Záznam debaty z 30.března

34.

Návrh poslanců Jiřího Karase, Jana Kasala a Petra Plevy na vydání zákona, kterým se zrušuje zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství,

a vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 75/1986 Sb., ve znění vyhlášky č. 467/1992 Sb., a kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon v platném znění

/sněmovní tisk 376/ - prvé čtení

Rozpravu jsme přerušili v situaci, kdy ještě byla řada přihlášených řečníků. Já vám sdělím, že tady mám nyní tuším 11 přihlášek do obecné rozpravy, která probíhá a ve které se nacházíme.

Já vám tedy v úvodu přečtu přihlášky, jak je mám nyní před sebou: jsou to paní poslankyně Soňa Marková, pan poslanec Marian Bielesz, Jaroslav Zvěřina, Tomáš Kvapil, Michaela Šojdrová, Josef Vícha, Ludvík Hovorka, Anna Čurdová, Petr Kott, Vilém Holáň, Boháčková Jarmila a paní poslankyně Táňa Fischerová. Toto jsou přihlášky do obecné rozpravy.

Žádám paní poslankyni Soňu Markovou, která je první mezi přihlášenými. Další pak bude pan poslanec Marian Bielesz. Vás všechny prosím, pokud máte zájem se účastnit této rozpravy, abyste se opravdu věnovali tomu, co říká řečník v řečništi. Prosím vás, aby ti, kteří nesledují v této chvíli obecnou rozpravu, opustili sněmovnu. (Stále značný hluk v sále.) Prosím vás o klid. (Předsedající zvoní.)

Prosím o slovo paní poslankyni Markovou.

Poslankyně Soňa Marková: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v souvislosti s projednáváním tohoto podle mého kontroverzního návrhu na zrušení zákona o umělém přerušení těhotenství už tady i na stránkách tisku či v dopisech, které nám jsou zasílány, bylo řečeno mnoho argumentů pro a proti, a to jak z pohledu dítěte, tak ženy matky. Velmi často se skloňují pojmy, které se dotýkají práv žen. Na jedné straně se hovoří o feminismu a rovných příležitostech pro ženy a muže, na straně druhé výrazně zaznívají signály, které lze označit jako kroky zpátky, snad až do středověku či počátku vzniku moderní společnosti. Navrhovatelé podepsaní pod tímto zákonem se plně stavějí proti svobodné volbě ženy i jejímu svobodnému rozhodnutí, zda chce, nebo nechce mít dítě, a to i přesto, že jinak skloňují slovo svoboda ve všech pádech. Znamená to, že žena nepatří do pojmu lidé, o němž Ústava České republiky říká "lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech"? "Základní práva a svobody jsou nezadatelná, nezcizitelná a nezrušitelná"?

Ano, v Listině základních práv a svobod se hovoří o tom, že každý má právo na život a lidský život je hoden ochrany již před narozením. Tím je však i podle mínění znalců práva vyjádřena myšlenka, že lidský plod se musí chránit, ale zároveň teprve zrozením vzniká člověku právo na život jako nezadatelné lidské právo. Chtěla bych se zeptat, jestli toto nezadatelné právo na život měly i zabité děti v Afghánistánu, kam naše vláda posílá své vojenské jednotky, a i poslanci křesťané, a bohužel nejen oni, pro to ochotně zvedli ruku.

Od roku 1982 je náš stát vázán mezinárodní úmluvou o odstranění všech forem diskriminace žen. Z té zcela jasně vyplývá, že žena má právo se svobodně rozhodnout o počtu a době narození svých dětí. Jako z jiného světa se mi pak jeví argumentace zastánců tohoto zákona, že by napomohl zvýšit České republice populaci a zlepšit hrozivou demografickou křivku. Řešením tohoto dnes už celoevropského problému přece nemůže být kriminalizace interrupcí.

Osobně se domnívám, že je nutné systematicky vytvářet sociální, společenské, hospodářské a politické podmínky pro podporu porodnosti a rodiny. Pro ženu nesmí rozhodnutí mít děti znamenat, že upadne do chudoby, ztratí zaměstnání a možnost uplatnění ve svém oboru. Dnes jsme často svědky velice tristní situace matek samoživitelek a rodin s malými dětmi, které se dostávají kvůli asociálním opatřením předchozí i současné vlády na okraj společnosti. Důležitost rodiny je pak pouze proklamována. Fakticky se neustále zvyšují životní náklady, jsou tolerovány negativní jevy jako nižší průměrná mzda pro ženy za stejnou práci, ruší se nebo se stávají finančně nedostupnými služby usnadňující ženám práci a zlepšující kvalitu jejich života. K tomu lze přičíst i toleranci domácího násilí a sexuálního obtěžování.

Dámy a pánové, pevně doufám, že i přes rozpoutanou hysterickou kampaň - a jistě nemalé peníze stojící kampaň - na podporu tohoto nejen dle mého mínění protiústavního zákona zvítězí zdravý rozum a názor hodný 21. století, kdy ženy nebudou degradovány na úroveň nižších živočichů. Naopak se začnou konečně v praxi uskutečňovat všechny ty krásné myšlenky o rovnoprávnosti žen, o rodině a o rovných příležitostech.

Z výše zmíněných důvodů se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyni Markové. Dalším přihlášeným je pan poslanec Marian Bielesz, pak vystoupí pan poslanec Jaroslav Zvěřina. V této chvíli opravdu máme před sebou deset písemných přihlášek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Marian Bielesz: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v prvé řadě bych chtěl vyvrátit mýtus o tom, že předložený zákon je podporován jen a pouze tradičními odpůrci potratů, tedy poslanci z řad KDU-ČSL, a že nemá smysl vést o něm na půdě této sněmovny sáhodlouhou diskusi, protože stejně k ničemu nepovede. Odpůrci potratů si stejně budou stát za svým a zarputilí liberálové jim budou vždycky jen oponovat. Je to však jen velmi zjednodušený pohled na věc, protože práva nenarozených dětí se rozhodli hájit i poslanci z jiných poslaneckých klubů, než je KDU-ČSL. Jsem přesvědčen o tom, že se jedná o záležitost svědomí každého jednoho z nás, a to bez rozdílu jeho politické příslušnosti.

Vážené kolegyně a kolegové, domnívám se, že máme někdy zvláštní tendenci zastírat věci, které jsou nám nepříjemné nebo o kterých nechceme hovořit, neboť svědčí o ne zrovna kladných stránkách naší přirozenosti. Typickým příkladem je zaměňování slova krást slovem tunelovat. To totiž nezní až tak negativně a nevzbuzuje v nás tolik pocity viny nebo špatného svědomí. Všiml jsem si, že obdobný problém nastává, když máme vyslovit slova zabít nenarozené dítě, a raději je nahrazujeme konstrukcí typu umělé přerušení těhotenství, umělý potrat, či elegantněji cizím slovem interrupce. Bylo by však férovější ustoupit od této zavádějící terminologie a nazývat věci pravými jmény. Bylo by to férovější vůči nám samým, společnosti a konečně i vůči ženám, které se budou obtížně rozhodovat, pokud by předložený návrh zákona nebyl přijat, jak se v dané věci zachovat. Dovolte mi proto, abych ve svém dalším vystoupení používal termíny, které považuji za výstižnější a hlavně pravdivěji odrážející danou skutečnost.

Vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych ještě poukázat na další mýtus, který vznikl argumentací zastánců zabíjení nenarozených dětí, a totiž že legislativní zákaz interrupce stejně nic neřeší, že se budou provádět dál, ale nelegálně, a je tedy úplně jedno, zda jsou interrupce dobré, či nikoliv. Naší úlohou však je dát jasný signál společnosti, co si o potratech skutečně myslíme, jestli je náš zákonodárný sbor považuje za dobré, či nikoli. Je-li potrat skutečně ukončením lidského života, ať v jakékoli jeho fázi, pak jej musíme nazvat vraždou, a to se všemi morálními a právními důsledky takového činu. Je to něco podobného, jako bychom řekli, že legislativní zákaz krádeží stejně nic neřeší, protože krádežím rovněž nelze stoprocentně zabránit, a tudíž rezignujme na boj se zloději a nechme je raději jít.

Život se dá totiž skutečně jasně definovat. Začíná početím a od toho okamžiku už jen probíhá vývoj nové lidské bytosti. Neexistuje žádný okamžik, ve kterém by nastala změna něčeho v něco, z neosoby na osobu.

Zničení tohoto života není tedy nic jiného než akt smrtelného násilí. Není možné tvářit se, že se nic neděje, ale naopak naší povinností jako zákonodárců je přece přijímat takové zákony, které by v co největší míře znemožňovaly takovéto činy vůbec vykonávat.

Jsem si plně vědom, že nechtěné těhotenství je velmi těžkým dilematem, ale hledat řešení v úmyslném zničení lidského života znamená kapitulaci veřejného mínění před hledáním odpovědí na složité sociální otázky.

Vážení zákonodárci, dovolím si zde poukázat ještě na jeden mýtus, který se často používá ohledně obhajoby práva jednotlivce svobodně se rozhodnout. Argumenty odpůrců předloženého návrhu zákona často znějí coby hlasy hájící právo ženy, která má přece právo svobodně se rozhodnout, s kým a za jakých podmínek chce mít dítě, a to je přece pro zdravý vývoj dítěte nejdůležitější. Ano, až do tohoto momentu lze s tímto názorem plně souhlasit. Potíž nastává v okamžiku, kdy je touto svobodou rozuměno právo ženy rozhodnout o životě jiného člověka jako způsobu řešení svých ekonomických, sociálních či jiných osobních problémů.

Vážené kolegyně a kolegové, právo svobodně se rozhodnout, s kým a za jakých podmínek chce mít žena dítě, lze přece účinně a hlavně zodpovědně uplatnit ještě předtím, než otěhotní. Nebo snad chceme postavit ženu pouze do pasivní pozice, chceme snad říci, že žena není schopna ani volby partnera, ani doby, kdy se rozhodne přivést na svět dítě? Jsem proto přesvědčen, že potrat nemůže být vnímán jen jako jakási oprava nezodpovědného chování v partnerských vztazích. Svoboda jednoho člověka, která vede k potlačení svobody jiného člověka, ba k ukončení jeho života, není skutečnou svobodou, ale hrubým násilím. Chirurg Pavel Pafko na parlamentním semináři na téma "potraty ano, či ne" v listopadu minulého roku prohlásil - cituji: Hodnota svobodného rozhodnutí je pro mě víc než hodnota života. Toto velmi smutné prohlášení člověka, jehož posláním je lidský život zachraňovat, pronesené v kontextu diskuse o potratech, jistě nevyžaduje dalšího komentáře. Jasně však naznačuje, kam až by mohl onen postoj falešné svobody dospět. Takový postoj, dámy a pánové, vede k totální ztrátě úcty k lidskému životu, k člověku, k rodině, k mateřství. Důsledky takovéto situace nechci raději ani domýšlet.

Vážené kolegyně a kolegové, jsem bytostně přesvědčen, že tento zákon, který primárně chrání lidský život, vrací jeho hodnotu tam, kam vždy patřila a patří, je v naší společnosti velice potřebný a jeho přijetí je v zájmu zodpovědného přístupu ke společnosti, rodině a rodičovství. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Bielesz. Nyní vystupuje pan poslanec Jaroslav Zvěřina a dalším přihlášeným je pan poslanec Tomáš Kvapil.

Poslanec Jaroslav Zvěřina: Paní a pánové, já myslím, že k tomuto zákonu by se tady dalo hodně dlouho diskutovat. Mohly by tady padat emotivní argumenty z obou stran. Já bych si dovolil jenom krátce glosovat některé nepravdy, které tady jsou šířeny a některé zavádějící argumenty.

Za prvé - zákaz potratů není žádný výdobytek moderní embryologie nebo moderní medicíny, není to dokonce ani žádný výdobytek moderní etiky. Zákaz potratů je nábožensky motivovaný zákaz, konfesní zákon, který má převyprávět katechismus do trestního práva. Nic jiného. Ale prosím, každý má právo na nějakou svou víru, na nějaké své přesvědčení a jistě může toto menšinové stanovisko zkoušet uplatnit v trestním pořádku. Já si jenom myslím, že by měl argumentovat přesně tak, jak to cítí, to znamená, měl by argumentovat vírou a náboženstvím, protože jen tak je to srozumitelné. To není srozumitelné tím, že jsme teď objevili, jak vypadá embryo, že jsme teď objevili, jak se dělí vajíčko, že jsme teď objevili lidskou reprodukci. Zásadní morfologické nálezy, co se týká embryí a vývoje člověka před narozením, jsou přece staré staletí. To není žádný moderní výdobytek vědy.

Druhá věc je fenomén nechtěného početí. Vážení, takový fenomén existuje, dokonce předkladatelé zákona nás upozorňují, že existuje, protože tvrdí, že by se zákaz interrupcí nevztahoval na znásilněné ženy. Dovolte mi vyslovit jenom krátce rozpaky nad praktickým uplatněním takového zákona, protože znásilnění může konstatovat jedině soud. Soud je může konstatovat po proběhlém soudním líčení. Mezitím si troufám říci, že při rychlosti českých soudů se dítě narodí, a pak bude rozhodnuto, že se může těhotenství ukončit. Je to naprosto nesmyslné ustanovení.

Druhá věc je, že přece nedobrovolné otěhotnění, a přítomné dámy mně to jistě potvrdí, přítomní pánové nad tím často kroutí hlavou, může vzniknout i jako následek úplně jiných deliktů, někdy ani ne trestných činů, může to být výsledek pohlavního zneužití, může to být výsledek vydírání, útlaku, může to být výsledek podvodu, může to být dokonce výsledek toho, že si někdo děvče nebo ženu koupí. To je také nátlak a také surový, i když to někdy naše masmédia trochu jinak chápou. Takže fenomén nechtěného početí je opravdu složitý, a já si myslím, že nikdo nemá právo do tohoto intimního rozhodování v těch krátkých fázích, kdy je třeba rozhodnout, vstupovat. Neosvědčily se interrupční komise, neosvědčily se tendence nutit ženy ke konzultaci s psychiatrem nebo s psychologem. Šikany tohoto typu opravdu nemají smysl.

Existuje jediná cesta, jak zabránit zbytečně vysokému počtu interrupcí, a to je otevřená sexuální výchova, potažmo tam, kde existuje hluboká víra, apel na tyto morální kvality, proč ne. Já si myslím, že církve jsou tady od toho, aby zlidšťovaly svět a aby upozorňovaly na humánní aspekty některých věcí, a u tohoto bych se tomu vůbec nebránil, nicméně použít trestní zákon, to je jako použít klacek, a já si myslím, že je proti duchu církví používat tento klacek. Myslím, že by pánové a dáma, kteří to navrhli, měli nad tím takto uvažovat.

Druhá věc, kterou snad stojí za to tady sdělit, je, že si myslím, že ani předkladatelé nemají za to, že zákon projde. Oni ho prostě navrhli, aby tady mohli demonstrovat jednak své přesvědčení a jednak své obdivuhodné mravní kvality. Mravní kvality se trochu zdají vyblednout, pokud bychom se podívali na důsledky takových zákonů. Jakmile interrupce zakážete, tak sám pan místopředseda Kasal tady řekl, že to neznamená, že se přestanou dělat. Já jsem to v jeho projevu zaslechl. A to má pravdu. Nepřestanou se dělat, samozřejmě, že se budou dělat, budou jenom dražší, to ty bezpečné, lékařsky provedené, anebo budou nebezpečné, ty levnější, které budou provádět nejrůznější fušeři. Pan profesor Doležal ve svém expozé, které tady četla kolegyně Emmerová, upozorňoval na případ zřízence z patologicko-anatomického ústavu. Já bych řekl, dámy a pánové, že je dobře si uvědomit, že to není žádná abstrakce. Já když jsem začal studovat medicínu, tak jsem ještě na pitevně viděl mladé ženy, které zemřely proto, že dostaly sepsi, když jim byl proveden kriminální potrat. Já si nepřeji návrat andělíčkářek do této země. A jestli si to přeje někdo z předkladatelů, prosím, ale zákaz, pokud by byl přijat, tak k tomu povede a to přece nechceme.

