Proč Panna Maria v La Salette plakala?

27.10.2021, Aleteia / RC Monitor 20/2021

19. září 1846 se dvěma dětem poblíž francouzské vesničky La Salette údajně zjevila požehnaná Panna Maria. Zatímco většina zpráv o jejím zjevení popisuje Pannu Marii jako bez větších emocí, v La Salettě byla spatřena, jak viditelně pláče. Proč plakala?

Podle zpráv dětí k hlavním důvodům jejího zármutku patřilo, že tam místní lidé nesvětili neděli jako den odpočinku. Údajně dětem řekla tato slova: Už tak dlouho za vás trpím. Nemá-li vás můj Syn opustit, musím ho neustále prosit. Ale vy na to nedbáte. I kdybyste se sebevíc modlili, nikdy nebudete schopni vynahradit mi to, co jsem pro vás vytrpěla. „Dal jsem vám šest dnů k práci, sedmý den jsem si vyhradil pro sebe, ale lidé mi jej nechtějí dopřát.“ Proto je paže mého Syna tak těžká. V létě chodí na mši svatou jen několik starších žen. Ostatní pracují v neděli celé léto.

Abychom si to zařadili do souvislostí, po francouzské revoluci roku 1789 se objevily snahy zrušit neděli jako den odpočinku. Roku 1814 se to nakonec změnilo, ale do roku 1830 se Francie opět ocitla v politických nepokojích a neděle byla jako závazný den odpočinku pro všechny pracující uzákoněna až roku 1904. V době zjevení v La Salette většina dělníků mezi nedělí a zbytkem týdne vůbec nerozlišovala.

Práce v neděli se může jevit jako maličkost, než aby kvůli ní Panna Maria plakala, ale církev se vždy snažila klást důraz na naši vrozenou lidskou potřebu odpočinku. Sahá k hlubinám našeho bytí na fyzické i duchovní rovině. V mnoha směrech jsme byli učiněni pro sobotu, den odpočinku.

Roku 1998 napsal sv. Jan Pavel II. o „Dni Páně“ celý apoštolský list a vyhlížel třetí tisíciletí s tím, že zachovávání neděle je pro budoucnost naší víry nezbytnou součástí.

Když muži a ženy třetího tisíciletí poznají církev radostně slavící tajemství, z něhož čerpá svůj život, budou moci poznat Vzkříšeného Krista. Stále obnovováni každotýdenním připomínáním Velikonoc budou Kristovi učedníci moci být stále věrohodnějšími v hlásání evangelia spásy a stále účinnější v budování civilizace lásky.

Chceme-li utěšit bědující Pannu Marii a osušit její slzy, potřebujeme přezkoumat svůj vlastní život a zvážit, jak zachováváme sedmý den. Je pro nás opravdu dnem odpočinku? Neznamená to jenom nepracovat, ale také ponechávat dostatečný prostor pro duchovní uctívání a činnosti, jež našemu tělu a duši dodávají nový život.

Co kdybychom v době, kdy se úzkost a deprese řadí mezi běžné neduhy, přijali Boží radu a odpočívali? Nemělo by to pro nás být snadné?

Philip Kosloski
Přeložila Alena Švecová

Další články

Senátor Zdeněk Hraba: Držme se více faktů a méně pocitů

29.10.2024, RC Monitor 20/2024

Opět zvolený (mnohým progrestivistickým aktivistům nepohodlný) senátor Zdeněk Hraba je otcem dvou dětí a žije v Říčanech u Prahy. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2004 pracuje jako advokát. Je také předsedou senátní Komise pro Ústavu a zastupitel města Říčany. V lednu 2024 byl jedním ze senátorů, kteří iniciovali odmítnutí ratifikace tzv. Istanbulské úmluvy a aktivně proti ní vystupoval. Hlásí se k římskokatolické církvi. V době, kdy vzniká náš rozhovoru s panem senátorem, publikuje příspěvek na síti X v tomto znění: „Často progresivisté křičí, že tu konzervativci ‚prosazují středověk‘. Je to naopak. Pro ‚návrat do středověku‘ nejvíc dělají ti, kteří sem do Evropy neustále chtějí pouštět lidi z kultur právě ve středověku uvízlých...“

Pokrok? Ano, ale se selským rozumem

02.09.2024, RC Monitor 16/2024

Ježíš Kristus jako dobrý Pastýř pracuje s dalšími zvěstovateli radostné zprávy, tedy s apoštoly. V evangeliu i jinde v Písmu je docela často použito obrazu dobrého pastýře. Jistý vliv na to asi má kulturní kontext. Asi se mnozí z nás kdysi ve školních škamnách v hodinách (zvláště řecké) literatury učili cosi o bukolické poezii. Tedy o textech, které idealizují život pastýřů v přírodě uprostřed zvířat a o pastýřském každodenním živobytí. Také v Novém zákoně, ale i v pozdějších vyobrazeních Krista (které můžeme spatřit v prvních kostelech), se tento příměr používá. My běžní lidé máme být ovcemi, které jsou chápany jako spíše hloupá a stádní zvířata.

Proč papež František odsoudil náhradní mateřství

29.11.2024, The Dispatch

Učení katolické církve vychází z touhy zachovat hodnotu lidského života. Máloco vyvolává tolik emocí jako plození potomstva. Potřeba mít dítě není jen osobní touha, ale často základní instinkt – touha vidět, jak něco z nás zůstává na planetě a nese naše dílo i náš odkaz dlouho poté, co zemřeme.

Mezinárodní ocenění pro kardinála Dominika Duku

15.10.2024, církev.cz / RC Monitor 19/2024

Porota Mezinárodní ceny „Vexillum – Giuseppe Sciacca“, jejíž předsedou je kardinál Raymond Leo Burke, udělila 28. září ve Velké aule Papežské univerzity Urbaniana vyznamenání panu kardinálu Dominiku Dukovi, konkrétně „Premio Cultura San José Sanchez Del Rio Martire“ za hluboké svědectví víry, která získává konkrétní obrysy v kultuře, dle učení sv. Jana Pavla II. San José Sanchez, mexický světec, po kterém je cena pojmenována, byl umučen po zajetí během povstání kristerů, 10. 2. 1928, protože odmítl popřít Krista, kterého naopak vyznal.

Upřímný dialog namísto prázdné sebeprezentace

27.09.2024, RC Monitor 18/2024

Dvacet let existence RC Monitoru je doba, kdy se mnohé ve společnosti, ale i Církvi, změnilo s nebývalou intenzitou.

Nedělej ze sebe brouka Pytlíka

04.10.2024, RC Monitor 18/2024

Člověk se učí celý život. A pokud uvěří v Boha, zjistí, že je to cesta s dlouhou tratí.

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.