Síť, která se trhá

01.04.2026, RC Monitor 5/2026

Někdy se zdá, že dějiny církve postupují zvláštním rytmem: zatímco jednou rukou připomínají utrpení a oběť, druhou ukazují nečekanou naději. Právě takový čas nyní prožíváme. Letos v červnu budou v Brně blahořečeni kněží Jan Bula a Václav Drbola, oběti komunistické zvůle padesátých let. Dva mladí faráři, jejichž životy byly násilně přervány režimem, který se snažil přetrhnout nejen lidské osudy, ale i samotnou paměť víry. Symbolické je, že relikviář k jejich poctě vzniká jako obraz „protržené sítě“.


Sochař Otmar Oliva jej navrhl tak, aby lana visící ze schránky připomínala síť zla, která byla roztržena – motiv převzatý ze žalmu: „Naše duše unikla jako pták z ptáčníkovy léčky.“

Možná právě tato symbolika vystihuje současnost lépe, než bychom čekali. Mučedníci totiž nepatří minulosti. Jsou připomínkou, že pravda může být umlčena, ale ne zničena. Komunistický režim chtěl církev zbavit hlasu – a dnes se právě jejich svědectví stává hlasitější než propaganda, která je odsoudila.

Zatímco se Evropa znovu učí číst vlastní dějiny, v univerzální církvi se formují nové výzvy. Papež Lev XIV. v posledních týdnech opakovaně připomíná, že bez Boha lidský život „vysychá zevnitř“. Nejde o poetickou metaforu, ale o diagnózu civilizace, která disponuje nebývalou technickou mocí, avšak stále obtížněji odpovídá na otázku, proč vlastně žít.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Stačí se podívat na paradoxní zprávy naší doby. Lékaři dokázali udržet tělo mozkově mrtvé matky natolik dlouho, aby se její dítě mohlo narodit. Moderní medicína zde sloužila životu – a připomněla, že i v mezních situacích zůstává lidská existence tajemstvím, nikoli pouhým biologickým procesem. Současně však jiné země diskutují, jak rozšiřovat možnosti asistované smrti a kde vlastně leží hranice „pomoci“. Civilizace tak stojí před zvláštní volbou: jednou rukou zachraňuje život za každou cenu, druhou hledá způsoby, jak jej co nejsnáze ukončit.

Církev do této debaty nevstupuje jako nostalgický strážce minulosti, ale jako hlas připomínající hodnotu člověka nezávislou na výkonu, zdraví či užitečnosti. Možná právě proto papež zdůrazňuje význam teologie pro všechny – nejen pro akademiky, ale pro každého, kdo hledá smysl víry v každodenním životě.

A právě zde se kruh uzavírá. Mučedníci minulého století nebyli hrdiny proto, že chtěli zemřít, ale proto, že odmítli žít bez pravdy. Jejich svědectví dnes paradoxně působí velmi současně. Ukazuje totiž, že největší zápasy člověka se neodehrávají v politice ani v technologiích, ale v otázce, zda život přijímáme jako dar.

Možná proto vzniká relikviář, který se bude vznášet nad úrovní očí. Ne proto, aby byl nedostupný, ale aby připomínal směr pohledu. Křesťanství totiž vždy učilo jednoduchou věc: člověk se nezachraňuje tím, že se dívá jen před sebe, ale tím, že občas zvedne oči výš.

A někdy stačí jediné – aby se síť zla konečně protrhla.

–zd–


Další články



Církev ochrání Kristus, my však nesmíme mlčet

08.09.2026, Cardinals in the News

Kardinál Raymond Burke vyjádřil vážné obavy ohledně uplatňování konceptu „synodality“ na nedávné konzistoři. Varoval, že současný způsob vedení jednání může oslabovat otevřenou diskusi uvnitř Kolegia kardinálů a zastírat důležité otázky, kterým církev čelí.

Konfucius: Být králem je morální závazek

09.09.2026, syrzdarma.cz

Největší čínský filosof přišel s teorií o nápravě jmen. Podle ní musí název odpovídat realitě. Chová-li se král jako tyran, nemůže se honosit titulem král. Ten v sobě totiž nese morální závazek. Konfucius je považován za prvního čínského filosofa. Je reformátorskou postavou, která natrvalo poznamenala čínskou kulturu, politiku a náboženství. Žil v 6. století před naším letopočtem. Konfucianismus výrazně zasáhl do dějin náboženství a kultury východní Asie a ve 3. století našeho letopočtu se za dynastie Chan stal oficiální státní ideologií.

Od vnitřního osvobození k odvaze skočit do světa

04.09.2026, RC Monitor 16/2026

Křest z nás sice učinil svobodné Boží děti, avšak růst do plné zralosti vyžaduje neustálou sebekázeň a ochotu podřídit se Božímu vedení. Skutečná svoboda není statickým majetkem, který bychom mohli bezpečně uzamknout v soukromí našeho domovu či Církve. Je to dynamická síla, která se plně projevuje teprve tehdy, když přejdeme od pouhého vnitřního osvobození k angažované „svobodě pro něco“. Jak můžeme v dnešní ustrašené době překonat defenzivní pozice a neohroženě hlásat světu pramen skutečné svobody?


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.