Doporučuji samozřejmě zamítnout tento návrh v prvním čtení. Nedovedu si představit, že by tato sněmovna rozhodla jinak. Říkám znovu, jsem pevně přesvědčen, že nikdo z těch, co to podepsali, si nemyslí, že tato sněmovna tento zákon přijme, že je to jenom gesto. Nemyslím si ani, že je užitečné o tom dnes v této fázi historie a vývoje naší společnosti nějak zvlášť mluvit. Počet provedených interrupcí neustále klesá. Nejsme v situaci, kdy by to byl nějaký vážný problém, kdy by Česko bylo nějakým ostrůvkem zločinu tohoto typu ve světě.

Nic takového se tady neděje a doufám, že se nikdy ani dít nebude. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ČSSD, ODS i KSČM.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Fakticky chtěl reagovat na toto vystoupení pan poslanec Janeček.

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a vážené kolegyně, já bych býval nereagoval, kdyby kolega Zvěřina nepoužil onu větu, že se jedná o jakési náboženské hledisko. Kolega Zvěřina jako docent medicíny dozajista zná Hippokratovu přísahu, kdy žáci Hippokrata slibovali, že nepodají ženě lék k vyhnání plodu. Takže jenom pro osvěžení znalostí z vysoké školy. Jinak se asi přihlásím do rozpravy. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana poslance Zvěřinu, který chce také reagovat.

Poslanec Jaroslav Zvěřina: Pan kolega zajisté ví, jak stará je Hippokratova přísaha a jak dávno překonané jsou věci, které jsou tam uvedeny. On sám přísahal, a možná bychom mohli vytáhnout z Hippokratovi přísahy i jiná dogmata, která se nedodržují, takže tím se dneska nedá argumentovat, vážení. A že jde o církevní motivy, o tom já jsem tak hluboce přesvědčen. Zkuste to popřít, pánové, že vás k tomu vede víra a že vás k tomu vede vaše náboženské přesvědčení. Jiný motiv neexistuje. (Potlesk z řad poslanců ČSSD, ODS i KSČM.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pan poslanec Janeček.

Poslanec Josef Janeček: Víte, mně je líto odpovědi. Protože kolega Zvěřina se sám jaksi nachytal na hruškách, když to řeknu lidově, protože musel popřít onu prvotní argumentaci, že je to náboženský výdobytek. Nikoliv, je to výdobytek humanismu, kdy lidé zjistili, že je potřeba si lidské bytosti vážit. A není to možná první z lékařů, který bude muset být konfrontován s takovouto situací a porovnávat i současný právní řád. Možná, že jedním z těch, kteří si uvědomili, že ne všechno je v pořádku, je onen děkan lékařské fakulty z Olomouce, který zjistil, že jsou státy, kde je dokonce zakázáno vydloubnout cibulku rostliny, aby byl trestně stíhán. Ono je to otázka, zdali skutečně právo je vyvážené, zdali stejným právem chráníme nenarozené dítě a ostatní živé bytosti, protože pokud to pan kolega neví, tak skutečně vydloubnutí cibulky bledule je u nás trestné. Zašlápnutí čolka je u nás trestné, ale zabití nenarozeného dítěte není trestné. Děkuji. (Slabý potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je pan poslanec Tomáš Kvapil.

Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedo, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, pro svoje úvahy nad existencí zákona o umělých potratech si dovolím nejprve několik citací.

Slovo jedinec nebo jedinečný podle slovníku spisovné češtiny vyjadřuje skutečnost, že něco nemá obdobu, je to jediné, individuální.

Druhá citace je z obecné biologie Bohumila Sekala a Bohumila Krajníka: "Jedinečnost živých soustav znamená jejich neopakovatelnost. Anorganická hmota může procházet vratnými změnami. Krystal soli můžeme rozpustit a sůl z roztoku znovu vykrystalovat. Totéž množství vody může střídavě projít fází plynnou, tekutou nebo pevnou, aniž se její podstata změní. Organismus může pouze pokračovat ve svém životě a pak zaniknout."

A konečně poslední citát je od doktora Petra Hacha, přednosty Ústavu pro histologii a embryologii První lékařské fakulty Univerzity Karlovy: "Každý organismus, lidský nevyjímaje, má svůj počátek tehdy, kdy vznikne základ, který obsahuje veškeré potřebné informace pro průběh všech životních funkcí i pro detailní řízení vývojových postupů potřebných pro vývoj a životní běh daného organismu. Tyto informace dostává každý organismus v plnosti, která není v přirozeném běhu událostí nikdy doplněna nebo obměněna v okamžiku spojení obou pohlavních buněk, tedy při oplození neboli početí. Tímto okamžikem počíná uspořádaný a detailně řízený proces čtení genetické informace vedoucí k vývoji nového jedince." To je tedy konec citátu.

Nový jedinec tedy vzniká okamžikem předání genetické informace, prakticky oplozením neboli početím. Od tohoto okamžiku začíná pro tohoto jedince úžasné dobrodružství, kterému říkáme život a které bude ukončeno až jeho smrtí. Život má svá různá vývojová stadia, v případě člověka hovoříme o prenatálním období, o kojeneckém a dětském věku, dospívání, dospělosti, stáří a podobně. Přirozená nebo násilná smrt může nastat v kterémkoliv stadiu života.

Pro své další úvahy se budu zabývat trestním postihem za násilné ukončení lidského života, tedy za usmrcení. Zbavení života lidského jedince v souladu se zákonem o umělém přerušení těhotenství od okamžiku vzniku tohoto jedince až do jeho stáří tří měsíců je beztrestné. Stejně tak i následně další tři měsíce v případě, že jedinec je geneticky vadný. V dalším období až do narození je podle dnes platné právní úpravy usmrcení tohoto jedince trestáno odnětím svobody až na tři roky. Od okamžiku narození jsou pak sazby různé. Výjimečně může být dokonce uložen i trest odnětí svobody na doživotí. I po smrti je chráněna osobnost člověka, a to jednak prostřednictvím občanského práva, ale i trestního zákona, kdy sankce odnětí svobody až na tři léta hrozí tomu, kdo by hanobil lidské ostatky. Tedy po celé období svého vývoje, a dokonce ještě i po svém zániku, je lidský jedinec chráněn, a to pod hrozbou trestní sankce. Není tomu tak ovšem pouze první tři, respektive šest měsíců od početí. Mám za to, že proto nejenže není důvod, ale dokonce, že to postrádá logiku, neboť jde o stejného jedince se stejnou genetickou výbavou, jedince neopakovatelného, kterému po uplynutí oněch kritických několika měsíců zajišťujeme, a dokonce vynucujeme ochranu a úctu.

Domnívám se, že by tomu mělo být po celou dobu života člověka, neboť tento život je stále tentýž od početí až po smrt. A nevidím sebemenší důvod, aby po určitou a relativně krátkou dobu byl zcela bez ochrany. Pod hrozbou trestní sankce jsou dnes chráněna například i vajíčka některých živočichů. Malý člověk v děloze je takto chráněn až po určité době.

Osobně si cením lidského života jako jedné z nejvyšších hodnot, a proto podporuji zrušení zákona o umělých potratech. Vím, že přijetí principu ochrany lidského života v kterémkoliv jeho stadiu je rozhodnutí pro společnost velmi obtížné. Přesto se však domnívám, že jde o rozhodnutí správné, neboť úroveň společnosti je poměřována mírou ochrany, kterou poskytuje svým nejslabším a nejzranitelnějším členům. Poslanci KDU- ČSL nepřicházejí pouze s návrhem na zrušení zákona o umělém přerušení těhotenství, ale také s návrhy, jak pomáhat ženám matkám, pro které je narození dítěte především ze sociálních důvodů problém. Ve druhém čtení je návrh zákona o tzv. utajených porodech nebo návrh na urychlení a zjednodušení adopcí.

Na závěr mi dovolte vyjádřit názor, že v dialogu na téma interrupce by bylo velmi užitečné pokračovat nejen ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, kterému je navrženo přikázání tohoto tisku, ale i v komisi pro rodinu a rovné příležitosti. Proto na závěr navrhuji, aby byl tento návrh přikázán i této komisi.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Kvapil. Nyní prosím paní poslankyni Šojdrovou. Dalším přihlášeným je pan poslanec Josef Vícha.

Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Bylo zde již řečeno mnohé a nechci opakovat své kolegy. Chtěla bych však připojit několik dalších myšlenek.

Návrh zákona, který projednáváme, oprávněně vzbuzuje pozornost. Klade si totiž za cíl zrušit dosavadní praxi umělých potratů. Je to téma etické, o kterém se hlasuje obtížně, protože zde není neutrální poloha. Poslanecká sněmovna nemůže svým hlasováním stanovovat, co je dobro a co je zlo. Je-li však pravda, že zákony, které schvalujeme, jsou minimem morálky, pak se ptám, na bázi jaké morální zásady dnešní potratový zákon stojí. Ujišťuji kolegu Zvěřinu, že znám ženy, odpůrkyně potratů, které nejsou věřící. Myslím, že pan poslanec Zvěřina podceňuje člověka humanistu, který byť nekonfesní, nevěřící, odmítá ničit život a odmítá potrat.

Nechci rozdělovat lidi na ty, kteří odmítají zabití lidského plodu, a na ty, kteří naopak považují toto za nezpochybnitelné právo matky. Věřím totiž, že každý člověk raději volí život a smrt odmítá. I ti, kteří podporují současnou praxi umělých potratů, jsou si vědomi toho, že jde o živý lidský plod.

Spolu s nimi si uvědomuji obtížnost rozhodování o zákonu, který má tak jedinečný etický podtext. Vím také, že jsou situace, kdy je taková volba mezi umělým potratem a donošením dítěte velmi těžká, nebo dokonce nemožná. Jsem si vědoma toho, že jsou nastávající maminky, které nemají potřebné domácí zázemí, obávají se chudoby a nedůstojných životních podmínek pro sebe i pro dítě. Obávají se ztráty zaměstnání, přerušení kariéry, chybí jim podpora rodiny, manžela či partnera, který by na sebe měl vzít část zodpovědnosti a podpořit ženu v jejím mateřství.

Určitě nezanedbatelnou motivací při rozhodování o potratu je výchova a společenské klima. Zvykli jsme si zaměňovat toleranci za lhostejnost, a také proto je společnost tak "tolerantní" k třiceti tisícům potratů ročně. Z lhostejnosti či bezradnosti se stal potrat samozřejmým řešením aktuálního problému nechtěného těhotenství. Vžil se pocit, že je to vlastně běžné, protože to zákon umožňuje legálně, bez sankcí. Do dvanácti týdnů života se snažíme sami sebe přesvědčit, že vlastně ani o život nejde, jako bychom tím mohli změnit pravdu, kterou nám diktuje objektivní poznání o vzniku života. Pak tyto nevědecké a nehumánní přístupy předáváme ve školách v rámci takzvané sexuální výchovy v hodinách rodinné výchovy. Abych byla objektivní, upozorňuji, že naštěstí ne všichni učitelé k sexuální výchově takto přistupují.

Jediné pozitivum, které v tomto zlehčeném, nepravdivém přístupu vidím, je v tom, že pomáhá ženě překonat obrovský stres, který podstupuje. Zásadně totiž nesouhlasím s tím, že by právo na potrat bylo pro ženu výhodou, výsadou umožňující svobodné rozhodování. Rozhodnutí o potratu není totiž zdaleka jen právem ženy, výrazem její nezávislosti na muži, na rodičích, ale je také, a já se domnívám, že především, přenesením veškeré odpovědnosti na ženu. Ona se rozhoduje, ona prožívá stres psychický i zdravotní, ona je ta, která se nakonec musí dítěte zříci. O jaké svobodě tady můžeme ještě mluvit? O svobodě, která je omezena zodpovědností za další dva životy. Žena rozhoduje za otce dítěte a za dítě samotné. Přidala bych ještě za lékaře, protože i za něj rozhoduje. Ve všech vyjádřeních lékařů zaznívá odpor k těmto zákroků, i když se zrušením potratů třeba nesouhlasí. Jen těhotná žena může vyprávět o tom, jak těžké je asi takovou svobodu unést, a já si kladu otázku, zda je to ještě vůbec svoboda, anebo jen velká zodpovědnost, nebo dokonce povinnost rozhodnout se, nekomplikovat život sobě, rodině, povinnost neporodit dítě, které kromě ní nikdo nechce.

Rozhodnutí o potratu je podle mne jen následným řešením a strádáním pro ženu, která nese jen na svých bedrech důsledky nezodpovědného sexuálního jednání obou partnerů. Právě proto žádnou ženu za její souhlas s potratem neodsuzuji, i když s ním hluboce nesouhlasím. Již jsem řekla, že si dovedu představit bezpočet krizových situací, které žena bez podpory svého okolí nemůže sama unést, a nemůže se rozhodnout ani jinak. Proto považuji za nutné hledat účinná řešení, mimo jiné schvalovat zákony, které nabídnou ženě v těžké situaci jinou alternativu než umělý potrat.

Jako spolupředkladatelka tedy jen připomenu čtyři návrhy zákonů, které jsme s kolegy předložili a které se bezprostředně týkají rodin s dětmi, od zákona o podpoře rodiny přes utajené porody, zrychlený postup adopce až po asistenty ve školách. Za účinnou podporu považuji síť azylových domů pro matky v tísni. Tři z nich osobně znám a myslím si, že poskytují potřebné zázemí nastávajícím i čerstvým maminkám s jejich dětmi. I toto je cesta, jak podat ruku ženě při jejím rozhodování.

Na závěr si dovolím vyslovit přesvědčení, že jakkoliv jsou krajní případy, v nichž rozhoduje materiální nedostatek, zdravotní důvody, tak zásadním důvodem pro desítky tisíc potratů jsou důvody jiné. Znovu opakuji, že neodsuzuji žádnou ženu za její rozhodnutí. Jen si přeji - a přeji to všem nastávajícím maminkám - aby k rozhodování o potratu vůbec nemuselo docházet.

Děkuji, že jste mě vyslechli a že o důvodech pro naši předlohu zákona vážně uvažujete. (Potlesk zprava.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyni Šojdrové. Dalším přihlášeným je pan poslanec Josef Vícha a pak to bude pan poslanec Ludvík Hovorka.

Poslanec Josef Vícha: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, u příležitosti projednávání tohoto zákona se s vámi podělím o zkušenost, kterou jsme prožili s manželkou při zakládání naší rodiny. Před narozením třetího dítěte, dnes studentky Helenky, nám paní odborná lékařka doporučovala přerušit těhotenství z důvodů pro nás nepřijatelných. Před narozením čtvrtého dítěte, dnes školáků Jana a Pavla, dvojčat, se situace opakovala. I tehdy jsme se rozhodli pro jejich život. V době, kdy jsem starostoval, přišla za mnou stejná paní odborná lékařka s problémem nízké porodnosti a hledáním jeho řešení. Tehdy jsme si oba uvědomili, jak je tato oblast choulostivá a jak bylo dobré pro rodinu i pro společnost trvat pevně na svých postojích, včetně možných důsledků.

Tento zákon je spojen s ochranou života a mou povinností je život podpořit. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Prosím pana poslance Ludvíka Hovorku, pak bude hovořit paní poslankyně Anna Čurdová.

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, rozhodujeme o tom, zda bude, či nebude pokračovat zabíjení nenarozených dětí. Uznávám, že každý má právo na přiměřenou sebeobranu; každý kromě nenarozených dětí, které jsou naprosto bezbranné. Přijali jsme zákony na ochranu zvířat, ale nenarozené děti nechráníme nijak. Současně platná právní úprava legalizuje jejich zabíjení.

Často odpůrci zákazu zabíjení nenarozených argumentují nutností svobodné volby matky, nutností zachování svobodného rozhodování o donošení či nedonošení dítěte.

Dovolím si položit otázku: Co je osvobozujícího na rozhodnutí o zabití nenarozeného dítěte? Často slýchávám, že je pro dítě lépe, aby se nenarodilo, než aby přišlo na svět jako nechtěné a nemilované. Jak mohou lidé, kteří obhajují toto tvrzení, vědět, co je pro dítě lepší, když se ho nemohou zeptat, protože je zabito dříve, než k tomu mohlo něco říci? Přibývá u nás manželů, kteří nemohou mít děti, přestože by si je velmi přáli a velice rádi by vychovávali od nejútlejšího věku i děti, které nikdo nechce. Proč brát těmto rodičům naději na možnost darovat lásku nechtěným dětem a proč brát dětem, které chtějí žít, život a naději na lásku v náhradní rodině? Není pochyb o tom, že v dějinách lidstva bylo zabito více dětí před narozením než ve všech světových válkách.

