Co je modlitba a proč se někdy nedaří

27.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti“ píše sv. Terezie od Dítěte Ježíše (Autobiografické spisy, C 25r.). Mnozí z nás si ale vybaví hodiny náboženství a definici modlitby jako „povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná dobra“ (KKC 2559). Možná mohou být obě vyjádření pro většinu z nás nesrozumitelná a vzdálená.


O co v modlitbě vlastně jde? Odpověď se skrývá za další otázkou: jak vnímám Boha? Kým pro mě je? Někým důležitým a zároveň blízkým? Pak to může být rozhovor od srdce k Srdci, protože mluvíme s někým, komu důvěřujeme, na koho se můžeme spolehnout, koho milujeme.

Tak je modlitba dalece vzdálená jen určité povinnosti, kterou si musíme odbýt ráno a večer, abychom splnili pomyslné minimum ve vztahu k Bohu.

Když máme někoho rádi, netěšíme se, až se s ním uvidíme a probereme, co jsme zajímavého prožili, co nám udělalo radost, nebo nás naopak rozladilo? Nesdělujeme mu obavy, jak to dnes bude se zkouškou, která nás čeká, nebo nepříjemným pracovním pohovorem? Nejdeme se poradit, jak napravit pošramocené vztahy s manželem nebo dětmi, nebo poděkovat, že jsme konečně vyzkoušeli recept na čokoládový dort a sklidili jsme velký úspěch?

Vždyť je přirozené sdílet svůj život s někým, kdo nás má rád, a hlavně to s námi myslí dobře. Nemusíme se obávat, že nám bude závidět nebo na nás nebude mít čas...

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

My lidé používáme smysly. Máme jich dokonce pět. Někdy je pro nás těžké mluvit s někým, koho nevidíme, neslyšíme, nemůžeme se přesvědčit dotykem nebo objetím, že s námi soucítí a rozumí nám.

Tak to může být i s modlitbou. Jak se ale soustředit a cele zaměřit svou pozornost k Bohu, když v protějším křesle nikdo nesedí? A přesto někdo radí si židli nebo křeslo nachystat, aby si Bůh měl kam „sednout“. Abychom si vědomě připomněli Jeho přítomnost. „Zrakem, hmatem, chutí Tebe nevnímám“ zpíváme se sv. Tomášem Akvinským (Kancionál, č. 712) „a jen sluchem svým tě jistě poznávám“. Ano, je potřeba vytvořit prostor ticha, abychom mohli zaslechnout, co nám Bůh chce v modlitbě říct.

Ale vyhráno není. Ticho a prostor nejsou zárukou naší soustředěnosti a nasměrování myšlenek k Bohu. Ozývají se starosti, napadají nás důležité i méně důležité věci (ty mnohdy častěji). V tomto případě Katechismus radí, abychom se nezaměřili pouze na boj s roztržitostmi, protože bychom mohli padnout do jejich pasti, zatímco se stačí vrátit do svého srdce. (srov. Katechismus 2729). A možná opakovaně. Co návrat do srdce znamená? Znova navázat na narušený rozhovor a vrátit se tam, kde jsme přestali.

Jinou obtíží je vyprahlost. Srdce se cítí jakoby odloučeno od Boha, bez záliby v duchovních myšlenkách, vzpomínkách a citech (Katechismus 2731). Je to čas opravdové víry, důvěry, spolehnutí se na Boží přítomnost a čekání, že období sucha vystřídá období vláhy a dešťů. Je potřeba vytrvat. Modlitba má smysl, i když se nám zdá, že nepřináší dobrý pocit nebo okamžitou útěchu.

A co nám ještě může bránit, abychom se s Bohem v modlitbě potkali?

Často je to naše prosté „nechce se mi“. Pozná to někdo, když se dnes nepomodlím? Projeví se to nějak? Možná pár dní bez modlitby pojedeme na zásoby vytvořené dlouhodobou pravidelnou modlitbou. Ale pak to začne drhnout. Otázkou je, kdo to pozná první. Jestli já, nebo ti kolem mě.

