S růžencem na cestě: K 70. narozeninám biskupa Antonína Baslera

Dlouhodobě se věnoval duchovní správě, formaci věřících i doprovázení kněží. Jeho vystupování je charakteristické klidem, civilností a schopností propojovat teologickou hloubku s každodenní zkušeností člověka. V pastoraci i veřejných vystoupeních opakovaně zdůrazňuje, že víra není únikem z reality, ale způsobem, jak ji nést s nadějí a odpovědností. Svým působením si získal pověst kněze blízkého lidem, schopného naslouchat a citlivě doprovázet v obtížných životních situacích. Jeho pastorační přístup se vyznačuje spíše tichou vytrvalostí než výraznými gesty — důraz klade na každodenní věrnost, duchovní doprovázení a srozumitelné předávání evangelia v konkrétních životních souvislostech.

Tento přístup se zřetelně odráží i v jeho veřejných promluvách a kázáních, která často směřují k podstatě křesťanské naděje. Mons. Basler opakovaně připomíná, že víra není hledáním jednoduchých odpovědí ani únikem z nejistot světa, ale postojem důvěry uprostřed nehotovosti lidského života. V jedné ze svých novoročních homilií zdůraznil, že Boží požehnání neznamená život bez obtíží, nýbrž jistotu Boží blízkosti: Bůh vstupuje nikoli do ideálních podmínek, ale do konkrétní lidské reality se všemi jejími otázkami a křehkostí. Jako vzor takové víry předkládá Marii, která „uchovává a rozvažuje“ i to, čemu plně nerozumí, a ukazuje tak cestu víry založené spíše na věrnosti než na jistotě vysvětlení. „Maria neabsolvovala teologickou fakultu, nejezdila na meditační kurzy, a přece byla schopná v síle Ducha svatého dosáhnout vrcholů duchovního života,“ říká biskup Antonín. „Ten, kdo nedostal teologické vzdělání, se nemusí cítit jako člověk druhé kategorie. Písmo svaté je v církvi dostupné každému, stejně tak růženec, základní modlitby, a především křest a tajemství Eucharistie spolu s ostatními svátostmi.“

Je poměrně známo, že vztah otce biskupa k Panně Marii tvoří jednu z opor jeho každodenního života. Sám vzpomíná, že na počátku covidové doby zaslechl ve Vatikánském rozhlase výzvu k modlitbě svatého růžence každý večer ve 20 hodin. Rozhodl se k této iniciativě připojit a spojil ji s pravidelnou svižnou chůzí. Postupně si oblíbil stále stejný, přibližně pětikilometrový okruh, který mu umožňuje plně se soustředit na modlitbu. Této praxi zůstává věrný již čtvrtým rokem: část roku kráčí při zapadajícím slunci, část roku pod hvězdnou oblohou. Nemůže-li vyjít večer kvůli pracovním povinnostem, nahrazuje modlitbu časně ráno. Stala se pro něj hodinou intenzivního pohybu i hodinou intenzivního setkání s Bohem.

Postupem času si uvědomil, že ačkoli zůstává stejná trasa, stejný čas i stejná slova modlitby, proměnila se její hloubka. Už nejde pouze o opakování slov, ale o živý vztah a vnitřní kontakt s osobami Nejsvětější Trojice a s Pannou Marií, nesený Kristovou výzvou milovat Boha celým srdcem i duší. Tato každodenní modlitba se pro něj stala zdrojem hluboké radosti a očekávaným setkáním, na které se během dne těší a v němž chce — pokud mu to zdraví dovolí — vytrvat.

Jeho působení se v poslední době propojilo také s Hnutím Pro život, kde převzal duchovní patronát nad projektem Modlitby za nejmenší, do něhož se denně zapojují tisíce lidí modlících se za nenarozené děti, jejich rodiče i lékaře a za obnovu kultury života v naší zemi. Je pravidelným účastníkem Pochodů pro život a ve svém poselství účastníkům loňského ročníku připomněl, že i zkušenost nepochopení může být pro křesťana místem blahoslavenství a radosti, protože právě v ní se člověk může přiblížit Kristově cestě. Napsal: „těžce jsem nesl, že ti, kteří tak ´hájí´ lidská práva, nejsou ochotni respektovat naše právo mít svůj názor na zabíjení našich maličkých bratří a sester, kterým nebylo dovoleno se narodit; mít svůj názor na pomoc nečekaně těhotným ženám; mít svůj názor na nucení lékařů jednat proti svému svědomí. Bylo mi opravdu líto těch malých dětí, těch krásných rodin a mnoha dalších, kteří se s nadšením sjeli na tuto manifestaci krásy a hodnoty lidského života od samého počátku a museli snášet nesmyslné nadávky, akustické rušení a zbytečně čekat, zda policie dokáže průvodu uvolnit cestu. Chtěl bych moc poděkovat organizátorům i všem účastníkům. A chtěl bych všechny ujistit, že z toho nemusíme být smutní, ba dokonce se smíme radovat, že se na nás naplnilo 8. blahoslavenství z Ježíšova horského kázání v Matoušově evangeliu: ´Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost. Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Tak přece pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. ´ (Mt 5, 11-12) A už teď se těším na naše setkání při Pochodu pro život v roce 2026.“

Vnímáme jako dar a požehnání mít mezi sebou biskupa, který zůstává především mužem na kolenou, mužem modlitby — člověkem, který více naslouchá, než hovoří, který v ruce drží růženec a který se též nezalekne odpovědnosti za druhé, za církev i za svět. V době, jež často hledá silná slova a rychlá řešení, připomíná svou tichou věrností, že skutečná síla církve vyrůstá z věrnosti Bohu a z každodenní služby lidem. I za to chceme při jeho životním jubileu vyjádřit vděčnost a vyprosit mu do dalších let pevné zdraví, pokoj a radost ze služby, kterou mu Pán svěřil.