Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

Křesťan se v této atmosféře ocitá v mírných rozpacích. Na jednu stranu ví, že touha po změně je dobrá a lidská. Na druhou stranu tuší, že realita bude podrobena zkoumání ve chvíli, kdy nadšení vyprchalo, diář zeje prázdnotou, nové boty mají stále podezřele čisté podrážky a kalhoty, světe div se, škrtí. Právě tehdy se totiž ukáže, zda šlo o ctnost, nebo jen o krátký pocit morální převahy nad svým prosincovým já.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Křesťanská tradice přitom nabízí překvapivě realistický pohled. Neříká nám, abychom se stali novými lidmi „od nového roku“, ale abychom začínali znovu každý den. Obrácení není jednorázová akce, kterou můžeme prostě jen tak udělat a poklepat se po rameni. Nepracuje s ideálním já, ale s tím skutečným – unaveným, roztěkaným, často nedůsledným. A přesto schopným růstu. Ježíšovo podobenství o rozsévači ukazuje, že problém nebývá v semeni, ale v půdě. Slovo je dáváno štědře, ale nese ovoce jen tam, kde je přijato s pochopením, vytrvalostí a vnitřní svobodou. A zde leží klíč k dobrému předsevzetí: ne v množství plánů, ale v péči o půdu vlastního života.

Navrhuji proto letos zapomenout na seznam deseti předsevzetí, z nichž polovina se týká hubnutí a alespoň jedno sebepoškozování ve formě odpírání si kávy. Zkusme si každý den odpovědět na tři prosté otázky: Učím se něco, co prohlubuje mou víru? Sdílím ji s odvahou a pokorou? Jsem schopen se vzdát něčeho, co mě ovládá víc, než bych si chtěl připustit? Takové předsevzetí se totiž nedá splnit jednou provždy. Dá se jen znovu a znovu žít.

Magdaléna Misterková

Další články

Svatá Zdislavo, oroduj za nás!

29.05.2026, RC Monitor 10/2026

Mnohé, věřící i nevěřící, šokovala zpráva o krádeži lebky sv. Zdislavy. Krádež, ke které došlo týden před výročím jejího svatořečení a v měsíci, kdy slavíme její svátek, je pro mne nepochopitelná. Již v úterý 12. května se mluvilo a psalo o motivaci a teorie se jistě budou množit do té doby, než bude jasno. Něco takového se nestává každý den a my jen můžeme spekulovat, o co vlastně zlodějovi šlo.

Stále se divíme, že není úroda?

25.05.2026, RC Monitor 9/2026

Mrazy, které v jedné noci spálí naději na úrodu ovoce. Sucho, které mění krajinu v prach. Extrémy v podobě krupobití či povodní. Pro lidi na vesnicích nejsou tyto úkazy jen statistikou z televizních zpráv, ale každodenní realitou posledních let. Hledáme viníky, analyzujeme údajné klimatické změny a s nadějí (či obavami) vzhlížíme k vědeckým prognózám. Zapomínáme však na jeden podstatný rozměr, který po staletí chránil naši zemi: na modlitbu.

Milost být duchem

27.05.2026, RC Monitor 9/2026

„Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.“ Bůh je Stvořitelem veškeré reality – tělesné, tedy viditelné a smyslově dostupné, jakož i duchové, totiž netělesné a neviditelné, tělesnými smysly nepostihnutelné.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.