Komunikace je základem každého vztahu. Pravidelná, každodenní a upřímná. Zná to každý, kdo vztahy žije a vytváří. Nejde to obejít ani ničím nahradit. Prostě to tak je.

Tak komunikujme, budeme blíž Bohu i nám samotným.

Marie Kvapilíková


Další články



U soudu se lhát nesmí. V novinách je to norma

17.12.2025, Syrzdarma.cz

Během dlouhých staletí lidstvo metodou pokus–omyl zdokonalovalo proces hledání pravdy v soudním procesu, ve kterém je v sázce spravedlnost a mnohdy i lidský život. Lež u soudu znamená trest. V novinách mohou lhát všichni, zejména v době války. Slavný americký novinář o tom napsal v roce 1919 esej.

S růžencem na cestě: K 70. narozeninám biskupa Antonína Baslera

16.02.2026, RC

Mons. Antonín Basler se narodil 16. února 1956 v Šumperku jako čtvrté dítě Antonína a Anny Baslerových. Má tři starší sestry – Marii, Annu a Jiřinu. Patří k osobnostem české církve, jejichž služba je dlouhodobě spojena s pastorační blízkostí lidem a s důrazem na srozumitelně žitou víru. Po kněžském svěcení v roce 1984 působil v řadě farností, později převzal významné úkoly v rámci olomoucké arcidiecéze. Dne 5. července 2017 jej papež František jmenoval titulárním biskupem diecéze Vaga v dnešním Tunisku a pomocným biskupem olomouckým. Ke dni 1. října 2017 ho arcibiskup Jan Graubner ustanovil druhým generálním vikářem olomoucké arcidiecéze. Biskupské svěcení přijal z rukou arcibiskupa Jana Graubnera 14. října 2017.

Poručíme větru dešti?

16.03.2026, RC Monitor 5/2026

Tak se nám za přispění Evropského parlamentu zase pomalu otvírá další Overtonovo okno. Poslední dobou ze všech možných stran slyším povzdech, že svět se zbláznil. Jenže jediný ze všech tvorů pohybujících se po povrchu (občas i pod povrchem) planety Země, který se může zbláznit, je člověk. Svět jako takový je zcela v pořádku, dělá, co má.

Iluze lásky a zapomenuté přátelství

09.02.2026, RC Monitor 2/2026

O lásce se dnes mluví s nebývalou intenzitou, a přesto se zdá, že je těžší než kdy dřív. V kulturním prostoru se objevují dvě zdánlivě neslučitelné polohy: na jedné straně touha po velkém, osudovém citu, který naplní a spasí náš život, a na straně druhé skepse, cynismus a únava z nenaplněných slibů. Možná proto stojí za to podívat se na lásku střízlivěji, bez iluzí – nikoli proto, abychom ji zbavili krásy, ale abychom ji dokázali skutečně žít.

Kněz a církevní právník Stanislav Přibyl kanovníkem

04.02.2026, RC Monitor 2/2026

Náš ctěný přispěvatel a autor mnoha mimořádných a hodnotných textů, kněz a církevní právník Stanislav Přibyl, byl jmenován kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Slavnostní instalace se uskutečnila 18. ledna 2026 v kapitulním kostele – a redakce RC Monitoru u toho byla. Událost, která přesahuje běžný rámec církevního života, je zároveň příležitostí připomenout osobnost kněze, teologa a právníka, jehož hlas dlouhodobě spoluutváří podobu našeho časopisu.

Co je růženec a proč ho církev doporučuje?

03.04.2026, RC Monitor 6/2026

Podle tradice sahající do 13. století se počátky modlitby růžence připisují svatému Dominiku Guzmánovi, kterému se měla zjevit Panna Maria a naučit ho této zbožnosti. Později, v 16. století, papež Pius V. ustanovil jeho liturgickou památku na 7. října, den, který připomíná výročí vítězství v bitvě u Lepanta. Od té doby tuto modlitbu římští papežové neustále doporučují jako veřejnou a všeobecnou modlitbu tváří v tvář běžným i mimořádným potřebám svaté církve, národů i celého světa.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.