Lidský život se nedá nahradit

Začíná jaro a to znamená, že se k nám začnou vracet tažní ptáci a opět si budou stavět hnízda i tam, kde se nám to nehodí ani nelíbí. Typickým příkladem mohou být vlaštovky a jiřičky, které si vyberou místo třeba tam, kde je nová fasáda. Naštěstí na toto ptactvo, jehož jednotlivec jaro nedělá, myslí stát a oceňuje zničení jeho hnízda na dvacet tisíc korun. A samotné vlaštovky? Ty si zpravidla postaví hnízdo nové a na tom samém místě. Takže tady máme dvojí náhradu. Stát vám vezme dvacet tisíc a ptáci vám i nadále budou ničit fasádu a kálet na zápraží.

Co se však nedá nahradit, je lidský život, protože každý z nás je Bohem obdarovaný životem, se kterým On sám má své plány. A právě slavnost Zvěstování Páně je také připomínkou těch, jejichž příchod na tento svět se zrovna těm, kteří ho sami zapříčinili, nehodil a nelíbil, takže ho zarazili. A tady začínám tak nějak chování státu nechápat. Zatímco pokutuje maření hnízdění lapačů hmyzu (což je jistě chvályhodné), maření klíčícího života potenciálního daňového poplatníka (což je svým způsobem pro stát sebevražedné) ho nechává zcela chladným a ještě to mnohdy ústy svých některých reprezentantů hájí jako lidské právo, zatímco ti ostatní (z nichž jsou někteří prý křesťané) zarytě mlčí. Jsou prostě věci, které asi nikdy nepochopím.

P. Evermod Jan Sládek O. Praem.