Shakespearovská filozofie

V červnu jsme oslavili slavnost Těla a Krve Páně a v mysli mi stále zní krásné hymny Adoro Te devote a Pange lingua. Jejich autorem je svatý Tomáš Akvinský a díky jeho stručné, ale přesto krásné poezii máme možnost pocítit jeho hlubokou lásku k Nejsvětější svátosti. Svatý Tomáš byl vzácným typem člověka, který psal jak nádhernou poezii, tak i skvělé filozofické práce. Mezi básníky–filozofy bychom mohli počítat také Platóna a Williama Shakespeara. Jistě, každý ví, že Shakespeare byl velký básník (koneckonců mu říkají Bard), ale málokdo si uvědomuje, že Bard byl také velkým filozofem.

Duane Berquist poukazuje na to, že příklad Shakespearovy filozofie lze najít v Hamletovi, který obsahuje úplnou definici rozumu – což není žádný malý výkon, protože k jasné definici rozumu se dopracoval málokterý filozof.

Co je člověk,
když žije jenom proto, aby spal
a jedl? Nic víc než zvíře, nic víc.
Ten, kdo nám dal tak velkou schopnost myslet,
nazírat věci minulé i příští, zajisté nechtěl,
aby v nás zahníval a tlel. (4,4)
(český překlad: Martin Hilský)

Shakespeare zde uvádí tři složky definice rozumu: schopnost, uvažování a pohled dopředu i zpět. Zaprvé, stejně jako představivost, paměť a pětice smyslů je rozum schopností k něčemu. Tomáš Akvinský říká totéž, když tvrdí, že rozum je silou duše. Nazývat rozum silou duše prostě znamená, že uvažování je něco, čeho je duše schopna. Nestačí však říct, že rozum je schopnost, protože tím se ještě nerozlišuje od ostatních schopností duše.

Další dvě složky (uvažování a pohled dopředu a zpět) slouží k přesnější charakteristice. Rozum postupuje skrze rozvahu, protože na rozdíl od prostého Božího pohledu musí přecházet od jedné věci ke druhé. Toto uvažování je však rozsáhlé, protože zahrnuje věci velké i malé: rozum může chápat něco tak všedního, jako je ranní káva, ale také něco tak vznešeného, jako je lidská duše nebo Bůh. Žádná jiná síla duše nemá schopnost tak rozsáhlého uvažování.

A konečně, rozum se dívá dopředu a zpět, pozoruje a vnáší řád. Vždy, když existuje „před a po“, existuje řád. Víme, že Aristoteles souhlasí s tím, že uspořádávání je zvláštním úkolem rozumu, neboť tvrdí, že „moudrému člověku náleží uspořádávat“. Rozum je tedy schopnost rozsáhlého uvažování a pohledu dopředu i zpět. Shakespeare paradoxně vkládá tuto vynikající definici rozumu do úst šíleného prince Hamleta, který sám schopnost uvažovat ztratil.

Hamlet v této pasáži nejen definuje rozum, ale také nás nabádá, abychom podle něj žili. Uvádí několik přesvědčivých důvodů. Zaprvé, pokud člověk nepoužívá rozum, není nic víc než zvíře. Zadruhé, protože Bůh dal člověku schopnost rozumu, chtěl, aby ji člověk používal, a ne aby v nás chátrala (tlela) nevyužita. Zatřetí, měli bychom používat rozum, protože jeho užívání je božské. Rozum činí člověka podobného Bohu v tom smyslu, že rozumem můžeme poznávat něco z toho, co ví Bůh, i když opačným způsobem: Bůh zná vesmír skrze sebe, zatímco člověk poznává Boha skrze vesmír.

Když člověk používá rozum a řídí se jím, celý jeho život se tím uspořádá a zdokonaluje. Ve třetím dějství Hamlet zvolá: „Jen mi ukaž muže, který není pouhým otrokem svých vášní.“ Když člověk přestane následovat rozum, stává se otrokem vášní. Vášně zotročují, dáme-li jim volný průchod; rozum však vede. Rozum vede vášně tak, jako otec vede svého syna – ne jako pán vede otroka. Otrok nemá z pána žádný užitek, zatímco syn se těší z dobroty otce – takže když rozum vede vášně, povznáší je a ospravedlňuje. Bez otcovského vedení rozumu jsou emoce dětinské a zakrnělé.

Kdopak by si pomyslel, že se v tak krátkých verších skrývá tolik filozofie? Kdopak by si pomyslel, že tak málo slovy lze vyjádřit takové množství významu? Až příště budete číst Shakespeara, čtěte pozorně a možná v jeho dílech najdete více filozofie, než by se na první pohled zdálo.

Br. John Metilly
přeložil Pavel Štička