Milost pokání

18.02.2026, RC Monitor 3/2026

Jedna postní antifona zní: „Kristova krev byla prolita za naši spásu, přinesla milost pokání celému světu.“ Ano. Doba postní, která opět po roce začíná, je velká milost. Bůh nám dává znovu příležitost polepšit se. Boží hlas zní: „Jako že jsem živ, praví Pán – Hospodin, nemám zalíbení v hříšníkově smrti, ale aby změnil své chování a byl živ“ (Ez 33,11).

Tento svět a ďábel nás chtějí ukolébat, že je s námi všechno v pořádku, ale Ježíš nám radí: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení“ (Mt 26,41) a Církev nás chce probudit, abychom si uvědomili, jakou váhu má hřích. Hříchy jsou rány způsobené Ježíši, pokornému Beránkovi, a také způsobené mystickému Tělu Kristovu – Církvi, která tím trpí, a je proto plná vrásek. Postní doba je milost, abychom poznali své ubohosti a zbavili se jich. Je také dobou, kdy bychom Bohu měli přinášet oběti, jak to dělal Ježíš – podávat oběti modlitby, dobrých skutků, milosrdenství a odpuštění. Postní doba je dobou, kdy bychom se měli stát těšiteli Ježíše Krista a podat Bohu důkaz, že ho milujeme víc než sebe, neboť on žízní po naší lásce: „Žízním“ (Jan 19,28).

Doba, ve které žijeme je zlá, ale víme, že nejsme sami v tomto světě, Pán jde s námi. On nám dává světlo Ducha svatého, který nám pomáhá rozlišovat dobro od zla, pravdu od lži. Využijme dobře tuto dobu, kterou Církev nazývá „svatá doba postní“, protože vede k proměně srdcí a opravdová svatost nepřijde během jednoho dne, ale stálým úsilím! „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen“ (Mt 10,22).

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

To jsem si uvědomil nedávno při četbě nové knihy z roku 2024 Proste za nás. V příbězích docela neznámých 75 svědků víry je vidět, jak Bůh neustále v lidech působí a v mnoha příbězích jsem se našel já sám. Americká spisovatelka Meg Hunterová-Kilmerová v knize píše: „Svatí trpěli jako my. Byli pokoušeni jako my. Žili s duševními chorobami a chronickými nemocemi, žili v rodinách, kde čelili zneužívání. Žili v hněvu, strachu a hanbě. Byli ambiciózní, pronikavě inteligentní i mimořádně úspěšní. Přetrpěli projevy rasismu, mučení, otroctví, deziluzi a nenaplněné touhy... Světlo, které vrhají do našich životů, nás vede zpátky k tomu, kdo nás drží ve všech našich zápasech a radostech. Každý svatý, kterého jsem si zamilovala, mě naučil lépe milovat Ježíše a inspiroval mě k tomu, abych znovu objala svůj kříž a důvěřovala této lásce, která mě neustále volá k tomu, jít dál.“

Drazí čtenáři, i my obejměme svůj kříž jako Ježíš na křížové cestě a jděme s důvěrou dál tímto životem. Po utrpení totiž následuje nedělní ráno vzkříšení.

P. Mgr. Jiří Polášek

Další články

Hřích, který přehlížíme: pomluvy

10.08.2026, global catholic

Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.