Nejsou křídla jako křídla…

12.01.2026, RC Monitor 24/2025

Je teplé prosincové ráno, bezmračná obloha slibuje slunný den. Před odjezdem do práce otírám vydatnou rosu ze skel auta. Dávám se do přemítání. Včera večer děti při modlitbě opět prosily o sníh o Vánocích. Ten minulou zimu skoro vůbec nebyl, děti strávily s pekáčem leda půlden na dvou centimetrech mokré bílé nadílky padlé do blátivé trávy. V předchozích letech také žádná sláva. Zato v době covidu to bylo lepší – vlastně to byla jediná dobrá věc na té pandemické totalitě, že nelétala letadla.

Atmosféra se tehdy velmi rychle zotavila a počasí se začalo chovat zdravě, zima byla bílá. Taky se psalo, že podobný efekt vědci pozorovali už při mnohem menší letecké uzávěře v USA po 11. září 2001. A dnes opět a s narůstající hustotou proudové motory bičují křížem krážem hmotu vzduchu, v níž žijeme, pohybujeme se a jsme.

Vidíte, ten obraz se nabízí sám – srov. Sk 17,28: Naším neustálým pachtěním, kmitáním a (obrazným i doslovným) přelétáváním působíme utrpení Bohu, v němž žijeme a jenž si nepřeje nic, než abychom v něm spočinuli. Lidstvo si nemilosrdně řeže pod sebou větev, devastuje atmosféru, odpoutává se od Boha. Je to vlastně projev prahnutí po nebi, což je v zásadě v pořádku, protože taková touha je dána přirozeně každému (v různé míře uvědomění). Ale v této podobě je to prahnutí zmatené a pokřivené – místo abychom v tichu rozpoznávali, že ke skutečným nebesům smí zamířit pouze duch (a tělo si holt musí počkat až na vzkříšení), tak ve hřmotu motorů pracně a draze pozvedáme tuny a tuny letadel, zavazadel a těl k obloze, míněno k té slupce zeměkoule, abychom dřív, než dojde palivo, opět přistáli zpátky na zemi. A i když ti movitější z nás přistanou třeba na Azorech, Maledivách nebo Mauriciu, pořád to je jen pozemský ráj, jen obraz, pocit či náznak nebeského ráje, Edenu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Samozřejmě nejde jen o letadla, sám se autem „nalétám“ tisíce kilometrů, abych si zajistil něco, co nemám doma – věc, výdělek, zážitek, setkání... Pokud se to děje do míry potřebné k zajištění obživy, duchovnímu růstu, odpočinku a zdravému rozšiřování obzorů, OK, ale pokud je to nad míru, může v tom být určité pohrdání vezdejším domovem, do kterého mě Pán usadil.

Dřívější generace, které neměly tolik přemísťovadel jako my dnes a musely si vystačit s nohama svýma, případně koňskýma, to měly v tomto ohledu jednodušší, byly omezenější a mohly si snáz uvědomit svou odkázanost na Boha. Oč výš vystoupala venkovská babička s růžencem v ruce sedící na zápraží svého vejminku, než zámožný páreček na palubě boeingu mířící přes špičky Kordiller kamsi k Havaji? Ne ne, tohle zní moc staromilsky, jako by si dnešní člověk nemohl připnout křídla modlitby. Samozřejmě může, jen je od jejich nasazení více rušen než dřív.

Asi tak, jako je letadly a vším tím technologickým lomozem rušena atmosféra od srážení vody. Prší málo, sněží málo, mnoho míst planety se potýká s katastrofálním suchem... a naše nynější zimy? Pod mazlavou slupkou bláta tvrdá hlína čekající na zimní spánek v peřině sněhu. Je to obraz našich vyprahlých srdcí. Všimněme si, co píše služebník Boží P. Dolindo Ruotolo: „Jediné Slovo může obnovit naši duši, ale toto Slovo na nás spočine jako nebeská rosa jen tehdy, bude-li stoupat vzhůru naše modlitba, na způsob jemné páry, která vychází z naší pokorné a zkroušené bytosti, pozvedá se k nebi a tam se vysráží v blahodárný déšť! Bůh nás nepotřebuje, ale pokud si přeje, abychom se modlili, je to zase jen výraz nesmírného milosrdenství. Jenom skrze Něho a v Něm se naše modlitba stává bohatstvím. V jeho dobrotě se vysráží a On nám ji ve správnou chvíli pošle nazpět coby blahodárný déšť!“

Takže ta rosa na autě mi dává naději a inspiraci, abych si, až zase poletím po dálnici, kromě křídel, které mi na cestu do práce poskytuje můj čtyřkolý sluha, nezapomněl připnout křídla modlitby.

