Jak žijí katolíci v Iráku

Odvaha žít v Iráku jako katolík

Interview s libanonskou expertkou na záležitosti Středního Východu Camille Eid

Milán, 11.10.2002 (Zenit) - Jak vypadá život katolíků v Iráku? O tom pojednává interview s dopisovatelkou italského listu Avvenire Camille Eid, která se 11.10. zúčastnila diskuse na téma "Vyhlídky války v Iráku - je lepší prevence nebo léčba?" pořádané Polytechnickou univerzitou v Miláně. Krátce předtím v Bagdádu hovořila jeden den s biskupem latinského ritu Jean-Benjaminem Sleimanem.

Je v Iráku náboženská svoboda?

**Katolíci mohou svobodně chodit na mši a stavět kostely. Ale křesťanské školy, zejména katolické, byly asi před deseti lety znárodněny. Panuje relativní svoboda. Ve srovnání se zeměmi v Zálivu je Irák avantgardní. Ovšem na rozdíl od Itálie k dosažení skutečné svobody ještě hodně chybí.

Jak žijí katolíci v takové situaci?

Církev nyní trápí zejména exodus křesťanů. Asi polovina asyrské církve (nekatolické) žije v Detroitu. A během posledních deseti let opustilo zemi mnoho chaldejských křesťanů. Mnohdy napřed odešli do Jordánska a odtud do Austrálie, Kanady a dalších zemí.**

Je to podobné jako tragédie křesťanů ve Svaté zemi?

Ano, právě tak, jako se to stalo palestinským a libanonským křesťanům, ve všech zemích Středního Východu bylo křesťanství zničeno. V Iráku bylo ještě křesťanství s tisíciletou historií. Ale všeobecně je to velmi zlé.

Bylo by možné posílit v Iráku vnitřní opozici a vyhnout se tak vnější válce?

Asi tři až čtyři miliony Iráčanů žijí v cizině; existují opoziční skupiny. Není známo, nakolik jsou populární uvnitř Iráku. Podle tiskových zpráv našly nyní vůdce v osobě Ahmeda Chalabího, protivníka režimu, který má dobré vystupování, ale musí sjednotit všechny Kurdy, šíity.

Je válka nevyhnutelná?

Musíme si všímat příčin. Jan Pavel II. poukázal na lék, jak se vyhnout válce: je jím odstranění nespravedlností ve světě.

Nikdo nepopírá, že nynější režim je nelítostný. Je dobře známo, jak se Saddám dostal k vrcholu moci v roce 1979. V místnosti, kde bylo 200 lidí, uvedl jména těch, kdo měli být odstraněni. Potřebujeme metodu. Potřebujeme jasné, zásadní hledisko. USA chtějí stanovit pravidla - dobrá, mohou to udělat. Ale pak se musejí uplatňovat na všechny země, ne někde ano a někde ne.

Před několika týdny mě překvapilo, že Condoleezza Rice, poradkyně prezidenta Bushe, řekla: válka proti Iráku nakonec přinese arabským zemím demokracii; byla by k tomu tedy vstupní branou. Doufejme, že tomu tak bude, protože Irák je obklopen diktátorskými zeměmi, ať už jsou přátelské nebo nepřátelské vůčí Spojeným státům.

Před třemi dny se vrátila z USA izraelská poslankyně a uvedla podrobnosti ze svých rozhovorů s představiteli americké administrativy. Podle této poslankyně jí někdo řekl, že po svržení Saddáma Hussajna USA dosadí na pět až šest let jiného diktátora, a dodal: "Bude to lepší pro vás i pro nás."

Člověk se pak musí ptát, proč. Napřed se mluví o demokracii, o lidských právech, o svobodě iráckého lidu, a pak se mluví o jiném diktátorovi.