Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

Svatý Josef žil a nepřestal žít. Bylo by to smutné, kdyby smrtí člověka přestala všechna jeho činnost. Činnost hříšníka, odsouzeného do pekla, taktéž smrtí nepřestává, jenže se podstatně podobá jeho činnosti před smrtí: jeho činnost před smrtí směrem k Zjevení a Dobru nebyla žádná, a pokud vůbec byla, stokrát a tisíckrát proti vlastním poznáním a proti všem vyšším výzvám byla zadušena leností a tmou; i to zvíře ještě se nadzvedne nad svůj hnůj, klekne a povstane na všech čtyřech – člověk propadlý neřesti tak těžko povstává a někdy už nepovstává. Potká svatého Josefa v pokorném přestrojení a s obličejem tak prosícím, a člověk odvrátí hlavu, jde honem dál a dělá, že nikoho nepotkal. Svatý Josef mlčí. Svatý Josef všecko pozoruje, všecko poslouchá a mlčí. Svatý Josef neobyčejně se podobá Kristu, tolik chválí svého předchůdce, Jana Křtitele: „Co jste vyšli na poušť vidět? Třtinu-li větrem se klátící? Nebo člověka měkkým rouchem oděného? Nebylo většího mezi syny žen!“ Takto mluví o Janu Křtiteli, a tak mlčí o svém Pěstounu! Můžeme předpokládat, že toto mlčení o osobě svatý Josef přímo vyprosil, ale i kdyby nevyprosil, jistě si ho zasloužil!

Heslo, které se dává na cestu budoucím kněžím: „Na kazatelně buďte jako vy, ve zpovědnici jako otec!“ Svatý Josef, vzor a příklad všech zpovědníků; a čteme o něm v Žalmu 79. takové slovo modlitby k Hospodinu: „Ty, jenž vodíš Josefa jako ovci!“ A co čteme v Proroku Izajáši o Spasiteli? Slyšme: „Obětován jest, protože sám chtěl, a neotevřel úst svých; jako ovce k zabití veden bude, a jako beránek před tím, který ho stříhá, oněměl a neotevřel úst svých“ (Iz 53, 7).

Propast odpovídá propasti, ozvěna hlasu, od věčnosti do věčnosti, od času k času. Poslední ubohý kaplánek, sedící ve zpovědnici a dávající rozhřešení nejbídnějšímu tulákovi, jest dědicem a nejvyššího a pro nás nejpotřebnějšího privilegia, o kterém jsme právě slyšeli: „Oněměl a neotevřel úst svých.“

Takové jest privilegium svatého Josefa. Svatý Josef podle Evangelií vskutku nepromluvil ani slova. „Oněměl a neotevřel úst svých.“ Řekl-li svatý Jan Křtitel, že není hoden rozvázat Ježíši Kristu řemínky u obuvi Jeho, svatý Josef neřekl vůbec nic, ale od samého počátku udělal všecko.

Úryvek z Jakub DEML, Svatý Josef. 1942