Vojtěch Macek

Další články

Proč by hlas katolické církve ohledně umělé inteligence mohl být zcela zásadní

18.11.2025, First Things

Papež Lev XIV. nedávno pronesl osobní poselství určené vedoucím pracovníkům Silicon Valley, akademikům a vatikánským úředníkům, kteří se sešli v Římě na konferenci o umělé inteligenci. Vyzval je, aby při vývoji umělé inteligence dodržovali „etická kritéria“, která jsou zaměřená na člověka a berou v úvahu „blaho člověka nejen po materiální, ale i po intelektuální a duchovní stránce“.

Odešel kardinál Dominik Duka OP

04.11.2025, cirkev.cz

V úterý 4.listopadu byl ve tři hodiny ráno Pánem života povolán na věčnost ve věku 82 let kardinál Dominik Duka OP, emeritní pražský arcibiskup. Pohřební mše svatá se uskuteční v sobotu 15. listopadu v 11.00. v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Kondolenční kniha bude k dispozici od úterý 4. listopadu 12.00 v recepci arcibiskupského paláce.

PARTE

Mlčet nestačí: hřešíme i vědomým mlčením

11.09.2025, RC Monitor 16/2025

V naší době se slova mění rychleji než činy a význam pojmů bývá často obrácen naruby. To, co bylo po staletí považováno za samozřejmost, je dnes zpochybňováno a přepisováno. Jedním z nejvýraznějších příkladů je tzv. genderová ideologie – myšlenkový směr, který se snaží redefinovat samotný základ lidské identity. A už se nevede jen akademická debata. V roce 2024 se tato ideologie stala součástí vzdělávacích programů našich škol. Profesor Petr Piťha ji výstižně nazval „biologickou diktaturou“ a dodal, že jde o nejnebezpečnější formu diktatury, předčící dokonce i diktaturu třídní či rasovou.

Nechat se spoutat a pozřít Láskou

02.10.2025, RC Monitor 18/2025

Vidíme-li prostřený stůl a na něm pestrý výběr všeho možného, je těžké zabránit tomu, aby se nám sbíhaly sliny. Pana Pavlova nelze obejít, jsou to reflexy. Ale dříve než usedneme k bohaté tabuli, bychom si měli položit otázku, kdo nám onu hostinu přichystal a zve-li nás ke stolu za účelem našeho nasycení, nebo abychom se my sami ocitli též na jídelním lístku.

Úsilí o získání ostatků sv. Dobroslavy/Orosie pro naši zem

22.08.2025, RC Monitor 15/2025

V době tolika špatných zpráv je příjemné informovat o zprávě dobré a navíc zjevně iniciované a vedené vůlí Boží. Jistě se nestalo jen tak náhodou, že se ke mně na Velký pátek dostal malý letáček s obrázkem, hlavními životními daty, patronací a modlitbou věnovaný životu této naší první světice (byla pro věrnost ke křesťanství brutálně zabita roku 882, tedy 29 let před sv. Ludmilou), který připravili její velcí ctitelé, manželé Michalčákovi. Zjištění, že tato opomíjená Moravanka existuje, byl pro mne nejen velký impuls, ale také nemalý šok, protože jsem se dozvěděl, poprvé!, že vůbec žila, i když jsem autorem hagiografické knihy Čechy a jejich svatí. Upozorňuji, že v této zprávě nebudu mluvit o životě světice, jejíž legendu se chystám napsat k datu přenesení ostatků.

Na východě Demokratické republiky Kongo byly během adorace zabity desítky mladých lidí

19.08.2025, Aleteia

Rozhlasová stanice Okapi, zřízená pod záštitou OSN, uvádí celkem 43 mrtvých. Konžská armáda však do pondělního odpoledne potvrdila pouze 10 obětí. V neděli 27. července večer bylo při eucharistické adoraci během útoku na katolický kostel ve městě Komanda v provincii Ituri Demokratické republiky Kongo zabito nejméně 31 mladých lidí. Ozbrojenou skupinou zodpovědnou za tento útok je podle místních představitelů ADF (Allied Democratic Forces), přidružená organizace Islámského státu, která působí ve střední Africe.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.