Zamyšlení svatovojtěšské

29.04.2026, RC Monitor 8/2026

Milí čtenáři, v minulém týdnu jsme si připomínali sv. Vojtěcha, biskupa, mučedníka a hlavního patrona pražské arcidiecéze. Protože to je můj křestní patron, snažil jsem se přirozeně o něm dozvědět během svého života co nejvíce informací, ale když jsem se dostal do farnosti Rakovník, čekalo mě jedno milé překvapení, které se mého patrona týkalo. Byl jsem totiž požádán lidmi, kteří pracují v zemědělství, abych se pomodlil ke svatému Vojtěchovi s prosbou o déšť.

Bylo tehdy velké sucho, což sice není na Rakovnicku nic neobvyklého, ale tehdy už byla situace vážná. Žil jsem v přesvědčení, že tuhle starost má ve svém portfoliu sv. Petr, byl jsem vyveden z omylu odkazem na kapli sv. Vojtěcha u Kounova, která je na území farnosti Rakovník.

Stojí zde od přelomu 17. a 18. století (letopočet na schodišti kruchty uvádí rok 1706) na místě starší kaple z roku 999, která zde byla postavena na památku pobytu pražského biskupa v tomto místě. Když se totiž sv. Vojtěch vracel v roce 992 z Říma, setkal se s lidmi, kteří byli ohroženi dlouhým obdobím sucha a prosili o pomoc. Světec se začal modlit a na konci modlitby začalo pršet. Tak dostal můj patron v této oblasti na starost i déšť. A také zde vyrostla zmíněná kaple, později i poustevna a konaly se zde velké poutě, které byly krásným setkáním Čechů a sudetských Němců, mše svaté se střídaly v obou jazycích a neexistovaly národnostní třenice – to mi vyprávěl varhaník Josef Worsch, sudetský Němec. Po odsunu a komunistickém puči místo upadlo v zapomenutí a obnova čekala až na P. Jana Nepomuka Svobodu a rok 2006. Od roku 2010 probíhala rekonstrukce díky obci Kounov a dnes už sloužíme poutní mši svatou opět v kapli.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Proč vám to vyprávím? Jednak proto, abychom si uvědomili hlouběji sílu modlitby. Zázraky se dějí i dnes a člověk je největší na kolenou před Bohem. Ale máme mnoho činností, které se nám zdají důležité, povinností, které se nedají odložit, a máme tudíž tendenci odsunout to nejdůležitější – osobní kontakt s Bohem, opravdovou a naprostou důvěru v Jeho moc a pomoc. Často také přemítám o tom, co museli lidé v době sv. Vojtěcha všechno udělat a obětovat, aby mohli sloužit mši svatou. Co stálo námahy třeba pečení hostií, příprava oltáře a bohoslužebných knih. Možná by nás mohli naši předkové inspirovat k hlubšímu zamyšlení nad obětním charakterem mše svaté a velikosti utrpení, které obětoval Spasitel za naši spásu a které se při každé mši svaté reálně zpřítomňuje na oltáři.

Poslední myšlenka se týká opět sv. Vojtěcha. Kronikář Canapria napsal o jeho matce Střezislavě: „Ozdobená počestnými mravy, poslouchajíc slova života, žíznila více, a vykonávajíc je, hladu nezaháněla, nenalézala zalíbení v nádheře ženské, ani ve zlatě a drahém kamení, nevážíc si toho, co blázni za nejvyšší mají. Svatá byla mravy svými, svatá i v řečech, udatná, jak se praví, v postech, důvěrná k Bohu v modlitbě, matka truchlivému sirotku, pocestnému a vdově nejpřívětivější sestra.“ (R. Holinka: Svatý Vojtěch, Brněnské tiskárny 1947).

Mohli bychom prosit sv. Vojtěcha o takové matky, jako byla jeho. Tady se kladou základy pozdější svatosti, o kterou se snažíme usilovat, tady se rodí obnova víry národa. Poslední prosba je o modlitbu za nového pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla. Víte, že mše svatá při intronizaci byla sloužena ke cti sv. Vojtěcha, proto prosme tohoto světce, aby dal arcibiskupu Stanislavovi statečnost a moudrost ve vedení jemu svěřených duší.

P. MUDr. Vojtěch Novák

Další články

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.