Máme vůbec právo rozhodovat o životě nebo smrti? Nejtěžší trest, trest smrti, který se v minulosti uděloval nejhorším zločincům, jsme před lety zrušili. Dnes jej nelze udělit, ale v případě ponechání současného interrupčního zákona v našem právním řádu je vynášen rozsudek smrti nad 30 000 nevinnými ročně.

Dámy a pánové, můžeme vést dlouhé debaty o tom, zda počaté a nenarozené dítě je člověkem od okamžiku početí, od šestého či dvanáctého týdne těhotenství, nebo až od narození. Jedno je ale zcela jisté - už v okamžiku početí je dána genetická informace o budoucím člověku a je zcela lhostejné, zda tento budoucí člověk je označován jako zárodek nebo embryo a jestli je maličký nebo různě veliký. Jisté je, že uplatňování současné právní úpravy v praxi způsobuje, že na svět nemohly přijít statisíce a miliony dětí, mezi nimiž mohli být i vynikající vědci, kteří mohli posunout hranice našeho poznání, vynalézt léky na nebezpečné nemoci a nové technologie.

Je paradoxem, že v dobách, kdy důchodové zabezpečení bylo minimální nebo vůbec neexistovalo, lidé neváhali mít i více dětí. Děti při silných mezigeneračních vazbách byly určitou zárukou, že se postarají o své rodiče, o své stárnoucí a nemohoucí rodiče. Děti tak nahrazovaly systém důchodového zabezpečení, avšak dnes můžeme bohužel sledovat, že čím kvalitnější je důchodové zabezpečení, čím vyšší je životní úroveň, čím lépe se stát dokáže postarat o důchodce v domovech důchodců, tím více se přetrhávají mezigenerační vazby, klesá počet narozených dětí a průběžný důchodový systém se hroutí. A za této situace se máme smířit s tím, že 30 000 dětí ročně se nemůže narodit?

Dovolím si citovat slovenského lékaře doktora Kamila Jurkoviče. "Dějiny nepopisují období, které dnes prožíváme. Matky chránily děti vlastními těly před ostřím meče barbarů, rodily děti do otroctví, ochotně obětovaly své životy za životy rodících se dětí. Tak proč v dnešní době, tak proč nyní posílají své děti na smrt? Všichni máme plná ústa boje za mír a demokracii. Jestliže však chceme žít v opravdovém míru, nemůžeme na jedné straně přijmout zákon o zrušení trestu smrti a zároveň dovolit lidskému zákonu vraždit ještě nenarozené děti. Mír se rovná hodnotě života a začíná mírem v srdci každého člověka. Jen takto zapálená lidská srdce mohou vzplanout ve větru, oslnit svět a udělat ho lepší, než je. Jediným opravdovým bohatstvím národů jsou šlechetná srdce, pracovité ruky a zdravý lidský rozum. Ale my svévolně ničíme budoucí vědce, umělce a vynálezce dřív, než se mohou narodit. Nebudou nám chybět a nebudou chybět u smrtelné postele svým matkám a otcům?" Konec citace.

Na závěr mi dovolte jedno srovnání. Rozhodovali jsme několikrát o vyslání našich vojáků do zahraničních misí. Pro mnoho lidí v této sněmovně to nebylo snadné rozhodnutí, ale rozhodovali jsme s vědomím, že naši vojáci na těchto misích mohou přijít o život. Rozhodovali jsme maximálně o vyslání stovek dospělých, dobře vycvičených a vyzbrojených lidí, schopných se účinně bránit. Teď máme před sebou rozhodnutí daleko těžší. Pokud navrhovanou předlohu odmítneme, posíláme na nedobrovolnou a jistou smrt desetitisíce nevinných a zcela bezbranných dětí ročně.

Snad každý z nás v této sněmovně má své svědomí. A já vás proto prosím, nezatěžujte své svědomí souhlasem se zabíjením nenarozených dětí a propusťte zákon k diskusi do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím paní poslankyni Annu Čurdovou, která je další přihlášenou, aby se ujala slova, pak je přihlášen pan poslanec Petr Kott.

Poslankyně Anna Čurdová: Vážené kolegyně, kolegové, od pátku si připadám jak Alenka v říši divů a po dnešní diskusi chvilkami mám pocit, jako kdybych já - přesvědčený ateista - navrhla k diskusi etické téma zrušení celibátu a požadovala potom po Svaté stolici, tak nevím, jak by potom k tomuto přistoupila, protože toto zrušení celibátu také považuji za etické téma a myslím si, že v dnešní době se již přežilo. Nicméně nebudu k tomu přistupovat a dovolte mi, abych se na problém interrupcí podívala z trošičku jiného soudku.

Nezávislost žen a jejich úloha v dějinách je a byla a asi zřejmě ještě v naší republice po několik desetiletí bude limitována předsudky, stereotypy, tradicemi a samozřejmě, že toto postavení ženy bylo historicky utvářeno pod tlakem církve, byly nám předkládány hlavně mateřské povinnosti ženy. Až do pozitivních změn v porodnictví a prosazení kontroly porodnosti byly ženy většinu svého života těhotné a to bylo hlavní překážkou jejich nezávislosti. Porod byl nebezpečný, kojenecká úmrtnost vysoká. Až pokrokem ve zdravotnictví a kontrolou porodnosti získaly ženy možnost rozhodovat o svém životě a tím také získaly nezávislost. I z těchto důvodů jsou dějiny ženského hnutí spjaty bezprostředně se zápasem ženy o možnost kontroly nad svým životem, o prevenci nechtěných těhotenství a také můžeme velice zjednodušeně hovořit o boji za právo na legální a bezpečné přerušení těhotenství.

Při zkoumání 350 primitivních starověkých společností a společností z doby před průmyslovou revolucí dospěl v roce 1967 George Deveraux k závěru, že vše nasvědčuje tomu, že přerušení těhotenství je absolutně univerzálním jevem a že není ani možné vytvořit imaginární, chcete-li virtuální, společenský systém, ve kterém by tento jev neexistoval. Ve starověku se interrupce nepokládaly za trestné. Sankce se udělovaly například za poškození práva otce na potomstvo. Chammurabiho zákoník z roku 2250 před naším letopočtem například upravoval odpovědnost člověka, který způsobil potrat dceři plnoprávného občana, odlišoval potrat závislého a potrat otrokyně. Dnes již citovaný Hippokrates a jeho přísaha ve svých spisech varuje před podáváním a přijímáním prostředků, které mohou způsobit potrat, ale proto, že v jeho dobách tyto látky byly velice toxické a byly nebezpečné i pro ženu samotnou. Ve svém spise Corpus hippocraticum ale doporučuje ženě různá násilná cvičení, aby se zbavila nechtěného přívažku a ukončila nechtěné těhotenství. Otrokyně potom využívaly přerušení těhotenství jako znak odporu ve své osobní bezmocnosti a nesvobodě.

Přístup k umělému přerušení těhotenství, nebo chcete-li potratům, formuje od 13. století církev. A mohu tady říci, že v celých dějinách nebyl tak ostře vyhraněný, tak jako je tomu v posledních několika stoletích.

Filozof Tomáš Akvinský zastával teoriioduševnění - tzv. animaci plodu. V této době se věřilo, že duše sestupuje do plodu až po určité době. Tato doba byla stanovována zajímavě. Pro plod mužského pohlaví 80. den po početí a u plodu ženského pohlaví to bylo 40. den po početí. Věřilo se, že plod musí být připraven na dobu, kdy může duše sestoupit do těla člověka. Interrupce nebyla v této době zakázána, byla tabuizována, ale byla akceptována. Jean Louis Fandrin ve své analýze názorů církve pozdního středověku na antikoncepci a sexuální vztahy poukazuje na to, že důkazy o rozšířených antikoncepčních praktikách u manželskýchi nemanželských párů jasně hovoří o tom, že od 15. do 18. století musel být vědomý odpor proti dominující morálce. Postoj církve k interrupcím se vyhranil až v roce 1588, když papež Sixtus svojí Bulou Effraenatum odsoudil umělé přerušení těhotenství v každé fázi. Ale i přesto církevní právo rozlišovalo zabití oduševnělého a neoduševnělého plodu. Vyvolaný potrat oduševnělého plodu se trestal jako vražda. Potrat neoduševnělého plodu pak vyhnanstvím.

Přelidněním obyvatelstva v 18. století, když demografický vývoj prudce vzrostl až o 50 % přírůstkůse podstatně zhoršily životní podmínky, zejména nejchudších vrstev obyvatelstva. Míra dětské úmrtnosti byla velmi vysoká. Bez ohledu na sociální původ měl kojenec štěstí, pokud přežil neútlejší věk. Chudé děti byly přirozeně ohroženější, zejména pokud se narodily nechtěné. Smrt patřila neoddělitelně k mateřství a nepovažovala se za nepřirozenou. Počet dětí v chudobincích, nedostatek stravy jim nedával velkou šanci na přežití.

Situace se začala měnit až pod vlivem osvícenství. Princip, který zakotvuje právo ženy na kontrolu těhotenství a tedy kontrolu nad svým tělem vycházel historicky ze vzniku liberalismu a buržoazní revoluce v 17. století v Anglii. Levellerská myšlenka "vlastnictví vlastní osoby" byla jasně spjatá s přírodou a tvořila paralelu k myšlence přirozeného práva na vlastnictví zboží: "Příroda každému jednotlivci dala individuální vlastnictví, které nesmí nikdo narušit, ani ho o něj připravit: protože každý tím, že je sám sebou, vlastní sám sebe, protože jinak by nemohl být sám sebou, a na základě toho si nikdo druhý nemůže dělat nárok, že ho o něj samého připraví, jen když zjevným násilím a porušením nejhlavnějších zákonů přírody a zákonů rovnoprávnosti a spravedlnosti mezi člověkem a člověkem…. " Tato teorie individualismu, jedinečnost jednotlivce byla zformulována mužským slovníkem, a přesto specificky ovlivnila podmínky života žen: vedla a k uzákonění liberální myšlenky o manželství jako smlouvě, k zákazu bít manželku a liberalizaci rozvodu. Kontrola nad vlastním tělem je základní součástí bytí jednotlivce s jeho potřebami a právy. Je to pojem, který je jedním z největších odkazů liberální politické tradice.

Pro první obhájce kontroly porodnosti bylo přímé spojení mezi principem ovládání vlastního těla a feministickými požadavky zřetelné. Ezra Heywood, až anarchistický zastánce kontroly porodnosti v 70. letech 19. století tvrdil, že "přirozené právo ženy na vlastnictví a moc nad vlastním tělem je právo neoddělitelné od existence ženy".

Není podle mého názoru náhodou, že v době rozvoje liberalismu a počátku zřetelně formulovaných myšlenek feministického hnutí papež Pius IX. zakázal v roce 1869 interrupce tím, že stanovil čas oduševnění (animace) na dobu početí. Vždyť neexistoval lepší způsob dát ženám najevo, že nejsou plnoprávnými a nezávislými osobnostmi, než nařídit jim zákonnou skutečnost, že jejich břicho patří státu či církvi.

Pro porovnání, stejný papež byl schopný přijmout v roce 1868 ústavu jako jev pokroku a občanských svobod, samozřejmě platících jen pro určitou část obyvatel.

Snahu církve o kontrolu nad ženami a vyjádření jejichpodřadné úlohy ve společnosti nedokázalo změnit ani liberální 19. století. Umělé přerušení těhotenství bylo trestné i podle rakouského a uherského trestního zákona a postihovalo samotnou ženu i osobu, která interrupci vykonala.

Ženské hnutí a průmyslová revoluce přinášely nezvratné změny. Důležitou úlohu hrál rok 1870, kdy přijetím zákona o vzdělání v Anglii otevřeli brány škol i v jiných zemích Evropy a USA. Průmyslová revoluce si vyžadovala zařazování žen do výrobního procesu ve zvýšené míře. Vstup žen do výrobního a vzdělávacího procesu měl za následek i změny zásadních právních norem v postavení ženy.

K prvním moderním právním normám, které měnily postavení ženy, patřila možnost mít a nabývat majetek a svobodně s ním disponovat a také právo na rozvod. Dalšími právními normami, které kvalitativně měnily postavení ženy, byly právní normy, upravující interrupci a používání antikoncepce. Často se hovořilo o tom, že interrupce byly poprvé zavedeny Leninovým režimem v Rusku. Není to pravda. Reprodukční práva v této době nabývala jiných rozměrů. V Sovětskému svazunebyla liberalizace přerušení těhotenství výsledkem snahy ženského hnutí jako v jiných zemích, ale jejím účelem bylo zapojení žen do průmyslové výroby a prolomení feudálních a patriarchálních forem života. Podobně to bylo v Československu, které povolovalo interrupci ze zdravotních a jiných závažných důvodů a se souhlasem komise k tomu zřízené. O tom, jak tyto komise fungovaly, už tady bylo hovořeno.

Rovněž není pravda, že ve všech zemích Evropy byly od roku 1945 interrupce povoleny. Interrupce byly zakázány například v Rumunsku a také v Albánii. V této souvislosti by se zajisté dalo hovořit o tzv. Chaucheskových dětech, které potom podporovaly jeho režim. Tolik k historii.

Dovolte mi nyní, abych se zastavila u některých mezinárodních dokumentů, které se zabývají ochranou práva na život a také právem ženy na umělé přerušené těhotenství, a které také hovoří o tzv. reprodukčních právech.

Prvním dokumentem je "Zpráva o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech", kterou přijal Výbor pro práva žen a rovné příležitosti Evropského parlamentu 6. června 2002. Na základě této zprávy byla přijala rezoluce Evropského parlamentu 2001/2128, ve které se, kromějiného říká: zdůrazňujeme, že interrupce nemá být prosazována jako metoda plánovaného rodičovství, doporučujeme vládám zemí, které se ucházejí o členství, aby se snažily realizovat zdravotní a sociální politiku tak, aby vedla ke snížení počtu interrupcí, a to zejména formou poradenství a služeb pro plánování rodiny, nabídkou finanční a materiální podpory těhotným ženám, které se ocitly ve složité finanční situaci, a aby nelegální interrupce - zdůrazňuji slovo nelegální - byla považována za zásadní problém veřejného života.

Domnívám se, že předložený návrh zákona, jak ho projednáváme, by právě k nelegálním interrupcím vedl.

V zájmu zabezpečení ochrany reprodukčního zdraví a reprodukčních práv žen doporučujeme, aby tyto státy přijaly doporučení tak, jak zde byla uvedena.

Zpráva výboru je delší, hovoří o prevenci nechtěných těhotenství, systému sexuální a rodinné výchovy a o celé řadě dalších práv atd. Nikde jsem v ní ale nenašla slovo o kriminalizaci lékařů, kteří tyto zákroky provádějí.

Dalším nepochybně zajímavým dokumentem je doporučení výboru mezinárodní federace gynekologů a porodníků pro etické otázky lidské reprodukce a zdraví žen z pohledu umělého přerušení těhotenství z jiných než zdravotních důvodů.

Vláda a další zodpovědné instituce by měly udělat vše pro to, aby podpořily práva žen na jejich zdraví, měly by se pokusit o prevenci nechtěných těhotenství, a to zpřístupněním přiměřenýchinformací a služeb plánovaného rodičovství. Potrat by nikdy neměl být podporovaný jako metoda plánovaného rodičovství. Ženy mají mít právo rozhodnout se, zda budou či nebudou mít děti, a proto mají mít přístup k legálním, bezpečným, účinným, akceptovatelným a dostupným antikoncepčním metodám. Většina lidí, včetně lékařů, raději předchází umělému přerušení těhotenství, bere v úvahu podmínky - okolnosti života ženy. Někteří lékaři zase cítí, že potrat není přípustný za žádných okolností.

Respektovat autonomii znamená, že žádný lékař nemůže být nucen k tomu, aby vykonal potrat proti svému přesvědčení. Toto však nemá mít vliv na jeho kariéru, avšak lékař s tímto přesvědčením má povinnost odeslat ženu ke kolegovi, který nemá námitky k vykonání umělého přerušení těhotenství. Ani společnost, ani členové lékařského a poradenského týmu však nemají právo vnucovat svoje náboženské a kulturní výhrady k interrupcím těm, kteří mají jiný názor. Poradenství musí zahrnovat objektivní informace.

