13.10.2002, Zenit
Interview s libanonskou expertkou na záležitosti Středního Východu Camille Eid
Milán, 11.10.2002 (Zenit) - Jak vypadá život katolíků v Iráku? O tom pojednává interview s dopisovatelkou italského listu Avvenire Camille Eid, která se 11.10. zúčastnila diskuse na téma "Vyhlídky války v Iráku - je lepší prevence nebo léčba?" pořádané Polytechnickou univerzitou v Miláně. Krátce předtím v Bagdádu hovořila jeden den s biskupem latinského ritu Jean-Benjaminem Sleimanem.
Je v Iráku náboženská svoboda?
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Jak žijí katolíci v takové situaci?
Církev nyní trápí zejména exodus křesťanů. Asi polovina asyrské církve (nekatolické) žije v Detroitu. A během posledních deseti let opustilo zemi mnoho chaldejských křesťanů. Mnohdy napřed odešli do Jordánska a odtud do Austrálie, Kanady a dalších zemí.**
Je to podobné jako tragédie křesťanů ve Svaté zemi?
Ano, právě tak, jako se to stalo palestinským a libanonským křesťanům, ve všech zemích Středního Východu bylo křesťanství zničeno. V Iráku bylo ještě křesťanství s tisíciletou historií. Ale všeobecně je to velmi zlé.
Bylo by možné posílit v Iráku vnitřní opozici a vyhnout se tak vnější válce?
Asi tři až čtyři miliony Iráčanů žijí v cizině; existují opoziční skupiny. Není známo, nakolik jsou populární uvnitř Iráku. Podle tiskových zpráv našly nyní vůdce v osobě Ahmeda Chalabího, protivníka režimu, který má dobré vystupování, ale musí sjednotit všechny Kurdy, šíity.
Je válka nevyhnutelná?
Musíme si všímat příčin. Jan Pavel II. poukázal na lék, jak se vyhnout válce: je jím odstranění nespravedlností ve světě.
Nikdo nepopírá, že nynější režim je nelítostný. Je dobře známo, jak se Saddám dostal k vrcholu moci v roce 1979. V místnosti, kde bylo 200 lidí, uvedl jména těch, kdo měli být odstraněni. Potřebujeme metodu. Potřebujeme jasné, zásadní hledisko. USA chtějí stanovit pravidla - dobrá, mohou to udělat. Ale pak se musejí uplatňovat na všechny země, ne někde ano a někde ne.
Před několika týdny mě překvapilo, že Condoleezza Rice, poradkyně prezidenta Bushe, řekla: válka proti Iráku nakonec přinese arabským zemím demokracii; byla by k tomu tedy vstupní branou. Doufejme, že tomu tak bude, protože Irák je obklopen diktátorskými zeměmi, ať už jsou přátelské nebo nepřátelské vůčí Spojeným státům.
Před třemi dny se vrátila z USA izraelská poslankyně a uvedla podrobnosti ze svých rozhovorů s představiteli americké administrativy. Podle této poslankyně jí někdo řekl, že po svržení Saddáma Hussajna USA dosadí na pět až šest let jiného diktátora, a dodal: "Bude to lepší pro vás i pro nás."
Člověk se pak musí ptát, proč. Napřed se mluví o demokracii, o lidských právech, o svobodě iráckého lidu, a pak se mluví o jiném diktátorovi.
10.11.2026, RC Monitor 20/2026
Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.
13.11.2026, RC Monitor 21/2026
Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.
09.10.2026, RC Monitor 18/2026
„V Praze se dnes demonstrovalo proti potratům, ale taky za práva žen,“ řekl v hlavních večerních zprávách České televize hned na úvod Michal Kubal v den, kdy proběhl pochod pro život 2026. Šlo by to nazvat dezinformací? Co je dezinformace? „Dezinformace je záměrně nepravdivá nebo zavádějící informace, která se šíří s cílem oklamat lidi a ovlivnit jejich názory či chování.“ Její původce – dezinformátor – ví, že jeho informace je nepravdivá a šíří ji se zlovolným záměrem.
26.10.2026, RC Monitor 20/2026
Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.
25.09.2026, RC Monitor 17/2026
Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.
30.10.2026, RC Monitor 20/2026
V Apoštolském vyznání víry se modlíme: „Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.“ Toto starobylé vyznání nám připomíná, že církev sjednocuje a posvěcuje Duch Svatý a že vše, co církev vlastní, je společné těm, kdo do ní patří.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.