12.01.2026, RC Monitor 24/2025
Vidíte, ten obraz se nabízí sám – srov. Sk 17,28: Naším neustálým pachtěním, kmitáním a (obrazným i doslovným) přelétáváním působíme utrpení Bohu, v němž žijeme a jenž si nepřeje nic, než abychom v něm spočinuli. Lidstvo si nemilosrdně řeže pod sebou větev, devastuje atmosféru, odpoutává se od Boha. Je to vlastně projev prahnutí po nebi, což je v zásadě v pořádku, protože taková touha je dána přirozeně každému (v různé míře uvědomění). Ale v této podobě je to prahnutí zmatené a pokřivené – místo abychom v tichu rozpoznávali, že ke skutečným nebesům smí zamířit pouze duch (a tělo si holt musí počkat až na vzkříšení), tak ve hřmotu motorů pracně a draze pozvedáme tuny a tuny letadel, zavazadel a těl k obloze, míněno k té slupce zeměkoule, abychom dřív, než dojde palivo, opět přistáli zpátky na zemi. A i když ti movitější z nás přistanou třeba na Azorech, Maledivách nebo Mauriciu, pořád to je jen pozemský ráj, jen obraz, pocit či náznak nebeského ráje, Edenu.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Dřívější generace, které neměly tolik přemísťovadel jako my dnes a musely si vystačit s nohama svýma, případně koňskýma, to měly v tomto ohledu jednodušší, byly omezenější a mohly si snáz uvědomit svou odkázanost na Boha. Oč výš vystoupala venkovská babička s růžencem v ruce sedící na zápraží svého vejminku, než zámožný páreček na palubě boeingu mířící přes špičky Kordiller kamsi k Havaji? Ne ne, tohle zní moc staromilsky, jako by si dnešní člověk nemohl připnout křídla modlitby. Samozřejmě může, jen je od jejich nasazení více rušen než dřív.
Asi tak, jako je letadly a vším tím technologickým lomozem rušena atmosféra od srážení vody. Prší málo, sněží málo, mnoho míst planety se potýká s katastrofálním suchem... a naše nynější zimy? Pod mazlavou slupkou bláta tvrdá hlína čekající na zimní spánek v peřině sněhu. Je to obraz našich vyprahlých srdcí. Všimněme si, co píše služebník Boží P. Dolindo Ruotolo: „Jediné Slovo může obnovit naši duši, ale toto Slovo na nás spočine jako nebeská rosa jen tehdy, bude-li stoupat vzhůru naše modlitba, na způsob jemné páry, která vychází z naší pokorné a zkroušené bytosti, pozvedá se k nebi a tam se vysráží v blahodárný déšť! Bůh nás nepotřebuje, ale pokud si přeje, abychom se modlili, je to zase jen výraz nesmírného milosrdenství. Jenom skrze Něho a v Něm se naše modlitba stává bohatstvím. V jeho dobrotě se vysráží a On nám ji ve správnou chvíli pošle nazpět coby blahodárný déšť!“
Takže ta rosa na autě mi dává naději a inspiraci, abych si, až zase poletím po dálnici, kromě křídel, které mi na cestu do práce poskytuje můj čtyřkolý sluha, nezapomněl připnout křídla modlitby.
Vojtěch Macek
23.03.2026, RC Monitor 5/2026
Modlitba Otčenáš má přední místo mezi ostatními modlitbami, protože je to modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš. Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia (srov. KKC 2761). Je to modlitba důvěry, v níž Pánu vyjadřujeme svou lásku; prosíme ho o své potřeby a slibujeme odpustit těm, kdo se proti nám provinili, s nadějí, že On odpustí nám, když se dopustíme nějaké chyby.
23.02.2026, RC Monitor 3/2026
„Ty jsi, babi, taková katolická konzerva,“ konstatoval před nedávnem můj vnuk. „A jak jsi na to přišel?“ – Nevěděl, ale rychle se zamyslel. „Modlíš se růženec... promiň, to je teda hodně out. A ty tvý mariánský zjevení, to už dávno psychiatři diagnostikovali... prof. Vondráček třeba, tu jeho knížku jsem našel u vás v knihovně!“ Mávla jsem nad diskusí rukou, protože znám svého anarchistu a věčného rejpala.
12.03.2026, RC 4/2026
Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.
19.03.2026, RC Monitor 5/2026
Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.
07.01.2026, Radio Vaticana
Více než 400 tisíc diváků za několik prvních týdnů a rekordní fronty před kiny – a zároveň rušení projekcí a zákaz plakátů v metru. Film Sacré Coeur o zjeveních Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se stal ve Francii kulturním fenoménem a výrazným hlasem ve sporu o sekularismus státu, informuje Catholic Weekly. Film uváděný od 1. října pod podtitulem „Jeho panování nebude mít konce“ vypráví o zjeveních Ježíše sv. Markétě Marii Alacoque v Paray-le-Monial v letech 1673–1675. Snímek – spojující historické rekonstrukce, svědectví a komentáře odborníků – vznikl u příležitosti 350. výročí těchto zjevení.
09.02.2026, RC Monitor 2/2026
O lásce se dnes mluví s nebývalou intenzitou, a přesto se zdá, že je těžší než kdy dřív. V kulturním prostoru se objevují dvě zdánlivě neslučitelné polohy: na jedné straně touha po velkém, osudovém citu, který naplní a spasí náš život, a na straně druhé skepse, cynismus a únava z nenaplněných slibů. Možná proto stojí za to podívat se na lásku střízlivěji, bez iluzí – nikoli proto, abychom ji zbavili krásy, ale abychom ji dokázali skutečně žít.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.