Nejlépe vykonávají přerušení těhotenství z jiných, než zdravotních důvodů právě zdravotnická zařízení, a to na základě nonprofitu. Vždy má být poskytnuta postpotratová poradna a kontrola plodnosti. Souhrnně výbor doporučuje - žena má právo k přístupu k lékařskému a chirurgickému umělému přerušení těhotenství na základě přiměřeného poradenství. Zdravotnická služba pak má povinnost tuto službu vykonat tak bezpečně, jak jen to je možné.

A ještě bych tady uvedla jeden příklad, a to ze sousedního Německa, kde v roce 1993 bylo přijato rozhodnutí ústavního soudu, které zaručuje právo na životi dosud nenarozeným. Přesto v Německu platí od roku 1995 liberální zákonná norma, která umožňuje přerušení těhotenství, a to na základě absolvování určitého psychologického doporučení v jednotlivých poradnách, které existují po celém Německu. Tyto poradny seznamují ženy s možnostmi, jak řešit nechtěné těhotenství, ale v žádném případě je nemůžeme považovat za komise, které u nás existovaly do roku 1989. A pokud se žena po absolvování takovéhoto pohovoru rozhodne k přerušení těhotenství, pak je vždy a zásadně toto její rozhodnutí považováno za naprosto svobodné.

Co dodat? Také tady bylo hovořeno o tom, že umělé přerušení těhotenství není sémanticky správný pojem a že bychom to měli nazývat ukončeným těhotenstvím. Je sice pravda, že sémanticky tento termín tomu neodpovídá, co se ale stane ve skutečnosti? Pro jistotu jsem se podívala na návrh zákona i na všechny ostatní, a podívala jsem se i do odborných publikací. Skutečně, ve všech těchto publikacích je používán pojem umělé ukončení těhotenství. Radila jsem se i s právníkem, který mne ujistil, že skutečně legislativa tento termín dlouhodobě používá. Pokrytectví lze v současném jazyku nalézt téměř všude. Mohli bychom třeba tento výrok srovnat s daněmi. Také jim neříkáme berně, ačkoli více berou, nežli dávají. A podobné je to se spravedlností i s právem.

Závěrem mi dovolte jednu osobní zkušenost. Jsem matka dvou dcer a v druhém těhotenství jsem sama řešila problém, zda podstoupit nebo nepodstoupit umělé přerušení těhotenství. Ne proto, že jsem nechtěla své druhé dítě, ale proto, že gynekologické testy prokázaly, že toto dítě může být geneticky poškozené. Protože jsem původní profesí speciální pedagog a absolvovala jsem řadu praxí a stáží v zařízeních, kde byly děti mentálně, tělesně postižené a mám i několik známých, kterým se narodily takto postižené děti, bylo toto rozhodování velice, velice těžké. A ačkoli žiji ve velice harmonickém vztahu, konečná tíha rozhodnutí, zda toto podstoupit či ne, byla vždy na mně. A proto se domnívám, konečně kolegyně Šojdrová tady o tom také hovořila, že dokážu pochopit ty ženy, které se takto rozhodují, ale nebráním ani otcům, aby do těchto rozhodnutí zasahovali, ovšem není mi jasné, jak takovéto situace by byly řešeny v případě, kdy otec dítěte není k dispozici, není dohledán, nebo jestli bude zaveden například registr zákazníků prostitutek, protože i při sexuálním průmyslu často dojde k nechtěnému otěhotnění, a jakým způsobem potom budou dohledáváni otcové takto vzniklých dětí.

V závěru mi dovolte, abych se omluvila panu místopředsedovi Kasalovi, s nímž jsem tady v pátek diskutovala. Skutečně pan poslanec Kasal neřekl, že nebude cestování za interrupcemi. Ovšem řekl jinou věc, dovolte, abych citovala: Pídil jsem se po jakýkoliv přesnějších informacích týkajících se potratové turistiky a byl jsem od jednoho autora článku odkazován na druhého, a bezvýsledně. Moje páteční vystoupení reagovalo na tuto část, protože jsem tady uváděla číslo 7500 vycestovaných žen z Irska do Velké Británie, které podstupují tuto potratovou turistiku, aby se zbavily nechtěných dětí.

V závěru mi dovolte několik údajů, kterépocházejí z veřejného slyšení v Evropském parlamentu, které proběhlo 2. prosince 2003. Každou minutu umírá ve světě jedna žena v souvislosti s komplikovaným těhotenstvím a dalších 13 utrpí vážné komplikace. Přibližně 200 tisíc matek ročně umírá na následky neodborně provedené interrupce nebo selhání antikoncepce. Ročně v celém světě otěhotní 150 až 175 milionů žen, z toho 75 milionů těhotenství je neplánovaných, a na tento počet neplánovaných těhotenství pak připadá 45 milionů potratů a 30 milionů živě narozených dětí. Každou minutu je provedeno přibližně 100 potratů, z toho je 40 provedeno bez lékařské péče lidmi, kteří nemají zdravotnické vzdělání. Sedmdesát tisíc žen ročně umírá na následky interrupce provedené bez lékařské péče. Další jev, který je velicepro nás alarmující akterýdnesneřešíme, nicméněsedomnívám, že souvisí s tématem, které dnes probíráme, je ten, že virem HIV se každou minutu nakazí 10 obyvatel planety a polovina z nich je mladší 24 let.

Závěrem bych chtěla říci, že téma interrupcí, umělého přerušení těhotenství je skutečně tématem etickým. Nicnového v této chvíli asi zřejmě nevymyslíme, protože vždy budou existovat zastánci i odpůrci. Veškeré tyto názory vycházejí z různých etických doktrín. Konečnou odpověď na to, kdy vzniká lidský život, byť tady zazněly názory, že věda už tuto odpověď dala, dá až skutečně věda. Domnívám se, že ani současná věda ji v této chvíli není schopna dát. Proto se připojuji k návrhy zpravodajky, aby byl tento návrh zákona zamítnut

v prvém čtení. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyni Čurdové. Reagovat chce ihned pan poslanec Karas.

Poslanec Jiří Karas: Já bych rád vaším prostřednictvím, pane předsedo, předal paní poslankyni Čurdové jenom maličkou informaci. O celibátu rozhoduje muž, který se rozhodne pro duchovenskou službu na základě vlastního, svobodného rozhodnutí. Na druhé straně nenarozené dítě, které je zabito, rozhodně není zlikvidováno na základě vlastního rozhodnutí. O tom rozhoduje úplně někdo jiný.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je pan poslanec Petr Kott. Pak to bude pan poslanec Vilém Holáň.

Poslanec Petr Kott: Děkuji za slovo, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, popravdě řečeno, já si chvílemi nejsem jist, jestli stojím v jednacím sále Poslanecké sněmovny či ve vysokoškolské posluchárně nebo někdy i před trestním senátem. Na každý argument, který tady padne, lze samozřejmě najít jeden či dva protiargumenty, a takto tady skutečně můžeme jednat dny, týdny, v podstatě do nekonečna.

Já zde chci jasně vyslovit sám za sebe - a věřím, že i za kolegy, kteří tento návrh nepodpoří - že my nejsme v žádném případě příznivci umělých potratů. U mne osobně platí, že právě naopak. Nebylo by tedy nic jednoduššího, než ulevit svědomí a podpořit tento návrh, a dát tak zapravdu všem argumentům, které jsou pro. Je sice pravdou, že populační vývoj v naší zemi je mírně řečeno dlouhá léta nepříznivý. Běda však zemi, která chce zvyšovat porodnost sázkou na komplikování života těm, kteří děti mít nechtějí. Sázet se musí na ty, kteří děti mít chtějí, a přesvědčovat ty druhé. Mít děti je prostě normální. To, zda má právo žena rozhodovat o životě či neživotě nenarozeného dítěte, je spíše otázka filozofická, a zde se mísí algoritmy vytvářené přírodou a samozřejmě civilizací.

Myslím si však, že ať chceme či nechceme, žena vždy bude rozhodovat o kvalitě života svého dítěte, ať prenatálně či postnatálně. Já zde prosím znovu upozorňuji na to, že my se nebavíme o lidském plodu, ale o embryu, to znamená o dítěti po početí do 12. týdne po otěhotnění.

Představme si však, že tento návrh bude schválen a vstoupí v platnost. Co se stane? Nebudou legální interrupce. Ano, na našem území zákonné interrupce prakticky zmizí. Já se ale ptám, co bude dál.

Jsem přesvědčen, že žena, která se rozhodne pro potrat, si cestu vždy najde. Nabízí se jich hned několik. Vyjmenuji některé z nich.

Buď vycestuje do zahraničí a podstoupí zákrok tam, jak to dělají Polky či Irky, a k tomuto lidskému problému se mnohdy přidají i problémy ekonomické, což neberte v této souvislosti jako rouhání.

Nebo - a nechci nikomu nic podsouvat, ale z historie to víme a i z některých zemí, kde jsou právě potraty zakázány - bude proveden potrat na odborném pracovišti, ale nebude samozřejmě v dokumentaci takto uveden. Obě tyto varianty nejsou ještě tak zlé.

Bohužel ale - a tato varianta podle mne přijde nejmasověji - dojde k opravdové tragedii, a to k nelegálním potratům se všemi katastrofálními důsledky - a přiznejme si - i k riziku úmrtí matky, které je nesmírně vysoké.

Dámy a pánové, domnívám se, že tudy cesta opravdu nevede. Vsaďme na kvalitní a levnou antikoncepci těch, kdo nechtějí mít děti, ale především je nutno vysvětlovat, že mít děti je normální a že děti nejsou pouze starost, že to je i radost.

Děkuji za pozornost. (Potlesk klubu poslanců KDU-ČSL.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní dostane slovo pan poslanec Vilém Holáň, připraví se paní poslankyně Boháčková.

Poslanec Vilém Holáň: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, v průběhu obecné rozpravy byl podán návrh na zamítnutí návrhu poslance Karase, a z některých příspěvků soudím, že by mohl mít bohužel naději na úspěch. Chci se pokusit tento trend zvrátit.

Zdůrazňuji, že žádný z vystupujících řečníků se nevyjadřoval ve prospěch potratů. Snad každý z nich zdůraznil svůj osobní negativní postoj k takovému kroku, nicméně zároveň i negativní postoj k návrhu předkladatelů.

Kolegyně Emmerová podala ucelenou, ale jak skalpel chladnou argumentaci proti návrhu. Stejně formálně ucelená a stejně chladná byla právní argumentace profesora Jičínského. Kolega Zvěřina si dokonce pomohl trochu popřením i moudrosti Hippokratovy.

Nelze prostě v tom všem nevidět i jistou rezignaci na problém a neschopnost a bezradnost v jeho řešení, byť cítíme, že věci nejsou v pořádku.

Většinou používaný argument, že o svém těhotenství může rozhodovat jen žena, jíž se to přímo týká, je argument velmi problémový, protože žena resp. oba rodiče se mohou rozhodnout naprosto svobodně, a při dnešních hlubokých znalostech o lidské reprodukci zcela zodpovědně, zda dají vznik novému životu, nebo nedají. Případ donucení ženy Karasův návrh přece vyjímá.

Většina lidí jasně cítí, že ničit lidský plod - pokud termín nenarozené dítě někoho zlobí -, ničit lidský plod při současných znalostech a všeobecné dostupnosti antikoncepčních prostředků - zdůrazňuji všeobecné dostupnosti antikoncepčních prostředků - je čiré barbarství.

Klesající přírůstek obyvatelstva u nás i mnohde jinde v Evropě je většinou kladen do souvislosti se změnou sociálního chování. Potenciální rodiče dávají přednost kariéře nebo projevují nespokojenost s hmotným zajištěním atd., a stává se jim to důvodem přinejmenším k odkladu rodičovství.

Nicméně existují také studie, které se zamýšlejí nad vzrůstajícím počtem neplodných párů. Na vině může být Černobyl, znečištění ovzduší, konzervační látky v potravinách, je to vcelku jedno. Důležité je, že zde je zasažen biologický potenciál lidské reprodukce. Lze si jistě představit nebo dovodit, že v nějaké skupině či národu se ztratí nakonec úplně. I když taková katastrofa snad v dohledné době nehrozí, i pouhá tato představa by nás mohla a měla vést k tomu, abychom si stále uvědomovali, že život a jeho předávání je vzácný statek, dokonce ze všech statků nejvzácnější.

Předkladatel návrhu tady chce podle mého soudu dosáhnout velmi zásadní věci, totiž aby stát stejně, jako využívá své moci k ochraně života narozených lidí, k ochraně majetku, přírody, k ochraně informací, trhu apod., jí využil také k ochraně lidského života i v prenatální formě. Aby tedy i tímto způsobem chránil vzácný statek života. Opravňuje ho k tomu i masovost tohoto jevu, jestliže ze 120 tisíc počatých dětí jich čtvrtinu prostřednictvím potratu odepisujeme.

Považuji to za velmi silný důvod k tomu, abychomo návrhu diskutovali ve výborech a ve druhém čtení. Konečný výsledek může být odlišný od představ předkladatele - tak to ostatně bývá u mnoha návrhů zákonů v této sněmovně. Průběh jednání nás může např. vést k tomu, abychom v případech, kdy je pro ženu důvodem k úvahám o potratu sociální tíseň, hledali nástroje, jak tuto záležitost účinně řešit. Můžeme jít cestou jasnějšího vymezení povinnosti lékařů pokusit se ženu od takového kroku odradit, i trestu, budou-li je naopak navádět, jak ostatně navrhuje i předkladatel. Můžeme podpořit i okrajové prostředky, které tu byly zmíněny, jako je např. onen zákon o utajeném porodu, který je tady ve druhém čtení. Můžeme zdůraznit nutnost lepšího poučení ve školách.

V každém případě může být diskuse ve druhém čtení inspirací k další cestě a k posílení atmosféry respektu k lidskému životu ve všech jeho formách.

V této souvislosti si nedovedu představit nepokračovat v diskusi o této látce ve druhém čtení, aniž předjímám pestrost idejí, které se během projednávání mohou vynořit, a bez ohledu na výsledné znění návrhu bych považoval odmítnutí další diskuse o ochraně vzácného statku života za projev mimořádné otrlosti. Symbolický význam takového rozhodnutí se přece nedá přehlédnout. Děkuji. (Potlesk poslanců klubu KDU-ČSL.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím nyní paní poslankyni Boháčkovou, další bude paní poslankyně Táňa Fischerová.

Poslankyně Jarmila Boháčková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Vede se zde velmi rozsáhlá diskuse o důstojnosti lidského života, a vede se se zcela novou intenzitou. Neustále ožívají snahy parlamentů různých zemí vytvořit zákon pro regulaci potratů, ale i umělého oplodnění, těhotenského poradenství, euthanasii. Spory také vznikly při potratové pilulce RU 486.

Chci připomenout všem, že se jedná o zcela zásadní otázku hodnoty lidské existence a o položení základů lékařské etiky.

Umělý potrat je jevem, který je možno sledovat v celých dějinách lidstva. Ženy si vždy myslely a uvěřily tomu, že tímto způsobem mohou uniknout nesnázím. Není to ale tak. Není to skutečné řešení problému.

Umělým potratem se rozumí odstranění lidského plodu dosud neschopného samostatného života. Musíme vycházet z toho, že lidský plod začíná početím, je proto usmrcením lidské osoby.

Umělý potrat však nelze v každém ohledu postavit na stejnou úroveň s vraždou zralého člověka. Z hlediska etiky vyvolává rychlý vývoj medicíny řadu otázek, na které je třeba se nově podívat a diskutovat o nich. Nejde přitom pouze o jednání lékaře, ale i o postoj chování k lidem, jako jsou těhotné a neplodné ženy. Všichni musí jednat podle svého svědomí a vědomí. Žena si nenechává provést potrat pouze ze zlé vůle, nýbrž často za těžkého konfliktu, ze kterého nevidí východisko.

Nestačí proto potrat odsoudit, je třeba se zeptat, jak by bylo možné konfliktům předcházet. Důležitá jsou sociální opatření. Těhotná žena potřebuje poradenství, které je vhodné a citlivé, finanční pomoc, větší byt, domov, kam by se mohla uchýlit, aby nebyla vystavena řečem svého okolí. V řadě států dnes poskytují účinným způsobem takovou formu pomoci různé organizace.

Každý z nás, kdo myslí odpovědně, by si měl být vědom toho, jak zásadní jsou otázky pro lidský život dnes i v budoucnosti. Měli bychom konat vše, aby byla naše budoucnost lidštější. Jedná o existenční požadavek této i budoucí doby.

