Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

19.03.2026, RC Monitor 5/2026

Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.

Svatý Josef žil a nepřestal žít. Bylo by to smutné, kdyby smrtí člověka přestala všechna jeho činnost. Činnost hříšníka, odsouzeného do pekla, taktéž smrtí nepřestává, jenže se podstatně podobá jeho činnosti před smrtí: jeho činnost před smrtí směrem k Zjevení a Dobru nebyla žádná, a pokud vůbec byla, stokrát a tisíckrát proti vlastním poznáním a proti všem vyšším výzvám byla zadušena leností a tmou; i to zvíře ještě se nadzvedne nad svůj hnůj, klekne a povstane na všech čtyřech – člověk propadlý neřesti tak těžko povstává a někdy už nepovstává. Potká svatého Josefa v pokorném přestrojení a s obličejem tak prosícím, a člověk odvrátí hlavu, jde honem dál a dělá, že nikoho nepotkal. Svatý Josef mlčí. Svatý Josef všecko pozoruje, všecko poslouchá a mlčí. Svatý Josef neobyčejně se podobá Kristu, tolik chválí svého předchůdce, Jana Křtitele: „Co jste vyšli na poušť vidět? Třtinu-li větrem se klátící? Nebo člověka měkkým rouchem oděného? Nebylo většího mezi syny žen!“ Takto mluví o Janu Křtiteli, a tak mlčí o svém Pěstounu! Můžeme předpokládat, že toto mlčení o osobě svatý Josef přímo vyprosil, ale i kdyby nevyprosil, jistě si ho zasloužil!

Heslo, které se dává na cestu budoucím kněžím: „Na kazatelně buďte jako vy, ve zpovědnici jako otec!“ Svatý Josef, vzor a příklad všech zpovědníků; a čteme o něm v Žalmu 79. takové slovo modlitby k Hospodinu: „Ty, jenž vodíš Josefa jako ovci!“ A co čteme v Proroku Izajáši o Spasiteli? Slyšme: „Obětován jest, protože sám chtěl, a neotevřel úst svých; jako ovce k zabití veden bude, a jako beránek před tím, který ho stříhá, oněměl a neotevřel úst svých“ (Iz 53, 7).

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Propast odpovídá propasti, ozvěna hlasu, od věčnosti do věčnosti, od času k času. Poslední ubohý kaplánek, sedící ve zpovědnici a dávající rozhřešení nejbídnějšímu tulákovi, jest dědicem a nejvyššího a pro nás nejpotřebnějšího privilegia, o kterém jsme právě slyšeli: „Oněměl a neotevřel úst svých.“

Takové jest privilegium svatého Josefa. Svatý Josef podle Evangelií vskutku nepromluvil ani slova. „Oněměl a neotevřel úst svých.“ Řekl-li svatý Jan Křtitel, že není hoden rozvázat Ježíši Kristu řemínky u obuvi Jeho, svatý Josef neřekl vůbec nic, ale od samého počátku udělal všecko.

Úryvek z Jakub DEML, Svatý Josef. 1942

Další články

Mše svatá: Bohoslužba slova

20.05.2026, RC Monitor 9/2026

Pokračujeme v našem seriálu článků vztahujících se k liturgii a jejímu „jazyku“. Mše svatá patří k nejznámějším a přitom často nejméně pochopeným skutečnostem křesťanského života. Jejím středem není jen shromáždění věřících, ale tajemství Kristovy oběti, které se v liturgii zpřítomňuje. V novém cyklu textů se chceme krok za krokem zastavit u jednotlivých částí mše svaté, jejich slov, gest i symbolů – a znovu objevit jejich smysl a krásu. Liturgie totiž není souborem prázdných úkonů, ale živým vyjádřením víry, které nás vede k hlubšímu setkání s Bohem. Zveme vás, milí čtenáři, k tomu, aby pro vás byla mše svatá skutečným pramenem života.

Ztišit se před Tím, který zůstává

19.05.2026, adorace.cz

V srdci Prahy se otevírá tichý, ale silný prostor: každodenní eucharistická adorace. Nejde o další „akci“ v kalendáři, ale o možnost zastavit se – a být. Být před Kristem, který je skutečně přítomen v Nejsvětější svátosti. Jak připomínají svatí, adorace není ztracený čas. Naopak.

Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská!

18.05.2026, RC Monitor 9/2026

Zachraňovat kostely je tak trochu nekonečná práce – doslova pro věčnost. Pro nic za nic se neříká „práce jak na kostele“. Naši předkové si jich cenili a nechali na nich pracovat ty nejlepší řemeslníky. V současnosti už na to mnohé nevypadají. Nejsou peníze, nejsou lidi. Zaznívají hlasy, že je lepší se jich zbavit, než ohrožovat církevní kasu a obyvatele obcí hroutícími se presbytáři. Navíc tam nikdo nechodí... V mnoha případech už asi záchrany není. Nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl jednou řekl, že sakrální infrastruktura je skutečně „robustní“ – a myslel přitom na severní Čechy, kde byl biskupem.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.