Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

19.03.2026, RC Monitor 5/2026

Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.

Svatý Josef žil a nepřestal žít. Bylo by to smutné, kdyby smrtí člověka přestala všechna jeho činnost. Činnost hříšníka, odsouzeného do pekla, taktéž smrtí nepřestává, jenže se podstatně podobá jeho činnosti před smrtí: jeho činnost před smrtí směrem k Zjevení a Dobru nebyla žádná, a pokud vůbec byla, stokrát a tisíckrát proti vlastním poznáním a proti všem vyšším výzvám byla zadušena leností a tmou; i to zvíře ještě se nadzvedne nad svůj hnůj, klekne a povstane na všech čtyřech – člověk propadlý neřesti tak těžko povstává a někdy už nepovstává. Potká svatého Josefa v pokorném přestrojení a s obličejem tak prosícím, a člověk odvrátí hlavu, jde honem dál a dělá, že nikoho nepotkal. Svatý Josef mlčí. Svatý Josef všecko pozoruje, všecko poslouchá a mlčí. Svatý Josef neobyčejně se podobá Kristu, tolik chválí svého předchůdce, Jana Křtitele: „Co jste vyšli na poušť vidět? Třtinu-li větrem se klátící? Nebo člověka měkkým rouchem oděného? Nebylo většího mezi syny žen!“ Takto mluví o Janu Křtiteli, a tak mlčí o svém Pěstounu! Můžeme předpokládat, že toto mlčení o osobě svatý Josef přímo vyprosil, ale i kdyby nevyprosil, jistě si ho zasloužil!

Heslo, které se dává na cestu budoucím kněžím: „Na kazatelně buďte jako vy, ve zpovědnici jako otec!“ Svatý Josef, vzor a příklad všech zpovědníků; a čteme o něm v Žalmu 79. takové slovo modlitby k Hospodinu: „Ty, jenž vodíš Josefa jako ovci!“ A co čteme v Proroku Izajáši o Spasiteli? Slyšme: „Obětován jest, protože sám chtěl, a neotevřel úst svých; jako ovce k zabití veden bude, a jako beránek před tím, který ho stříhá, oněměl a neotevřel úst svých“ (Iz 53, 7).

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Propast odpovídá propasti, ozvěna hlasu, od věčnosti do věčnosti, od času k času. Poslední ubohý kaplánek, sedící ve zpovědnici a dávající rozhřešení nejbídnějšímu tulákovi, jest dědicem a nejvyššího a pro nás nejpotřebnějšího privilegia, o kterém jsme právě slyšeli: „Oněměl a neotevřel úst svých.“

Takové jest privilegium svatého Josefa. Svatý Josef podle Evangelií vskutku nepromluvil ani slova. „Oněměl a neotevřel úst svých.“ Řekl-li svatý Jan Křtitel, že není hoden rozvázat Ježíši Kristu řemínky u obuvi Jeho, svatý Josef neřekl vůbec nic, ale od samého počátku udělal všecko.

Úryvek z Jakub DEML, Svatý Josef. 1942

Další články

Jak poznáváme Boha, když ho nevidíme?

17.07.2026, RC Monitor 13/2026

Boha nikdo z nás neviděl. A přece o Něm křesťanství mluví s jistotou. Jak je to možné? Možná jsme si zvykli klást špatnou otázku. Nejde ani tak o to, proč Boha nevidíme, ale proč očekáváme, že by měl být viditelný jako věc mezi věcmi. Pokud Bůh přesahuje materiální svět, nemůže být zachytitelný smysly stejně jako ostatní skutečnosti. A přesto to neznamená, že o Něm nemůžeme nic vědět. Katolická tradice naopak trvá na tom, že Boží neviditelnost není překážkou poznání, ale výzvou. Výzvou zapojit celé lidství: rozum, zkušenost, citlivost pro krásu i schopnost víry.

Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.