Knížecí měsíc

18.09.2023, RC Monitor 17/2023

Září je pro nás měsícem svátků dvou našich knížecích postav z počátku našich křesťanských dějin. Prvou je sv. Ludmila, moudrá žena, která naší zemi přinesla křesťanství. Druhou postavou je její vnuk, sv. Václav, provolaný národem za svatého dědice země české.

Babička i jí vychovaný vnuk byli zavražděni. Ona uškrcena na Tetíně, on zákeřně proboden oštěpem vraženým do zad ve Staré Boleslavi. Je to krutá, ale vítězná iniciála našeho křesťanství. Půjdeme na Tetín a z celých Čech a Moravy se sjedeme ve Staré Boleslavi. Jako každoročně. A především naše politická a akademická reprezentace se bude důstojně tvářit a zpívat státní hymnu a chorál, který ji po staletí nahrazoval.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jenže, co si o tom má myslet soudný člověk? Oba světci byli moudří. Moudrost je dnes pro smích. Nosí se vychytralost. Oba byli pracovití a ve svém úřadě zodpovědní. Dnešní představitelé se rádi baví a zodpovědní pomalu ani být nemohou, protože není komu se zodpovídat. Pravda a osobní čest, za něž oba světci zápasili, je stály život. Dnes se pravda vymýšlí a vnucuje a všichni žalují pro urážku na cti, kterou vůbec nemají. Oni dva světci žili v poctivých rodinách a hájili integritu tohoto institutu. Dnes jsme svědky útoků na rodinu, jejího zhroucení a dokonce protipřirozeného pojetí. Zářný příklad výchovy sv. Ludmily se rozplynul v nechuti dělat něco, co je pracné a co přináší mnoho střetů. Sv. Václav byl ve své době vzdělanec. Znal dva liturgické jazyky a domluvil se německy. Dnes školy usilují o to, aby vzdělanost upadala, narůstala fachidiocie, vznikaly zástupy nepoužitelných graduovaných lidí a narůstala digitální demence u dětí. Sv. Václav důsledně a statečně hájil naši zem. Dnes ji rozkrádáme, prodáváme cizincům a zadlužujeme ji. Náš národní jazyk, který je základním zákonem, hazardujeme tak, že už se nemůžeme mezi sebou domluvit. A tak bych mohl pokračovat dál a dál.

Pánové a dámy, kteří nás reprezentujete, zamyslete se. Neuškrtíte každého, kdo říká pravdu? Nevrazíte dýku do zad komukoli, kdo by se pokusil zjednat nápravu a obnovit řád? Nepokračujete v tom, co udělali omrzení mocichtiví předkové s oběma mučedníky? Obraťte se od svého zvrhlého chování a vraťte se ke slušnosti, protože kterýkoli prorok řekne, že neuděláte-li to, zničí tuto zem Bůh holí svých úst.

Mons. prof. PhDr. Petr Piťha, CSc., Dr. h. c.

Další články

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal mistr apokalypsy

12.12.2025, The American TFP

Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.

Kněz a církevní právník Stanislav Přibyl kanovníkem

04.02.2026, RC Monitor 2/2026

Náš ctěný přispěvatel a autor mnoha mimořádných a hodnotných textů, kněz a církevní právník Stanislav Přibyl, byl jmenován kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Slavnostní instalace se uskutečnila 18. ledna 2026 v kapitulním kostele – a redakce RC Monitoru u toho byla. Událost, která přesahuje běžný rámec církevního života, je zároveň příležitostí připomenout osobnost kněze, teologa a právníka, jehož hlas dlouhodobě spoluutváří podobu našeho časopisu.

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

Čtyři nečisté touhy, od nichž nás liturgie učí se postit

27.03.2026, Saint Dominic‘s Media

Každou postní dobu instinktivně saháme po známých praktikách. Vybereme si něco, čeho se vzdáme, něco, na čem přestaneme lpět, něco, co by mohlo zbystřit naše duchovní smysly. I tyto malé oběti jsou důležité, ale čtení na pátek po Popeleční středě nás vybízejí, abychom nahlédli pod povrch.

Na poušť, do ticha

22.01.2026, RC Monitor 1/2026

To nám ten rok pěkně začíná, by si mohl mnohý povzdychnout při i velmi zběžném sledování světového i tuzemského dění.

Milost pokání

18.02.2026, RC Monitor 3/2026

Jedna postní antifona zní: „Kristova krev byla prolita za naši spásu, přinesla milost pokání celému světu.“ Ano. Doba postní, která opět po roce začíná, je velká milost. Bůh nám dává znovu příležitost polepšit se. Boží hlas zní: „Jako že jsem živ, praví Pán – Hospodin, nemám zalíbení v hříšníkově smrti, ale aby změnil své chování a byl živ“ (Ez 33,11).

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.