Pravoslavné okouzlení

25.02.2026, RC Monitor 3/2026

V polovině letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů proběhla v Římě konference u příležitosti 60 let od zrušení vzájemné, právně krajně sporné exkomunikace papežského legáta Humberta a konstantinopolského patriarchy Kerullaria z roku 1054, známé jako Velké schizma. K jejímu oboustrannému oficiálnímu odvolání došlo 7. prosince 1965 současně v Římě (v rámci druhého vatikánského koncilu) a v katedrále v Konstantinopoli.


Tento krok byl významným projevem teologického sblížení obou církví, současně je ale třeba připomenout, že neznamenal obnovení plného církevního společenství. Obě církve si uchovaly své teologické důrazy, které spoludefinují jejich duchovní identitu, a zejména pravoslavní bratři si nadále vyhrazují exklusivitu podávání eucharistie a udílení některých dalších svátostí pro své církevní společenství. Katolická církev sice možnost přijímat svátost eucharistie v pravoslavné církvi připouští, avšak podmiňuje ji nejen vyloučením nebezpečí omylu či lhostejnosti, ale také fyzickou nebo morální nemožností obrátit se na katolického udělovatele.

Jinými slovy: Pokud jste římský katolík řekněme z Prahy, kde se každou neděli koná katolická mše svatá ve zhruba 40 kostelích či kaplích, není v duchu Kánonu 844 CIC účast na pravoslavné bohoslužbě, pokud by měla nahrazovat účast na katolické mši svaté, čím legitimizovat. Drobnou výjimkou, o níž by snad bylo možné uvažovat, je účast na takové bohoslužbě z důvodu „upevnění života milosti a víry ve smíšeném manželství“ katolíka s členkou východní církve či naopak, jak uvádí dokument ČBK z roku 2002 Společenství ve svátostech s křesťany jiných církví. I tady ovšem stále trvá podmínka fyzické nebo morální nemožností obrátit se na katolického kněze, což i tuto výjimku značně problematizuje.

V současné době popularita pravoslaví v naší zemi roste. Zčásti je to jistě dáno přílivem lidí, kterým jsme poskytli útočiště v čase, kdy jejich domovy ničí válečná agrese Ruska. Alespoň část z nich cítí potřebu realizovat své duchovní potřeby i v této situaci extrémního vykořenění, a právě v ní. Hledají proto tvar křesťanské víry, který je součástí jejich duchovní identity; poptávka po pravoslavné liturgii tím přirozeně roste. (Tuto duchovní integritu upřímně oceňuji a jsem vděčný za každou komunitu, kde tito lidé mohou svou víru vyznávat.) Tím se pravoslavná kultura dostává do širšího obecného povědomí křesťanův ČR a mnohé formou své barvité liturgie i odlišnými teologickými důrazy nemálo zaujme.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nic z toho není samo o sobě špatné. Bohužel se však setkáváme s tím, že tento nově probuzený zájem se stane lékem na vleklou, byť vědomě nepřiznávanou „únavu z katolictví“. Zejména v období krize středního věku, kdy lidé rekapitulují svou dosavadní životní cestu, se součástí této bilance stane také vlastní duchovnost. A tu nejeden z katolíků náhle uvidí unavenou, zvykovou zbožnost, stereotyp deseti tisíckrát slyšené a spatřené liturgie a víru zaprášenou jak nejpustší kout v kostele, kam chodí 50 let. Známý „polední démon“ únavy a nudy se probudí jak šelma, protáhne se, střihne boltci a vyrazí na obhlídku.

V devadesátkách tyhle ataky akedie končívaly v indickém ášramu, na kurzu hry na tibetské mísy nebo v nějaké new age komunitě. Jenže devadesátky jsou pryč a po vzedmuté a stejně rychle opadlé vlně konverzí už v katolické církvi zůstali především ti, kteří nepoběží za prvním Parsifalem, který na ně pískne. Přese všechnu únavu a omrzelost si svůj poklad víry stále chráníme.

V této situaci je pak pravoslaví mimořádně lákavou alternativou. Vrchovatě splňuje požadavek novosti a neotřelosti, má exotický půvab – a současně si nese punc starobylé víry s ambicí reprezentovat její původní, nezdeformovaný tvar. Podlehnout dojmu, že příklon k ortodoxii je vlastně potvrzením, prohloubením, či dokonce opravou našeho unaveného katolictví, je pak velmi lákavé – a velmi snadné.

Kurz psaní ikon je milá kulturní aktivita a vaší katolické identitě nemůže ublížit, říkáte si zpočátku. Jenže kurz psaní ikon není nikdy jen kurz výtvarných technik, protože čistě výtvarnou technikou nelze skutečnou ikonu napsat. Exkurze do pravoslavných chrámů, přednáškové cykly, občasná a poté pravidelná účast na pravoslavných bohoslužbách a další duchovní angažmá jsou jen přirozenými etapami duchovní konverze. Je o to snazší, že je trvale (a jistě upřímně) omlouvána tak těsnou příbuzností obou věr. Jenomže vaše švagrová prostě není vaše manželka, přestože mají jedinou matku a jejich příbuznost i duchovní blízkost nikdo nezpochybní.

Mám ve svém okolí takový bolestný případ, a proto v hodnocení tohoto fenoménu nejsem a nemohu být zcela nestranný – a ani to nepředstírám. Přesto jsem cítil potřebu připomenout nám všem, že jsme byli pokřtěni v církvi, která si své pravověří také musela v dějinách bolestně vybojovat. A nejde jen o Filioque.

Petr Kukal


Další články



Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Konference o evangelizaci

08.10.2026, CREDO CZ

Ve dnech 13. a 14. listopadu 2026 se v Olomouci uskuteční již VII. ročník Konference o evangelizaci. Přivítá stovky věřících, laických pracovníků i duchovních z celé České republiky, kteří touží hledat cestu, jak přirozeně, s radostí, respektem a nadějí sdílet víru v dnešním světě.

Když se tolerance stává netolerancí

28.10.2026, RC Monitor 20/2026

Milí čtenáři, cítíte se svobodně? To je dobře, pokud ano. Jistěže nás svazuje mnoho příkazů a zákazů, kterým se učíme od malička. Většinou je to ku společenskému prospěchu. Svoboda byla vždy považována za velkou hodnotu, za níž mnoho milionů lidí zaplatilo svým životem. V tom smyslu jsem též liberální.

Proč nás tolik baví sledovat úpadek světa?

05.10.2026, RC Monitor 18/2026

Jako žena v devátém měsíci těhotenství, kdy je spánek poměrně obtížný, protože na každé otočení se ze strany na stranu potřebujete stavební povolení, občas sklouznu k tomu, že si v noci vezmu do ruky telefon s úmyslem podívat se, co je nového.

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.