20.11.2026, The Catholic Herald
Nejnebezpečnější muž Německa
Tváří vítězství se stal Ulrich Siegmund. Je mu 35 let a představuje poněkud jiný politický typ než rozzuřený populista z karikatur. Dokonce i regionální veřejnoprávní rozhlas MDR, který rozhodně není AfD nakloněn, jej před volbami nazval geschliffener Kommunikator – obratným komunikátorem. Mluví klidně, neúnavně opakuje několik sdělení a naučil se s lehkostí využívat sociální média, což je v německé politice stále poměrně vzácné. S tím souvisí i jedna komická příhoda během kampaně: tři týdny před volbami umístil Der Spiegel Siegmunda na titulní stranu s titulkem „Nejnebezpečnější muž Německa“. Část toho, co mělo Siegmunda údajně činit tak nebezpečným, spočívala právě v tom, že nijak nebezpečně nepůsobil.
Zatímco obálka časopisu měla být jen dalším příspěvkem k očerňování politiků a voličů AfD, Siegmund ji pojal jako reklamu. Zveřejnil ji na Instagramu a začal podepisovat její výtisky na předvolebních akcích. Snaha o stigmatizaci se proměnila v předvolební bonus, v něco, co působilo výrazně „trumpovsky“, ačkoli toto srovnání se týká spíše politické techniky než politického přesvědčení. Prezident Trump už před lety zjistil, že obvinění ztrácí svou sílu, když obviněný odmítne respektovat jeho vážnost. Místo aby se obhajoval v rámci, který vymezili nepřátelsky naladění novináři, tento rámec zesměšňuje.
Nebezpečí této strategie spočívá v tom, že jakmile jsou obvinění z „extremismu“ používána příliš vágně, mohou voliči mávnout rukou i nad těmi, která si zaslouží pozornost. AfD v Sasku-Anhaltsku je od roku 2023 zemským Úřadem pro ochranu ústavy klasifikována jako gesichert rechtsextremistisch – „prokazatelně pravicově extremistická“.
Toto označení však zároveň vyžaduje určitou přesnost. Tento úřad je zpravodajská služba, žádný ústavní soud; v Sasku-Anhaltsku je součástí ministerstva vnitra, které vede politik CDU. To neznamená, že je toto zjištění nepravdivé. Znamená to však, že důkaz by neměl být zaměňován za apolitický verdikt, který uzavírá politickou debatu.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
„Volte uvědoměle!“
Pro katolíky v Sasku-Anhaltsku nabyly tyto otázky zvláštní naléhavosti, protože církev vstoupila do volební kampaně s neobvyklou intenzitou. Katolíci tvoří v tomto spolkovém státě jen malou menšinu – přibližně 66 000 lidí z více než dvou milionů obyvatel –, ale o magdeburském biskupství je na veřejnosti hodně slyšet díky Charitě, školám, školkám a dalším sociálním a vzdělávacím institucím. Jeho biskup Gerhard Feige se stal jedním z nejvýraznějších kritiků AfD.
Na začátku roku 2026 Feige varoval své spolubratry německé biskupy před tím, co označil za Retro-Traum einer Familienidylle, tedy „retro sen o rodinné idyle“ AfD. Kritizoval její pojetí reemigrace a její nepřátelský postoj vůči etablovaným církvím. Když strana zveřejnila program pro zemské volby, Feige se připojil k předním protestantským představitelům a tvrdil, že jeho důležité části odporují křesťanskému chápání lidské osoby.
Biskupství následně zahájilo rozsáhlou kampaň pod názvem „Bewusst wählen!“ – „Volte uvědoměle!“. Zapojily se do ní katolické školy, Charita, farnosti a vzdělávací instituce. Poselství zdůrazňovalo lidskou důstojnost, solidaritu, lásku k bližnímu a demokracii. Za tím stálo též prohlášení Německé biskupské konference z roku 2024 o „völkischer Nationalismus“, tedy „etnickém nacionalismu“, v němž se uvádělo, že etnický nacionalismus a křesťanství jsou neslučitelné.
Ústřední argument biskupů byl antropologický a není na něm nic nového. Křesťanství nemůže učinit původ měřítkem lidské hodnoty. Cizinec u brány nepřestává mít lidskou důstojnost proto, že je Syřanem, a nikoli Sasem. Antisemitismus, pohrdání rasou a podřízení osobní důstojnosti kolektivu chápanému etnicky jsou v přímém rozporu s křesťanským chápáním člověka. Německá katolická debata je však složitější, než by mohlo vyplývat z prohlášení biskupů.
AfD v Sasku-Anhaltsku je výslovně pro-life. V programu trvá na tom, aby umělý potrat zůstal součástí trestního zákoníku, odmítá ustanovení potratu jako lidského práva a požaduje větší pomoc ženám čelícím krizovému těhotenství. V sociální politice výrazně upřednostňuje manželství, děti a přirozenou rodinu. V těchto otázkách je její program podstatně blíže historickému katolickému morálnímu učení než programy stran, s nimiž německá církev udržuje přátelštější vztahy.
Katolický volič se tak může ocitnout v podivné situaci. Jedna strana mluví rozpoznatelně katolickým jazykem o nenarozeném životě a rodině, zároveň však prosazuje představy o národu a migraci, které může považovat za obtížně slučitelné s katolickou sociální naukou. Jiné strany výmluvně hovoří o lidské důstojnosti a inkluzi, zároveň však považují umělý potrat za právo a tradiční křesťanskou sexuální antropologii za něco zastaralého.
