Kam to vlastně jdu a proč?

22.05.2023, RC Monitor 10/2023

Ve čtrnácté kapitole Janova evangelia říká Pán Ježíš Tomášovi: „Já jsem cesta pravda a život, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“. Z toho může vyvstat zcela osobní otázka; jdu já tou správnou cestou? Je má cesta pravdivá a opravdová a vede k životu?

Vždyť náš život je plný cestování; na jednu stranu by se mohl jevit jako skládačka ze všelijakých cest, ale ve skutečnosti je vlastně jednou jedinou cestou, která se skládá z mnoha jednotlivých etap a která, literárně řečeno, vede od kolébky ke hrobu, kde však rozhodně neskončí.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

O těch prvních našich cestách jsme neměli ani potuchy, když nás vezli z porodnice a vozili jsme se v kočárku. Ani o té nejdůležitější, když nás rodiče donesli ke křtu, a kterou to vlastně začalo (neb nám otevřela cestu k dalším svátostem), mám na mysli náš duchovní život. Lze říci, žeod této chvíle začalo naše putování s Kristem a máme možnost posvětit, každý náš krok. Jak? Jednoduše. Nikdy nezapomenout kým jsme se na křtu stali, ani tehdy když jdeme na nákup nebo do školy či práce nebo jen tak ven. Jestliže se na toto soustředíme při každém našem kroku, reálném či virtuálním (ano i tak se dá cestovat a na internetu lze vlastně zabloudit kamkoli) nebo jen v myšlenkách (záleží jen na míře naší představivosti), pak z té pravé cesty nemůžeme sejít a i ta nejobyčejnější cesta (třeba pro svačinu nebo na kafe s přáteli) se stane součástí naší cesty k Bohu.

Až tedy zase někam vycestujeme, nezapomeňme se zeptat sami sebe: kam to vlastně jdu a proč?

Budeme-li se řídit svědomím, pak se každým krokem přiblížíme k cíli. K Božímu království.

P. Evermod Jan Sládek O. Praem.

Další články

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění: Závěr

15.09.2025, RC Monitor 17/2025

Když se člověk na svůj život podívá z celostní perspektivy (filosoficky), nemůže nevidět, že v určitém momentě svoji tělesnost, a tedy i s ní spojené sexuální funkce, ztratí. Uzná-li, že smrtí se jeho život nekončí, vyjevuje se mu jeho tělesnost a sexualita jen jako něco dočasného, jen jako prostředek, díky němuž má dosáhnout svého cíle. Anebo jinak vyjádřeno, tyto skutečnosti je možné chápat jako součást cesty, po které má člověk doputovat ke své životní metě.

Na poušť, do ticha

22.01.2026, RC Monitor 1/2026

To nám ten rok pěkně začíná, by si mohl mnohý povzdychnout při i velmi zběžném sledování světového i tuzemského dění.

Papež Lev vydal první papežskou exhortaci Dilexi Te

31.10.2025, The Catholic Herald

Papež Lev XIV. vydal svou první významnou papežskou exhortaci Dilexi Te (Miloval jsem Tě) – pastorační dokument o křesťanské povinnosti milovat a sloužit chudým. Text, podepsaný 4. října na svátek svatého Františka z Assisi a zveřejněný Vatikánem 9. října, představuje pokračování i završení díla, které krátce před svou smrtí zahájil papež František. Ve své předmluvě papež Lev prozrazuje, že jeho předchůdce připravoval tento dokument už v době své smrti na počátku roku.

Vánoční a novoroční přání

24.12.2025, RC

„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)

Morální majáci

16.02.2026, RC Monitor 3/2026

Pustíte-li v tyto dny televizi, či rozhlas, případně najdete-li si libovolný zpravodajský server, jistě zaregistrujete něco o morálce a jejich nosičích, tedy morálních majácích. Není to vpravdě žádné novum. Každá doba má svou morálku, často velice proměnlivou, a ke každé takové době lze přiřaditi někoho, kdo se cítí být tím nejlepším majákem s dalekonosným světelným dělem.

Nejsou křídla jako křídla…

12.01.2026, RC Monitor 24/2025

Je teplé prosincové ráno, bezmračná obloha slibuje slunný den. Před odjezdem do práce otírám vydatnou rosu ze skel auta. Dávám se do přemítání. Včera večer děti při modlitbě opět prosily o sníh o Vánocích. Ten minulou zimu skoro vůbec nebyl, děti strávily s pekáčem leda půlden na dvou centimetrech mokré bílé nadílky padlé do blátivé trávy. V předchozích letech také žádná sláva. Zato v době covidu to bylo lepší – vlastně to byla jediná dobrá věc na té pandemické totalitě, že nelétala letadla.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.