Děkuji za pozornost a dovoluji si navrhnout, aby tento zákon byl postoupen do druhého čtení. (Potlesk.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím paní poslankyni Táňu Fischerovou a připraví se pan poslance Vladimír Říha.

Poslankyně Taťána Fischerová: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte, abych také přispěla k diskusi, která zde probíhá. Za přínos považuji fakt, že mluvíme o problematice, která je složitá a souvisí se základními filozofickými otázkami. Chceme-li se něčeho dobrat, nemůžeme se jim vyhnout. V naší době technika předběhla vývoj duchovních hodnot a etických pravidel. Dříve než jsme si ujasnili, co chceme, máme tu množství technických řešení, která někdy zdánlivě usnadňují náš život. Proto také dnes řešíme otázku, kdy se embryo stává člověkem a za jakých okolností je možné ženy plodu zbavit. Jsem stejně jako odpůrci potratu přesvědčena, že život je dar a jako k takovému je nutné k němu přistupovat.

Problém nastává v okamžiku, kdy chceme tento princip zakotvit v zákoně. Každý zákon je určitým násilím na lidech, kterým nařizuje, jak se mají za určitých okolností chovat a v určitých souvislostech chovat. Naše doba, naše složitá doba přináší stále více složitých problémů, které zákony nikdy nemohou postihnout v jejich plnosti a šíři. Není možné nevidět, že dětské domovy, nápravné výchovné ústavy a vězení jsou plné dětí a lidí, kteří se pravděpodobně nenarodili do láskyplného prostředí, nebyli přijímáni a často neměli život snadný. Nařídíme-li zákonem, že se dítě musí narodit, aniž je k tomu žena a její rodina připravena, otevíráme tím další problémy. Ano, máme zákony, které chrání společnost před lidmi, kteří zabíjí druhého. V případě nenarozeného plodu jde ale o život, který je součástí matky a není schopný samostatné existence. Nařídíme-li matce zákonem, jak se má chovat, nepovede to k harmonizaci matky s plodem, ale k jejich psychickému oddělení.

Znám ženy, které si přes nepřízeň okolí a navzdory vlastní těžké situaci dítě vybojovaly a jsou dobrými matkami. Ony si ale samy definovaly co chtějí, a jsou připraveny všechny těžkosti, které jejich rozhodnutí přináší, vydržet. Myslím, že se shodneme na tom, že člověk je stvořen proto, aby rozlišovat mezi dobrým a zlým, svobodně se rozhodl a potom nesl důsledky svých rozhodnutí. To a jedině to je nutné podporovat.

Já sama mám dítě s postižením. Jsem šťastná, že mi v době těhotenství žádný doktor neřekl, že moje dítě nebude zdravé a nenabídl mi potrat, tak jak to prý dnes chodí. Nevím totiž, jak bych to tehdy - nezralá a nepřipravená - přijala. Moje dítě je totiž pro mě největším obohacením mého života, je přínosem pro své okolí a i při svém omezení se raduje ze života. Problém tedy vidím ve zjednodušeném přístupu tak, jak je dnes medicínou praktikován. Ale stejně tak nevím, jak bych se chovala, kdyby mi zákon nařídil, že musím mít dítě a ono přišlo na svět s postižením. Pravděpodobně by vyrovnání a přijetí bylo pro mne mnohem těžší.

Vím, že svět není jednoduchý, ale nepovažuji za dobré reagovat na něj tím, že na místo potvrzování člověka v jeho cestě ke svobodě a k odpovědnosti mu nabídneme zjednodušení, to je zákon. Takovýto zákon ošetří jeden výsek lidského života. Nevyřeší ani klima ve společnosti, které narození člověka předchází, ani to, co se mu přihodí, narodí-li se do prostředí, kterému není příznivé. To jsou důvody, pro které tento zákon nepodporuji. (Potlesk.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana poslance Vladimíra Říhu a pak se přihlásil pan poslanec Jan Škopík.

Poslanec Vladimír Říha: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, zaznělo tady mnoho argumentů pro a proti. Dovolte mi, abych se ještě zmínil o některých, o kterých si myslím, že zde nezazněly, a kterými bych vysvětlil svůj přístup k této otázce.

Moje vzdělání je lékařské a položil jsem si tedy otázku: je pravda, jak mnohdy zaznívá, že ve chvíli rozhodnutí o ukončení těhotenství rozhoduje žena o svém těle? Když jsem se podíval do učebnice svého učitele porodnictví profesora Kotáska, ta učebnice vyšla v roce 1972, čili v období tuhé normalizace, nebyla tedy dotčena nějakou jinou ideologií než tehdy platnou, tak jsem se dočetl: "Krevní systém plodu a matky jsou od sebe přísně odděleny. Plod se vyvíjí a jeho vývoj je řízen vlastními regulačními mechanizmy. "

Čili myslím, že lékařská věda dává odpověď. Ten plod je sice v těle matky, ale není součástí těla matky, čili žena nerozhoduje o svém těle. Ona má právo rozhodovat o svém těle, ale domnívám se, že na časové ose to rozhodnutí musí někdy předcházet té chvíli, kdy již ten počínající život v sobě nosí.

Druhou otázkou, kterou jsem si položil: je ten lékařský výkon pro ženu zcela irelevantní? A opět jsem se podíval do knihy pana profesora Kotáska, který říká: "Nutno si předem uvědomit, že umělý potrat je vždy hrubým zásahem do organismu ženy. Všechny složité děje, které probíhají v těhotenství a umožňují, aby se plod vyvíjel v optimálních podmínkách, stejně tak jako složité mechanismy v nervové soustavě v souvislosti s těhotenstvím, to vše je narušeno umělým zásahem. Je pak přirozené, že umělý potrat může někdy poškodit ženu nejen po stránce tělesné, ale také psychické. " Tento výkon není irelevantní.

Pokud se týče definice počátku lidského života, nikdo z nás nepochybuje o tom, že člověk má svá práva, že každý člověk má svá práva a že má i nárok na právní ochranu, pokud není pro nějaký čin zbaven svých občanských práv. A my tedy vlastně neuznáváme, respektive diskutujeme o tom, od které fáze vývoje je člověk nositelem všech plných práv. Různí odborníci na to mají různé názory, čili se pohybujeme na časové ose od okamžiku oplodnění, až někteří říkají, že to je časový bod vzniku kůry velkého mozku, případně někteří by posunuli ten okamžik až do okamžiku narození. Ale z filozofického, z etického hlediska, pokud nelze časový bod individuace a personalizace lidského života určit na základě empiricky orientované filozofické antropologie z etického hlediska tedy od oplození musíme počítat s přítomností individuální osobnosti. Znamená to, že otázka existence specificky lidského života od oplození stojí přinejmenším ve stavu pozitivních pochyb.

Při indikacích - v učebnicích se hovoří o různých indikací k potratu. Hovoří se o indikacích lékařských, eugenických, etických, psychologických, sociálních apod. Ale vidíme na těch různých výrazech pro indikace, že člověk při stanovování kritérií velmi rychle se dostává na nakloněnou rovinu, kdy jedinečný život jako hodnota neodvolatelná se začíná srovnávat s hodnotami nejvýš podmíněnými.

Za výchozí bod etické úvahy je třeba považovat konstatování, že život je stále statek a že tedy potrat ještě před jakýmkoliv mravním hodnocením představuje jako zničení života zlo. I když tím není předem vyloučeno, že život jako hodnota může konkurovat jiným hodnotám, třeba svobodě ženy, jež nechce přijmout těhotenství. Zatímco v případě lékařské vitální indikace stojí proti sobě dvě bezpodmínečně srovnatelné hodnoty, totiž životy dvou osob, jež mají být pokud možno zachovány a udrženy. U všech jiných v současnosti rovněž diskutovaných případů indikace se to nevyskytuje. Jako o protihodnotě se uvažuje zejména o kvalitě života, popřípadě o předpokládaném osudu dítěte. Nežádané, a proto asi nemilované dítě má podle všech zkušeností těžký osud. Jak ukazují statistiky, jsou jeho osudem až příliš často asociálnost, život na okraji společnosti a zločiny.

Bylo by však ku prospěchu dítěte toto těhotenství zrušit? Hodnoty zahrnuté v těchto úvahách nelze považovat za nepatrné nebo druhotné, mají skutečně velkou život zachovávající sílu. Tu ale rozvíjejí jen tehdy, slouží-li životu jako takovému, nikoli tehdy, když je jejich nedostatečná realizace vyloučena zničením života. Utváření kvality života je přece možné vždy znovu, a proto je také bezpodmínečným osobním a sociálně etickým úkolem, je tedy hodnotou, s níž tedy naprosto nemůže být srovnávána neodvolatelně jedinečná hodnota života. Kdo hodnotí život méně než kvalitu života, činí navzdory úctyhodným motivům jedinečný život spíše prostředkem pro jiné cíle. Samo o sobě správné poznání, že plně osobním lidským životem se stává jen přijatý život, nedává právo v pochybném případě život usmrtit, nýbrž je výzvou k příslušné sociální odpovědnosti. Přitom se ovšem odpovědnost nesmí nechat jen na osobě, jíž se věc přímo týká, nýbrž ji musí sociálně nést všichni.,

Pokud se týká trestní odpovědnosti, myslím, že to je téma na diskusi spíše pro druhé čtení. Protože jsem si vědom, že i když zákonné trestnosti nepochybně náleží moc formovat vědomí i v mravním smyslu, je úzký trestně právní postih sotva tou cestou, jíž lze nejlépe chránit etické hodnoty včetně nenarozeného života.

V této souvislosti při diskusích, které byly vedeny i ve sněmovně před předložením tohoto zákona, se objevily námitky některých renomovaných odborníků, že v případě uznání práv nenarozeného dítěte musíme řešit i otázku embryí vzniklých in vitro pro asistovanou reprodukci a tyto námitky jsou naprosto oprávněné. Italský parlament se touto otázkou již zabýval. Dne 9. března t. r. vstoupil v Itálii v platnost zákon, který dává oplodněnému vajíčku stejná práva jako už narozenému člověku. Současně tento zákon omezuje počet embryí pro fertilizaci in vitro. Víme, že americký Senát ve čtvrtek minulého týdne schválil zákon a podle této legislativy je plod v těle matky považován na lidskou bytost od chvíle svého vzniku.

Vím, že toto téma je velmi ožehavé, že jsou na něj různé názory, ale domnívám se, že je vhodné a správné a podpořím propuštění do druhého čtení, abychom když ne přijetím tak, jak je návrh předložen, tak nějakou úpravou, která zlepší současnou situaci, přispěli alespoň ke zmírnění dopadu, který má zákon v současné době s tím zavádějícím názvem o přerušení těhotenství, protože v přerušené schůzi můžeme pokračovat, ale v přerušeném těhotenství nikoli.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane poslanče. Slovo má nyní pan poslanec Jan Škopík a prosím, aby se připravil poslanec Petr Pleva.

Poslanec Jan Škopík: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, milé poslankyně a poslanci, nejprve mi dovolte reagovat na vystoupení kolegyně Markové, protože ona mě nepřímo přinutila k tomuto vystoupení. Vypadám nebo se chovám jako hysterik? Já nevím, protože mi to za 59 roků mého života ještě nikdo neřekl. A i kdyby to byla pravda, podle tvrzení jednoho význačného psychologa je muž hysterik něco jako přírodní úkaz, kdy je možno přistoupit blíže a se zájmem ho sledovat, zatímco při hysterickém záchvatu ženy je třeba vzít nohy na ramena, protože je to jako výbuch sopky a nikdo neví, kde se proud lávy zastaví. Tolik tedy ke konstatování, že návrh zákona iniciovala skupina hysterických osob, převážně mužů.

Já jsem si to svoje vystoupení pracovně nazval povídání o relativitě. Minulý týden jsme ve sněmovně projednali a propustili do druhého čtení návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů atd., abych nemusel číst celý název. V této diskusi mj. zaznělo, že v České republice v souvislosti s dopravními nehodami ročně zahyne asi 1500 osob a toto číslo nyní postupně klesá. Je to moc nebo málo? V těchto dnech jsem se dověděl, že v USA z důvodů nesprávných stravovacích návyků, po našem srozumitelně přežíráním, zemře více osob než na následky dopravních nehod. Je to moc nebo málo? A podle zveřejněné statistiky se ročně v České republice provede až 35 000 potratů, srozumitelně po našem zabijeme až 35 000 lidí. Je to moc nebo málo? A zatímco v silniční dopravě máme plno zákazů, např. zákaz parkování nebo zákaz předjíždění apod., tak zákaz zabíjení nenarozených dětí nám vadí. Tak jak nikdo nečeká, že v dopravě se nebude i nadále špatně parkovat a nebude docházet k dopravním nehodám z důvodu nesprávného předjíždění, ale jde o jednoznačný projev vůle společnosti, že něco nechceme. Chceme zabíjet nenarozené děti nebo nechceme? Tak jako si nedovedu představit, že bychom zrušili zákony o pravidlech silničního provozu, tak je pro mě nepředstavitelné, že by sněmovna schválila zákon, že lidský život je hoden ochrany až od pátého roku nebo do 65. roku věku. Jistě uznáte absurdnost těchto úvah, ale podle dosud proběhlé diskuse nic jiného společnosti neříkáme. Chceme, aby si děti ničily zdraví nebo nechceme? Chceme, aby propadly drogám nebo to nechceme? Předkládaný zákon je vyjádřením společné vůle a zákaz potratů podobně jako zákaz euthanasie není v podstatě ničím jiným než zákaz prodeje cigaret a alkoholu mladistvým, o jehož nezbytnosti nepochybují ani ti nejhalasnější zastánci lidských práv a svobod. Je proto nesporné, že pokud se shodujeme v názoru, že je potřebné potraty omezit, je k tomu tento zákon přijatelným a přiměřeným prostředkem.

Mým přáním a v podstatě také cílem mého vystoupení je, aby se diskuse o sněmovním tisku č. 376 přenesla zpět do roviny věcné a neargumentovali jsme polopravdami nebo demagogickými frázemi. Mně např. vadí, když minule jedna z kolegyň argumentovala tím, že počet potratů v absolutním počtu klesá, ale přitom neuvedla, jestli tento pokles je vyšší nebo nižší než počet narozených dětí. Nebo další argument, tentokrát odjiné kolegyně, která se ptala - omlouvám se, že necituji přesně její slova - co bychom dělali, kdyby se všechny tyto děti narodily. Odhlédnu-li od toho, že dosud není uspokojena poptávka rodin, které jsou ochotny tyto děti adoptovat, osvojit nebo prostě vychovat, tak mě mrazí v zádech při pomyšlení, kolik možných umělců, objevitelů nových léků a dalších vynikajících lidí se nenarodí jenom proto, že v době jejich početí, kdy matka nebyla schopna unést tíhu odpovědnosti za narození dítěte, nebyl nikdo v její blízkosti, kdo by ji v jejím těžkém údělu pomohl. Nesouhlasím ani s názorem, že žena sama je odpovědná za život svých dětí. Kde je odpovědnost a právo muže za život tohoto dítěte? Tyto a ještě mnoho dalších argumentů mě vedou k oprávněnosti diskuse k tomuto návrhu. Doporučuji proto, abychom návrh zákona propustili do druhého čtení a vzhledem ke složitosti problematiky prodloužili lhůtu k projednávání o 60 dnů. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím, aby se nyní ujal slova pan poslanec Petr Pleva a po něm bude hovořit pan poslanec Pavel Suchánek.

Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, úvodem bych chtěl udělat radost panu poslanci Zvěřinovi a říci mu, že jsem věřící katolík a že samozřejmě i tato skutečnost měla vliv na to, že jsem připojil svůj podpis pod zmiňovaný zákon. A nyní k věci.

Když jsme diskutovali zpočátku, když tento návrh ještě ani nebyl předložen, o tom, zdali je to dobře nebo špatně, argumenty z obou stran byly velmi emotivní, někdy bych řekl, že z obou stran za hranicí dobrých mravů. Ale posléze se tato diskuse stále více kultivovala, stále více přecházela z výkřiků k věcným argumentům. A nezastírejme si skutečnost, že se skutečně jedná o filozofickou otázku, o etickou otázku, především, kdy začíná život. Tato diskuse je legitimní a myslím, že nikdo si nezaslouží žádné nálepkování za to, ať vyznává jeden nebo druhý názor.