Tomuto dilematu se nelze vyhnout tím, že si člověk vybere tu polovinu katolické antropologie, která náhodou odpovídá jeho již existujícímu politickému přesvědčení. Volby přinesly pozoruhodný náznak toho, jak se s tímto dilematem vypořádali sami katolíci.
Kdy hrozí zneužití duchovní autority
Podle povolební analýzy výzkumné skupiny Forschungsgruppe Wahlen, o níž informoval katolický tisk, volilo AfD 32 procent katolických voličů. Mezi protestanty to bylo 33 procent a mezi nábožensky neutrálními 47 procent. CDU si mezi katolíky vedla podstatně lépe než mezi voliči obecně a získala 26 procent – ale skončila za AfD. Jinými slovy, zdá se, že přibližně každý třetí katolický volič ignoroval, nebo přinejmenším dospěl k odlišnému praktickému politickému úsudku, než jaký vyplýval z vystoupení biskupů.
Kardinál Gerhard Ludwig Müller se k tomuto bodu po volbách vyjádřil zcela konkrétně. Bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry AfD nepodpořil, ale tázal se na správný rozsah biskupské autority. Biskupové mají podle Müllera plné právo učit morální zásady, které mají katolíci vnášet do politického života. Nemají však podle jeho názoru ovlivňovat svou duchovní autoritou volební rozhodování – „ve prospěch konkrétní politické strany, nebo proti ní“. Při takovém jednání podle něj riskujeme, že se stane „zneužitím duchovní autority k politickým účelům“. Müllerovo rozlišení stojí za to brát vážně i v případě, že s jeho závěrem nesouhlasíme.
Biskup musí říci, že rasismus je špatný. Musí hájit důstojnost migrantů i nenarozených dětí. Musí odsuzovat antisemitismus, eutanazii a politické násilí. Katolické morální učení by se stalo bezvýznamným, kdyby biskupská autorita mlčela pokaždé, když se její důsledky stanou politicky nepohodlnými.
Přechod od tvrzení „tento výrok odporuje křesťanskému chápání člověka“ k tvrzení „katolík nemůže volit tuto stranu“ však znamená přechod od morální nauky k praktickému politickému úsudku. Politické strany jsou souborem politik, osobností a následků. Jen málokterá z nich ztělesňuje katolickou sociální nauku v její úplnosti. Němečtí katolíci to vědí stejně dobře jako kdokoli jiný – a volby to ukazují.
Církev proto čelí vlastnímu problému. Údajný „etnický nacionalismus“, který narušuje lidskou důstojnost, nelze posvětit pro-life programem; stejně tak nelze přehlížet umělé potraty, eutanazii nebo rozvolnění rodiny jen proto, že jejich zastánci mluví přímočařeji o migraci. Katolická sociální nauka zůstává politicky nepohodlná, protože žádná strana ji nezastává v její úplnosti. I biskupové by to měli vzít na vědomí. Morální autorita, kterou disponují, je skutečně cennou – a zároveň křehkou – měnou. Když je biskupská intervence obtížně odlišitelná od slovníku jednoho politického tábora, katolíci s odlišným politickým názorem mohou nakonec přestat naslouchat.
Jan C. Bentz
přeložil Jan Šindelka
Foto: Bistum Magdeburg
12.10.2026, RC Monitor 19/2026
Zanedlouho můžeme slavit jedno výročí velkého vítězství – tentokráte již 445. – Svaté ligy nad osmanskou říší. Na tomto vítězství mají podíl všichni zúčastnění, i když známe vlastně jen několik jmen z přibližně 65 tisíc mužů na vítězné straně.
19.11.2026, RC Monitor 21/2026
Nová kniha našeho předního znalce díla sv. Tomáše, specializovaného zejména na jeho nauku o ctnostech, je důležitá knižní novinka. Před Machulou psal u nás o ctnostech naposledy zasloužilý O. Reginald Dacík OP. Jeho obsáhlá Mravouka (1946) má sice širší námět, ale nauka o ctnostech v ní zabírá zhruba tři čtvrtiny celkového obsahu (téměř 400 stran). Kniha kdysi, v dobách totality, sloužila českému čtenáři jako tehdy vlastně jediný relativně dostupný zdroj informací o křesťanské etice.
28.10.2026, RC Monitor 20/2026
Milí čtenáři, cítíte se svobodně? To je dobře, pokud ano. Jistěže nás svazuje mnoho příkazů a zákazů, kterým se učíme od malička. Většinou je to ku společenskému prospěchu. Svoboda byla vždy považována za velkou hodnotu, za níž mnoho milionů lidí zaplatilo svým životem. V tom smyslu jsem též liberální.
14.10.2026, Catholic Arena
Katolická univerzita v Lovani se nyní dostala do zpráv kvůli velké kontroverzi spojené s islámskými modlitbami, které zazněly během mše. Ale také se v této době diskutuje o mnohem významnější události, a sice o blahořečení jednoho z nejslavnějších absolventů této univerzity, Fultona Sheena.
12.11.2026, RC Monitor 21/2026
Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?
23.09.2026, RC Monitor 17/2026
Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.