Trénink ctností

26.02.2024, Fatym.com

Slovo askeze nemá mezi lidmi dobrý zvuk. Chápe se to jako odpírání si kdečeho dobrého. Asketa je vyzáblý člověk, protože odmítá dobré jídlo, zamračený člověk, protože si odmítá kdejakou pohodu a spal by nejraději na hřebících, kdyby to uměl. Je to představa zkreslená. Řecké slovo askesis znamená v původním smyslu trénink, nacvičování určitého cviku. Tedy ne negativní odmítání něčeho dobrého, ale positivní nacvičování něčeho dobrého. Dobrého návyku. A dobrému návyku říkáme ctnost. Budeme se tedy zabývat askezí v kladném smyslu. Budeme se zabývat nácvikem dobrých vlastností, které, když je jednou získáme, neponechají v nás žádné místo pro staré nectnosti, zlozvyky.

Lidé jsou ochotni udělat mnoho pro své tělo. Buďme tedy my, křesťané, také ochotni udělat něco pro natrénování duchovní síly a krásy. Tenhle náš trénink nevede k přetažení, ten vede k radosti, veselé mysli, pohodě života. Pán Ježíš neodmítal věci zpříjemňující život. Pochutnával si na dobrém jídle na hostinách, vodu proměnil ve víno, které obveseluje srdce člověka... Pozor tedy na lidi, kteří vyhlašují trápení za cennější před Bohem, než radost. Jaký by to byl Bůh, kterému by se takové věci líbily! Toužit po utrpení nebývá projevem hrdinské svatosti, ale často spíš náznakem duševní neurózy. Z ruky Stvořitele vyšel člověk jako tvor šťastný. Radostná výzdoba barokních kostelů, lidové kostelní písně, to nejsou známky nepřátelství k životu. Askeze křesťanská – cvičení v sebevládě – to je vlastně škola radosti. Jiná cesta k radosti nevede – ty snadnější jsou jen cesty k zábavě. Cesta mezi Jeruzalémem a Jerichem se nachází všude. Je to i ta cesta, po které jdu právě já a ty. Každý z nás může padnout do rukou lupičů, zlých lidí. Každý z nás může na cestě potkat raněného, který potřebuje naši pomoc. Každý z nás musí zápasit s kainovským vzdorem: Co je mi po něm? Copak jsem strážcem svého bratra?

Kde jinde najdeme větší příležitost, přiblížit se k Pánu Ježíši, než když mu zblízka sloužíme v jeho a našem bratru? A tak se ptejme dnes a po celou postní dobu: Co můžeme každý dělat k potěše bližního:

1. Pozdravit. Koho by nepotěšilo úsměvné pozdravení.

2. Naslouchat. Mnoho lidí nemá s kým promluvit.

3. Poradit. Mlčení není vždy zlato, když vidíme cosi nedobrého.

4. Pochválit a povzbudit. Vždy se najde něco, co mohu pochválit. Dodává to odvahu.

5. Dobrou věc povědět dál. Zlé věci se šíří samospádem jako lavina.

P. Ladislav Simajchl

Další články

Požehnané Velikonoce!

30.04.2024, RC

„Nikdy člověk není tak velký jako tehdy, když klečí." (sv. Jan XXIII.)

Požehnán budiž ten, kdo nejdříve pozdvihne ratolest olivovou

25.03.2024, RC Monitor 6/2024

Asi každý z nás se již několikrát v životě přesvědčil o pravdivosti lidového moudra Panská láska po zajících skáče, a tudíž i na vlastní kůži i okusil, jaké je to býti oním pověstným zajícem. A nyní v době nedávné se této cti dostalo i Svatému otci Františkovi. A to od nikoho jiného, než od tzv. Sedmé velmoci, tedy od médií. K této velmoci se samozřejmě přidali i jiní drobní páni a též veřejnost (žel Bohu i někteří katolíci) statečně komentující papežovo vyjádření o bílé vlajce na sociálních sítích.

Hurá, mládí se nám vrátilo!

22.05.2024, RC Monitor 10/2024

No, nejásejme příliš, neboť se nám nevrací věk, kterým jsme se mohli, my v šedesátých a sedmdesátých letech a před těmito narození, honosit. Spíše, alespoň já mám ten pocit, se vrací určité „lidové záliby“ s dobou minulou spojené. A jednou z takovýchto, někdy až příliš, rozšířenou zábavou bylo kádrování. Myslím, že mnozí mají osobní zkušenosti a netřeba tedy tuto zábavu podrobně popisovat. Snad jen že se kádrovalo téměř všude a málokdo, ani ti nejvýše postavení kádrováci, byl toho ušetřen. A díky církevním tajemníkům se kádrovalo i v církvi.

Svoboda

17.06.2024, RC Monitor 12/2024

Kardinál Štěpán Trochta zlobil. Nepochybně to byl člověk srdečný, „otevřený“, „člověk dialogu“, jak se dnes s oblibou říká. Ale taky důsledný. Muž Tradice a pevné víry.

Boj o poslední místo

23.08.2024, RC Monitor 15/2024

Ještě se na závodní dráhu nevydal jediný atlet, a už byla olympijská Paříž svědkem kolosálního přešlapu (velkého jak pověstná Maradonova ruka).

Nejstarší dcera církve

19.08.2024, RC Monitor 15/2024

Nevím, kolikrát jsem musel odpovídat v posledních dnech na otázku: „A co říkáte, pane faráři, na zahájení olympiády v Paříži?“, ale vím, co jsem odpovídal. Odpovídal jsem slovy, která jsem si vypůjčil od francouzského prezidenta pana Macrona: „Toto je Francie!“.

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.