Co znamená „učitelský úřad církve“?

Připomeňme si otázku, která hýbe společností a byla realitou každé české domácnosti ještě před pár měsíci. Jaké ingredience patří do bramborového salátu? Každá rodina má svůj recept se svými poměry surovin a každá rodina je přesvědčena o tom, že ten její recept je ten originální a správný. V některých rodinách dochází v oblasti salátové politiky dokonce i k vnitřním sporům mezi jednotlivými členy.

Jak snadné řešení by bylo, kdyby existovala nějaká společnost na ochranu bramborového salátu, která by mohla být vodítkem pro další generace.

Křesťané od počátku četli Písmo svaté, přemýšleli o něm a snažili se podle něj žít. Zároveň však vznikaly různé výklady a někdy i vážné omyly v těchto výkladech. Proto Kristus nezanechal své církvi pouze posvátné texty, ale také živé učitele.

Kristus dal církvi učitele
Ježíš neřekl apoštolům: „Tady máte Bibli a pak si s ní nějak poraďte.“ Naopak jim svěřil poslání učit všechny národy. Apoštolům a jejich nástupcům dal autoritu hlásat evangelium a střežit jeho pravý význam. Když Ježíš říká apoštolům: „Kdo slyší vás, slyší mne“ (Luk 10,16), ukazuje, že jejich služba není jen obyčejnou lidskou funkcí. Mají být nástroji, skrze které Kristus vede svou církev. Právě tuto službu nazýváme učitelským úřadem církve neboli magisteriem.

Primát Božího slova
Někdy se lidé obávají, že magisterium stojí nad Biblí a může si určovat, čemu mají lidé věřit. Pozor, katolická nauka učí něco jiného. Magisterium není pánem Božího slova, ale jeho služebníkem. Nemá za úkol přidávat do víry nové ingredience ani měnit původní recept. Má věrně střežit a předávat to, co církev přijala od Krista a apoštolů.

Kdo tvoří magisterium?
Učitelský úřad vykonává papež a biskupové ve společenství s ním. Neznamená to, že každá věta, kterou biskup nebo papež pronese, je automaticky neomylná. Kdyby tomu tak bylo, novináři by měli mnohem jednodušší práci a teologové by přišli o velkou část zábavy. Církev rozlišuje různé stupně autority. Některé výroky patří do běžného učitelského působení církve, jiné představují definitivní učení závazné pro všechny věřící.

Co je neomylnost?
Právě zde se často objevují nedorozumění. Když se řekne, že „papež je neomylný“, někteří si představí člověka, který nikdy neudělá chybu, takže pokud ho unesete a donutíte vsadit na sportku, zaručeně vyhrajete. On se přece nikdy nemýlí. Tak tomu samozřejmě není.

Neomylnost se týká pouze mimořádných situací, kdy papež jako nejvyšší pastýř celé církve definitivně vyhlašuje nauku týkající se víry nebo mravů. Podobně může být neomylné i učení biskupského sboru shromážděného na ekumenickém koncilu.

Smyslem neomylnosti je chránit církev. Je výrazem Kristovy věrnosti příslibu, že svou církev neopustí (Mt 28,20). Katolíci věří, že Duch Svatý nedovolí církvi, aby v základních otázkách spásy zavedla věřící do omylu.

Proč magisterium potřebujeme?
Někdo by mohl namítnout, že stačí Bible a osobní modlitba. Jenže dějiny ukazují, že samotný text bez autoritativního výkladu může vést k velmi rozdílným závěrům.

Stačí se podívat na množství křesťanských společenství, která čtou stejné evangelium, ale docházejí k odlišným názorům na svátosti, církev nebo morální otázky.

Magisterium není překážkou svobody. Pomáhá zachovat jednotu víry.

Možná nejkrásnější na magisteriu je skutečnost, že víra není jen soubor starých dokumentů uložených v archivu a my na ně koukáme do vitríny. Kristus svou církev neopustil. Nadále ji vede skrze působení Ducha Svatého. Proto církev může odpovídat i na nové otázky, které apoštolové neznali. Nemění přitom obsah víry, ale snaží se jej stále hlouběji chápat a aplikovat na nové situace.

Učitelský úřad církve nakonec není především otázkou moci, ale důvěry. Katolík věří, že Kristus nezaložil církev jako spolek jednotlivců odkázaných pouze na vlastní úsudek. Dal jí pastýře a učitele, aby mohla bezpečně předávat evangelium až do konce věků.

Magisterium tedy není nějaký vzdálený úřad v Římě. Je to služba, která má pomáhat každému věřícímu slyšet v proměnách dějin stále tentýž Kristův hlas. A to je nakonec mnohem praktičtější, než se na první pohled zdá. Když totiž člověk hledá cestu ke spáse, je zásadní vědět, komu může důvěřovat.

Magdaléna Misterková