07.01.2026, Radio Vaticana
Tichá religiozita Francie
Pro mnoho pozorovatelů ukazuje úspěch Sacré Coeur, že se víra vrací do francouzské veřejné debaty. Le Figaro psal o „nenápadném, ale skutečném návratu náboženství do společnosti“. Také La Croix si všímá „bezprecedentní obliby na poměry dokumentárního filmu“ a zdůrazňuje, že publikum je „rozmanitější, než by naznačovaly kontroverze“. Jeden z diváků, citovaný Le Figaro, řekl, že film „jde daleko za rámec běžného dokumentu – je to skutečná vnitřní cesta, setkání s živou láskou Ježíšova Srdce“.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Kritika ze strany jezuitů
Nechybí však ani kritické hlasy z katolického prostředí. Filmu se vyčítá, že opomíjí skutečnost, že zpovědník sv. Markéty Marie – Claude de La Colombière – byl jezuita. Právě tento řád přitom významně přispěl k rozšíření úcty k Božskému Srdci. Papež František zasvětil Nejsvětějšímu Srdci svou poslední encykliku Dilexit Nos (2024) a modlitební hnutí inspirované jezuitskou spiritualitou dnes zahrnuje 22 milionů lidí v 92 zemích.
Pravda o Bohu
Zcela jinak se na film dívá kněz Pascal Ide, lékař a teolog z pařížské arcidiecéze. V La Croix napsal, že Sacré Coeur „oprašuje, otevírá a odpolitizovává ústřední pravdu křesťanství: že Bůh se stal Srdcem“. „Nejvíce mě zasáhla osoba Ježíše a jeho silná touha dosáhnout každého člověka osobně, vstoupit do hlubokého vztahu od srdce k srdci,“ dodal pro OSV News.
Fenomén přesahující hranice církve
Dnes je Sacré Coeur označován za „přístupný katechismus“ s misijním rozměrem. Mnoho biskupů ho doporučuje na stránkách svých diecézí a zájem stále roste.
Pro tvůrce – Stevena Gunnella, který konvertoval ke katolicismu, a jeho manželku Sabrinu – měl být film svědectvím víry. Nikdo ale nečekal, že se stane jedním z nejdiskutovanějších děl roku a přinutí Francii znovu se zamyslet nad otázkou místa náboženství ve veřejném životě.
19.12.2025, RC Monitor 24/2025
Není to tak dávno, co jsem slyšel stížnost jednoho známého, že doba, ve které nyní žijeme, je příliš hlučná a že ho již obtěžují hlasy znějící ze všech stran. Myslím, že není špatné se nad tímto jevem zamyslet, zvláště v právě doznívající době adventní. Jistě je nám všem známa ona poučka a rada, že advent má být dobou ztišení, abychom nepřeslechli hlas volajícího na poušti: „Připravte cestu Pánu!"
27.08.2025, Catholic Culture
Někdy jsou naše myšlenky svaté a plodné. Jindy jsou hanebné a ničivé. Svět měníme tehdy, když naše myšlenky nabývají konkrétní podoby – skrze slovo a čin, krok za krokem.
05.09.2025, Catholic Answers
Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.
27.12.2025, National Catholic Register
O Vánocích i po nich žijme a milujme jako Ježíš, Marie a Josef. Svátek Svaté rodiny je krásný způsob, jak během vánočního oktávu vzdát čest lidské rodině, do níž patřil Ježíš. Svatá rodina Ježíše, Marie a sv. Josefa je příkladem pro všechny křesťanské rodiny, z nichž je každá po právu povolána ke svatosti. Jak tedy dnes běžná rodina zrcadlí Svatou rodinu?
13.10.2025, RC Monitor 19/2025
„Pamatujte, pro zbabělce žádný ráj neexistuje,“ jsou slova, která pronesl Juan de Austria v den bitvy u Lepanta. A jak víme z moudrých knih, vojáci a námořníci Svaté ligy si tato jeho slova vzali k srdci a jako zbabělci se nechovali, i když Osmani byli v přesile. Svátek Panny Marie Růžencové nám ale také připomíná, že samotná statečnost ne vždy postačuje.
11.09.2025, RC Monitor 16/2025
V naší době se slova mění rychleji než činy a význam pojmů bývá často obrácen naruby. To, co bylo po staletí považováno za samozřejmost, je dnes zpochybňováno a přepisováno. Jedním z nejvýraznějších příkladů je tzv. genderová ideologie – myšlenkový směr, který se snaží redefinovat samotný základ lidské identity. A už se nevede jen akademická debata. V roce 2024 se tato ideologie stala součástí vzdělávacích programů našich škol. Profesor Petr Piťha ji výstižně nazval „biologickou diktaturou“ a dodal, že jde o nejnebezpečnější formu diktatury, předčící dokonce i diktaturu třídní či rasovou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.