Je Česká televize dezinformační médium?

Je tedy věta Michala Kubala dezinformační? Je šikovně formulovaná, aby bylo obtížné ji vyvrátit. Je to profesionálně zvládnutá forma propagandy ve šlépějích dr. Goebbelse. V tomto ohledu definici dezinformace splňuje a tento pojem by byl právě pro tyto případy výhodný, neboť nelze jednoduše napsat, že Michal Kubal a Česká televize lže.

První část té věty je bez kontextu víceméně pravdivá. Ano, Hnutí pro život ani jeho stoupenci umělým potratům nefandí. Ale tak to má ostatně spousta lidí. Podstata jeho činnosti je však jinde a téma letošního pochodu bylo taky o něčem jiném (viz webové stránky hnutí: „Účastníci Pochodu pro život chtějí zároveň povzbudit politiky k podpoře konkrétních opatření v oblasti daní, bydlení a mobility, aby narození dítěte nevedlo k propadu životní úrovně rodiny.“) Novináři ČT přitom – stejně jako novináři ostatních médií – měli k dispozici tiskovou zprávu a další informace si mohli snadno dohledat. Přesně za to jsou totiž štědře placeni. Druhá část věty už je přímočaře manipulativní. Kubal a spol. nekriticky přejali rétoriku odpůrců pochodu. Dodnes si na stránkách ČT přečteme věty typu: „Protest Praha je feministická začal za dohledu policie na náměstí Republiky po jedenácté hodině dopolední. Byl pokojný formou karnevalu, neboť karneval je podle organizátorů místem, kde je chování vytržené z každodenního řádu a umožňuje svobodu.“ A jeho účastníci samozřejmě demonstrovali „za práva žen“. O početných zástupcích extremistické organizace Antifa, z nichž část dorazila z Německa či Polska, ani zmínka. O verbální a někdy i fyzické agresi mnohých odpůrců Pochodu pro život i vůči rodinám s malými dětmi či starým lidem ani slovo – takhle totiž vypadala realita pro toho, kdo tu akci viděl na vlastní oči. Nikoli barvotiskový obrázek podaný Českou televizí. Lze tedy říci, že Česká televize manipulovala a v důsledku přinesla lživý obraz reality. Za peníze plátců „koncesionářských“ poplatků.

Přesto přese všechno nechceme tvrdit, že Michal Kubal a Česká televize jsou dezinformátoři.

Jak je to možné? Jelikož sám pojem dezinformace je „dezinformační“. Všimněte si: když o někom řeknete, že lže, je to tvrdé obvinění, ale jaksi přímočaré. Férové. Dobře. Lžu, tak mi to dokaž! Můžete o tom vést debatu, ať ústy, nebo pěstmi. Když ale o někom řeknete, že dezinformuje, je to, jako byste na obviněného hodili pukavec. Ten puch na vás ulpí. Každý z nás někdy lže, z různých důvodů. Někdy dokonce z dobrých důvodů. Ale dezinformovat může jen méněcenný člověk, dezolát, Untermensch. Nejste jen tak obyčejný lhář, ale dezinformátor. Samozřejmě „placený z RuSSka“. To je implicitně obsaženo v tomto slově a tohle o druhých říkáte, když toto slovo používáte.

Zatímco k pravdám a lžím ve věcech tohoto světa se mnohdy dostáváme obtížně, musíme je dokazovat, studovat, prověřovat a nikdo z nás nemáme absolutní jistotu, že dnešní pravdy nebudou zítřejší lži, koncept dezinformace vytváří svět, v němž pravdy a lži ve věcech tohoto světa jsou pevně a napořád dány. Ocitáme se ve světě foltýnovských „sviní“ a halíkovské „patologické sedliny společnosti“, kde lze těmito slovy beztrestně nálepkovat své spoluobčany. Je to svět rozdělený na lidi z podstaty dobré (ty, co „stojí na správné straně“) a na lidi z podstaty zlé (ty ostatní). Svět Světla a Temnoty.

Příklad s Hnutím pro život a Českou televizí není náhodný. Česká televize se podle svých slov věnuje právě „dezinformacím a mediální gramotnosti“. Co podle svých slov údajně vyučuje a potírá, toho si sama hojně dopřává. Hnutí pro život je ideální oběť. Je to ideologický nepřítel, který stojí na temné straně. Odstřelit ho je snadné, neboť prakticky nemá mediální pokrytí. Zabývá se obtížným tématem, které se nevejde do jednoduchých frází. A samozvaní fact-checkeři (čili „ověřovači faktů“) si ověřují jen fakta, která jsou preferovaná. Jsou to hlídači „narativu“, rozumí se toho jediného správného. A koncept „dezinformace“ je mocenským nástrojem na prosazování tohoto jedině správného „narativu“.

Jestliže necháme společnost zamořit touto manichejskou lampasáckou mentalitou, plnou primitivních zkratek a manipulativních nálepek, jíž vynikající PR dělají některé oblíbené televizní celebrity, hrozí, že se zase jednou probudíme do nelidského světa. Každá doba má své Emanuely Vajtauery, Vladimíry Krychtálky a Emanuely Moravce, kteří čekají na svou příležitost. Představitelé katolické církve by měli být první, kdo tuto mentalitu odmítnou.

Jan Šindelka