Zamyšlení svatovojtěšské

Bylo tehdy velké sucho, což sice není na Rakovnicku nic neobvyklého, ale tehdy už byla situace vážná. Žil jsem v přesvědčení, že tuhle starost má ve svém portfoliu sv. Petr, byl jsem vyveden z omylu odkazem na kapli sv. Vojtěcha u Kounova, která je na území farnosti Rakovník.

Stojí zde od přelomu 17. a 18. století (letopočet na schodišti kruchty uvádí rok 1706) na místě starší kaple z roku 999, která zde byla postavena na památku pobytu pražského biskupa v tomto místě. Když se totiž sv. Vojtěch vracel v roce 992 z Říma, setkal se s lidmi, kteří byli ohroženi dlouhým obdobím sucha a prosili o pomoc. Světec se začal modlit a na konci modlitby začalo pršet. Tak dostal můj patron v této oblasti na starost i déšť. A také zde vyrostla zmíněná kaple, později i poustevna a konaly se zde velké poutě, které byly krásným setkáním Čechů a sudetských Němců, mše svaté se střídaly v obou jazycích a neexistovaly národnostní třenice – to mi vyprávěl varhaník Josef Worsch, sudetský Němec. Po odsunu a komunistickém puči místo upadlo v zapomenutí a obnova čekala až na P. Jana Nepomuka Svobodu a rok 2006. Od roku 2010 probíhala rekonstrukce díky obci Kounov a dnes už sloužíme poutní mši svatou opět v kapli.

Proč vám to vyprávím? Jednak proto, abychom si uvědomili hlouběji sílu modlitby. Zázraky se dějí i dnes a člověk je největší na kolenou před Bohem. Ale máme mnoho činností, které se nám zdají důležité, povinností, které se nedají odložit, a máme tudíž tendenci odsunout to nejdůležitější – osobní kontakt s Bohem, opravdovou a naprostou důvěru v Jeho moc a pomoc. Často také přemítám o tom, co museli lidé v době sv. Vojtěcha všechno udělat a obětovat, aby mohli sloužit mši svatou. Co stálo námahy třeba pečení hostií, příprava oltáře a bohoslužebných knih. Možná by nás mohli naši předkové inspirovat k hlubšímu zamyšlení nad obětním charakterem mše svaté a velikosti utrpení, které obětoval Spasitel za naši spásu a které se při každé mši svaté reálně zpřítomňuje na oltáři.

Poslední myšlenka se týká opět sv. Vojtěcha. Kronikář Canapria napsal o jeho matce Střezislavě: „Ozdobená počestnými mravy, poslouchajíc slova života, žíznila více, a vykonávajíc je, hladu nezaháněla, nenalézala zalíbení v nádheře ženské, ani ve zlatě a drahém kamení, nevážíc si toho, co blázni za nejvyšší mají. Svatá byla mravy svými, svatá i v řečech, udatná, jak se praví, v postech, důvěrná k Bohu v modlitbě, matka truchlivému sirotku, pocestnému a vdově nejpřívětivější sestra.“ (R. Holinka: Svatý Vojtěch, Brněnské tiskárny 1947).

Mohli bychom prosit sv. Vojtěcha o takové matky, jako byla jeho. Tady se kladou základy pozdější svatosti, o kterou se snažíme usilovat, tady se rodí obnova víry národa. Poslední prosba je o modlitbu za nového pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla. Víte, že mše svatá při intronizaci byla sloužena ke cti sv. Vojtěcha, proto prosme tohoto světce, aby dal arcibiskupu Stanislavovi statečnost a moudrost ve vedení jemu svěřených duší.

P. MUDr. Vojtěch Novák