Nejsou křídla jako křídla…

12.01.2026, RC Monitor 24/2025

Je teplé prosincové ráno, bezmračná obloha slibuje slunný den. Před odjezdem do práce otírám vydatnou rosu ze skel auta. Dávám se do přemítání. Včera večer děti při modlitbě opět prosily o sníh o Vánocích. Ten minulou zimu skoro vůbec nebyl, děti strávily s pekáčem leda půlden na dvou centimetrech mokré bílé nadílky padlé do blátivé trávy. V předchozích letech také žádná sláva. Zato v době covidu to bylo lepší – vlastně to byla jediná dobrá věc na té pandemické totalitě, že nelétala letadla.

Atmosféra se tehdy velmi rychle zotavila a počasí se začalo chovat zdravě, zima byla bílá. Taky se psalo, že podobný efekt vědci pozorovali už při mnohem menší letecké uzávěře v USA po 11. září 2001. A dnes opět a s narůstající hustotou proudové motory bičují křížem krážem hmotu vzduchu, v níž žijeme, pohybujeme se a jsme.

Vidíte, ten obraz se nabízí sám – srov. Sk 17,28: Naším neustálým pachtěním, kmitáním a (obrazným i doslovným) přelétáváním působíme utrpení Bohu, v němž žijeme a jenž si nepřeje nic, než abychom v něm spočinuli. Lidstvo si nemilosrdně řeže pod sebou větev, devastuje atmosféru, odpoutává se od Boha. Je to vlastně projev prahnutí po nebi, což je v zásadě v pořádku, protože taková touha je dána přirozeně každému (v různé míře uvědomění). Ale v této podobě je to prahnutí zmatené a pokřivené – místo abychom v tichu rozpoznávali, že ke skutečným nebesům smí zamířit pouze duch (a tělo si holt musí počkat až na vzkříšení), tak ve hřmotu motorů pracně a draze pozvedáme tuny a tuny letadel, zavazadel a těl k obloze, míněno k té slupce zeměkoule, abychom dřív, než dojde palivo, opět přistáli zpátky na zemi. A i když ti movitější z nás přistanou třeba na Azorech, Maledivách nebo Mauriciu, pořád to je jen pozemský ráj, jen obraz, pocit či náznak nebeského ráje, Edenu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Samozřejmě nejde jen o letadla, sám se autem „nalétám“ tisíce kilometrů, abych si zajistil něco, co nemám doma – věc, výdělek, zážitek, setkání... Pokud se to děje do míry potřebné k zajištění obživy, duchovnímu růstu, odpočinku a zdravému rozšiřování obzorů, OK, ale pokud je to nad míru, může v tom být určité pohrdání vezdejším domovem, do kterého mě Pán usadil.

Dřívější generace, které neměly tolik přemísťovadel jako my dnes a musely si vystačit s nohama svýma, případně koňskýma, to měly v tomto ohledu jednodušší, byly omezenější a mohly si snáz uvědomit svou odkázanost na Boha. Oč výš vystoupala venkovská babička s růžencem v ruce sedící na zápraží svého vejminku, než zámožný páreček na palubě boeingu mířící přes špičky Kordiller kamsi k Havaji? Ne ne, tohle zní moc staromilsky, jako by si dnešní člověk nemohl připnout křídla modlitby. Samozřejmě může, jen je od jejich nasazení více rušen než dřív.

Asi tak, jako je letadly a vším tím technologickým lomozem rušena atmosféra od srážení vody. Prší málo, sněží málo, mnoho míst planety se potýká s katastrofálním suchem... a naše nynější zimy? Pod mazlavou slupkou bláta tvrdá hlína čekající na zimní spánek v peřině sněhu. Je to obraz našich vyprahlých srdcí. Všimněme si, co píše služebník Boží P. Dolindo Ruotolo: „Jediné Slovo může obnovit naši duši, ale toto Slovo na nás spočine jako nebeská rosa jen tehdy, bude-li stoupat vzhůru naše modlitba, na způsob jemné páry, která vychází z naší pokorné a zkroušené bytosti, pozvedá se k nebi a tam se vysráží v blahodárný déšť! Bůh nás nepotřebuje, ale pokud si přeje, abychom se modlili, je to zase jen výraz nesmírného milosrdenství. Jenom skrze Něho a v Něm se naše modlitba stává bohatstvím. V jeho dobrotě se vysráží a On nám ji ve správnou chvíli pošle nazpět coby blahodárný déšť!“

Takže ta rosa na autě mi dává naději a inspiraci, abych si, až zase poletím po dálnici, kromě křídel, které mi na cestu do práce poskytuje můj čtyřkolý sluha, nezapomněl připnout křídla modlitby.

Vojtěch Macek

Další články

U soudu se lhát nesmí. V novinách je to norma

17.12.2025, Syrzdarma.cz

Během dlouhých staletí lidstvo metodou pokus–omyl zdokonalovalo proces hledání pravdy v soudním procesu, ve kterém je v sázce spravedlnost a mnohdy i lidský život. Lež u soudu znamená trest. V novinách mohou lhát všichni, zejména v době války. Slavný americký novinář o tom napsal v roce 1919 esej.

Milost pokání

18.02.2026, RC Monitor 3/2026

Jedna postní antifona zní: „Kristova krev byla prolita za naši spásu, přinesla milost pokání celému světu.“ Ano. Doba postní, která opět po roce začíná, je velká milost. Bůh nám dává znovu příležitost polepšit se. Boží hlas zní: „Jako že jsem živ, praví Pán – Hospodin, nemám zalíbení v hříšníkově smrti, ale aby změnil své chování a byl živ“ (Ez 33,11).

Obětování katolíků kvůli ekumenismu

10.10.2025, Crisis Magazine

Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.

Kněz a církevní právník Stanislav Přibyl kanovníkem

04.02.2026, RC Monitor 2/2026

Náš ctěný přispěvatel a autor mnoha mimořádných a hodnotných textů, kněz a církevní právník Stanislav Přibyl, byl jmenován kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Slavnostní instalace se uskutečnila 18. ledna 2026 v kapitulním kostele – a redakce RC Monitoru u toho byla. Událost, která přesahuje běžný rámec církevního života, je zároveň příležitostí připomenout osobnost kněze, teologa a právníka, jehož hlas dlouhodobě spoluutváří podobu našeho časopisu.

Odešel kardinál Dominik Duka OP

04.11.2025, cirkev.cz

V úterý 4.listopadu byl ve tři hodiny ráno Pánem života povolán na věčnost ve věku 82 let kardinál Dominik Duka OP, emeritní pražský arcibiskup. Pohřební mše svatá se uskuteční v sobotu 15. listopadu v 11.00. v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Kondolenční kniha bude k dispozici od úterý 4. listopadu 12.00 v recepci arcibiskupského paláce.

PARTE

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.