Německá synodální cesta představuje pro církev veliké nebezpečí

„Dnes shromáždění, jež ’sešla z cesty‘, označujeme výrazem conciliabulum (nezákonný koncil), ale ve své době byly těmi, kdo se jich účastnili, považovány za stejně pravé jako ty, které přinesly definice, jež přešly do magisteria církve,“ poukázal.

Teolog varoval, že „synod, koncil, jakékoli církevní setkání může přílišně vybočit nezákonným směrem a mohou zde působit různé tlaky“.

„K tomu musíme připočíst, že oblastní koncil či provinční synod nemusí nutně vyjadřovat víru církve,“ dodal.

Německá synodální cesta je proces, jehož se v této zemi účastní biskupové a laici s cílem řešit takové otázky, jako je uplatňování moci, sexuální morálka, kněžství a úloha žen v církvi.

Tento proces začal 1. prosince 2019 a podle plánu má skončit na konci roku 2023.

V říjnu bylo její plenární zasedání náhle ukončeno po hlasování ve prospěch textu, který schvaloval žehnání stejnopohlavním párům, a pro diskusi o nezbytnosti kněžství.

P. Fortea ve svém článku poznamenal, že „oblastní synod si může být jistý pomocí Ducha svatého, ale není jisté, že konečný výsledek bude nezpochybnitelným vyjádřením víry církve“.

„Například v konkláve je pomoc Ducha svatého zaručena, ale to neznamená, že kardinálové Božímu hlasu naslouchají.“

Pro kněze z toho vyplývá, že „naslouchání Duchu je absolutně nezbytné. Právě na tomto naslouchání bude záviset, zda výsledek bude výrazem Boží vůle“.

„Mrzí mě, že otřásám určitou představou o synodech jako o něčem nezpochybnitelném, ale dějiny církve hovoří jasně: neomylnost mají zaručenou pouze všeobecné koncily v jednotě s římským papežem. Taková je trvalá tradice církve,“ prohlásil.

Proto, jak pokračoval, „je třeba účastníky německého synodu přimět, aby si uvědomili svou vlastní osobní i kolektivní omylnost“.

„Nemohou se oddělovat od struktury pravdy, která je tím, co bychom mohli nazvat jako ’všeobecný synod‘.“

P. Fortea řekl, že „když se neshodneme v tom, co je nebo není v mezích víry, musíme alespoň přijímat církevní strukturu, abychom ochránili víru, kterou v církvi ustanovil sám Ježíš Kristus, když žil na zemi“.

„Pokud tento ’všeobecný církevní řád‘ není přijímán, synod své rokování začíná z vychýleného východiska. Nerokovalo by se o té či oné morální nebo biblické otázce, nýbrž o samotné existenci církve a její schopnosti ochránit víru, kterou nám dal Kristus,“ poznamenal.

P. Fortea dále řekl, že „teologie musí postupovat v rámci stejnorodého vývoje dogmatu“.

„Moje postoje jsou progresivní, ale zastávám takový progresivismus, který věří v depositum fidei, poklad víry,“ vysvětloval.

„Pokud však progresivismus obnáší revoluci, tedy demolici pilířů, jež podpírají naše propojení s neměnnou pravdou z minulosti, pak v takovém ’vzplanutí‘ se mnou nepočítejte,“ upozornil.

Kněz objasňoval: „Jsem Španěl a v Německu i ve Španělsku platí stejná pravda. Německý synod nemůže určovat, co je pravda pro Španěly. A je zřejmé, že v severní Evropě neplatí jedna pravda a na jihu zase jiná.“

„Stejně tak není možné, aby to, co byla pravda v sedmém století, přestalo v osmnáctém století platit,“ zdůraznil.

„Německý synod je sice možná velmi demokratický, ale nemůže mě k ničemu zavazovat,“ podotkl.

P. Fortea poukázal na to, že „všichni účastníci synodu musí přijmout, že jsou součástí rodiny a že určitý počet hlasů nemůže církev na pěti kontinentech přinutit, aby něčemu věřila nebo nevěřila; otázky probírané na tomto německém setkání se totiž přímo týkají toho, co v církvi platí jako pravda. Mýlí se církev, když celosvětově učí to či ono?“

Teolog upozornil, že „by bylo naivní nevnímat, že morální otázky, které byly vzneseny, se cele dotýkají pojmu magisteria v katolické církvi“.

„Buď se přijímá, že jakákoli diecéze představuje ’všeobecnou rodinu’, nebo se přijímá, že existují ’pastýři pastýřů‘ s konkrétním pověřením od Krista.“

Jinak by, varoval, „mnozí Němci upadli do téhož církevního omylu jako koptská církev v pátém století (když se oddělila) nebo jako arménská církev (když se oddělila v 7. století) či jako starokatolická církev (v 19. století)“.

David Ramos
Přeložila Alena Švecová