Nicméně za velké pozitivum této diskuse vidím fakt, že jak odpůrci umělých potratů nebo odpůrci tohoto zákona se shodují v tom, že umělý potrat je zlo, je nechtěná věc, je proti němu třeba bojovat, jen se samozřejmě neshodují na metodách tohoto boje. Jestli jsme zatím dospěli k tomuto bodu, že z jedné i z druhé strany zaznívá, že umělý potrat je zlo, pak si myslím, že už tenhle výsledek je velmi dobrý a velmi pozitivní. Proto pojďme, i když se zřejmě neshodneme na podobě tohoto zákona, a nedělám si iluze při současném rozložení sil v Poslanecké sněmovně, že by tento návrh měl šanci na schválení, pojďme společně i po tom, co tento zákon skončí svůj legislativní proces, hledat cesty, jak stále snižovat ono číslo, které se někomu může zdát přiměřené, někomu se může zdát stále příliš vysoké, to číslo, které v naší zemi dělá přes 30 tisíc umělých potratů.

Jak můžeme k tomu přispět. Především změnou atmosféry ve společnosti. Jednak musíme říkat, že umělý potrat není antikoncepční metoda. To je stále nutné opakovat, aby si všichni uvědomili, že tohle není antikoncepce a skutečně přistupovali k otázkám početí stále zodpovědněji. Další věc je, pojďme říci, že nejen rodina se dvěma dětmi je slušná rodina, ale i rodina, která má tři a více dětí, je také slušná rodina a nepatří na okraj naší společnosti, jak je to bohužel někdy vnímáno. Pojďme si také říci, že žena, která porodí dítě a která ho dá k adopci, protože jistě víte, že dětí vhodných k adopci je málo a čekatelů na adopci je velmi mnoho, že tato žena není zavrženíhodnáa že není nečestnější než žena, která podstoupila umělý potrat, ale že je tomu právě naopak. Pojďme se všichni společně pokoušet změnit klima v naší společnosti a tak zvrátit číslo, které sice díky klesajícímu trendu je nižší, než bylo v minulosti, ale pořád příliš vysoké. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za vystoupení panu poslanci Petru Plevovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pavel Suchánek, po něm bude hovořit paní poslankyně Eva Dundáčková.

Poslanec Pavel Suchánek: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, patřím mezi ty lidi, kteří si hluboce váží lidského života, a proto mi připadá neuvěřitelné, že na začátku 21. století se určitá skupina občanů rozhodla zasahovat formou zákona do nejbytostnějších práv člověka, v tomto případě ženy. Pokud předkladatelé věří tomu, že dokáží změnit sociobiologické zákonitosti savců homo sapiens, pak se velmi mýlí. Předkladatelé by si měli uvědomit, že jejich novelu před nimi praktikoval nějaký Ceausescu v Rumunsku. Pro lékaře, který provedl umělé přerušení těhotenství, tam hrozil trest smrti, žena musela dokazovat, že byla znásilněna, musela mít více než 45 let, mít minimálně čtyři děti apod. Jaký byl výsledek. Umělá přerušení těhotenství se oficiálně v podstatě neprováděla, ovšem index potratovosti, rozumějme počet jakýchkoliv potratů na určitý počet žen, byl stejný jako ve státech bez těchto restrikcí. Přibylo však samozřejmě úmrtí žen v souvislosti s těhotenstvím, logicky způsobených kriminálními potraty v otřesných podmínkách za nehorázné sumy. Je to jeden z příkladů, že žádný parlament nezmění biologické chování člověka.

Vnucovat religiózní novely zákonů občanům, jichž plných 70 procent je bez vyznání, zavání pokusem o diktaturu menšiny většině. Co se týče vzniku života a hranice lidství, nemají po staletí jasno ani církevní ani vědecké veličiny a asi to nemůže rozhodnout ani český parlament. Podle mě by bylo jistě prospěšnější, kdyby se předkladatelé věnovali zákonům o anonymním nebo utajeném porodu nebo zjednodušení adopce dětí tak, aby se děti nechtěné a přesto narozené mohly dostat do úplných rodin a nevyrůstaly v dětských ústavech. Proto se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Avizovala jsem, že nyní bude hovořit paní poslankyně Eva Dundáčková. Nevím, zda je přítomna. Je. Prosím, aby přistoupila k řečnickému pultu a po ní bude mluvit zatím posledně přihlášený do rozpravy pan poslanec Hynek Fajmon.

Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedkyně, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych se omluvila za své zpoždění. Bylo způsobeno tím, že jsem po celé řadě přihlášených nečekala, že na mě přijde řada tak záhy. Já jsem také původně neměla v úmyslu vystupovat, protože celý problém má příliš mnoho filozofických rovin a já nejsem připravena na to, abych jednotlivé roviny tady rozebírala. Ostatně učinily to v mnoha případech mé předřečnice s hluboce lidským projevem, paní Táňa Fischerová, s nařčeně chladným projevem paní docentka Emmerová. Já si těchto projevů a celé řady dalších projevů těchto dam velice vážím a velmi za ně děkuji, protože to byly projevy odvážné, projevy hluboce lidské, projevy ženské a já všechny tyto přídomky říkám s vědomím poklony nikoliv s tím, že bych chtěla říkat, že tomu tak nemá být.

Přesto celá řada příspěvků mě přinutila k tomu, abych i já na věc sdělila svůj vlastní názor. Bylo zde řečeno, že rezignujeme na tento problém, že před ním zavíráme oči a že situaci nechceme řešit. Já si myslím, že to není pravda. Když dovolíte, dotknu se dopisů, které jsme dostali všichni a které jsme dostali v mnoha desítkách, stovkách, nevím, nepočítala jsem je, možná že to byly i tisíce a většina z nich nás přesvědčovala, abychom nebrali rodičům právo na narození dítěte. Ale to je falešná představa. Nikdo nikomu neupírá právo, aby se rozhodl k donošení dítěte, k tomu, aby se dítě narodilo, ať již dítě je zdravé anebo lékaři tvrdí, že je pravděpodobnost, že se narodí s nějakým postižením. Paní poslankyni Fischerové to tehdy lékaři neřekli, ale i kdyby jí to řekli, stále i při současně platné právní úpravě by měla přeci právo, a každá z nás má právo, se rozhodnout, aby se takové dítě narodilo. Je to jen o tom, zda unese svoji odpovědnost, ale nejen ona, ale samozřejmě i její zázemí, rodina a přinejmenším také muž. To jen k oněm dopisům, kterými jsme byli všichni bombardováni.

Mluvily zde, jak už jsem řekla, převážně ženy a já musím říci, že si velmi vážím všech příspěvků přesto, že s některými z nich se neztotožňuji. Nemám např. jako některá z kolegyň pocit, že menší počet dětí vede k větší nezávislosti ženy. Považuji mateřství za nejvyšší dar, za nejvyšší hodnotu, za konečné a to správné poslání ženy a veliký úkol a velikou radost, která nám byla dána a umožněna. Je třeba ale vidět, že větší počet dětí, které se rodily v dřívější době a nebylo to plánované rodičovství, které způsobilo takovýto boom narození dětí, vedl také k dřívějšímu úmrtí ženy a to samozřejmě je také důvod pro to, abychom uvažovali o regulaci. Regulace nemá být samozřejmě násilná. Chtěla jsem se jen zmínit o tom, že nevnímám tak jako některé - řekněme - feministicky založené kolegyně problém jako problém zvýšení nezávislosti ženy. To v žádném případě.

Mluvila zde ale i celá řada mužů. Promiňte mi, pan kolega Škopík tady mluvil o hysterických ženách a o tom, jak je zapotřebí přenést celou diskusi zpět do věcné roviny. No, dovolte mi prostřednictvím předsedající sdělit panu poslanci Škopíkovi, že právě jeho vystoupení zrovna nebylo z těch, které by to vracelo do věcné roviny, protože se dotýkalo žen a zrovna tak se dotýkalo důstojnosti ženy i většina dalších vystoupení mužů, snad s výjimkou docenta Zvěřiny.

Teď vám řeknu něco, co se vám jakoby většině ve sněmovně velmi nebude líbit, a to se týká mužů. Já jsem bytostně přesvědčena, že snad by muži ani o této věci neměli hlasovat. Protože promiňte mi, pánové, (potlesk poslanců KSČM) při veškeré úctě k vám nevíte a ani nemůžete vědět, o čem mluvíte. Já jsem bytostně přesvědčená o tom, že každá žena je primárně předurčena k ochraně zárodku, který vznikne v jejím těle, ať již jej nazýváme embryem či plodem. Probíhá v ní celá řada změn, nejen hormonálních, ale i psychických. Ona je opravdu tou, která od okamžiku, kdy se o svém početí dozví, a mnohé z nich to věcí daleko dříve než jim to řeknou lékaři, nastávají u nich instinkty, veliký pud po ochraně dítěte, které není narozené, a rozhoduje-li se žena o tom, že uměle přeruší těhotenství, nerozhoduje se tak svévolně. Já jsem o tom přesvědčena a těžko mě přesvědčíte o opaku. (Potlesk.)

Nerozhoduje se svévolně, rozhoduje se zpravidla proto, že muž neunesl svoji odpovědnost, a to ať už v období předmanželském nebo v období manželském. Já myslím, že bychom měli mluvit také o tom, co způsobíme přinutíme-li ženy, aby donosily své děti a aby se ty děti narodily. O tom se mi zdá, že jsme tady málo mluvili. Nechci mluvit o příčinách a samozřejmě se omlouvám mužům, kteří jsou zodpovědní a chtěla bych velmi věřit, že v naší populaci je převážná většina mužů odpovědných. Ale mám velké pochybnosti a bohužel v celé řadě případů tomu tak není. Přinutíme zákazem interrupcí ženu, aby dítě porodila, ale nemáme v naší společnosti žádný institut, který by přinutil muže, aby nesl svoji odpovědnost, přinejmenším, aby platil alimenty, aby zůstal s rodinou a nesl svůj díl odpovědnosti. A v tom je asi pro nás veliká výzva a veliký otazník, jak bychom měli postupovat dál.

Prosím vás proto nezakazujte ženám, aby měly ve svízelné situaci možnost se takto rozhodnout. Nevnímám to jako právo ženy, vnímám to jako široký problém fenoménu nechtěného rodičovství v naší společnosti. Pokud to tedy ženě zakážeme, já už jsem zmiňovala, že muže nedokážeme jako společnost přimět k placení alimentů, ani k převzetí svého dílu odpovědnosti, prohloubíme muka ženy při rozhodování. Způsobíme v mnoha případech rozvrat rodin. Ať si to chcete nebo nechcete uvědomit, nepřinutíme muže, aby s ženou zůstal, a to ani v těch případech, kdy nechce, aby se dítě narodilo, protože nechce vstoupit do svazku manželského, a dokonce ani v těch případech, kdy tvrdí - už máme dětí dost a já už další dítě nechci, protože ho prostě neuživím. Rozšíříme počet dětí, které přijdou do ústavní péče.

Paní poslankyně Fischerová tady zmiňovala právě onen fenomén toho, že v naší společnosti bohužel převážná většina nechtěných dětí, a teď nemyslím nechtěných ze strany matky, ale z hlediska nechtěného rodičovství, to znamená i z hlediska mužů, přijdou do péče ústavní. Několikrát jsme na půdě sněmovny mluvili o tom, že ústavní péče bohužel až v 90 % případů vychovává jedince, kteří nejsou způsobilí dalšího života v naší společnosti, protože jsou takzvaně zrežimováni. Další možný způsob, jak žít zrežimovaně, je život ve vězení. A bohužel statistiky neúprosné jsou, ať se nám to líbí nebo nelíbí.

Samozřejmě zákazem interrupcí zvýšíme i zdravotní riziko, a to souvisí právě s mukami ženy. Protože v případě, že bude přesvědčena o tom, že nemá zázemí pro to, aby se dítě narodilo, povede ji to buď k tomu, že se rozhodne pro onu ústavní péči, a to rozhodne není řešení pro společnost, a nebo k tomu, že se uchýlí k rizikovější variantě, to znamená k nelegální interrupci, a to jistě také není něco, co bychom si přáli.

Mluvme tedy o tom, co znamená fenomén nechtěného rodičovství a jak můžeme snížení potratovosti nepomoci my. Myslím si, že řešení jsou nasnadě. Je to samozřejmě výchova v rodině, která povede k podpoře neinterrupčního myšlení a k odpovědnosti v sexuálním životě jak dívek, tak chlapců, kontinuální vzdělávání a osvěta již od základní školy, zahrnující témata osobní odpovědnosti obou pohlaví v sexuálním životě, používání antikoncepce, zdravotní i psychická úskalí přerušení těhotenství a výuka v tomto směru, prolamování společenského klišé, které pohlíží na nechtěné či nevhodně otěhotnělou dívku s opovržením. A přiznejme si, že zejména u těch nižších věkových kategorií to může hrát velmi významnou roli, obava z opovržení společnosti, ale i obava z toho, jak se zachová rodina k dívce, která možná není zletilá a nebo je těsně na hranici zletilosti.

Legalizace anonymních porodů. Velmi bych si přála, aby návrh zákona, který je tu nyní, aby byl přijat tímto parlamentem. Bohužel návrh, který jsme předkládali s kolegyněmi před několika lety nenašel dostatečnou podporu na půdě Poslanecké sněmovny. A myslím, že i to je třeba zmínit.

Zjednodušení adopce. I k tomu činíme krůčky, ale krůčky velmi malé a velmi málo odvážné. A jsme již dnes kritizovány státy Evropské unie a potažmo i dalších částí řekněme civilizované části světa. Od zjednodušení adopcí směřujme v daleko větší míře ke svěřování dětí do náhradní rodinné péče než do péče ústavní. I tam máme veliké resty a je velmi mnoho kroků, které bychom mohli v tomto směru učinit a ty kroky by byly žádoucí, zlepšení situace azylových domů.

V neposlední řadě prosím také zlevněme antikoncepci. Moc prosím pány předkladatele, aby sundali pásku z očí a aby si uvědomili, že to byli oni, kdo v nedávné době zvýšili cenu antikoncepce a snížili tak její dostupnost jak pro dívky, tak i pro chlapce. (Potlesk poslanců ČSSD, KSČM a ODS.)

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslankyni Evě Dundáčkové. Prosím pana poslance Hynka Fajmona a ještě zde mám další přihlášku od pana poslance Josefa Janečka.

Poslanec Hynek Fajmon: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi prosím rovněž možnost vystoupit k tomuto návrhu zákona. V naší zemi a této sněmovně panuje většinové přesvědčení nebo spíše mínění, že zákony jsou tu od toho, aby nařizovaly žádoucí typ chování a zakazovaly nežádoucí typ chování. Součástí tohoto přesvědčení je i důvěra ve schopnost zákona rychle a účinně měnit realitu okolo nás. Toto přesvědčení je dle mého soudu chybné, a to z několika důvodů.

Za prvé. Moderní společnost je velmi komplikovaná a zákonodárci nejsou schopni s reálným životem udržet tempo a na každou lidskou situaci vymyslet a prosadit příslušný zákon.

Za druhé. Moderní společnost je názorově pluralitní a většinové mínění nebo dokonce jednotné mínění na velmi komplikované otázky dnešní doby v mnoha směrech prostě neexistuje.

Za třetí. Dnešní zákonodárství je v důsledku této všeobecně rozšířené víry v jeho spasitelnost velmi komplikované. Zabývá se velmi podrobnými věcmi a v důsledku toho většina občanů přesně svá práva a povinnosti nezná. A i když je někteří znají, tak praktická realizace těchto pravidel je velmi komplikovaná a jsou velmi často obcházena, čímž je v konečném důsledku celý zákonodárný proces znehodnocován.

Jsem přesvědčen o tom, že zákonodárství prostě nemůže být univerzálním regulativem moderní lidské společnosti. Domnívám se, že velkou část našeho chování regulují nepsaná pravidla, zvyklosti a tradice a právě tato sféra regulace lidského chování se expanzí legislativy nesmí zmenšovat.

Tato sféra totiž nám všem poskytuje prostor pro uplatnění specifických tradic, postojů, zvyků a pravidel, které se přenášejí z generace na generaci. Zde je prostor pro svobodu a rozdílné kulturní a civilizační přístupy a zde je dle mého soudu také dlouhodobé řešení problému, o kterém dnes mluvíme.

