08.10.2002, Zenit
**Jaké jsou vztahy mezi katolíky a muslimy v Bosně?
Před deseti lety, před válkou, byly velmi dobré. Ale od té doby se situace změnila. - Prvním signálem byla humanitární pomoc z arabských zemí: rozdávala se jen muslimům a bylo zakázáno dávat ji křesťanům. Naše Charita ovšem nedělala ani etnické, ani náboženské rozdíly - pomoc dostal každý. Pro ně byla pomoc prostředkem islamizace společnosti.**
Pokračuje tento proces i nadále?
Samozřejmě. Oni se neomezili na to, že opraví mešity poškozené válkou. Staví mnoho nových mešit, jen v Sarajevu víc než deset, a také mnoho muslimských škol. Postavili také Islámskou teologickou školu.
Byla také odstartována masivní propaganda, financovaná Iránem, Saudskou Arábií a Malajsií - nešetří útoky na křesťanství. Musím říci, že hlavní teolog muslimské komunity v Bosně tyto útoky odsoudil, ale je to znepokojivé.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Jaké jsou vaše osobní vztahy s islámskými vůdci?
Spolupracujeme v Mezináboženské radě. Vysvětlili jsme si, že válka v letech 1992-5 nebyla náboženská, i když u nás má náboženská a etnická identita tendenci koincidovat, a z toho vznikají problémy. Vypracováváme plán, jak respektovat náboženskou svobodu, a ten předložíme světským úřadům.
Je v Bosně-Hercegovině náboženská svoboda?
To je komplexní záležitost. V Srbské republice je pravoslavná církev považována za státní. Muslimové ovládají Bosenskou republiku a tam skutečně nedávají povolení k výstavbě nových kostelů. Za posledních padesát let se v Sarajevu postavil jen jeden. Já sám jsem žádal o povolení postavit tři nové kostely, ale nedostal jsem zatím odpověď.
Je to snaha komplikovat katolíkům život?
Nevím. Fakt je, že mnoho věřících pomýšlí na emigraci. Je tu jemná, plíživá diskriminace. My jako katolíci neztrácíme hlavu. Jedním z našich nejdůležitějších programů jsou multietnické školy, a ty chceme co nejvíc rozvíjet.
Bojíte se, že se Bosna stane islámským státem?
Doufám, že zůstane sekulárním státem, kde vládne princip rovnosti etnických skupin a náboženských vyznání.
Co se u vás změnilo od útoků 11.září?
Muslimští vůdci odsoudili terorismus, ale panují tu vůči Západu resentimenty. Mnozí nesouhlasí se žádostí Spojených států, aby naše úřady zkontrolovaly, jestli se na území Bosny neskrývají členové Al-Kajdy nebo jiní teroristé.
Je pravda, že u vás zůstalo hodně muslimských bojovníků, kteří přišli pomáhat bosenským muslímům za války?
Mnozí se tu oženili a stali se našimi občany. Nevím, jestli jsou to teroristé, ale rád bych dodal, že Spojené státy věděly už od roku 1992, že jsou u nás zahraniční milice z muslimských zemí. Ale neřekly k tomu nic.
Když jsem pak na to poukazoval jednomu vysokému činiteli USA, vůbec na mé sdělení nereagoval. Naopak mne obvinil z úzkoprsého nacionalismu. Teprve po 11.září najednou spustili křik.
Co by podle vás měla Evropa dělat tváří v tvář islámu?
Obávám se, že Evropa ještě islám dobře nezná. Musí se probudit - ne aby zahájila novou kruciádu, ale aby si uvědomila novou výzvu.
Muslimové v Evropě musejí být ve své identitě respektováni, tak jako každé náboženství v zemích s muslimskou většinou. Ale musíme trvat na principu reciprocity, to je základní věc. V sázce je Evropa, která se nemůže vzdát svého respektu ke svobodě a právům jednotlivce. A říkám jasně, že Bosna leží v Evropě.
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
10.07.2026, ACI Prensa
Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.