Knížecí měsíc

18.09.2023, RC Monitor 17/2023

Září je pro nás měsícem svátků dvou našich knížecích postav z počátku našich křesťanských dějin. Prvou je sv. Ludmila, moudrá žena, která naší zemi přinesla křesťanství. Druhou postavou je její vnuk, sv. Václav, provolaný národem za svatého dědice země české.


Babička i jí vychovaný vnuk byli zavražděni. Ona uškrcena na Tetíně, on zákeřně proboden oštěpem vraženým do zad ve Staré Boleslavi. Je to krutá, ale vítězná iniciála našeho křesťanství. Půjdeme na Tetín a z celých Čech a Moravy se sjedeme ve Staré Boleslavi. Jako každoročně. A především naše politická a akademická reprezentace se bude důstojně tvářit a zpívat státní hymnu a chorál, který ji po staletí nahrazoval.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jenže, co si o tom má myslet soudný člověk? Oba světci byli moudří. Moudrost je dnes pro smích. Nosí se vychytralost. Oba byli pracovití a ve svém úřadě zodpovědní. Dnešní představitelé se rádi baví a zodpovědní pomalu ani být nemohou, protože není komu se zodpovídat. Pravda a osobní čest, za něž oba světci zápasili, je stály život. Dnes se pravda vymýšlí a vnucuje a všichni žalují pro urážku na cti, kterou vůbec nemají. Oni dva světci žili v poctivých rodinách a hájili integritu tohoto institutu. Dnes jsme svědky útoků na rodinu, jejího zhroucení a dokonce protipřirozeného pojetí. Zářný příklad výchovy sv. Ludmily se rozplynul v nechuti dělat něco, co je pracné a co přináší mnoho střetů. Sv. Václav byl ve své době vzdělanec. Znal dva liturgické jazyky a domluvil se německy. Dnes školy usilují o to, aby vzdělanost upadala, narůstala fachidiocie, vznikaly zástupy nepoužitelných graduovaných lidí a narůstala digitální demence u dětí. Sv. Václav důsledně a statečně hájil naši zem. Dnes ji rozkrádáme, prodáváme cizincům a zadlužujeme ji. Náš národní jazyk, který je základním zákonem, hazardujeme tak, že už se nemůžeme mezi sebou domluvit. A tak bych mohl pokračovat dál a dál.

Pánové a dámy, kteří nás reprezentujete, zamyslete se. Neuškrtíte každého, kdo říká pravdu? Nevrazíte dýku do zad komukoli, kdo by se pokusil zjednat nápravu a obnovit řád? Nepokračujete v tom, co udělali omrzení mocichtiví předkové s oběma mučedníky? Obraťte se od svého zvrhlého chování a vraťte se ke slušnosti, protože kterýkoli prorok řekne, že neuděláte-li to, zničí tuto zem Bůh holí svých úst.

Mons. prof. PhDr. Petr Piťha, CSc., Dr. h. c.


Další články



Z tesařské dílny až na oltář světa

23.06.2025, librinostri.catholica.cz

Je tichá noc. Betlém odpočívá, ponořen do sladkého spánku – i Svatá rodina. Náhle však Josef procitá: zjevuje se mu anděl a přikazuje, aby ještě té noci uprchl do Egypta a ochránil život malého Ježíše. Bez přípravy, bez otálení, vydává se Svatá rodina na dalekou cestu do cizí země, obývané pohanským národem. Panna Maria tiše sedí na oslíku, v náručí drží Božské Dítě, po jejím boku kráčí Josef. Klid na jejich tvářích prozrazuje odevzdanost – tuto náhlou zkoušku svěřují nebeskému Otci pro spásu lidí.

Requiem za Dominika kardinála Duku OP

10.11.2025, RC

Prof. Petr Piťha věnoval zesnulému kardinálu Dominiku Dukovi homilii, která zazní v nejbližších dnech při rekviem v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Slova rozloučení, která vycházejí z hlubokého přátelství i víry, exkluzivně a s vděčností za oba vzácné muže české církve přinášíme již nyní. "Když jsme se spolu, Dominiku, naposledy loučili, popřáli jsme si dobrou noc. Přeji Ti ji i teď – služebníku věrný, který jsi věděl, co znamená nést tíhu i krásu pravdy. Odpočívej v pokoji, a prosím Tě, vyprošuj nám občasná odpočinutí časná, která tolik potřebujeme. Protože unaveni jsme my, kteří zůstáváme."

Církev není jen instituce

05.09.2025, Catholic Answers

Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.

Katolická víra v srdci muslimského Maroka

08.10.2025, National Catholic Register

„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.

Opravdová láska a víra v rodinách

28.07.2025, RC Monitor 14/2025

O statistice se v jedné televizní pohádce zpívá: „Neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí.“ Mno, jeden by na mysli i klesl, kdyby se zamyslel nad tím, co spočítal Eurostat o dětech v tzv. „samostatných domácnostech“ (= buď jedna osoba žijící samostatně, nebo skupina osob, které nemusí být nutně příbuzné a žijí na stejné adrese se společným vedením domácnosti, tj. sdílejí alespoň jedno jídlo denně nebo obývací pokoj). Už v tom (alespoň já) vidím prapodivnou zvláštnost, že Eurostat necítí potřebu počítat rodiny (ale budiž).

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 3. část

01.09.2025, RC Monitor 14/2025

Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.