Snímek Sacré Coeur filmovým hitem ve Francii

„Fronty, jaké jsme léta neviděli“
Tak popisují francouzská média zájem o film. Neznamená to však, že by se líbil všem. V Marseille byla zrušena projekce v městském kině La Buzine kvůli „porušení zásady laicity“. Podobně agentura MediaTransports odmítla umístit plakáty v metru a na nádražích s odůvodněním, že jsou „náboženské a proselytické“.

Tichá religiozita Francie
Pro mnoho pozorovatelů ukazuje úspěch Sacré Coeur, že se víra vrací do francouzské veřejné debaty. Le Figaro psal o „nenápadném, ale skutečném návratu náboženství do společnosti“. Také La Croix si všímá „bezprecedentní obliby na poměry dokumentárního filmu“ a zdůrazňuje, že publikum je „rozmanitější, než by naznačovaly kontroverze“. Jeden z diváků, citovaný Le Figaro, řekl, že film „jde daleko za rámec běžného dokumentu – je to skutečná vnitřní cesta, setkání s živou láskou Ježíšova Srdce“.

Kritika ze strany jezuitů
Nechybí však ani kritické hlasy z katolického prostředí. Filmu se vyčítá, že opomíjí skutečnost, že zpovědník sv. Markéty Marie – Claude de La Colombière – byl jezuita. Právě tento řád přitom významně přispěl k rozšíření úcty k Božskému Srdci. Papež František zasvětil Nejsvětějšímu Srdci svou poslední encykliku Dilexit Nos (2024) a modlitební hnutí inspirované jezuitskou spiritualitou dnes zahrnuje 22 milionů lidí v 92 zemích.

Pravda o Bohu
Zcela jinak se na film dívá kněz Pascal Ide, lékař a teolog z pařížské arcidiecéze. V La Croix napsal, že Sacré Coeur „oprašuje, otevírá a odpolitizovává ústřední pravdu křesťanství: že Bůh se stal Srdcem“. „Nejvíce mě zasáhla osoba Ježíše a jeho silná touha dosáhnout každého člověka osobně, vstoupit do hlubokého vztahu od srdce k srdci,“ dodal pro OSV News.

Fenomén přesahující hranice církve
Dnes je Sacré Coeur označován za „přístupný katechismus“ s misijním rozměrem. Mnoho biskupů ho doporučuje na stránkách svých diecézí a zájem stále roste.

Pro tvůrce – Stevena Gunnella, který konvertoval ke katolicismu, a jeho manželku Sabrinu – měl být film svědectvím víry. Nikdo ale nečekal, že se stane jedním z nejdiskutovanějších děl roku a přinutí Francii znovu se zamyslet nad otázkou místa náboženství ve veřejném životě.