děti v děloze, embrya používáme k výzkumu. U starých lidí provádíme eutanazii. Mladí lidé při násilnostech mezi gangy zabíjejí jiné mladé lidi. Vidíme, jak přibývá svárů, mocenských bojů a válek. V těžkých ekonomických časech, kdy jsme vyčerpali tukové zásoby veřejných financí a nahromadili obrovské dluhy, spolu bojujeme o to, co zbylo, a odmítáme se vzdát jakýchkoli vlastních nároků, místo abychom omezili vlastní výdaje a znovu přehodnotili své priority. Hladovějící lidé mohou propadat zoufalství a zoufalí lidé se často obracejí proti druhým. Nakonec kolektivně požíráme sami sebe.

Začínají selhávat vnitřní orgány
V duchovně hladovějícím západním světě přestává mnoho našich institucí fungovat a postupně se hroutí. Rodiny procházejí hlubokou krizí. Téměř polovina všech dnešních dětí už nežije s oběma rodiči. Školství čelí vážnému úpadku. Ve většině zemí je systém státních škol už léta v žalostném stavu. Amerika, která kdysi patřila mezi země s nejlepšími výsledky vzdělávání na světě, dnes výrazně zaostává. Také církve a církevní školy se potýkají s problémy, protože v důsledku námi způsobeného duchovního hladovění dnešní doby klesla účast na mších svatých. I vláda se stává čím dál méně funkční; vyhrocené rozpory ji paralyzují a veřejný sektor sužují skandály. S tím, jak procházíme jednotlivými stadii hladovění, důležité orgány naší kultury a našeho národa přestávají fungovat.

Halucinace
Sv. Pavel o duchovně hladovějících pohanech své doby napsal, že „jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství... Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli“ (Řím 1,21–22.28). Tím, jak na Západě duchovně hladovíme, začínáme uvažovat čím dál bizarněji, pokřiveněji, vrtošivěji, pošetileji či marnivěji a často nám chybí zdravý rozum. Naše duše hladoví, a tak trpíme halucinacemi.

Křeče a svalové záškuby
Naší kulturou prostupuje násilí a nepokoje, protože základní společenské instituce přestávají fungovat a selhávají. Rozpad rodiny vede k tomu, že vyrůstá mnoho zmatených, nezvladatelných a násilnických dětí. Tento problém se netýká jen chudších městských čtvrtí v centru; násilí, střelba a gangy se stále častěji objevují i na bohatších předměstích. Ani děti, které nejsou násilnické, se často nedokážou dlouho soustředit a bývá obtížné je zvládnout a ukáznit. ADHD se sice možná diagnostikuje častěji, než by mělo, ale podněty přetížené děti s krátkou dobou soustředění dnes představují skutečný problém. Také dospělí vykazují mnoho křečovitých a impulzivních projevů, neschopnost soustředit se a nevyzpytatelnou povahu. S tím, jak naše kultura dospívá do pokročilých stadií duchovního hladovění, křečovité a impulzivní chování se stává čím dál větším problémem.

Poruchy srdečního rytmu
V duchovně hladovějícím západním světě to není tak, že by se vytratilo veškeré dobro. Naše srdce dosud bije, ale nepravidelně a nevyrovnaně. Když udeří přírodní katastrofa, dokážeme projevit velký soucit, ale jindy jsme hrubí a necitliví. Zdá se, že nám záleží na chudých, ale zároveň zabíjíme nenarozené děti a prosazujeme usmrcování nemocných starých lidí. Nepravidelný a nevyrovnaný tep naší duchovně hladovějící kultury je dalším příznakem duchovního hladovění.

Ospalost a komatózní stav
Naše hladovějící kultura je malátná a často neschopná sebereflexe. Náš hrozivý a prohlubující se úpadek mnoha lidem uniká a vypadá to, jako by vůči příznakům našeho duchovního hladovění byli úplně slepí. Sv. Pavel píše: „Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví“ (1Te 5,6). A jinde: „Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili“ (Řím 13,11). Ježíš o hladovění, které vede k ospalosti, mluví takto: „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past“ (Lk 21,34).

Smrt
Konečným důsledkem hladovění je duchovní smrt. Stáváme se mrtvými ve svých hříších. Papež Benedikt poznamenal, že světla v Evropě zhasínají. Protože Evropa opustila své duchovní dědictví a začala vlastní vinou duchovně hladovět, prudce zde klesla porodnost. Je docela možné, že ještě za života některých mladších čtenářů tohoto příspěvku Evropa, jak ji známe, přestane existovat. Hladem umírající západní liberální demokracie budou nahrazeny muslimskými teokratickými státy. Tak to dopadá, když sami sebe necháváme hladovět: nakonec přijde smrt. Osud Ameriky je méně zřejmý. Mnozí duchovně hladovějí, ale je také mnoho těch, kdo dosud věří, a v Církvi se projevují známky oživení. Modleme se k Bohu, aby tento zvrat pokračoval. Modleme se také, aby pro Evropu nebylo příliš pozdě.

Ačkoli tedy na bohatém Západě o tělesném hladovění mnoho nevíme, duchovní hladovění a jeho příznaky jsou zjevné. Dbejme na to, abychom se duchovně dobře živili. Duchovně hladovět je strašná věc – je to vůbec to nejhorší, co nás může potkat.

Když máme hlad, nejsme sami sebou. Duchovní hladovění nás může připravit o naši identitu radostných Božích dětí, které mají naplno žít a plně fungovat. V konečném důsledku máme být Kristem – stávat se tím, čím se sytíme ve svatém přijímání. Když nejíme, nejsme „sami sebou“.

Charles Pope
přeložila Alena Švecová