Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

Křesťan se v této atmosféře ocitá v mírných rozpacích. Na jednu stranu ví, že touha po změně je dobrá a lidská. Na druhou stranu tuší, že realita bude podrobena zkoumání ve chvíli, kdy nadšení vyprchalo, diář zeje prázdnotou, nové boty mají stále podezřele čisté podrážky a kalhoty, světe div se, škrtí. Právě tehdy se totiž ukáže, zda šlo o ctnost, nebo jen o krátký pocit morální převahy nad svým prosincovým já.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Křesťanská tradice přitom nabízí překvapivě realistický pohled. Neříká nám, abychom se stali novými lidmi „od nového roku“, ale abychom začínali znovu každý den. Obrácení není jednorázová akce, kterou můžeme prostě jen tak udělat a poklepat se po rameni. Nepracuje s ideálním já, ale s tím skutečným – unaveným, roztěkaným, často nedůsledným. A přesto schopným růstu. Ježíšovo podobenství o rozsévači ukazuje, že problém nebývá v semeni, ale v půdě. Slovo je dáváno štědře, ale nese ovoce jen tam, kde je přijato s pochopením, vytrvalostí a vnitřní svobodou. A zde leží klíč k dobrému předsevzetí: ne v množství plánů, ale v péči o půdu vlastního života.

Navrhuji proto letos zapomenout na seznam deseti předsevzetí, z nichž polovina se týká hubnutí a alespoň jedno sebepoškozování ve formě odpírání si kávy. Zkusme si každý den odpovědět na tři prosté otázky: Učím se něco, co prohlubuje mou víru? Sdílím ji s odvahou a pokorou? Jsem schopen se vzdát něčeho, co mě ovládá víc, než bych si chtěl připustit? Takové předsevzetí se totiž nedá splnit jednou provždy. Dá se jen znovu a znovu žít.

Magdaléna Misterková

Další články

V milionové Praze hledáme lidi ochotné dát Bohu hodinu týdně

13.08.2026, RC Monitor 14/2026

V Praze vznikl projekt Adorace 24/7, který chce nabídnout prostor k tichému setkání s Kristem uprostřed ruchu velkoměsta. Zatím probíhá ve dvanáctihodinovém režimu. Jeho cílem však zůstává nepřetržitá eucharistická adorace. O tom, jak se tato iniciativa rodila, proč nejde o duchovní výkon a proč je potřeba, aby se našli lidé ochotní darovat Bohu pravidelně hodinu svého času, jsme hovořili s jednou z iniciátorek projektu, paní Monikou Bernolle.

Nejedná se s křesťany jako s druhořadými občany?

17.08.2026, Rome Reports

Křesťané zůstávají nejpronásledovanějším náboženským společenstvím na světě. Podle organizace Open Doors čelilo v roce 2025 pronásledování nebo diskriminaci kvůli své víře 388 milionů křesťanů, tedy přibližně každý sedmý křesťan na světě. Některé údaje však odhalují ještě znepokojivější skutečnost.

Hřích, který přehlížíme: pomluvy

10.08.2026, global catholic

Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.