Síť, která se trhá

01.04.2026, RC Monitor 5/2026

Někdy se zdá, že dějiny církve postupují zvláštním rytmem: zatímco jednou rukou připomínají utrpení a oběť, druhou ukazují nečekanou naději. Právě takový čas nyní prožíváme. Letos v červnu budou v Brně blahořečeni kněží Jan Bula a Václav Drbola, oběti komunistické zvůle padesátých let. Dva mladí faráři, jejichž životy byly násilně přervány režimem, který se snažil přetrhnout nejen lidské osudy, ale i samotnou paměť víry. Symbolické je, že relikviář k jejich poctě vzniká jako obraz „protržené sítě“.

Sochař Otmar Oliva jej navrhl tak, aby lana visící ze schránky připomínala síť zla, která byla roztržena – motiv převzatý ze žalmu: „Naše duše unikla jako pták z ptáčníkovy léčky.“

Možná právě tato symbolika vystihuje současnost lépe, než bychom čekali. Mučedníci totiž nepatří minulosti. Jsou připomínkou, že pravda může být umlčena, ale ne zničena. Komunistický režim chtěl církev zbavit hlasu – a dnes se právě jejich svědectví stává hlasitější než propaganda, která je odsoudila.

Zatímco se Evropa znovu učí číst vlastní dějiny, v univerzální církvi se formují nové výzvy. Papež Lev XIV. v posledních týdnech opakovaně připomíná, že bez Boha lidský život „vysychá zevnitř“. Nejde o poetickou metaforu, ale o diagnózu civilizace, která disponuje nebývalou technickou mocí, avšak stále obtížněji odpovídá na otázku, proč vlastně žít.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Stačí se podívat na paradoxní zprávy naší doby. Lékaři dokázali udržet tělo mozkově mrtvé matky natolik dlouho, aby se její dítě mohlo narodit. Moderní medicína zde sloužila životu – a připomněla, že i v mezních situacích zůstává lidská existence tajemstvím, nikoli pouhým biologickým procesem. Současně však jiné země diskutují, jak rozšiřovat možnosti asistované smrti a kde vlastně leží hranice „pomoci“. Civilizace tak stojí před zvláštní volbou: jednou rukou zachraňuje život za každou cenu, druhou hledá způsoby, jak jej co nejsnáze ukončit.

Církev do této debaty nevstupuje jako nostalgický strážce minulosti, ale jako hlas připomínající hodnotu člověka nezávislou na výkonu, zdraví či užitečnosti. Možná právě proto papež zdůrazňuje význam teologie pro všechny – nejen pro akademiky, ale pro každého, kdo hledá smysl víry v každodenním životě.

A právě zde se kruh uzavírá. Mučedníci minulého století nebyli hrdiny proto, že chtěli zemřít, ale proto, že odmítli žít bez pravdy. Jejich svědectví dnes paradoxně působí velmi současně. Ukazuje totiž, že největší zápasy člověka se neodehrávají v politice ani v technologiích, ale v otázce, zda život přijímáme jako dar.

Možná proto vzniká relikviář, který se bude vznášet nad úrovní očí. Ne proto, aby byl nedostupný, ale aby připomínal směr pohledu. Křesťanství totiž vždy učilo jednoduchou věc: člověk se nezachraňuje tím, že se dívá jen před sebe, ale tím, že občas zvedne oči výš.

A někdy stačí jediné – aby se síť zla konečně protrhla.

–zd–

Další články

Čtyři nečisté touhy, od nichž nás liturgie učí se postit

27.03.2026, Saint Dominic‘s Media

Každou postní dobu instinktivně saháme po známých praktikách. Vybereme si něco, čeho se vzdáme, něco, na čem přestaneme lpět, něco, co by mohlo zbystřit naše duchovní smysly. I tyto malé oběti jsou důležité, ale čtení na pátek po Popeleční středě nás vybízejí, abychom nahlédli pod povrch.

Requiem za Dominika kardinála Duku OP

10.11.2025, RC

Prof. Petr Piťha věnoval zesnulému kardinálu Dominiku Dukovi homilii, která zazní v nejbližších dnech při rekviem v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Slova rozloučení, která vycházejí z hlubokého přátelství i víry, exkluzivně a s vděčností za oba vzácné muže české církve přinášíme již nyní. "Když jsme se spolu, Dominiku, naposledy loučili, popřáli jsme si dobrou noc. Přeji Ti ji i teď – služebníku věrný, který jsi věděl, co znamená nést tíhu i krásu pravdy. Odpočívej v pokoji, a prosím Tě, vyprošuj nám občasná odpočinutí časná, která tolik potřebujeme. Protože unaveni jsme my, kteří zůstáváme."

V Libanonu vzniká největší socha Ježíše na Blízkém východě

15.04.2026, církev.cz

Ve východní části Libanonu vzniká monumentální socha Krista, která má být největší svého druhu na Blízkém východě. Projekt vzniká v oblasti poznamenané dlouhodobým napětím a místní jej vnímají jako znamení víry a naděje.

Poručíme větru dešti?

16.03.2026, RC Monitor 5/2026

Tak se nám za přispění Evropského parlamentu zase pomalu otvírá další Overtonovo okno. Poslední dobou ze všech možných stran slyším povzdech, že svět se zbláznil. Jenže jediný ze všech tvorů pohybujících se po povrchu (občas i pod povrchem) planety Země, který se může zbláznit, je člověk. Svět jako takový je zcela v pořádku, dělá, co má.

Vánoční a novoroční přání

24.12.2025, RC

„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)

Recenze oblíbeného filmu papeže Lva XIV.

06.03.2026, Catholic Stand

Naše komunitní divadelní společnost získala pro svou sváteční inscenaci roku 2025 nečekanou a zcela neobvyklou reklamu – a to od samotného papeže. V listopadu papež Lev XIV. oznámil, že jeho oblíbeným filmem je Život je krásný, klasika Franka Capry ze čtyřicátých let minulého století, natočená podle povídky The Greatest Gift Philipa Van Dorena Sterna.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.