I já si přeji, aby počet ukončených těhotenství v České republice klesal, a tak tomu také v České republice od jejího vzniku každý rok je, a to aniž by byla tato věc kriminalizována. Cesta ke snížení počtu potratů dle mého soudu nevede přes zákazy, ale přes aktivitu v oblastech nepsaných zvyklostí a přes postupné uvědomování si konkrétních lidí, že toto není ta správná cesta.

Proto nepodpořím tento návrh zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Fajmonovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Janeček. Ještě je zde další přihláška od pana poslance Petra Nečase.

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, vážené kolegyně, já se skoro omlouvám za to, že jsem ještě podal přihlášku do diskuse, ale domnívám se, že je potřeba si objasnit strukturu oné diskuse, a já se domnívám, že právě ta struktura může být někdy příčinou toho, že si nerozumíme, že se míjíme v oněch rovinách, které všichni cítíme velmi citlivě.

První rovina, o které se zde hovoří, a která jakoby si činila nárok na to, aby tento problém řešila, je rovina právní, která nám vykládá, dosvědčuje, dokládá v pramenech jakýsi právní názor, že člověk vzniká okamžikem narození a předtím tedy že z hlediska práva není a snad ani nemůže být lidskou bytostí.

Já bych v této souvislosti upozornil na zákon z roku 1811, který už o právu nenarozeného dítěte hovoří, a dokonce ukládá v této souvislosti povinnost poručníkovi, aby práva nenarozeného dítěte hájil. Čili z tohoto pohledu se domnívám, že je to pouze názor některých právníků a možná že je trošku odtržený od života. Jinak, jak všichni víme, právní názory se vyvíjejí a vyvíjejí se také v oblasti etiky, v oblasti lidských práv. Tento návrh zákona je možná tou cestou, po které se lidstvo vydává po celou dobu své existence, to je zlidšťování společnosti. Vždyť víte, že byly doby, kdy lidé skutečně byli zákonem rozdělováni na různé kasty, byli lidé plnoprávní, méněprávní a dokonce bezprávní a mohlo se s lidmi obchodovat. Toto je nějaká tendence, nějaký vývoj, a já děkuji navrhovatelům, že tuto diskusi otevřeli.

Co se týká druhé oblasti, o které se zde hovoří a která také jakoby chce tu věc pojmenovat, uchopit a možná si ji přivlastnit, a to je medicína. Já se domnívám, že to je tak trochu nefér od lékařů, že chtějí uchopit a přivlastnit si toto téma, protože medicíny se toto téma týká pouze okrajově, a to je v těch okamžicích, kdy k interrupci je medicínská indikace.

Já bych velmi podtrhl to, co tady četla paní kolegyně Emmerová, to je pana profesora Doležala, který ve svém příspěvku, reprodukovaném paní kolegyní Emmerovou, řekl asi toto: "Mnoha ženám jsem interrupci rozmluvil a ony mi jsou za to vděčné." Já bych byl rád, kdybychom si tu větičku zapamatovali. To znamená, že ono rozhodnutí, které vlastně z hlediska toho dítěte zde původně bylo, se postupem času ukázalo jako rozhodnutí chybné. Možná, že mnoho žen si později řeklo "škoda, že mi to pan profesor nerozmluvil, mohla jsem mít dnes svoje zdravé dítě". Možná, že díky tomuto zákroku ta žena již nikdy dítě mít nemohla a mohlo ji to poznamenat na velmi dlouhou dobu.

Já se domnívám, že právě tato věta je pro celou tuto oblast velmi typická, protoževe svém důsledku se nejedná o problém právní, nejedná se o problém medicínský, jedná se o problém řekl bych psychosociální. Jedná se o to, že ta žena přijde s problémem, který není schopna v tom okamžiku vyřešit, a my si klademe otázku, zdali do lidského života, to je od okamžiku početí až do smrti, můžeme vložit nějaká kritéria, na základě kterých můžeme říci, že toto ještě není lidský život, nebo že to již není lidský život. Naše společnost konstatuje, že do období tří měsíců se nejedná o lidský život, do období šesti měsíců možná a v některých státech, kde byl přijat zákon o eutanazii, říkají, že na konci lidského života jsou způsoby lidského bytí, které jsou nehodny pokračování, nebo jsou hodny ukončení.

Já jen upozorňuji na nebezpečnost zavedení umělého vnějšího kritéria do lidského života, který by přijal takovou možnost a řekl by "zde ještě se nejedná o lidský život a můžeme s ním zacházet jako se zbožím". Myslím si, že to je velmi špatná právní konstrukce a opakuji, je to podle mého názoru konstrukce velmi nebezpečná. Já se domnívám, že zde naši právníci opět vstoupili na půdu, která jim nenáleží.

Ona i situace té ženy se podle mého názoru trochu podobá těm lidem, kteří žádají o eutanazii. Totiž z výzkumů, které byly, se ukazuje, že ti lidé ve skutečnosti nežádají smrt, ona to je taková věta, která není vyřčena, oni říkají "když už o mne nikdo nestojí, když už říkáte, že vám jsem na obtíž, tak mě raději nechte zemřít, nebo - silněji řečeno - tak mě raději zabijte".

Já se domnívám, že na začátku jsme vytvořili prostředí, kde ta žena je v obdobné pozici. Ona hledá pomoc, ona ve skutečnosti - jak se domnívám - nemůže interrupci chtít, neboť je to proti základům lidské bytosti, ale ta společnost ji dostane do situace, že tady není ruka, která by jí byla podána, že tady není nikdo, kdo by jí pomohl. Jestliže najde lékaře, který jí pomocnou ruku podá a ona to rozhodnutí změní, může po létech konstatovat, jako v případech, o kterých hovořil pan profesor Doležal, že to bylo velmi šťastné rozhodnutí.

I když chápu, že tady ve sněmovně je to teprve začátek těchto diskusí, chtěl bych varovat před jakýmsi jednoduchým řekl bych sektorovým řešením tohoto problému, že buď to vyřeší právníci, nebo to vyřeší doktoři, a jinak nás to nezajímá. Je to problém celospolečenský.

Tady byla otázka, kolik těch dětí vlastně zemřelo. Já jsem se díval do statistik. Od roku 1957 v této zemi bylo provedeno kolem tří miliónů potratů, čili kdyby nebyl proveden žádný, byla by tato země bohatší zhruba o tři milióny našich spoluobčanů.

Nedávno jsem četl, že v Litomyšli se připravuje festival Bedřicha Smetany, který se narodil jako jedenácté dítě. Říkám si, děkuji mamince Bedřicha Smetany za to, že Bedřicha Smetanu vychovala, že se ho nevzdala, a že máme génia české hudby.

Chtěl bych poděkovat všem ženám, které to mají u nás velmi těžké, protože dalším problémem naší společnosti je, že my prostě mateřství neumíme ocenit. My to, co oceňujeme, jsou úspěšné podnikatelky, úspěšné manažerky, ale ženu s kočárkem neumíme ocenit, neumíme ocenit její mateřství, a tím jsme vinni všichni, a je tím vinna i tato sněmovna.

Proto bych chtěl poděkovat všem, kteří se vydají na cestu rodičovství, které je v naší společnosti z hlediska ekonomického naprostým bláznovstvím. Chtěl bych jim poděkovat a poprosit je, aby bez ohledu na momentální hodnotový systém, který říká "urvi co můžeš", dělají něco, co je z hlediska současného hodnotového systému absurdní, to je podnikají naprosto neuvěřitelnou věc, starají se o budoucnost tohoto národa, o budoucí generaci, za což jim možná nikdo nikdy nepoděkuje.

Já vám děkuji za pozornost a prosil bych vás o shovívavost při tomto návrhu zákona. A říkám to i s tím vědomím, že u tohoto návrhu zákona nejsem podepsán jako navrhovatel, protože chci o té věci diskutovat velmi široce a zároveň bych chtěl navrhovatelům poděkovat za tu statečnost, s jakou tento návrh zákona předložili. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní pana poslance Petra Nečase. Po něm bude hovořit pan poslanec Josef Kubinyi.

Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, shodou okolností jsem jeden zřejmě z posledních řečníků, kteří se na této téma vyjadřují. Musím říci, že při pečlivém sledování této debaty je třeba konstatovat, že drtivá většina příspěvků, které tady zazněly, měla velmi vyhraněný charakter a vycházela z velice vyhraněných stanovisek - v některých případech feministických, některých ultraliberálních, některých zase náboženských. Pro všechny nebo pro drtivou většinu těchto vyhraněných a v některých případech až takřka extrémních stanovisek však platí, že podle mého hlubokého přesvědčení vidí ten problém paradoxně stejně. Totiž ten problém vidí velmi ploše, velmi černobíle, velmi zjednodušeně.

Byli jsme také svědky celé řady vystoupení, která podle mého názoru lze označit až za vystoupení šovinistická. Já bych chtěl vzkázat prostřednictvím paní předsedající například panu poslanci Škopíkovi, že mě nic tak spolehlivě nepřivede k hysterii jako jeho poznámky o ženské hysterii, jsou-li proneseny v mé přítomnosti. Musím říci, že mě tyto věci velmi vadí a považuji je za velmi nepříhodné této sněmovny.

Samozřejmě proto, že máme rovnoprávnost, tak si troufnu říci, že podobné sexistické šovinistické výroky zase feminního charakteru zazněly i z druhé strany, protože jsme se dozvěděli od některých vystupujících, že muži jsou v podstatě nezodpovědná čeládka, která by se neměla k tomuto tématu vůbec vyjadřovat a vlastně by o něm neměla ani hlasovat.

V každém případě ale v celé řadě vystoupení zazněla celá řada podle mého názoru mýtů a iluzí, které si zaslouží podle mého hlubokého přesvědčení vyvrácení. První iluzí bezesporu je, že toto závažné téma, etické téma, téma umělého ukončení těhotenství je spojováno s demografickým vývojem naší společnosti. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že je to nesprávné spojení, jakkoliv u zastánců interrupcí je správně poukazováno na to, že počet interrupcí v posledních 15 letech poklesl prakticky na jednu třetinu, ale pořád bych chtěl upozornit na to, že to číslo je tak vysoké, že to představuje ročně v podstatě jedno okresní město v České republice, jedno okresní město dětí, které nepřijdou na svět a nenarodí se. Myslím si, že skutečnou příčinou této demografické křivky rozhodně není spojitost s interrupcemi, protože naopak podíváme-li se na konec 80. let, kdy porodnost byla výrazně vyšší, než je dnes, tak také výrazně vyšší byl počet prováděných interrupcí.

Spíše podle mého názoru otázka leží jinde - zda v této společnosti skutečně existuje prorodinná atmosféra, zda je skutečně je tady všeobecná nálada, která je pro to, aby rodiny měly děti, aby měly více dětí, aby děti přicházely na svět, či zda to ve skutečnosti není tak, že si toto všichni namlouváme - jak příslušníci politické reprezentace, tak příslušníci médií, tak třeba příslušníci dalších společenských elit. Já se obávám, že toto je skutečná pravda, skutečný důvod hlubokých problémů s demografickou situací v naší zemí a že to dokonce nejsou ani důvody ekonomické, ale že je to skutečně tak, že v naší zemi prostě není prorodinná atmosféra. Za situace, kdy všemi médii je nám jako vzor společenského chování předváděno individuální uplatnění, které má být postaveno úplně nade všechno. Za situace, kdy rodina s více dětmi, s třemi, čtyřmi a více dětmi, je považována spíše za něco exotického. Za situace, kdy velice často ve veřejném mínění matka více dětí je považována buďto za někoho, kdo není příliš odpovědný a musí zřejmě pocházet z nějakého sociálně nebo jinak deprimovaného prostředí, protože jinak by na svět nepřivedla více dětí, protože je přece nemůže sociálně zajistit ta rodina, ani jim zajistit příslušný vzdělanostní standard. Nebo naopak jsou tyto matky více dětí považovány za oběť náboženských předsudků, které jim ani neumožňují používat antikoncepci, takže jsou svému k vícečetnému mateřství v podstatě nedobrovolně donuceny.

Bohužel takové nálady v naší společnosti velice silně jsou, byť jsou latentní a málokdo se je dovolí vyslovit veřejně. Myslím si, že je naprosto charakteristickým ukazatelem a velmi doporučuji tento test - procházka středem našich měst, centry našich měst, náměstím průměrného českého nebo moravského města. Vřele každému doporučuji tento experiment si provést. Moje zkušenost je taková, že v drtivé většině českých a moravských měst, v jejich centrech například na obchodech je podstatně větší počet těch obchodů, kde je zakázán vstup s kočárky, než počet těch obchodů, kde je zakázán vstup se psy. To je podle mého názoru docela vykreslující moment, který dokresluje tuto ve skutečnosti latentně prorodinnou atmosféru, která v naší společnosti je.

Jsem přesvědčen o tom, že vedeme také iluzorní diskusi o tom, zda od tohoto okamžiku, kdy projednáváme tento zákon, má být umělé ukončení těhotenství považováno za trestný čin. Přece naše legislativa říká, že od určitého okamžiku se jedná o nezákonný krok, jedná se o dvanáctý týden, v případě zdravotních indikací o dvacátý týden. Nevedeme tedy, jak se tváří někteří obhájci interrupcí, nějaký svatý boj za to, že je třeba zabránit tomu, aby ukončení těhotenství bylo považováno za nezákonné. Tento krok je od určitého okamžiku za nezákonný považován a celá debata se přece redukuje pouze na to, který je ten okamžik. A jsou tady lidé jako já, kteří věří, že je to od okamžiku početí, jsou tady lidé, kteří věří, že možná od dvanáctého, patnáctého, šestnáctého týdne či jiného týdne. A podle mého názoru tady je třeba jednoznačně odmítnout onen zjednodušující a plochý názor, že toto kritérium je nastaveno na základě náboženského přesvědčení. To je přece podstatně složitější problém, který má svou etickou dimenzi, filosofickou dimenzi, ale konec konců - jak dokumentují i výroky medicínských autorit - svou dimenzi medicínskou. Jedná se tedy v podstatě o stanovení hranice, kdy již považujeme tento krok za nezákonný.

Další iluzí je, že se tady uměle vytvářejí dvě roviny střetů. První střet tzv. morálních a nemorálních, tzn. morálních těch, kteří vyzývají k tomu, aby jakákoliv interrupce v naší zemi byla považována za trestný čin, vůči těm nemorálním, kteří hájí jiný postup. A dokonce tady zaznívají apely na jejich svědomí, aniž je tady ochota připustit si, že prostě názory na tuto věc jsou a nutně budou hluboce rozdílné jak v této společnosti, tak v celé této sněmovně. Opačný extrém nebo opačnou rovinu převažuje zase onen střet mezi tzv. pokrokovými, kteří odsuzují z této řečnické tribuny nebo z médií ty ony středověké tmáře, kteří si opravdu myslí, že život existuje od okamžiku početí. Jsem přesvědčen, že oba dva tyto postupy jsou škodlivé a že v mnoha ohledech jsou postupy, které ve skutečnosti řešení tohoto problému nijak neprospívají.

Myslím si, že je také velice falešné tvrdit v tuto chvíli, že se jedná o analogickou situaci, jako je situace, kdy je spáchán nějaký trestný čin typu vraždy nebo krádeže. Musím tady upozornit na jeden významný rozdíl. Ten rozdíl je v tom, že je všeobecně společensky akceptováno, že vražda nebo krádež je něco nepatřičného, nezákonného a trestného. Na rozdíl od toho, že není všeobecně společensky v drtivé většině společnosti akceptováno, že umělé ukončení těhotenství je něco nepatřičného, nezákonného a trestného.

