Milost pokání

18.02.2026, RC Monitor 3/2026

Jedna postní antifona zní: „Kristova krev byla prolita za naši spásu, přinesla milost pokání celému světu.“ Ano. Doba postní, která opět po roce začíná, je velká milost. Bůh nám dává znovu příležitost polepšit se. Boží hlas zní: „Jako že jsem živ, praví Pán – Hospodin, nemám zalíbení v hříšníkově smrti, ale aby změnil své chování a byl živ“ (Ez 33,11).

Tento svět a ďábel nás chtějí ukolébat, že je s námi všechno v pořádku, ale Ježíš nám radí: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení“ (Mt 26,41) a Církev nás chce probudit, abychom si uvědomili, jakou váhu má hřích. Hříchy jsou rány způsobené Ježíši, pokornému Beránkovi, a také způsobené mystickému Tělu Kristovu – Církvi, která tím trpí, a je proto plná vrásek. Postní doba je milost, abychom poznali své ubohosti a zbavili se jich. Je také dobou, kdy bychom Bohu měli přinášet oběti, jak to dělal Ježíš – podávat oběti modlitby, dobrých skutků, milosrdenství a odpuštění. Postní doba je dobou, kdy bychom se měli stát těšiteli Ježíše Krista a podat Bohu důkaz, že ho milujeme víc než sebe, neboť on žízní po naší lásce: „Žízním“ (Jan 19,28).

Doba, ve které žijeme je zlá, ale víme, že nejsme sami v tomto světě, Pán jde s námi. On nám dává světlo Ducha svatého, který nám pomáhá rozlišovat dobro od zla, pravdu od lži. Využijme dobře tuto dobu, kterou Církev nazývá „svatá doba postní“, protože vede k proměně srdcí a opravdová svatost nepřijde během jednoho dne, ale stálým úsilím! „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen“ (Mt 10,22).

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

To jsem si uvědomil nedávno při četbě nové knihy z roku 2024 Proste za nás. V příbězích docela neznámých 75 svědků víry je vidět, jak Bůh neustále v lidech působí a v mnoha příbězích jsem se našel já sám. Americká spisovatelka Meg Hunterová-Kilmerová v knize píše: „Svatí trpěli jako my. Byli pokoušeni jako my. Žili s duševními chorobami a chronickými nemocemi, žili v rodinách, kde čelili zneužívání. Žili v hněvu, strachu a hanbě. Byli ambiciózní, pronikavě inteligentní i mimořádně úspěšní. Přetrpěli projevy rasismu, mučení, otroctví, deziluzi a nenaplněné touhy... Světlo, které vrhají do našich životů, nás vede zpátky k tomu, kdo nás drží ve všech našich zápasech a radostech. Každý svatý, kterého jsem si zamilovala, mě naučil lépe milovat Ježíše a inspiroval mě k tomu, abych znovu objala svůj kříž a důvěřovala této lásce, která mě neustále volá k tomu, jít dál.“

Drazí čtenáři, i my obejměme svůj kříž jako Ježíš na křížové cestě a jděme s důvěrou dál tímto životem. Po utrpení totiž následuje nedělní ráno vzkříšení.

P. Mgr. Jiří Polášek

Další články

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění: Závěr

15.09.2025, RC Monitor 17/2025

Když se člověk na svůj život podívá z celostní perspektivy (filosoficky), nemůže nevidět, že v určitém momentě svoji tělesnost, a tedy i s ní spojené sexuální funkce, ztratí. Uzná-li, že smrtí se jeho život nekončí, vyjevuje se mu jeho tělesnost a sexualita jen jako něco dočasného, jen jako prostředek, díky němuž má dosáhnout svého cíle. Anebo jinak vyjádřeno, tyto skutečnosti je možné chápat jako součást cesty, po které má člověk doputovat ke své životní metě.

Vánoční a novoroční přání

24.12.2025, RC

„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)

Církev není jen instituce

05.09.2025, Catholic Answers

Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 3. část

01.09.2025, RC Monitor 14/2025

Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.

Mlčet nestačí: hřešíme i vědomým mlčením

11.09.2025, RC Monitor 16/2025

V naší době se slova mění rychleji než činy a význam pojmů bývá často obrácen naruby. To, co bylo po staletí považováno za samozřejmost, je dnes zpochybňováno a přepisováno. Jedním z nejvýraznějších příkladů je tzv. genderová ideologie – myšlenkový směr, který se snaží redefinovat samotný základ lidské identity. A už se nevede jen akademická debata. V roce 2024 se tato ideologie stala součástí vzdělávacích programů našich škol. Profesor Petr Piťha ji výstižně nazval „biologickou diktaturou“ a dodal, že jde o nejnebezpečnější formu diktatury, předčící dokonce i diktaturu třídní či rasovou.

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.