Když soud stojí proti svědomí: velikonoční zamyšlení z Nepomuku

08.05.2026, RC Monitor 8/2026

Je-li kdo smutný, ať se raduje, neboť zvítězil život nad smrtí. Je-li kdo nemocný, ať volá jako apoštol Petr: „Jeho ranami jsme uzdraveni“ (1 Petr 2,25). Je-li kdo chudý, ať čerpá z pokladnice darů Kristových, vždyť zaslíbil: „Dám vám Ducha svatého, z mého vezme a vám dá.“ Bojí-li se někdo, ať přijme pokoj, neboť Kristus řekl: „Pokoj vám zanechávám... Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ (Jan 14,27) Je-li kdo hříšný, ať slyší tato Kristova slova: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny.“ Zvláště bych chtěl připomenout první slova Kristova po zmrtvýchvstání apoštolům o odpuštění: „Pokoj vám.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny“ (Jan 20,21–23).

Při letošní modlitbě u Božího hrobu jsem zvláště pocítil vděčnost Bohu – i za minulost, kdy mi jiní ublížili. „Buď vůle tvá.“ Tak se to mělo stát, abych poznal tebe, Bože, a tvoji lásku. Vše odpouštím, vždyť i mně bylo odpuštěno.

V naší farnosti jsme velikonoční vigilii slavili na místě, kde byl pokřtěn sv. Jan Nepomucký, pak též mši sv. ze Vzkříšení na místě, kde se sv. Jan narodil. Nejen náš národ, ale celý svět ho slaví jako strážce zpovědního tajemství, záruku morální autonomie svědomí proti zvůli královy autority.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Před několika dny náš Ústavní soud zamítl konkordát, smlouvu mezi Svatým stolcem a státem, neboť chrání zpovědní tajemství. Jaká to zvůle, jaká to pýcha, jaká morální zvrácenost musí být u těchto nejvyšších soudců! Asi před rokem navštívil Nepomuk předseda Ústavního soudu Josef Baxa a vyzvedával si spolu se svou manželkou její křestní list. Ano, ona byla pokřtěna v Nepomuku. A já jsem mu tehdy vytýkal, že ve věcech morálních se nemá a nemůže ani Ústavní soud stavět nad Boha, nad církev a její učení. Jak je vidět, nepoučil se. Zdánlivě se tito soudci tváří neutrálně a jako Pilát si myjí ruce. Po Čechách a v celé Evropě však stojí desetitisíce soch sv. Jana – ty němé kameny budou jednou svědčit o jejich zvráceném svědomí. Našel se ovšem jeden ze soudců tohoto soudu, Tomáš Langášek, a napsal odlišné stanovisko, které shrnul ve slovech: „Je to trpká historická kuriozita, že zpovědní tajemství odmítá Ústavní soud země, jež zrodila ve světě proslulého sv. Jana Nepomuckého, onoho ’hrdinu vzdoru vůči svévoli sekulárních sil‘, který za neprozrazení zpovědního tajemství zaplatil cenu nejvyšší.“

Vraťme se však ke Kristovu vítězství nad smrtí a nad hříchem. Kristus vstal z mrtvých – a nespravedliví soudci se ukázali jako hlupáci, krutí vojáci, kteří ho týrali, již nemají nad jeho tělem žádnou moc, démoni byli odsouzeni k záhubě pekla a my jsme v něho uvěřili. Bylo nám odpuštěno a náš smrtelný život se proměnil v život věčný. Kristus vstal z mrtvých a odešel do nebe, aby nám připravil místo ve svém království, a my slavíme památku jeho smrti a zmrtvýchvstání a on je uprostřed nás. Kristus vstal z mrtvých!

P. Jiří Špiřík

Další články

Hřích, který přehlížíme: pomluvy

10.08.2026, global catholic

Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.