Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská!

Navíc kde je katolický kostel, tam bývá svatostánek, nebrání-li tomu stav budovy nebo jiné okolnosti. Co může být pro věřícího větší hodnota? Jeden protestantský farář prý pravil: „Kdybych věděl, že je ve vašem kostele živý Kristus, procházel bych okolo něj v kleče.“ Navíc, kde je kostel, je občas patrná i reálná přítomnost společenství živých, vždy je tam společenství zemřelých, kteří do něj chodili, a potenciální je přítomnost dosud nenarozených – pokud kostel nespadne. Nikdy nevíte, kdo vám tam bude chodit za sto či dvě stě let, i kdyby to mělo být třeba v Srbské Kamenici. A kde je společenství, roste šance, že v jeho blízkosti bude někdo v budoucnu provozovat nějakou charitu, formaci, pastoraci, katolické médium...

Právě v Srbské Kamenici bydlí pan Marcel Hrubý, který opravuje kostely často už prakticky neexistující. Dává jim šanci samotným budovám, ale i církvi v tomto zdánlivě Bohem zapomenutém kraji, prostírajícím se mezi Českým Švýcarskem, Labskými pískovci a Lužickými horami. Je to kraj snad ještě zapomenutější než odlehlý Šluknovský výběžek, který je odtud co by kamenem dohodil a z nějž k nám občas dorazí aspoň nějaké zprávy týkající se tamní svízelné sociální situace.

Odtud v soustředných kruzích nacházíme další a další kostely, které pan Marcel vzkřísil často doslova z ničeho: sv. Martin v Markvarticích, sv. Petr a Pavel v Růžové, sv. Jan Nepomucký v Jetřichovicích, Nanebevzetí Panny Marie v Arnolticích, sv. Anna ve Verneřicích, sv. Anna v Jedlce, sv. Petr a Pavel v Horním Prysku... Pokud nejste z tohoto kraje, asi jste ty názvy nikdy neslyšeli. Berte to i jako pozvánku na výlet s literárním doprovodem.

Jan Šindelka

Srbská Kamenice
Marcel Hrubý vystudoval český jazyk a dějepis na FF UK, později ještě teologii na teologické fakultě. Chvíli učil, ve volném čase obnovoval církevní památky. Později se rozhodl věnovat této činnosti naplno a stal se z něj církevní administrátor. Ve svém volném čase se stará o květiny nebo cestuje po Česku a sbírá hrníčky s obrázky českých měst, jež také sám vyrábí, má rád fotbal a intenzivně fandí Viktorce Plzeň. Bydlí v Srbské Kamenici.

sv. Maří Magdalena – Mařenice – Českolipsko
„Kam jdeš?“ „Do kostela.“ „Kostel je tak dobrý pro tvoji matku a pro tvoje sestry. Ty půjdeš se mnou.“ Dobře vychovanému hochovi se zalily oči slzami; chvíli hleděl do země, pak řekl otci: „Ale v katechismu jsme se učili: Pomni, abys den sváteční světil!“ „Hlouposti,“ odsekl otec. „Tatínku, je-li hloupost třetí Boží přikázání, je hloupost i čtvrté přikázání.“ Tato odpověď zasáhla otce jako blesk z čistého nebe, a příští neděli byl s celou rodinou na mši svaté.
Johann Oberhammer: Beispiele aus dem Leben

Nanebevzetí Panny Marie v Arnolticích
„Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl! Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.“
Gen. 28, 16 n.

sv. Maří Magdalena – Kerhartice
„Chrám páně“: Tu aj stojí / S věží dvojí / Boží palác, svatý chrám,/ V jeho lůnu / Na svém trůnu / Ujal sídlo Pán náš sám.
František Sušil, Smíšené básně

sv. Petr a Pavel – Růžová
A teď / ať chcete či nechcete je už mnoho dní, mnoho věků / po Zmrtvýchvstání Páně / Po všech kostelích se čte evangelium o Kristu Vzkříšeném / jenž vstupoval dveřmi zavřenými / Nic nespravíte proti tomuto Dechu / a zbytečna už jsou vaše těsnění, vaše houně / Okna se otvírají a na celém světě dychají lidé jeden / vzduch / a jejich prsty a jejich řasy obaluje jediné stejné ovzduší / jako lesy, jako ledovce, jako oceány.
Jan Zahradníček, Znamení moci

sv. Martin – Markvartice
Na pahorku mezi buky / kostelíček s věží nízkou; / z věže pak slyšeti zvuky / hájem a sousední vískou. / Není zvuk to zvonka jemný, / tratící se v blízké stráně: / dřevatě to rachot temný, / zvoucí lid do chrámu Páně.
Erben: Poklad

sv. Anna – Verneřice
Kdyby nám katolický chrám neprokázal nic jiného, nežli že sušil naše slzy, a vracel nám odvahu k životu, zasloužil by si již proto naší úcty a lásky.
Josef Miklík: z kázání