Neříká se mi to lehce, protože můj názor jsem jasně řekl. Je skutečností, že umělé ukončení těhotenství většinou této společnosti není vnímáno jako něco, co je trestný čin a tudíž to nemůže být uměle a v podstatě politickými prostředky natlačeno do zákona, protože tento zákon by byl sice legální, ale z pohledu většinové společnosti -znovu říkám, že se mi to neříká lehce - by byl považován tento krok na nelegitimní. Jsem přesvědčen, že o svém systému hodnot má každý v demokratické společnosti právo většinu společnosti přesvědčit, ale nemůže jí to vnutit a už vůbec jí to nemůže vnutit za pomoci ustanovení represivního zákona, který některý krok považuje za trestný čin. Jsem přesvědčen, že určitý hodnotový systém můžeme u většiny společnosti vyvolat trpělivým přesvědčováním, dlouhodobým přesvědčováním a nikoli používáním represivních metod. Z toho vyplývá jedno - a chtěl bych, aby to byl určitý vzkaz do české veřejnosti i do této Poslanecké sněmovny: problém není černobílý, plochý, jednoduchý, má širokou dimenzi etickou, filozofickou i medicínskou, není to pouze otázka náboženského přesvědčení, ale také platí to, že u odpůrců interrupce je možné najít dvě skupiny, které bych pracovně nazval, dovolte mi jistou nadsázku, antiinterrupčními křižáky a antiinterrupčními misionáři. Ti první to chtějí řešit za pomoci represivního zákona, ti druzí za pomoci přesvědčování, vytváření společenských podmínek, legislativních, institucionálních i společenských tak, abychom dosáhli žádoucího a podle mého názoru ideálního stavu, kdy v této zemi žádné umělé ukončení těhotenství nenastane. Právě proto jsem přesvědčen, že si tento problém zaslouží debatu a že by tento zákon neměl být smeten se stolu a že by Poslanecká sněmovna na toto závažné společenské téma měla nadále diskutovat ve druhém a třetím čtení.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Nečasovi, s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Škopík. Pak je zde přihlášen pan poslanec Jozef Kubinyi.

Poslanec Jan Škopík: Dovolte, abych reagovat na dvě poslední vystoupení. Chtěl bych se omluvit všem ženám, jichž se můj úvod o hysterii dotkl. Vážím si toho, že jak paní poslankyně Dundáčková, tak i pan poslanec Nečas se ve svých projevech zmínili o mně, velice si toho vážím, ale měl to být pokus o vtip. Pokud to někdo jako pokus o vtip nebral, omlouvám se i mužům, kteří vzali vážně.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím pana kolegu Jozefa Kubinyho. Je zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy.

Poslanec Jozef Kubinyi: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, myslím, že už zazněla většina názorů, které vyjadřují různé úhly pohledu na problematiku, kterou tady několik hodin probíráme. Dovolil bych si k tomu připojit ještě jedno hledisko, které nás zřejmě v blízké budoucnosti čeká.

To, o čem mluvíme dnes, je otázka, jestli člověk má nebo nemá právo přerušit život, který byl založen. Situace bude komplikovanější ještě o to, že lidské poznání dospívá pomalu do bodu, že život budeme schopni modifikovat. Velmi pravděpodobně v blízké budoucnosti budeme moci ovlivňovat jednotlivé geny, jejich složení, bude například možné si stanovit nejenpohlaví dítěte, ale i jeho nějaké charakteristiky jako je barva vlasů, očí, nebovýška vzrůstu. Dokonce jsme už pravděpodobně na prahu možnosti klonování člověka.

To všechno jsou otázky filozofické, etické, dotýkají se sociologie a zřejmě není možné, abychom je řešili tady ve sněmovně z hlediska tvorby zákonů. Domnívám se - teď se vrátím do technické záležitosti, že to, že je možná interrupce tou formou, jak se u nás dnes provádí, tzn. legálně v nemocnici za použití prostředků, která minimalizují rizika škody pro ženu, která interrupci postoupí, bylo umožněno vývojem vědy a technologií. Je pravda, co zaznělo od několika mých předřečníků, že se v tomto případě evidentně ukazuje, že věda a technika, kterou člověk vynalézá, předbíhá jeho možnosti rozhodování filozofické a pořád ještě nejsme schopni řešit věci skutečně v té rovině lidské na takové výši, aby se nám nestávaly problémy, které se nám stávají. Týká se to obecně válek, kriminality a dalších věcí.

Souhlasím s několika svými předřečníky. Gró toho, co cítím a co si myslím, vyjádřila paní poslankyně Emmerová, pan kolega Zvěřina a nakonec i paní poslankyně Dundáčková.

Myslím si, že cesta nevede přes kriminalizaci, protože jsem přesvědčen, že kriminalizace potratů v tom duchu, jak to máme u nás, by vedla k tomu, že by se dostaly do ilegální sféry se všemi následky, které by k tomu vedly. Domnívám se ale, že cesta vede přes osvětu, přes zvýšení možnosti předcházení nechtěným těhotenstvím. Podněty typu "zkusme najít cestu, jak zlevnit antikoncepci, zkusme ji udělat dostupnou pro všechny, zkusme zlepšit sexuální výchovu" - to jsou cesty, kterými bychom se měli ubírat.

Na závěr chci říci, že osobně podpořím, aby tento návrh zákona byl zamítnut. Považuji ho ale za velmi dobrý impuls i v souvislosti s tím, co nás čeká z hlediska dalšího vývoje poznání a možných zákonů, které se budou týkat klonování člověka a různých dalších úprav lidského života. Myslím si, že je to podnět prozdravotně sociální výbor, aby na toto téma uspořádal nějaké semináře, abychom si to tam probrali, abych se gró diskuse nevedlo tady ve sněmovně, ale aby se vedlo někde na půdě, kde by byl pro to větší prostor a čas a také k dispozici názory odborníků, kteří se tím zabývají. Děkuji všem za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za vaše slova, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Robert Kopecký.

Poslanec Robert Kopecký: Paní předsedající, dámy a pánové, po vyslechnutí této rozpravy jsem nenabyl dojmu, o co tady vlastně jde, jestli o duši, nebo o hlasy. Napadá mě citát z písně Karla Kryla: Nech si svou duši, k ničemu není, však mnozí i bez se upsali čertu, však hlas, to je jiná, dnes se cení, to říká i biskup beze všech žertů.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Paní poslankyně Eva Dundáčková a poté pan poslanec Jiří Bílý.

Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se dodatečně velmi omluvila všem mužům, té mlčící většině, která nevystoupila ve sněmovně, která se jistě ve svých rodinách chová velmi odpovědně, a která se mým vystoupením patrně špatně strukturovaným cítí velmi dotčena. Ohlasy z řad mých vlastních kolegů jsou velmi silné a rychlé a také velmi emotivní. Omlouvám se. To, že by muži neměli o těchto věcech hlasovat, byla samozřejmě nadsázka vztahující se k tomu, že žádný z mužů nemůže otěhotnět a tudíž ani nemůže prožívat pocity ženy, která se dostane do svízelné situace. K ničemu dalšímu se to vztahovat ani nemělo. Dále jsem chtěla upozornit na skutečnost, že rizika spojená s interrupcí nese zase žena. Samozřejmě muž je u toho přítomen, je tím výrazným činitelem, který ženě buď pomůže v dobrém či ve zlém, který při ní stojí nebo nestojí, tzn. může být příčinou jejího rozhodování, ale samozřejmě není to on, kdo nese zdravotní rizika a už vůbec ne psychická rizika. Chtěla jsem upozornit zejména na ona psychická rizika a poprosit vás, abyste nevnímali všechny ženy jako celek, že se rozhodují nezodpovědně, že jeden den vstanou a řeknou, že nechtějí, aby se dítě narodilo, že je to nebaví, že chtějí dělat buď kariéru, nebo být krásnými a těhotenství zničí postavu apod.

Já jsem hluboce přesvědčena, že ty příčiny pro to rozhodnutí samozřejmě takové nejsou, a rozhodnutí, které žena učiní, si sebou nese celý život. Takže nechtěla jsem se nikoho dotknout, velmi za to omlouvám. Ve skutečnosti jsem chtěla spíše přimět sněmovnu k tomu, aby obrátila svoji pozornost k těm věcem, na kterých se pravděpodobně shodneme. Já o to velmi prosím a domnívám se, že to je možné, to byly ty jednotlivé náměty, které jsem zde pozdvihla, které by měly automaticky a přirozeně vést ke snížení potratovosti. A to si jistě přejeme všichni, protože všichni jsme se shodli v této rozpravě na tom, že nikdo z nás umělému přerušení těhotenství nefandí, nikdo z nás si ho nepřeje, všichni jsme rádi, že se potratovost snižuje. Já jsem jenom na rozdíl od předkladatelů přesvědčena, že máme jiné nástroje, které k tomu vedou, nástroje přirozenější, které bychom měli umět i jako zákonodárci. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Poprosím pana poslance Jiřího Bílého.

Poslanec Jiří Bílý: Děkuji, paní místopředsedkyně. Členové vlády, dámy a pánové, dvě půldne zde posloucháme argumenty, proč by měl být zákon přijat. Ale zapomněli jsme na jednu věc, že rozhodujeme o ženách, kterým sebereme vlastně právo rozhodovat samy o sobě. Vezměte si, že žena, která je v jiném stavu, ať do něj přijde jakkoli, se rozhodne, jestli chce dítě donosit nebo nechce. To je její právo! A my jí ho tadychceme sebrat. Vystupovala tady většina mužů a překvapuje mě, že muži tady vlastně chtějí rozhodovat za ženy. Vezměte si jedno - já nevím, jak to zařídit, ale kdyby se všichni ti, ženy i muži, kteří chtějí tento zákon přijmout, do této situace dostali a měli řešit to dilema, donosit či nedonosit, pak si myslím, že dnes by tady byla úplně jiná situace. Proto tento zákon nemůžu podpořit a věřím, že v prvém čtení bude zamítnut. Děkuji. (Část poslanců ODS tleská.)

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane poslanče. Ještě jednou se ptám sněmovny, zda někdo chce v tuto chvíli vystoupit v obecné rozpravě, neboť žádné jiné přihlášky nemám. Není tomu tak, končím obecnou rozpravu. Zeptám se na závěrečná slova. Nejprve prosím pana navrhovatele. Prosím, máte slovo. Hovoří pan poslanec Karas.

Poslanec Jiří Karas: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy a pánové, nebudu v této chvíli polemizovat s názory, které zazněly v rozpravě nad projednávaným návrhem tohoto zákona. Místo toho si dovolím přečíst dopis, který jsem dostal minulý týden v pátek elektronickou poštou.

Vážení přátelé, velmi vás prosíme o podporu zákonů chránících a podporujících lidský život, který evidentně začíná početím. Máme čtyři malé děti jedna až osm let. Je to náročné, ale krásné, nedovedeme si představit, že by se někdo z nich neměl narodit, jak nám bylo nabízeno. Výrok lékaře - "a chceš si to nechat" - při první prohlídce u třetího těhotenství. Pokud vám navrhovaný zákon ne zcela vyhovuje, prosím - v zájmu lidskosti jej nevetujte, ale připusťte k další diskusi a podejte své vlastní návrhy, jak život člověka chránit. S přátelským pozdravem a přáním všeho dobrého Ing. Vladimír a MUDr. Dana Rubanovi.

S obsahem tohoto dopisu se zcela ztotožňuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Jiřímu Karasovi, který měl závěrečné slovo za skupinu navrhovatelů. Poprosím, zda se chce také v závěrečném slovu vyjádřit paní poslankyně Milada Emmerová, zpravodajka a předsedkyně výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Milada Emmerová: Vážená paní místopředsedkyně, vážení přítomní, nezbývá, než shrnout rozpravu, které se zúčastnilo 32 poslanců - (Ohlas v sále.) - z toho méně žen než mužů, kteří svými argumenty buďto podporovali přijetí tohoto poslaneckého návrhu nebo jeho zamítnutí. Zaznívaly různě fundované argumenty. Zaznívaly různé terminologické nepřesnosti, kombinace těchto odborných termínů a myslím si, že kdyby to poslouchala nějaká státnicová komise na lékařské fakultě, rozhodně by jí to nesloužilo k pobavení.

Já chci jenom závěrem říci sama za sebe - neberte to jako vtip, ale když jsme za to, aby se všechny náležitosti řešily podle příčiny, pak by možná bylo příhodné navrhnout zákaz plození nežádoucích dětí nebo jiný typ zákonu, zákaz soulože bez snahy o zplození dítěte, a nevím, jak bychom to ošetřili, aby se toto dalo dodržet. Chtěla bych, aby si muži uvědomili ten svůj podíl a to, že někdy - a to tu bylo zmíněno opakovaně - žena potom rozhoduje sama o tom, jaká bude budoucnost toho předpokládaného potomka. Já sama za sebe - už jsem to říkala ve svém příspěvku v pátek - pro potraty nehoruji, ale jsem proti jejich zákazu.

A nyní, jestli dovolíte, paní místopředsedkyně, by bylo možné hlasovat o návrhu na zamítnutí, který jsem předkládala nejen já jako zpravodajka, ale připojilo se k tomu několik kolegů a kolegyň.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, máte pravdu. Děkuji vám za toto shrnutí. Já jsem během závěrečných slov přivolávala všechny naše kolegyně a kolegy do jednací síně, takže předpokládám, že všichni se už mohli dostavit k hlasování, které je před námi a které paní zpravodajka avizovala. Registruji vaši žádost o odhlášení a zároveň vás žádám, abyste se znovu zaregistrovali. Zopakuji, že hlasování, které bude následovat, bude hlasováním o zamítnutí předloženého návrhu zákona.

Já zahajuji hlasování pořadové číslo 125 a táži se vás: Kdo je pro tento návrh? (Hlasy: Na zamítnutí.) Kdo je proti?

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 125 z přítomných 170 pro se vyjádřilo 134, proti 23. Tento návrh byl přijat. Návrh zákona byl sněmovnou zamítnut.

Děkuji panu navrhovateli a paní zpravodajce. O slovo se nyní hlásí místopředseda sněmovny Jan Kasal, kterému uděluji slovo.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, paní a pánové, když jsme se před mnoha měsíci rozhodli zabývat se touto předlohou zákona, přiznám se, že jsme tak činili s určitými obavami, jak tento návrh bude přijat veřejností, jak bude přijat vámi - poslanci Parlamentu České republiky. Musím říci, že po prvotním překvapení veřejnosti, že si někdo dovoluje toto téma ve 21. století otevřít, se v průběhu řady týdnů a měsíců na stránkách novin, v rozhlase, někdy i v televizi ta rozprava dostala do velmi věcných rozměrů a já jsem rád, že ta věcnost přetrvala až do těch pěti hodin rozpravy, kterou jsme v prvém čtení této problematice věnovali zde v Poslanecké sněmovně.

Já si nemyslím - a určitě se na tom shodneme - že ta diskuse o tom, kde začíná a kde končí život, diskuse na téma, které tady zaznělo, související s klonováním, s eutanázií, je tím předchozím hlasováním nadobro smetena ze stolu. My se s těmito otázkami budeme často setkávat, budeme muset hledat postoje, hledat argumenty.

A co jiného, když ne věcná diskuse, nás může přesvědčit a dovést k tomu nejsprávnějšímu řešení.

Zdali to dnešní rozhodnutí sněmovny bylo to nejsprávnější, ukáže až čas. Ale každopádně, a věřte, že to myslím upřímně, všem, kteří v rozpravě vystoupili, chci za nás i za sebe upřímně poděkovat. Děkuji. (Potlesk klubu poslanců KDU-ČSL.)

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane místopředsedo. Můžeme v tuto chvíli pokračovat. (Předkladatel posl. Karas hodlá vystoupit s příspěvkem.) Pane poslanče, ale pouze s procedurálním návrhem.

Poslanec Jiří Karas: Ano, paní místopředsedkyně, pouze pro stenozáznam.

Hlasoval jsem proti zamítnutí návrhu zákona, a ve sjetině se objevil křížek. Takže hlasoval jsem proti. (Potlesk a smích ve sněmovně.)

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkujeme za toto upřesnění. Ještě pan poslanec Kalousek.

Poslanec Miroslav Kalousek: Promiňte, prosím, že vás zdržím, pouze pro stenozáznam - já jsem si nevšimnul, že nejsem přihlášen.

Přes mé známé stanovisko hlasoval bych proti zamítnutí. Byl jsem zcela objektivně přítomen, nebyl jsem ale přihlášen, byl bych rád, aby tohle bylo - (Veselost a hluk ve sněmovně.) - byl bych rád, aby tohle bylo - myslím, že jsem v tuto chvíli neřekl nic, čím bych někoho pohoršil, prostě jsem si pouze nevšimnul, že nejsem přihlášen, a chtěl jsem sdělit, že bych hlasoval proti zamítnutí. Promiňte, kolegové, jestli jsem vás pohoršil tímto prohlášením.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, byla zde dvě prohlášení pro stenozáznam.

Můžeme pokračovat bez zpochybnění hlasování v dalším programu.