Světlo, které má svítit všem v domě

Mnozí by odpověděli: jistě že Ježíš je onou souvislostí. Jenže jsme to také my, každý z nás. Každý z nás by totiž měl být ve svém prostředí takovým světlem k osvícení těch, se kterými se potkáme. Naskytnou se určitě hned první námitky: je to těžké, skoro nemožné, od toho jsou kněží a řeholníci a možná tak ještě důchodci, kteří nemají nic na práci a času na modlení a chození do kostela mají dost. Jenže to bychom s tím byli rychle hotovi, a tak se připravili o možnost být světlem, které svítí všem v domě. Všimněme si, prosím, že Kristus hovoří o světle, které má svítit všem v domě. Tam bychom měli tedy začít a možná se mnozí nedostanou ani jinam dál, protože doma není nikdo prorokem... Jsou úkoly, které jsou zdánlivě (někdy i nezdánlivě) nemožné, ale Pán Ježíš po nás chce jen to, čeho schopni jsme, a když naše síly nestačí, jeho pomoc není nikdy daleko. A když se něco nepovede napoprvé, není přece důvod to vzdát. To bychom ještě žili v jeskyních. Vždyť i Simeon a Anna čekali dlouho, a dočkali se.

Přeji nám všem trpělivost a vytrvalost, není to práce na týden, ani na měsíc, ale často na celý (a doufejme že nejen pozemský) život. Kéž je nám tedy Kristus oním světlem svítícím i v temných časech, jež čas od času dolehnou na každého z nás a projeví se oním nápadem vzdát veškerou snahu. A když neuspějeme zde, můžeme přeci pokračovat tam.

P. Evermod Jan Sládek O. Praem.