Novus rex, nova lex

24.11.2024, RC Monitor 22/2024

Tato latinská věta mi nezůstala v paměti z doby mých teologických studií. Za mých středoškolských let jsme ji na hodinách dějepisu několikrát slyšeli v souvislosti s učivem a občas ji slýcháme doposud. Měl jsem učitele s nebývalou schopností vštípit nám kromě znalostí dějepisu i další informace, které nám přidávají něco na lidskosti a budují nás. Právě při jedné takové příležitosti zazněl výše uvedený citát.

Když se v Evropě nebo i v naší malé zemi častěji střídali panovníci a při tom se objevovaly nové zákony, lid to přijímal s rezignací: nový král, nový zákon. Musí být obtížné organizovat život státu a musí být obtížné organizovat náš individuální životní rytmus, jestliže se kolem nás neustále mění normy, rámce a pravidla. Jaký by to byl chaos, kdyby jeden den červená na semaforu přikazovala zastavit a druhý den by táž barva označovala volný průjezd! A to vše by se měnilo jen proto, že si někdo usmyslel, že by se to mělo změnit. Potřebujeme stabilitu! Je dobré vědět, že Pán našeho života, náš Kristus, je Král, jehož slova jsou věčné pravdy a jehož zákony jsou věčná pravidla. Jeho, skálu naší víry a spolehlivý úhelný kámen naší víry, oslavujeme o svátku Krista Krále. Vítězně kráčí nejen do našich kostelů, ale i do našich domovů, na naše pracoviště, do našeho každodenního života, do kina, do obchodu, k lékaři i do školní třídy. Všude. On nám dal všechno, má právo jít všude. „Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy!“ (Žalm 24). Musíme svůj život přizpůsobit jemu a jeho zákonům. Tím, že budeme utvářet svůj život podle jeho záměru, naplníme to, co říká Písmo: „Dobrořečte Pánu spravedlnosti, vyvyšujte Krále věků“ (Tob 13,7)!

Kéž by náš očekávaný Král byl králem každého člověka, každého srdce a každého křesťanského domova!

P. JCLic. Zoltán Balga

Další články

Vždyť jsou to jenom... dýně

02.11.2024, FB autora

Včera večer jsem cestou domů potkával mladé lidi "vyzdobené" smrtelnými maskami a čarodějnickými znameními jako vyjádření jejich příslušnosti ke slavení anglosaského (původně irogalského) svátku, kdy se svět živých má protnout se světem neživých a mrtví se mají vracet na zem.

Advent a Vánoce bez Ježíška

13.12.2024, RC Monitor 23/2024

Ten, kdo se trochu zajímá o auta, zvláště ta (kdysi) anglická, jistě zaregistroval novou reklamu na automobily značky Jaguar. Tato reklama je poznamenána novou filozofií pod heslem exuberant (bujný, bujarý). Zajímavé je na ní to, že v ní není ani jedno auto.

20. výročí kruté smrti P. Ladislava Kubíčka: „Nejde to? To slovo neznám!“

18.09.2024, RC Monitor 17/2024

Mezi lidmi se hovoří o jeho svatosti. Poslední den svého pozemského života P. Ladislav strávil v litoměřické vazební věznici, kde se každý pátek věnoval vězňům, v kapse svůj páteční oběd – suchý rohlík. Večer odsloužil mši svatou v kapli na faře, kde kázal o ceně mučednické krve. V noci z 10. na 11. září 2004 byl v místnosti nad touto kaplí ukopán, utlučen pěstmi a monstrancí, proboden nožem, polit hořlavinou a zaživa zapálen. Byl zabit dětmi, které chodily k němu na faru. Neumíral u oltáře, ale nad ním.

Bůh nám dal sebe

23.12.2024, RC Monitor 24/2024

Za pár dní se ve většině našich domácností rozzáří vánoční stromek a následně se rozzáří i oči, především ty dětské, až spatří pod onou osvícenou a rozzářenou zelení dárky. A radostí se rozzáří i oči těch, kteří ony dárky kupovali a balili, neboť, jak časem zjistí i ti letos nejmenší, větší radost je dávat než dostávat. Tedy, pokud máte opravdu rádi. A protože Bůh nás má opravdu rád, dal nám to nejvíc, co nám mohl dát. Sebe.

Proč papež František odsoudil náhradní mateřství

29.11.2024, The Dispatch

Učení katolické církve vychází z touhy zachovat hodnotu lidského života. Máloco vyvolává tolik emocí jako plození potomstva. Potřeba mít dítě není jen osobní touha, ale často základní instinkt – touha vidět, jak něco z nás zůstává na planetě a nese naše dílo i náš odkaz dlouho poté, co zemřeme.

Zamlčování hříchů

24.10.2024, Slovo Boží

Každý hluchoněmý je člověkem, kterého musíme politovat. Neslyší, co se kolem něho děje, nevnímá sebekrásnější hudbu, a když vám chce něco povědět, namáhá se marně. Proto prokázal Spasitel veliké dobrodiní ubožákovi, o kterém vypravuje dnešní evangelium. Tato událost připomíná mi ještě větší ubožáky. Jsou také hluší a němí, ale svoji chorobu zavinili si sami, a prchají před lékařem, který by je mohl uzdravit. Snad již tušíte, koho míním. Jsou to lidé, kteří zamlčují ve zpovědi své hříchy. Nemluví, kde by mluvit měli, neslyší, kde by slyšet měli. Svatá zpověď, která mohla uzdravit rány, které jim zasadil hřích, stala se jim jedem, který otrávil jejich duši. Abych vás uchránil tohoto neštěstí, promluvím dnes o zamlčování hříchů. Ukáži vám, kdo se ho dopouští, zmíním se o důvodech, proč k němu dochází, a vyložím jeho smutné následky.

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.