04.11.2025, cirkev.cz
Vyrůstal v Hradci Králové, kde v roce 1960 maturoval na gymnáziu J. K. Tyla. Kvůli kádrovým překážkám mu nebylo umožněno pokračovat ve studiu, a tak pracoval jako strojní zámečník v hradecké továrně ZVÚ. Po základní vojenské službě (1962–1964) byl v roce 1965 přijat ke studiu teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích.
Dne 5. ledna 1968 tajně vstoupil do Řádu bratří kazatelů – dominikánů, tehdy v Československu zakázaného – a přijal řeholní jméno Dominik. Na kněze byl vysvěcen 22. června 1970 z rukou kardinála Štěpána Trochty. Působil v duchovní správě v pohraničí, v Chlumu svaté Maří, Jáchymově a Nových Mitrovicích.
V roce 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovní služby a musel nastoupit do civilního zaměstnání ve Škodových závodech v Plzni. Tajně však pokračoval v pastoraci a formaci mladých dominikánů, organizoval skrytá teologická studia a udržoval spojení s dominikány v zahraničí.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Za tuto činnost byl v roce 1981 zatčen a odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“. Patnáct měsíců strávil ve věznici Plzeň-Bory. Ve vězení se modlil se spoluvězni a povzbuzoval je ve víře.
Po propuštění se znovu zapojil do činnosti řádu a v roce 1986 byl jmenován provinciálem Československé dominikánské provincie, kterou vedl až do roku 1998. Po roce 1989 se zasloužil o obnovu dominikánského života v Československu a později i v České republice. Působil jako předseda Konference vyšších řeholních představených, viceprezident Unie evropských KVŘP a vyučoval biblistiku na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Byl rovněž členem Akreditační komise vlády ČR a aktivně se zapojoval do veřejné debaty o úloze křesťanství v moderní společnosti.
Episkopát a kardinálské jmenování
Dne 6. června 1998 jej papež Jan Pavel II. jmenoval biskupem královéhradeckým a 26. září téhož roku přijal biskupské svěcení v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. Navázal na dílo svého předchůdce Karla Otčenáška, rozvíjel vzdělávání a pastoraci, založil Diecézní teologický institut, církevní gymnázium ve Skutči a obnovil biskupské knihovny. Inicioval také druhý Diecézní eucharistický kongres a podporoval novou pastorační strukturu diecéze.
Papež Benedikt XVI. ho 13. února 2010 jmenoval 36. arcibiskupem pražským. Úřadu se ujal 10. dubna 2010 a v roce 2012 jej papež povýšil do kardinálského sboru. Stal se kardinálem-prezbitérem titulárního kostela Santi Marcellino e Pietro v Římě.
Jako předseda České biskupské konference (2010–2020) sehrál klíčovou roli při církevních restitucích a ve veřejném dialogu o postavení církve ve společnosti. Patřil k osobnostem, které spojovaly pevnou víru s občanskou odvahou a otevřeností vůči kultuře i vědě.
Osobnost a odkaz
Kardinál Duka byl mužem hluboké víry, vzdělání a smyslu pro odpovědnost, spojoval pevnost zásad s lidskostí. Žil podlesvého biskupského hesla In Spiritu Veritatis – V Duchu pravdy.
Byl oceněn řadou státních i církevních vyznamenání, mimo jiné Medailí za zásluhy o Českou republiku, Záslužným křížem ministra obrany a Velkým křížem Pro Piis Meritis Řádu maltézských rytířů. Je autorem a editorem mnoha publikací, včetně teologických studií, biblických úvodů a duchovních textů. Významný je i jeho dlouholetý podíl na překladu Jeruzalémské bible do češtiny.
Jeho životní příběh byl svědectvím víry, která se nebála nesvobody ani nepochopení. Byl pastýřem, učitelem a svědkem pravdy – člověkem, který dokázal spojit pevnou víru s láskou k vlasti a smyslem pro službu druhým. Církev vděčně vzpomíná na dlouholetou službu kardinála Dominika Duky, jeho věrnost, odvahu a nasazení pro dobro církve i celé společnosti.
Se zesnulým se bude možno osobně rozloučit v kostele Všech svatých ve čtvrtek 13. a pátek 14. listopadu od 12.00 do 18.00. I při této příležitosti bude možno podepsat kondolenční knihu.
Zesnulý bude v očekávání Vzkříšení mrtvých uložen v hrobce arcibiskupů v kapli sv. Víta ve svatovítské katedrále. Bližší informace o pohřbu budou zveřejněny během středy.
Odpočinutí věčné dej mu, Pane, a světlo věčné ať mu svítí. Ať odpočívá v pokoji.
23.02.2026, RC Monitor 3/2026
„Ty jsi, babi, taková katolická konzerva,“ konstatoval před nedávnem můj vnuk. „A jak jsi na to přišel?“ – Nevěděl, ale rychle se zamyslel. „Modlíš se růženec... promiň, to je teda hodně out. A ty tvý mariánský zjevení, to už dávno psychiatři diagnostikovali... prof. Vondráček třeba, tu jeho knížku jsem našel u vás v knihovně!“ Mávla jsem nad diskusí rukou, protože znám svého anarchistu a věčného rejpala.
04.03.2026, Aleteia
S příchodem zpráv o strašlivém pumovém útoku během eucharistické bohoslužby v kostele koptské pravoslavné církve v Káhiře 11. prosince 2016 se pozornost tehdy opět zaměřila na utrpení křesťanských bratří a sester na Blízkém východě. Kdo jsou koptští křesťané? Co nás s nimi spojuje?
22.01.2026, RC Monitor 1/2026
To nám ten rok pěkně začíná, by si mohl mnohý povzdychnout při i velmi zběžném sledování světového i tuzemského dění.
25.02.2026, RC Monitor 3/2026
V polovině letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů proběhla v Římě konference u příležitosti 60 let od zrušení vzájemné, právně krajně sporné exkomunikace papežského legáta Humberta a konstantinopolského patriarchy Kerullaria z roku 1054, známé jako Velké schizma. K jejímu oboustrannému oficiálnímu odvolání došlo 7. prosince 1965 současně v Římě (v rámci druhého vatikánského koncilu) a v katedrále v Konstantinopoli.
24.12.2025, RC
„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)
30.01.2026, RC Monitor 1/2026
Dnes bych se rád věnoval ustavičnému panenství nejblahoslavenější Matky Boží. Panenství obecně je snad ve všech náboženských kulturách považováno za výraz čistoty, nedotčenosti, neporušenosti, zasvěcení. Obsah naší víry tvoří jak věci přímo zjevené Bohem, tak i skutečnosti, které z nich logicky vyplývají nebo na ně mají nepochybnou návaznost. Byla-li Maria Matkou Božího Syna a nazývaná milostiplnou, nebylo problémem uznat její neposkvrněnost, včetně jejího vlastního neposkvrněného početí v těle její matky.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.