Inspirativní čtvernožec

31.12.2025, RC Monitor 24/2025

Nejsem si úplně jist, zda to přímo souvisí s mou ženou, ale fakt je, že od doby, kdy jsme se vzali, se čas od času v našem bytě záhadně objeví nové dítě. Během let tato nenápadná invaze malých lidí dorostla do značných rozměrů, že jsem si jich chtě nechtě všiml i bystrý já.

A tak si spolu s Karlem Čapkem pokládám zásadní otázku: „K čemu slouží takový kojenec?“ Čapek se však v povídce Případ s dítětem žádné smysluplné odpovědi nedobírá, a protože jsem v knihovně našel Bibli, pátrám i tam. Není to úplně špatné čtení, jen občas pobrat, co tím chtěl autor říci: „Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do království“ (Mt 18,3).

Když už nám Bůh doma nadělil tolik studijního materiálu, chopil jsem se příležitosti a začal ty malé lidi zkoumat. Pokusných exemplářů je u nás dost, od prťavých němých tváří až po dospívají silné jedince. Co přesně na tomto stadiu člověka Bohu Otci tak imponuje, že tyto nedospělé tvory dává za příklad mně, vyzrálému a divokými větry jabloneckých zim ošlehanému muži?

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Následováníhodný je každý dětský věk, leč naprosto nejinspirativnější jsou však ti nejkratší z našich domácích pidilidí. Houby to umí, sotva to leze po čtyřech, ale neuvěřitelně vytrvale si to vyhledává můj pohled. Když si toho všimnu a pozorně se kouknu do těch nejčistších očí, jaké existují, s úžasem hledím nekonečně krásným oknem přímo do nebe. Do vytouženého nebeského království. V tom pohledu prťavého človíčka totiž není ani kousek já! Je tam jen bezmezná radost, že jsi tu ty, táto! A v tu chvíli si i nejdrsnější otec nemůže pomoci a bere to mrně do náruče, protože jeho radost z blízkosti otce je totálně odzbrojující. A pak se často přistihnu, jak podobný slaboduchému jedinci na to malé stvoření šišlám a ňuňám jen proto, aby se to na mě znovu usmálo, abychom znovu zažili radost z toho, že se máme a je nám spolu dobře.

Výsledkem mého výzkumu se tak stává překvapující zjištění, že zřejmě po tomtéž touží i Otec nebeský. Mnohokrát za den mě láskyplně bere do své všemocné náruče, abych se usmál, odvrátil pohled od svého já a všech svých životních pohrom i nedokončených úkolů, přestal fňukat nad tíhou osudu a očima svého srdce na Něho bez přestání hleděl s radostí, že se máme a je nám spolu dobře.

A protože často spolu s našimi dětmi vyrosteme a ztratíme z očí směr cesty do Království, posílá nám o Vánocích do chlívků našich dnů dobrý Otec Dítě své. Malé Dítě, jehož pohled postrádá jakékoliv já. A ne jen pohled, i celý jeho život postrádá sebemenší já. Jeho smrt a především jeho zmrtvýchvstání jsou tak pro nás nejen oknem, ale přímo dokořán otevřenou branou do nebeského království.

MgA. Štěpán Pospíšil

Další články

Za Michaelou Freiovou: Žena pevné víry, nezlomného charakteru a neúnavné služby

14.09.2026, Res Claritatis

V neděli 13. září 2026 jsme se od nejbližších z rodiny dozvěděli, že na věčnost odešla vzácná paní: Mgr. Michaela Freiová. V její osobě se uzavřel životní příběh vzácné ženy, pro kterou věrnost pravdě a křesťanskému přesvědčení nikdy nepředstavovala abstraktní teorii, nýbrž každodenní volbu, často vykoupenou těžkými zkouškami. Pohřební obřady se uskuteční v pátek 18. září 2026 v 11 hodin v kostele sv. Jiljí v Praze v Husově ulici.

Proč má Maria v katolické víře výjimečné místo?

18.09.2026, RC Monitor 17/2026

V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.

Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.