Vranovská deklarace 2004

My, účastníci první Vranovské (středo - a východoevropské) konference o rodině, která se konala 18.-21.listopadu 2004, jsme se sešli, abychom vyjádřili svůj společný pohled na dnešní pozici přirozené rodiny, založené na manželství, v Evropské unii i celé **Evropě.

Jako zástupci prorodinných organizací z České republiky, Estonska, Chorvatska, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Polska, Rumunska, Ruska, Slovenska a Slovinska jsme formulovali naši společnou zkušenost s komunismem a jeho tlakem na rodinu, a ve světle této naší společné minulosti jsme hodnotili dnešní situaci.

Komunistická diktatura chtěla zrušit všechny tradice, a proto zaútočila i na rodinný život, počínajíc traumatem milionů rodin roztržených válkou, deportacemi, vězením, nucenou prací a násilím všeho druhu, a pokračujíc nátlakem na ženy, aby opustily své domovy kvůli placené práci a dávaly své děti do státních zařízení, jež byla současně i místy indoktrinace. Komunistický stát měl vyřešit všechny problémy rodin (například péči o postižené osoby) bez aktivní účasti rodiny. Navíc komunismus ve většině zemí a časových období propagoval rozvody a potraty.

Přesto se rodina stala pevností odporu proti ideologické manipulaci. Stala se paralelní polis, ve které byl uplatněn prostor pro svobodu slova a svobodu projevu. Nejspíš proto jsou naše země více soustředěny na hodnotu rodinného života než většina evropského Západu. Stavíme se také podezíravěji ke kolektivní výchově i k tendencím znevažovat přirozené rozdíly pohlaví.

Z demografických důvodů ustavily komunistické režimy své systémy finanční a instituční podpory rodin, jež se v jednotlivých zemích lišily. V průběhu transformace po pádu komunismu se v řadě zemí tato podpora oslabila.

Komunistický kolektivismus byl velmi zřetelnou hrozbou pro instituci rodiny. Na druhé straně jsme, společně se západní částí Evropy, nyní vystaveni skrytější manipulaci konzumně orientovaného individualismu a brainwashingu médií a reklamy. To může být pro jednotu a stabilitu rodiny podobně nebezpečné, protože se potlačuje identita člověka. Z hlediska rodiny jsou oba tyto směry vlastně ideologickými dvojčaty, protože se opět

- zpochybňuje ochrana života od početí do přirozené smrti

- podrývá jedinečná úloha ženy v rodině a společnosti nedostatkem úcty k mateřství a přehlížením ekonomické i společenské hodnoty neplacené práce matek vytvářejících domov.

Jako rozhodní obhájci rodiny jsme znepokojeni tím, že se tu pod jinými hesly křísí komunistické přístupy. Rozhodně odmítáme:

- veřejnou kontrolu rodiny a soukromého života lidí

- nepřátelské postoje k nenarozenému, postiženému a dohasínajícímu lidskému životu

- finanční a jiná omezení práva rodičů na volbu vzdělání pro děti

- diskriminaci manželských párů v rodinných podporách

- jakoukoli diskriminaci velkých rodin

- zpochybňování živitelské úlohy ženatých mužů

- oslabování svobody náboženství a svobody slova

- ideologickou kontrolu veřejné řeči a veřejného vyjadřování.

Opírajíce se o psychologické i sociologické zkušenosti, a připojujíce se k závěrečné deklaraci Třetího Světového kongresu rodin v Mexiko City 2004 i k Chartě z Gardy z roku 2003,

vybízíme odpovědné lidi na celém světě, aby

- zvažovali všechna rozhodnutí o rodině z hlediska potřeb těch nejslabších členů lidského společenství, totiž dětí

- podporovali instituci manželství jako trvalého svazku jedné ženy a jednoho muže, i rodinu jako základ společenské infrastruktury a optimální prostředí pro výchovu dětí i péči o nemocné a staré lidi

- přijali komplementaritu pohlaví jako nezbytnou součást života člověka i společnosti a stavěli se proti zápasu mezi pohlavími

- zajistili matkám skutečnou možnost svobodného rozhodnutí, zda zůstanou doma nebo přijmou placené zaměstnání

- prosazovali úlohu a odpovědnost mužů jako manželů a otců

- uznali, že rodina, jako klíčový činitel utváření příštích generací, je zdrojem pro budoucnost a nemůže být redukována jen na příjemce podpory

- přiznali rodičům právo volit za jejich nezletilé děti, aby se zajistilo, že politika bude více odrážet dlouhodobé cíle společnosti

- odmítli sociální inženýrství, jež ohrožuje zdravý vývoj lidské osobnosti, zvláště v ranném dětství

- prosazovali PRAVOU toleranci, která umí přijmout slabé, malé, staré a na druhých závislé a otevřít jim své srdce.

Ve Vranově u Brna 21.11.2004