18.11.2025, First Things
Navzdory tomu, co vám může říct kdokoli ze Silicon Valley, žádný člověk ani žádná firma přesně neví, jak se lidstvo přizpůsobí – nebo nepřizpůsobí – této převratné technologii. Každá technologie potřebuje mantinely. Jenže v současnosti neprobíhá žádná jednotná debata o řízení vývoje umělé inteligence – místo toho se po celém světě odehrávají ohromnou rychlostí miliony konverzací. Vlády a firmy budou muset spolupracovat, aby ochránily lidi před potenciálním ekonomickým, nebo dokonce společenským kolapsem, zejména s blížícím se příchodem obecné umělé inteligence (AGI). Odvážné zapojení papeže Lva do této diskuse je příležitostí prolomit mlčení a vystoupit do popředí. Jeho slova pomáhají vyzdvihnout klíčové prvky rozumné reakce na prudký rozvoj umělé inteligence – a ukazují cestu k praktickým a etickým mantinelům.
Papež Lev se od počátku svého pontifikátu intenzivně zajímá o globální problematiku umělé inteligence. V květnu vysvětlil kardinálům, že si své papežské jméno vybral na počest papeže Lva XIII., který využil své pozice k tomu, aby se během průmyslové revoluce v 19. století zastal práv dělníků. Lev XIV. chce vést katolickou církev, která „nabízí bohatství svého sociálního učení, aby reagovala na další průmyslovou revoluci a inovace v oblasti umělé inteligence, jež představují výzvu pro lidskou důstojnost, spravedlnost a práci“.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Prvním krokem v boji proti takovému vývoji musí být důraz na naši lidskost. Varování papeže Lva, že žádná umělá inteligence nemůže „umenšit“ nebo „nahradit“ člověka, je morální kotva i hlasitá výzva k akci. Chatboty s umělou inteligencí již dnes dokážou oklamat zranitelné osoby tak, že s nimi vedou „konverzaci“, která připomíná mezilidskou interakci, a využívají tak hluboce lidskou potřebu být vyslyšen a pochopen. Pětatřicetiletý Alexander Taylor se dostal až do smrtelného střetu s policií poté, co uvěřil, že je zamilovaný do bytosti vytvořené chatbotem. Je nezbytné zajistit, aby lidé chápali rozdíl mezi skutečnými a automatizovanými interakcemi.
Toho lze dosáhnout širokou osvětou v oblasti umělé inteligence. Školení v rámci takového programu by mohlo vycházet z vatikánského dokumentu Antiqua et Nova, který varuje před zotročením lidstva výtvory umělé inteligence, což je obzvláště důležité v době, kdy nás postpandemická izolace stále více vtahuje do digitálního světa.
Dalším zásadním krokem je ochrana práv pracovníků v éře umělé inteligence, čímž se navazuje na úsilí papeže Lva XIII. Vzhledem k tomu, že absolventi již dnes čelí složité situaci na trhu práce, budou rekvalifikační programy klíčové pro přesun více pracovníků na hodnotnější pozice. Ve Švýcarsku se například společnost Microsoft zavázala „do roku 2027 vyškolit jeden milion lidí s cílem rozvíjet schopnosti umělé inteligence pro vzdělávání, průmysl, neziskové organizace a občany“. Studie ukazují, že zapojení interních pracovníků s odbornými znalostmi v oblasti umělé inteligence může zvýšit produktivitu o 40 %.
Vatikán již využil svůj značný vliv k vytvoření etického rámce a mezinárodní dohody o vývoji umělé inteligence. Čas ukáže, zda se tyto mechanismy podaří sjednotit. Ale člověk nemusí být ani katolík ani věřící, aby ocenil rozumný a velkorysý postoj, který papež Lev k těmto naléhavým otázkám zaujal. Jeho přístup k umělé inteligenci vychází z víry, ale odráží základní etiku úcty k lidské důstojnosti a životu – což jsou hodnoty, jimiž by se měl řídit každý myslící a cítící člověk. Nakonec nás totiž zachrání právě myslící a cítící lidé – nikoli technologie, jakkoli úžasná se může zdát.
Theresa Payton
přeložil Pavel Štička
07.07.2025, RC Monitor 12/2025
Dostal jsem se tuhle na internetu do sporu se známým, který je členem Mensy, tedy má vysoké IQ. A ten mi tvrdil, že Boha nelze poznat, protože věda. Co totiž nejde změřit a zvážit, tak neexistuje. Proto jsem mu položil následující otázky: „Můžete změřit délku elektřiny? Můžete zvážit hmotnost televizního signálu? Můžete dokázat svou vlastní existenci a předat někomu komplexní poznání vlastní osoby se všemi myšlenkami, touhami, vzpomínkami, láskami, nenávistmi, ambicemi, výhrami, zklamáními...?“ Neodpověděl mi.
09.07.2025, Crisis Magazine
Bůh viděl, že všechno, co stvořil, je dobré. Jako křesťané se z tohoto dobra radujeme. Těšíme se z krásy Slunce a Měsíce, z vůně rozkvetlého olivovníku, z chuti masa, ptactva a obilí, z nápojů, které povznášejí našeho ducha, z manželského svazku, který plodí nový život. Všeho s mírou, říkáme, střídmost nevyjímaje. A i když se ke střídmosti stavíme poněkud moralisticky, máme pravdu, když říkáme, že Bůh nám dal dobrotu svého stvoření jako cestu milosti, díky níž se my sami stáváme dobrými.
27.08.2025, Catholic Culture
Někdy jsou naše myšlenky svaté a plodné. Jindy jsou hanebné a ničivé. Svět měníme tehdy, když naše myšlenky nabývají konkrétní podoby – skrze slovo a čin, krok za krokem.
02.11.2025, RC Monitor 21/2025
Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.
27.06.2025, RC Monitor 12/2025
Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly.
22.10.2025, RC Monitor 19/2025
Setkávám se s mladými lidmi, kteří přemýšlejí o své životní cestě. Často hledají opěrné body, a tak jim říkám, co o tom vím. Když jsem před asi 35 lety přemýšlel já, zda mě Bůh volá k manželství nebo kněžství, ptal jsem se různých lidí na jejich zkušenosti. Každý odpovídal trochu jinak. Jedním z lidí, na které jsem se tehdy obrátil, byl Mons. Josef Socha, v té době sekretář biskupa Karla Otčenáška. Byl spolužákem mé matky na kroměřížské konzervatoři a oba rodiče si ho velmi vážili.